Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pro mě jsou taky děsný sny o tom,jak chodím nahatá po městě,je to normální,ale najednou zjistím,že na mě všichni koukají,jsou oblečený,já nevím,jak se schovat...fuj!To jsem ráda,když se vzbudím a není to pravda...A ještě sny o tom,že nemůžu najít záchod,hledám a všechny jsou obsazený,zrušený,rozbitý,ten děs,že se počůrám...V dětství se mýmu bráchovi zdálo každou noc,že mu sedí u postele velkej černej pes, a on byl polomrtvej hrůzou z toho a kolikrát se i počůral,neb se bál vstát z postele...

Nejhorší je, když se mi zdá, že jsem přišla o jedno z dětí. To se pak vzbudím, a jak mi dojde, že dítě je živé, přijde mi na mysl: všechno je jedno, jestli ztratím práci, jestli nebudu mít co na sebe, ať si mají ostatní oblečení třeba zlaté, jen když ten sen není pravda. Chvíli to trvá a jak mi otrne, zase si dělám hlavu z těch blbostí, a že oproti ztrátě dítěte to blbosti jsou.

babkatapka - dodnes si pamatuji ten pocit, kdy letím a dívám se na svět pode mnou, někdy si říkám, jestli jsem to opravdu někdy neuměla létat.
A nebo mě někdo honil a já nemohla utíkat, neposlouchali mě nohy, to jsem se vzbudila spocená hrůzou a bála se usnout.

Mamina6 -

Almega

v dětství -mívala jsem sny, že jdu domů ze školy a náš zvonek na domě nebyl. Já běhala po ulici celá zoufalá, že nemůžu domů a potom jsem mívala sny v kterých jsem lítala, bylo to příjemné, lítala jsem nad krajinou, nad domy, lesy, jen to přistávání nebylo příjemné, to jsem měla pocit jak na ruském kole, když se jede dolů
Teď mívám sny málo , někdy příjemné, někdy méně ale je zajímavé, že se probudím, musím na WC, vrátím se do postele a ten sen pokračuje.
Je to jako film, ovšem když je zrovna nepříjemný, je lepší vstát a úplně se probrat

Almega: bobešku, jako bys psala o mém dětství s matkoutaky to znám

Tak někdy trpím můram(i,y)
A to pak ještě celý den jsem na h***o, všeho se bojím, nejsem schopna cokoliv udělat....
Ale zrovinka min ulý týden dcera byla nemocná(já taky)a tak sopala přes den a tak hlasitě začala brečet jako nikdy v životě, musela jsem ji vzbudit, že se nic neděje, že jsem tu....a ona na mě, jestli jsem to viděla a slyšela....nevím, co se jí zdálo, ale byla opravdu vyděšená.....ležela potom se mnou v obýváku, pro její klid v duši

Almega: to je hrozné
u nás stačí vidě velkého pejska u tchýně nebo se svést s dědou v traktoru,zažít něco co se nezažívá každý den a je noční můra na světě.....

Taky jsem v dětství trpěla takovými nočnímy děsy...Mohlo za to prostředí doma,naši se hádali,protože táta měl vždy nějakou bokovku a jí se věnoval a na nás kašlal,a taky jsme byli biti a trestáni za každou blbost...Vzpomínám na hodiny,kdy jsem byla zamčená na záchodě,potmě,v malinké místnosti,kde se dalo jen sedět na míse nebo skrčeně si lehnout na zem,někdy jsme tam byli i s bráchou a měli jsme polštářek...nebo dlouhé klečení v koutě vedle umyvadla,na hadru,ve kterém byl nasypán hrách,nebo na rýžáku...měla jsem takzvaně odprosit a pak jsem mohla vstát,ale to jedině přes mou mrtvolu,takže klečení bylo moc dlouhé...Z toho jsem pak řvala hrůzou ze spaní a některé sny si pamatuju dodnes.....

Noční múry trápí mého mrnouska,je to těžký,sám si neřekne a tak nezbývá než vydržetCo je spát celou noc neznám