Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bratislavský hrad, který stojí na skále nad řekou Dunajem, se velmi podobá hradu ve španělském městě Toledu. Hrad je poprvé zmiňován v roce 907, ve 12. a 13. století byl románsky přestavěn a korunní věž je připomínána již v roce 1245. Pod hradem se v roce 1189 shromažďovali účastníci třetí křižácké výpravy do Svaté země. V roce 1207 se na hradě narodila sv. Alžběta Uherská, nazývaná taky Durynská, dcera uherského krále Ondřeje II., která založila ženský řád Alžbětinek.

Další významná přestavba hradu proběhla v letech 1423 – 1437, když si zde jednu ze svých rezidencí nechal vystavět císař Zikmund Lucemburský. Tehdy byl ke korunní věži přistavěn nový čtyřkřídlý dvoupatrový palác, který se dodnes zachoval. V této době bylo taky vybudováno předhradí opevněné baštami a reprezentační Zikmundova brána. Hrad svoji nezaměnitelnou siluetu získal přestavbou v první polovině 17. století, kdy těžkou hmotu korunní věže vyvážili nadstavbou věžiček na ostatních třech nárožích paláce. V korunní věži hradu byly od poloviny 16. století s několika přestávkami uloženy uherské korunovační klenoty a to až do roku 1784, kdy je nechal císař Josef II. převést do císařské klenotnice ve Vídni. V roce 1811 hrad vyhořel a zůstal dlouho zříceninou, až byl v letech 1958 – 1968 nákladně zrekonstruován.

Prostory hradu jsou dnes využívány po reprezentaci Slovenské republiky. Na hradě má však sídlo taky Slovenské národní muzeum – historické muzeum se zajímavou expozicí Klenoty dávné minulosti Slovenska, ve které jsou umístěny různé šperky, ozdoby, užitkové předměty a poklady zlatých a stříbrných mincí. Je zde vystavena rovněž slavná dvacet dva tisíce let stará Venuše z Moravan nad Váhom, vyřezaná z mamutího klu, která je nejstarším výtvarným dílem z území Slovenska.