Nešťastná Perchta. Trpěla kvůli hamižnosti vlastního otce.

Jedním z našich nejnavštěvovanějších zámků je Český Krumlov. Za návštěvu samozřejmě stojí celé město, které patří mezi světové památky UNESCO, ale my se dnes zastavíme přímo na zámku, protože právě s ním je spojena jedna známá pověst, která nahání husí kůži. Tím spíš, že je založená na pravdivém životním příběhu mladé a velmi nešťastné Perchty z Rožmberka.
Byla dcerou Oldřicha z Rožmberka a narodila se jako páté dítě v pořadí. Na krumlovském zámku prožila krásné dětství obklopená láskou. V jejích dvaceti letech toto šťastné životní období skončilo. Jak bývalo dříve v těchto kruzích zvykem, byl jí vybrán ženich, za kterého se musela provdat. Nikoho nezajímalo, že muže, který se má stát jejím manželem, nemiluje. Její otec totiž doufal, že se tímto sňatkem dostane i k majetku svého zetě, a to pro něj bylo důležitější než vlastní dcera. Ironií osudu je, že stejně zištné úmysly měl i Perchtin nastávající Jan z Lichtenštejna. Oba dva pánové byli takříkajíc na mizině a věřili, že ten druhý jim pomůže překlenout tíživou finanční situaci. Bohužel, až po svatbě vyšlo najevo, že jejich naděje byly plané.
Když novomanžel Jan zjistil, že Perchtino věno nikdy neuvidí, velmi ho to rozhořčilo a chtěl si na své ženě zchladit žáhu. Trápil ji opravdu hodně a vydatně mu v tom pomáhala jeho matka. Perchta byla po celou dobu manželství vystavena neskutečnému ponižování a fyzickému strádání. Trápili ji hladem, zimou, o jakémkoli náznaku manželského citu si mohla nechat jen zdát. Psala zoufalé dopisy svému otci a prosila ho o pomoc, ale té se jí nikdy nedostalo.
Když pak její manžel umíral, pohnulo se v něm svědomí a chtěl se ještě před svou smrtí Perchtě omluvit. Zavolal si ji, aby ji poprosil o odpuštění za všechno, co jí v životě napáchal. Perchta mu ale odpustit nedokázala. Nemohla jen tak zapomenout na všechny zmařené roky plné trápení. Když se Janovi odpuštění nedostalo, velmi jej to rozlítilo. Tehdy v návalu vzteku svou ženu proklel slovy: „Nechť ani v hrobě nemáš klidu!“
Perchta svého muže o dlouho nepřežila. Po jeho smrti se vrátila na svůj domovský hrad do Českého Krumlova, kde úplně rozkvetla. Stala se jeho dobrým duchem. Pomáhala lidem a starala se o potřebné a nemocné. I když jí životní utrpení vepsalo do obličeje zřetelné stopy, prožila poslední roky v klidu a míru. Škoda, že toto šťastné období netrvalo déle. Zemřela pouhé tři roky po smrti svého tyranského manžela.
Kletba Jana z Lichtenštejna, kterou pronesl na smrtelné posteli, získala po Perchtině smrti obrysy Bílé paní. V této podobě se totiž Perchta občas zjevuje na Českém Krumlově, ale i na dalších rožmberských panstvích. Svými návštěvami ze záhrobí vždy něco ohlašuje. Když má na sobě bílé rukavičky, je to znamení dobré, červené pak oznamují požár a černé jsou předzvěstí nějaké blížící se tragédie.
Jestliže se chystáte na výlet do Českého Krumlova, rozhodně si nenechte ujít návštěvu místního zámku. Při prohlídce si pak vzpomeňte na nešťastnou Perchtu, které otcova a manželova hamižnost úplně zbytečně zkazila život. A dobře se dívejte kolem sebe. Nikdo totiž neví, kde se bílá paní Perchta zrovna objeví...
14.9.2012 Rubrika: Lidské osudy | Komentářů 6 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nešťastná Perchta. Trpěla kvůli hamižnosti vlastního otce.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych si to ráda přečetla.

kubikm: To bych si ráda přečetla

četla jsem toti
http://www.paseka.cz/?produkt=2896
a potom jsem měla knížku přímo těch dopisů...nemůžu ji najít, možná jsem ji někomu půjčila
bylo to hrozné číst, jakou nouzí trpěla...

Pověst znám a vždycky mi z toho je smutno,když jí čtu nebo slyším.Jak si lidi dokážou ten krátký pobyt na tomto světě znepříjemnit a zkazit...Doufám,že je nějaké peklo,kam takoví jako Jan z Lichtenštejna,patří ,a že se tam budou smažit na věky věkův amen!!!!
.gif)
Chudák holka...

Hezký článek. Víc takových