Vynikající spisovatelka, špatná hospodyňka. Nelehký osud Boženy Němcové.
Snad nejslavnější česká spisovatelka, pravým jménem Barbora Panklová, se narodila údajně 4. února 1820, je ale pravděpodobné, že ještě dříve. Podle záznamů vídeňské matriky přišla na svět jako nemanželská dcera služky, avšak zdá se, že panský kočí Johann Pankel byl skutečně jejím otcem. To by vyvracelo romantické dohady o tom, že byla dcerou zaháňské kněžny a kancléře Metternicha.
Dětství strávila Božena Němcová v Ratibořicích, kde s rodinou žila v letech 1825–1830 i babička Magdaléna Novotná. Právě ta, o které čteme ve spisovatelčině nejslavnější knize. Soužití s babičkou bylo údajně idylické, nicméně zákulisní šuškanda na akademické půdě hovoří i o tom, že život rodiny Panklových měl k idyle daleko, vlastně stejně jako celý život Boženy Němcové. Již v útlém mládí se budoucí spisovatelka provdala za člena finanční stráže Josefa Němce, s nímž měla tři syny a dceru. S manželem se často stěhovala, po roce 1842 přišla do Prahy a začala publikovat, napřed časopisecky, později knižně, své první pohádky. Kolem roku 1850 se její manželství definitivně rozpadlo. Božena sice byla stále vdaná, ale žila spíše sama a navázala i několik mileneckých vztahů, z nichž nejznámější jsou s Janem Helceletem a Hanušem Jurenkou.
„Neboj se, já jsem umínila si psát zcela střízlivě – a že jsem právě v takovém humoru, doufám, že nebudeš mít nic proti mému listu k namítání – nebude v něm žádných iluzí ani červánkových září, jak jsi onehdy se vyjádřil."
(Janu Helceletovi, 17.–20. prosince 1851)
Protože se neshody s manželem stále přiostřovaly, Josef přestával své ženě přispívat na rodinu a ona tak musela sebe i děti uživit sama. Psaní nestačilo, byla nucena nezřídka žebrat o peníze u přátel, a pro způsob života se také dostávala do stále častějších roztržek s pražskou společností. Abychom však nebyli nespravedliví – přestože se Němec ke své ženě nakonec nechoval vůbec hezky, je třeba říct, že s ohledem na tehdejší dobu se projevoval jako velmi tolerantní a trpělivý manžel.
Státní úředník byl posuzován nejen podle svého výkonu v úřadě, ale také podle toho, jak vypadala jeho rodina a domácnost. A nutno podotknout, že B. Němcová péči o rodinu zas tolik sil nevěnovala. A navíc vdaná žena, která sama vydělává peníze, natož tak exotickým způsobem jako je spisovatelství, byla v polovině devatenáctého století skutečně bílá vrána, a ne každý měl pro takovou průkopnickou činnost pochopení. Těžko soudit kohokoli z obou manželů.
Na jednu stranu je pravda, že Němcová jako manželka, matka a hospodyně spíše selhávala, na druhou stranu její činnost literární, politická i etnografická byla skutečně úžasná. Kromě toho ji lze do jisté míry považovat za první feministku, a to nejen proto, že se sama živila, že měla velice liberální názory na mezilidské vztahy, ale hlavně proto, že svou tvorbou i další veřejnou činností soustavně pracovala na posilování sebedůvěry tehdejších žen a na zlepšení jejich pozice ve společnosti. Otázkou tedy je, čemu jako lidé a čtenáři chceme dát přednost: zda příkladné manželce a hospodyni, nebo spisovatelce a neúnavné bojovnici za pokrok ve společenských vztazích.
Boženě Němcové nakonec zůstalo jen málo přátel, mezi nimi například sestry Rottovy, budoucí spisovatelky Karolína Světlá a Sofie Podlipská, nebo František Palacký, který jí ještě nedlouho před její smrtí posílala jídlo a peníze. Životní tragédií byla pro ni synova smrt, která se patrně stala hlavním impulsem pro napsání Babičky. V tomto idylickém románu zřejmě sama Němcová hledala útěchu a únik od velmi smutné reality.
„Nikdo z vás nevidí milé Ratibořice tak krásnými jako já. Vy vidíte v nich jen prózu skutečnosti, mně zůstaly rájem!“
(sestře Adéle, 21. listopadu 1856)
V padesátých letech spisovatelka onemocněla a její choroba (dodnes není úplně jasné, o jakou nemoc šlo, zřejmě to byl nějaký druh rakoviny) se postupně zhoršovala a znemožňovala jí další práci. Tím se však stále zhoršovala její ekonomická situace a v souvislosti s tím i vztahy s přáteli a známými. Své nemoci Božena Němcová podlehla 21. ledna 1862. Zemřela v bídě.
Zdroje:
Lexikon české literatury. Academia, Praha 2000
Němcová, B.: Dopisy lásky. Brumovice 2004
12.9.2013 Rubrika: Společnost | Komentářů 13 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vynikající spisovatelka, špatná hospodyňka. Nelehký osud Boženy Němcové.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Almega: nároky byly všeobecně jiné, dnes značkové oblečení, drahé kroužky - oni vystačili s děděným oblečením, chodilo se bez bot - na venkově. Takže bylo dobře, když ubyl hladový krk, který nakrmili jinde.
orinka: Tak toho jsem si nějak ani nevšimla...Já bych služku brala i dnes,ovšem kdo by to dělal,a kolik by se mu muselo dát...Dříve se vzalo děvče z venkova a paní si ji zaučila,kolikrát jim bylo teprve 14 let,peněz moc nedostala,ale stravu,bydlení,v neděli po obědě volno.Četla jsem o tom.
Almega: tomu jsem se vždycky podivovala, že co je to za chudobu, když si můžou dovolit služku. To my bychom teda nemohli
Almega: prozradím - 3x po sobě slůvko TOTIŽ Byla jsem totiž nesoustředěná a ospalá.
orinka: Já si četla váš příspěvek,ale nenašla jsem,co se tam má opakovat....Služku měla dříve vždy vrstva,tzv. "lepší",i kdyby měli dluhy a se vším šetřili,jen úplně chudí neměli ani služku,ani posluhovačku,museli si vše dělat sami.
Almega: měla, chudák, děti předčasně a navíc s morousem. K tomu jí pak syn později umřel, tloukli se nuznými byty - vždycky jsem se ale podivovala tomu, že přes veškerou bídu měli služku.
Nedávno jsem četla od pana Ivanova Zahrada života paní Betty, velice hezká knížka, založená na zkoumání archivů, moc poučný a zajímavý, pro mě byla Božka moc zajímavá osobnost.... a Babičku jsem v prepubertě milovala, měla jsem takovou plačtivou a sladkobolnou, tak mi to její idealizované dětství vyhovovovalo ... Nedávno semi dostala do ruky knížečka o její dceři Theodoře a to jsem si taky početla, ale bohužel vůbec nevím ani název ani autora ...
A to máte ještě chybu ve slově výjimečně. ;-) Ale spisovatele přeci nedělá bezchybný pravopis. Od toho mají korektory. Tak si z toho nic nedělejte.
Jo, mlít o češtině, by mi šlo...a zaměňovat B s b taky....
nepotěšila jste mě...ani já vás nepotěším....za pět!
Nemůžu nepřispět...v dobách naprosté totality nám češtinářka odkryla málo známé informace o BN a doložila je dovětkem - o tomhle se nikde nedočtete, tak dávejte pozor....Všichni jsme koukali. Protože do té doby se k nám dostávala toliko uměřená fakta o idyle Starého Bělidla. Ve čtenářských denících se mlely dokola věty typu V létě vstávala babička ve čtyři, v zimě v pět hodin....ale jak to bylo všechno vlastně doopravdy....A to, jak zeť Babičku nesnášel a jak byla v domě své dcery vysloveně trpěná, jsme v těch svých nácti letech asi nebyli s to pochopit. Když Němcová babičku dopsala, poslala ji paní kněžně k přečtení. Ta prý byla též na hony vzdálená ideální postavě šlechty. Místo, aby Němcové poskytla nějaký ten tolik potřebný peníz, poslala jí šest stříbrných lžiček či něco takového. Toho se slavná spisovatelka ani její děti nenajedly. Co se dá dělat. Žádná doba nebyla k vyjímečným osobnostem vstřícná. Docenit je až po smrti - na to jsme kadeti.
Hrůza...zrovna včera jsem si četla stať o BN.Už ve 22 letech měla 4 děti!!! Kdyby existovala tehdy antikoncepce,tak by vše dopadlo asi jinak...
orinka: vidím dobře? Ze mě spisovatelka být nemůže, jinak bych nemohla zopakovat 3x jedno slovo po sobě Nemám psát, když mám spát!
Já bych trošku poopravila formulaci "provdala se" a poradila bych vhodnější "byla provdána". Vdávala se totiž mladinká a o hodně staršího muže. Její rodina totiž měla opodstatněné obavy, aby neopakovala osud své matky. Krasavice Betty byla totiž objektem zájmu ctitelů, tak bylo jistější ji vstrčit do chomoutu, než se něco stane. A to určilo její další osud. Místo krásných roků mládí měla na krku starost o děti, musela se vyrovnávat s mužovou povahou. I když se snažil, skřípalo to na obou stranách. Konec naší slavné spisovatelky musel být taky hrozný. Představte si hygienické pomůcky v té době, a ona trpěla krvácením, bolestmi...dnes by byla slavná, opěvovaná, mohla by rozvíjet své schopnosti, publikovala by všude možně. Tehdy si musela všecko vyvzdorovat. Hospodyně nebyla a ani nemohla být. B.N. nebyla všední osobnost, ale byla stlačována do jejích rozměrů, což muselo být utrpení. A ani její milenci za mnoho nestáli. Užít si, to jim potíže nedělalo. Ale když se museli vyrovnávat s jejím vášnivým a upřímným citem, zachovali se zbaběle. A ještě ji pomlouvali. Neměla to lehké. Snad je jí tam nahoře líp.