Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Léto je doba jako stvořená k cestování a poznávání nových míst. Přestože naše zem je maličká jako dlaň, může se pyšnit nejen krásnou přírodou, ale i nepřeberným množstvím památek. Na našem území je tolik hradů a zámků, že navštívit všechny beze zbytku prakticky není v lidských silách.

Dnes vás zveme na jeden z nich. V krásné, malebné krajině jižních Čech leží město Strakonice. Určitě si vzpomenete na divadlení hru Strakonický dudák, která také patří k našim národním pokladům.

Víte však, že oblast, kde dnešní Strakonice leží, byla osídlena už v prehistorické době, a že se zde nacházela rýžoviště zlata? Před osmi sty lety byly na místě dnešních Strakonic čtyři osady. Postupně se sloučily a začalo vznikat skutečné město. Jak to tehdy bývalo, kromě kostela nesměl v žádném větším a významnějším městě chybět ani hrad nebo zámek.

A tak mají i Strakonice svůj hrad, který rozhodně stojí za prohlídku. Leží na soutoku Otavy a Volyňky a působí nádherně, majestátně.

Marnivá žena a její prokletí

I ke strakonickému hradu se váže několik pověstí, které mu dodávají na tajuplnosti. Podle jedné z nich žila kdysi na hradě velice pyšná a marnivá paní. Ačkoli byla právě nouze a hladomor, ona si z radovánek nedokázala odepřít nic. Ve své marnivosti došla dokonce tak daleko, že si nechala zhotovit střevíčky z chlebového těsta.

Když v nich poprvé šla do kostela na mši a pyšně si vykračovala ke své lavici, ozvala se hromová rána a paní se propadla do země. Zůstala po ní jen obrovská díra v podlaze. Ač se dělníci snažili jámu zasypat, nedařilo se jim to. Díra odolávala a jako otevřená tlama neochvějně zůstávala tak, jak byla.

Velkopřevor, který tehdy na hradě dlel, si vzpomněl, že v hladomorně je uvězněn muž, jenž čeká na smrt. Dal jej zavolat a slíbil mu, že když se nechá spustit dolů, aby prohlédl dno jámy, dostane svobodu. Muž souhlasil. Poté, co jej vytáhli zpět na zem, jim pověděl, co dole viděl.

Na dně jámy je prý ke kůlu přivázána ona pyšná a marnivá paní. Její trest bude trvat tak dlouho, dokud u hradu nevyroste jeřáb dost silný, aby se s z něj dala vyrobit kolébka, a dokud v této kolébce nezavrní malé dítě. Podle jedné pověsti prý na hradním nádvoří jeřáb skutečně růst začal, avšak uschl. Podle druhé jej prý pokáceli dělníci, kteří pracovali na stavbě hradu.

Ať je to tak či tak, jedno je jisté. Zakletá paní stále úpí přivázána ke kůlu v hlubokém podzemí pod kaplí...

Pokud vás vyprávění o strakonickém hradu zaujalo a rádi byste se do těchto míst podívali na vlastní oči, navštivte stránky www.mesto-strakonice.cz, kde se dozvíte spoustu dalších zajímavostí a informací.

Foto: www.zamky-hrady.cz