Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak mám všechno zabaleno a netrpělivě vyhlížím Martina. Zavazadla se nám trochu rozmnožila, protože máme jeden kufr jen na dárky.

Nakonec jsem každému sehnala alespoň maličkost. Jen s výběrem pro mou matku byl trochu problém. Nevěděla jsem co a pak jsem jí koupila vyšívaný ubrus. Ono to v podstatě vyjde nastejno, ať jí koupím cokoliv. Stejně to nebude to pravé.

Sousední pokoj už je taky prázdný, protože Sabine se rozhodla vrátit se zpátky do Německa a začít znova. Odpoledne jsem se byla rozloučit s Potůčkovými a vyfasovala na cestu úžasné bagety a krabici nefalšovaných moravských koláčů. Vyměnili jsme si telefonní čísla a pozvala jsem je na příští léto k nám.

Potom jsem se jen tak potulovala po Paříži, loučila se s ní, fotila a nakupovala drobnosti. Pro Hanku jeden parfém, Zuzance botičky na miminko, babičce Marušce asi pět druhů provensálského koření, dědovi Richardovi lahvičku absintu a pro celou rodinu pravý petanque.

Už se nemůžu dočkat, až Ríša rozbalí nové počítačové hry a Lucka triko s Eiffelovkou a hodinky ve tvaru berušky. Když se berušce sáhne na tykadla, roztáhne krovky a pod nimi je ciferník. Taky vezu různé pochutiny pro zvířátka. Sobě jsem udělala radost spodním prádlem, které je jako dech, a Martin si vybral sluneční brýle a nové džíny.

Před chvílí jsem dosmažila řízky na cestu, umyla nádobí, uklidila celý pokoj a zkontrolovala, jestli jsem náhodou někde něco nezapomněla. Ještě musím před odjezdem zavolat domů, kdy nás mají čekat. Už se neskutečně těším, až budu zase doma. I s tím věčným koloběhem chodu domácnosti a rozčilování se s dětmi.

Musím se přiznat, že mi hrozně chyběly. Než se stačím rozhlédnout, budou velké a já si je chci co nejvíc užít. Tady jsem měla hodně času na přemýšlení, jak si lépe všechno zorganizovat, abych byla hodně s nimi, než přestanou mít zájem o mou společnost. Proto na čas odložím svoje zápisky a budu jen pro svou rodinu.

Ovšem za čas se k nim určitě vrátím. Jednou, až si to budou číst, budou se divit, kolik jsem z jejich života zachytila na papír.

Dole už cvakl výtah a Martin asi jede nahoru. Jdu mu naproti a budu ho popohánět, abychom vyrazili co nejdříve. Chci domů, domů...

Nedočkavá