Sotva odmaturovala a už se chce odstěhovat
.jpg)
Asi bych potřebovala uklidnit od zkušenějších matek, které již mají dospělé děti. Právě mě totiž zaskočila moje devatenáctileté dcera tím, že by se chtěla během července odstěhovat a osamostatnit. Je to na mě nějak moc rychle a mám o ni strach.
Jsem s dcerou sama, s bývalým manželem jsem se rozvedli před osmi lety. Já už jsem si nikoho nenašla. Dcera je jedináček. Možná i tohle všechno je důvod, proč její brzké odstěhování tak špatně snáším.
Teď odmaturovala a hned v červenci nastupuje do své první práce. Divila jsem se, že si nechce užít poslední prázdniny, ale řekla mi, že už se těší, jak bude samostatná. Navíc se jí podařilo získat místo ve firmě, kterou vlastní otec její kamarádky, bude mu dělat administrativu za docela slušné peníze. Uznávám, že je to v dnešní době terno, když to tak čtu, jak absolventi končí na pracáku.
Jenže tím, že se rozhodla odstěhovat, mě pěkně zaskočila. Prý si s tou kamarádkou (u jejíhož otce bude pracovat) našly společný pronájem, třípokojový byt, kde budou bydlet a hospodařit, o náklady na nájem se budou dělit. Odstěhovat by se měla koncem července, kauci a první nájem jim zaplatí otec té kamarádky a pak už to bude jen na nich.
Jsem z toho nějaká špatná, neumím si představit, jak se najednou bude starat sama o sebe, že o ní nebudu mít přehled, kam chodí, kdy se vrací, jestli je v pořádku každou noc doma. Asi jsem přehnaně úzkostlivá, ale nemůžu si pomoct. Když vidím, co všechno se dneska děje, mám o ni strach.
Vím, že to jednou přijít muselo, je mi jasné, že do třiceti by se mnou stejně nebydlela, ale myslela jsem si, že ještě tak dva, tři roky zůstane doma a osamostatní se postupně. Tohle mi připadá brzo a nejsem si jistá, jestli je na to připravená.
Chtěla bych se zeptat, kdy se osamostatnily vaše děti a jak jste to snášely? Já dceru násilím doma nedržím, promluvily jsme si, svůj názor jsem jí řekla, ale respektuju, že je už dospělá. Přesto je mi pěkně ouvej. Ještě bych asi měla říct, že si nemyslím, že by dcera utíkala přede mnou. Máme spolu opravdu hezký vztah, žádné konflikty ani nic podobného.
30.6.2014 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sotva odmaturovala a už se chce odstěhovat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moniko,ale tímhle osamostatněním přece dceru neztratíte.Existují mobily,skype...s dcerou promluvte,řekněte jí,jak je to těžké,když takhle odejde a zeptejte se jí,jestli jí můžete třeba každý večer zavolat,jak se má.Domluvte se spolu! Buďte ráda za práci a pokud bude bydlet s šéfovou derou,budou tam v jeho ,hledáčku,=dozoru obě.Hlídat z povzdálí se dá.
.gif)
Léthé: v pohodě , o nic nejde......vydrž , bude líp.......
sharon: já vím....omlouvám se za tvrdou reakci, ale já mám svých dospělých dětí poslední dobou velmi často až po krk, takže pak reaguji tak jak reaguji. Někdy bych se sama odstěhovala třeba až do Austrálie.
syndrom prázdného hnízda...klasika
vychovals ji dobře? věříš jí? tak ji nechej žít...To je to nejlepší, co pro ni můžeš udělat....
jasmine: to je svatá pravda....
.jpg)
Kdyby šla studovat třeba na VŠ,někam dál, taky by se odstěhovala. S tím nic nenaděláš.
Dcera se taky z domu odstěhoval docela brzy - volá mi každý den a o víkendech jezdí na oběd ( a jak ráda - nemusí aspon jeden den v týdnu vařit 
)
Jojo, je to těžké, jeden den máš doma dítě a druhý den je to dospělá osoba, která chce bydlet jinde. Bud ráda, že je zodpovědná a chce být samostatná. Dobře jsi ji vychovala.
Je to pro matku vždy těžké, syn se odstěhoval v 21 letech, druhý syn ten od 19 let byl na studiu v zahraničí, viděla jsem jej jednou za půl roku. Strach budeš mít vždy , i kdyby jí bylo třicet.
Kdyby šla na VŠ a bydlela na kolejích, bylo by to podobné, ale pro tebe psychicky snesitelnější. Je to nezvyk, ale nic, co by nebylo v pořádku.
Jestli máte s dcerou dobré vztahy, nebude problém jí vysvětlit, že to je pro tebe složité a že ti pomůže, když si budete nějakou dobu každý večer volat, ona ti vyjde vstříc, postupně to přirozeně omezíte a zvládneš to.
Moniko, ženské přede mnou mají pravdu - to ty nejsi připravená vypustit své ptáče z hnízda... Moje dcera odešla v patnácti na intr do cizího města, pak do Prahy na vejšku a už tam zůstala. Voláme si každý den, domů jezdí tak jednou za měsíc, někdy i častěji. Píšeme si maily a případně jsme na skype. A vůbec nemám pocit, že by ode mne utíkala, naopak vždycky, když má bebí, tak jede doomů ke mně.
monja: Plne souhlasim, je dobre ze se stehuje kvuli tomu, ze se citi byt dospela a ne naschval ze ji maminka nekoupila co chce (to se v dnesni dobe stava hodne casto).
Nechala bych ji jit ale zduraznila, ze at se stane cokoliv, dvere ma porad otervrene, klic od domu taky a urcite bude mit kde hlavu slozit, kdyby bylo zle.
Jestli bude neco potrebovat, vi kde bydlis. Holky sly do skoly (napred 150 pak 450 km daleko) jezdily domu nekdy jenom jednou za mesic nebo mi za nima. Mladsi se vystehovala ve 20 starsi zase prisla domu a napul bydlela u nas napul u kamose. Obe vi, ze dvere jsou pro ne otevrene, at se vrati samy nebo s celou rodinou, vzdycky se misto najde.
Drzim palce at se ji v nove praci libi a ty si najdi konicka at mas na co myslet......
.jpg)
Milá Moniko, kdyby šla na VŠ, taky by se v podstatě osamostatnila.... bud ráda, že se nestěhuje z trucu ale jen proto, že se cítí být dospělá ... tak jí to dopřej, co bychom my za to daly, kdyby se před třiceti lety daly běžně pronajmout byty, že ? Přeju vám oběma štěstíčko
Moniko, pokud se vase dcera chce osamostatnit, ma zajistenou praci, atd., neni duvod ke znepokojeni. Nechte ji, at se hozenim do vody nauci plavat, jak se rika, najdete si nove konicky a budte rada, ze mate doma odpovednou dceru a ne princeznu, ktera by do triceti vyuzivala sluzeb mamahotelu.
denda04: mám to stejně
...stačí když občas zavolají anebo napíší ...nebo píšu já.....
pamatuju když já nebyla každou sobotu u našich tak v pondělí ráno už mi volal táta z budky do práce jestli jsme v pořádku...mobil nebyl ..
takže to mám v genech...tu starost o děcka...
.jpg)
Moniko hodně
ano každá jsme jiná já se o děti bála a ,bojím stále a to už mám dospělé vnoučata a o ně se taky bojím a jak 
ano je jiná doba chodí do světa dřív se zase brzy vdávala ,ženil
