Manžel je pořád naštvaný. Drtí mě to.
.jpg)
Poraďte mi, prosím, jak se naučit komunikovat s manželem. Jsme spolu sedm let, pravda, nikdy nebyl úplně jednouchá povaha, ale poslední asi tři roky je to s ním čím dál horší. Je strašně nedůtklivý, urážlivý, následně naštvaný a vydrží to klidně celý víkend.
Jsem už zoufalá. Máme dvě děti předškolního věku a už se všichni doma pomalu bojíme dýchat, protože nevíme, co ho kdy naštve a začne nás sekýrovat, buzerovat a peskovat. Kdyby se dalo aspoň odhadnout, co ho štve, tak by se toho člověk nažil vyvarovat, aby zbytečně neprovokoval, ale on je skutečně nevyzpytatelný.
Nejhorší je, že on si asi představuje, že mu musím umět číst myšlenky. Kolikrát je naštvaný a nemluví s námi, aniž by předtím dal najevo nějakou nelibost. Prost mlčí, tváří se jako bůh pomsty a kolem něj se šíří neproniknutelné dusno. Když se ho zeptám, co mu je, tak mi odpoví, ať se zamyslím, že na to určitě přijdu sama.
Vadí mu snad úplně všechno. Nesnese rozházené hračky v obýváku, pořád honí děti do pokojíčku, seřve mě za neumyté nádobí ve dřezu, za to, že jsem mu včas nevyžehlila košili, kterou si chce vzít do práce. Je nasupený, když si v kuchyni rozložím propriety a maluju na hedvábí – je to můj koníček a zásobuju všechny příbuzné a známé ve svém okolí, vždycky nadává, proč s tím musím dělat takový binec, navíc, když to dělám zadarmo pro cizí lidi.
Kdybych měla popsat všechno, bylo by to na román. Když má nějakou lepší chvilku, zkouším se s ním nějak domluvit, ptám se ho, jestli nemá nějaké starosti nebo se necítí dobře, že ty jeho negativní nálady jsou pro nás všechny velkou zátěží, ale to popírá, prý žádné problémy nemá, jen má prostě rád, když je všechno tak, jak má být. A rozčiluje ho, že my nejsme schopni to dodržovat.
Částečně byl takový vždycky, ale buď jsem to dřív nepociťovala tak naléhavě, jako nyní, nebo je s přibývajícím věkem stále horší a horší. Nevím. Jediné, čím si jsem jistá je, že mne to doslova deptá, nervuje to i děti a vím, že dlouho to takhle nevydržím. Přesto všechno ho mám ale ráda, je pracovitý, zabezpečí nás, když nemá tu svou náladu, tak je fajn. Bohužel, těch světlých chvilek je čím dál tím míň.
Co myslíte, je možné naučit se s takovým bručounem a negativistou žít, abych se z toho nezbláznila? Nebo co by mohlo pomoci, aby se nad sebou zamyslel a přestal nás svou náladovostí deptat?
12.5.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel je pořád naštvaný. Drtí mě to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam doma to same,jen projevy se trochu odlisuji. Manzel je celkove velice spolecensky a ocekava,ze budu premyslet urcitym zpusobem, chovat se urcitym zpusobem atd. A kdyz to tak neni,tak jsem spatna,zla, sobecka atd. Po deseti letech manzelstvi jsem se rozhodla udelat razny krok a odstehovala jsem se. S tim,ze se vratim,az zmeni svuj pristup ke mne. To bych ti take doporucila. Neni nutne se hned rozvadet,odstehovanim mu das sanci to resit,ale zaroven mu das najevo,ze uz to je opravdu prilis. U me se zatim nic nezmenilo,nas vztah zatim spis ochabl,ale neni vsem dnum konec. Pokud o me doopravdy stoji,tak ho to donuti se nad nekterymi vecmi zamyslet. Nejdriv jsem se bala,ze to po odstehovani nezvladnu hl.psychicky,ale stala se zvlastni vec,najednou mam pocit,ze muzu znovu dychat,muzu byt opet sama sebou. A veci,ktere jsem driv manzelovi trpela,bych uz ted netrpela.takze to docasne odstehovani doporucuju i pro osobni psychickou pohodu.
Mám to doma v bleděmodrém. Můžu Vám jen říct, že Vaše rady seřvat ho na tři doby, odejít pryč ať chvíli přemýšlí on apod. jsou úplně na prd...
Pokud je člověk despota a nejchytřejší ze všech, tak s ním nic nehne. Jediná rada je odejít. Ovšem to lze jen za předpokladu že se člověk má kam vrtnout a je aspoň trochu finančně nezávislý. Věřte mi, vím o čem mluvím!
.jpg)
Anahir 
.jpg)
Typická uťáplá oběť.
poraďte mi jak komunikovat s hulvátem (on se naučit komunikovat nemusí, že) ALE JÁ ho mám ráda, zajišťuje nás, a když nás zrovna netyranizuje tak je fajn blá blá blá blá.....milionkrát omleté a stále stejné důvody proč se nechat týrat.
Místo abys ho seřvala na tři doby tak necháš v tomhle vyrůstat děti.
Komu není rady, tomu není pomoci.
.jpg)
kubikm: ale to zase ne, Mirrka popisovala jak protikladně to měli v rodině u nich a u manžela... a u nás je to je to jako u nich...v rodině manžela když někomu něco bylo, tak se nesvěřovali, dusili to v sobě a ostatní nevěděli co se děje, u nás se to prostě řeklo. Takle to má můj manžel právě z domova...když ho něco štve, nebo má problémy třeba v práci tak nic neřekne a je protivnej, lepší na něj nemluvit. Já se potřebuju vykecat. A on nechce chápat, když po něm chci aby řekl co se děje. Já se spokojim s "hele dneska jsme řešili nějaký problémy v práci, mám toho plnou hlavu, nemám náladu" a hotovo. Budeme vědět že mu máme dát pokoj a bude to. Ale on to neumí
Almega: Mám obavu, ž to jsou typy neschopné sebekritiky. Příčinu všeho hledají jen v okolí. Možná jsou přesvědčeni o své neomylnosti, ale spíš bych to tipovala na to, že si jen potřebují něco takového dokazovat, protže o tom naopak vůbec přesvědčeni nejsou.
Zajímalo by mě, jak se manžel projevuje v práci. Jestli je nějaký ředitel čehosi, zvyklý, že se všechno točí kolem něj a nedokáže vypadnout ze stereotypu a nebo , což se mi zdá pravděpodobnější, nemá v práci žádné slovo, cítí se méněcenný, tak bazíruje na blbostech. A nebo nějaká ta psychická porucha, případně kombinace obojího.
Ovšem čekat, že když vy budete dostatečně hodní a poslušní, on bude zase na vás chvíli milý, je dost naivní a sebezničující.
.jpg)
mam-ča: hezky napsané
orinka: Jak už jsem psala,chtěla bych vidět takovýmu týpkovi do hlavy - jak přemýšlí a co z toho má....Pro "normálního" člověka je takové jednání nepochopitelné .Co by na takovýho opravdu platilo,aby se nad sebou zamyslel,jestli něco takového vůbec existuje...
"Jsou taky lidi, co nežijou jak chtějí, jak si představovali, nejsou spokojení a současně to neumí změnit, tak to dávají sežrat lidem kolem sebe. Trestají druhé za svou nespokojenost."
Každopádně když začne prudit, seber děti a vypadněte ven. Kamkoli. K rodičům, ke kamarádce, o víkendu do ZOO, do muzea, na výstavu, do lesa...
Neslužte jako hromosvod nespokojenému chlapovi.
On se buď srovná až si uvědomí, že mu ty jeho nálady nebudete trpět, nebo to stejně postupně dospěje k rozvodu. Takovéhle chování ničí všechny kolem něj. Nedej mu možnost zadělat i dětem na celoživotní mindráky. Stačí Radko, že už zlomil Tebe.
Tomuto typu se u nás říká Bůh pomsty. Nedá se to s ním vydržet, věřte zkušené.
nemohla bych s ním žit 
u nás všichni se baví,mluví prostě jsme ukecaná rodina i ten kdo nemluví moc tak u nás ANO
PEGG: sharon: není co dodat ANO
.gif)
PEGG: viz Rychtář....
.jpeg)
Verera - 12.5.2014 15:05 Domov by měl být útočiště a bezpečné zázemí pro všechny členy rodiny a ne místo, kde se jim svírá žaludek strachy, co si zas jejich milovaný tatínek vymyslí. Buď je to nemocný člověk nebo sobec a zlý člověk toho nejhrubšího zrna, když dokáže ubližovat těm,. které by měl chránit!
Takhle despotický byl můj bývalý, dnes už dlouho zesnulý, tchán. Všecko se točilo jen kolem jeho nálady. Obvyklá věta "jen aby se to nedověděl tata, on by byl zlý" mluví za všecko. Typický koler. Bohužel měl samozřejmě neblahý vliv na exmanžela, i když on už věděl, že to není dobrá vlastnost. Ale nasál ji. Myslila jsem si, že dnešní muži už jsou jinde. A hele...
