Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po tři sta let úpěl český národ pod habsburskou botou, která se snažila zašlápnout a udupat vše slovanské. Tvrdě a důsledně se po celou dobu rakouští páni a byrokrati snažili germanizovat obyvatelstvo, až nakonec čeština přežívala jen na venkově mezi prostým lidem.

V 19.století se mezi intelektuály českého původu objevili nadšenci, kteří cestovali po venkovu a zapisovali přežívající, ale již i tam skomírající českou mluvu. Pro mnoho soudobých výrazů se jim nepodařilo objevit český ekvivalent a tak „vyráběli“ nová česká slovíčka. Buď na základě cizích, hlavně německých výrazů vytvářeli českou obdobu podle významu slova (např. „mašinfýrer – strojvedoucí“), jiná odvodili z podstaty věci (např. „tužka“ od slova „tuha“ a „tuha“ z vlastnosti „tuhý“), něco převzali z ruštiny a dalších slovanských jazyků a počeštili je (např. „priróda – příroda“), byli ale i takoví, kteří se snažili vytvořit slova nová, která by do českého slovníku „zapadla“.

Některá z těch nových slov (např. jména měsíců v kalendáři) se ujala a dnes by nikoho nenapadlo, že jsou vlastně uměle vytvořená. Lidé si na ně zvykli a přijali je za svá. Jiná však byla prapodivná, lidé je nepřijali, nezvykli si, a dnes se nám zdají velice kuriózní a zábavná. Bavte se tedy a zkuste hádat, co které slovíčko mělo znamenat.

Gargamel