Dárky z cest. "To jsem ráda, táto, že sis na mě vzpomněl."
Můj tatínek to má dobré. Šedesát mu už bylo a v Rusku také byl. Podle jedné kdysi populární anekdoty má tedy všechny předpoklady být považován za moudrého kmeta. O své cestě do Ruska – nebo spíš do Sovětského svazu – má doma dodnes uchován nehynoucí důkaz...
V době, kdy byl jako nejlepší pracovník vyslán na týdenní luxusní dovolenou kamsi k Černému moři, bylo něco takového pomalu jako zázrak. Cestování kamkoli bylo hodně omezené, do některých míst přímo zakázané, a jakákoliv cesta za hranice byla něčím velmi výjimečným. Inu, tuhá, normalizační sedmdesátá léta. Bylo mi tehdy asi deset let a strašně jsem tatínkovi záviděla, že poletí letadlem, kde dostane od letušek zadarmo bonbóny, a že uvidí moře.
A taky jsem se těšila, co mi z té ciziny přiveze. Určitě chápete, jakou jsem pak měla radost z dřevěné bábušky, která se dala otevřít, v ní byla další, o něco menší... a pak ještě menší... To tedy opravdu každá holka ve třídě neměla a všechny kamarádky chtěly, abych jim svou bábušku půjčila a ony ji mohly postupně rozebírat, až se propracovaly k tomu nejmrňavějšímu trpaslíkovi. Jó, děti. Ty bývají vděčné v podstatě za cokoli a člověk se málokdy netrefí.
Jestli byla z dárku, který obdržela, stejně nadšená i maminka, mi dodnes zůstalo utajeno. Dostala totiž jakousi voňavku v parádní skleněné lahvičce, která vypadala jako Kreml. Mně se ta sklenička tehdy moc líbila. Maminka dárek převzala, hezky se na tatínka usmála, dala mu pusu, aby jako viděl, že si cení toho, že na ni v té cizině nezapoměl... Pak odšroubovala víčko, aby si k té vzácnosti přivoněla. A to asi neměla dělat, protože se okamžitě velmi bouřlivě zakuckala a strašně rychle ten odér, připomínající týden jeté ponožky, na věky věků uzavřela a již nikdy ho nevypustila ven. Zamrkala, ještě jednou se usmála a velmi pěkně tatínkovi poděkovala. Bez ironie, bez jízlivosti. Nechtěla mu zkazit radost.
Ke cti mé mamince slouží i fakt, že dnes, po pětatřiceti letech má skleněný Kreml se smradlavým obsahem stále vystavený. Kdybych se nebála, že to vyzní příliš pateticky, z plna hrdla bych zvolala: „Statečná žena!“
Také si schováváte suvenýry z cest, nebo je nemilosrdně zastrkáváte do nejspodnějších šuplíků, či je dokonce přímo vyhazujete?
5.9.2012 Rubrika: | Komentářů 21 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dárky z cest. "To jsem ráda, táto, že sis na mě vzpomněl."
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milá autorko, píše se "nezapomNěl" !
Celkem se mi hnusí číst příspěvky s tak odpornými gramatickými chybami.
Nicméně "Russkyje duchy" jsme také jednou, když jsem byla malá, dostali darem. Naneštěstí se lahvička rozbila. Šílené a hrozné, dodnes si pamatuji.
Vždycky něco vozíme rodině... především to, co je pro onu zemi typické, většinou je to něco z jídla a pití... a mě nejvíce potěšilo něco do mého šatníku (tričko, šátek, bižu, kabelka...)... píšu potěšilo, pač nyní jediné co si přeji, aby se všichni vrátili zdrávi a odpočatí, pak uděláme nějakou slezinu a mrknem na fotečky, video a poklábosíme... to mám nejraději 
.gif)
jinak já vozím jako dárky (především dětem) trička s motivem typickým pro danou zemi nebo oblast, ....takový tričko s Lochnesskou nebo velbloudem, to neomrzí :), dospělým tamní typický pochutiny, třeba koření nebo víno, někdy čokoládu, prostě co je dobrýho a převozitelnýho :) Typický suvenýry pro vystavení na polici nevozím 
, jsou to pracholapy ...spíš se třeba snažím pro konkrétní lidi vyfotit konkrétní záběry a pak jim je pošlu, že jsou konkrétně pro ně jako pozdrav z cest a že jsem si na ně vzpomněla přesně tam. To má většinou největší úspěch 
my vozíme kamínky a "mufle", asi jako půl národa, co tu tak čtu :)) a letos mě dcera mooooc překvapila - koupila mi nádhernou letní halenu, takovej pončo-hábitek, přesně takovej bych si vybrala sama 
(je jí devět 
- byla s babičkou v Chorvatsku) a pravda, peníze jí samozřejmě babi přidala, ale prostě že ji to napadlo, že by se mi ta halena líbila, to jsem byla moooc dojatá :)) a bráchovi taky dovezla nějakou hračku a tátovi tamní víno, no má nás přečtený, co komu udělá radost 
a samozřejmě přivezla pytlík muflí (rodinný výraz 
) a schránky mořských ježků...šmarjá to byl smrad 
ale vyčistili jsme je a jsou fakt moc krásný, až uschnou, přidáme je k ostatním, sesbíraným po celém světě :)
Z cest vozime kameny a skeblicky, popisu je datem a mistem nalezeni, doma mam jedno misto kam je davam. Pro deti podle toho co potrebuji, nekdy obleceni, hracky, a neco na zub. Od oplatek, cokolady, az po pivo a Tequilu. Podle toho kam se jede. Kdyz jedeme do Evropy, tak whisky (nasi), javorovy syrup (v darkovem baleni). Kamaradce jaspisovy privesek pro stesti aby se sem zase nekdy vratila. Jinak proste jidlo (beef jerky, BBQ omacku). Proste jsme vic na to zradlo nez na sentimentalitu, ale aspon z lovecaku clovek nemusi utirat prach
Na cestach sbiram vetsinou pekne kameny. Zatim je mam v krabici a az budeme mit vlastni zahradu, budou tam mit nekde cestne misto 
V roce 1964 mohla máma poprvně jet do V.Británie na návštěvu za pratetou.Taky tam dělala opairku,vzala tam s sebou i mojí sestru (tehdy 4 roky).Já s bráchou jsme byli smutní,že nikam nejedeme,a těšili jsme se,co asi dostaneme...Chtěla jsem placku Beatles,brácha asi angličáka.No místo placky jsem dostala 2 panenky,jedna ve velšském kroji,a nějakou šílenou modrou pelerínu...Brácha se autíčka dočkal...Byla jsem dost zklamaná,s pannami jsem si nikdy nehrála a kvůli nezvyklému svršku,který jsem nosila pak ještě asi 3 roky,abych si ho co nejvíc "užila" a kvůli kterému se mi děti posmívaly,jsem dosti posměchu vytrpěla.... Já si z cest vždycky přivezu nějaké "vzpomínací" kameny,dávám je na zahradu,už jich je tam poměrně dost.Suvenýry nikomu nevozím,jsou zbytečně drahé a stejně by to obdarovaný někam mrsknul,tak uslyší nanejvýše vypravování a uvidí fotky neb video.
Já suvenýry vozím, ale ne na zaprášení. Třeba přívěšek na klíče, cestovní taštičku na krk, obal na kreditky a tak. A potom taky kamínky a mušličky a ty jsou pak v dřevěné misce na stole na balkoně
.jpg)
taky si vozím z cest, mušle , kamínky mám toho dost kameny ty fakt můžu nevím nějak je mám ráda a vždy si vzpomenu na moře ,kde jsem je našla i malinké mušličky mám v koupelně ve skleničce prostě každej máme něco 
.jpg)
Verera: dcera vždycky vozí z Francie "madlenky" 
sice držíme pořád nějakou dietu, ale tohle je naprostá bašta
Suvenýry nevozím, jezdíme dost často, několikrát za rok. Vozím kamínky, šutry , dávám taky do skalky a většinou si i vzpomenu odkud to bylo.
Na blbinky si nepotrpím, pokud něco vozíme pro sebe, tak nějaké kamínky na skalku a pod. , něco co má praktické využití, ne věci do vitrín.
A nebo nějakou místní pochutinu, stejně tak tohle vozíme jako dárek, ale jen pokud narazíme skutečně na něco co u nás není, což už nebývá až tak často.
Děti jsou rády za cokoli. Dcera nerada cestuje, tak jsme ji výjimečně nechali doma a jeli do Paříže jen se synem. Aby jí to nebylo líto,přivezli jsme jí polštářek s jejím oblíbeným Idefixem, malou Eiffelovku, nějaké sladkosti... byla nadšená a i když už byla párkrát v cizině, prohlašuje, že ze zahraničních dovolených se jí nejvíc líbil zájezd do Paříže. 
.gif)
Nic nevozíme,jen občas tekuté dárečky
...
Z Belgie pro zenskou cast rodiny a pratel vozime maxi baleni pralinek, pro muzskou cast namixovana baleni vsech moznych znacek piv. I teta drzici dietu se neudrzi a nacpe se pralinkami , s vyhruzkou,ze od zitrka zase prejde na prisny diteni rezim . Z Cech, tedy spise z Moravy zase vozime pravidelne slivovice, becherovku a lazenske oplatky vsech druhu.Znami a pratele uz maji sve oblibene, takze pred odjezdem jemne naznaci, ze oni radsi tu oriskove, jini zase radsi vanilkove...
Suvenýry už nevozím, stejně jsem je vždycky vyhodila. Vozím jen pití a žrádýlko a pohlednice.
