Trápení s babičkou. Má ráda jen jedno vnouče.
Chtěla bych se vám svěřit s tím, co mne trápí, hlavně by mne zajímaly názory čtenářek, které už jsou babičky. Je normální, aby měla babička ráda jen jedno vnouče? Já to nějak nejsem schopná pochopit.
Nejdřív stručně představím naši rodinu, tedy hlavní aktéry mého problému. Mně je dvaatřicet, manželovi o čtyři roky více a máme pětiletou holčičku. Sestra mého muže je také vdaná a taky mají holčičku, rovněž pětiletou. Obě se narodily v rozmezí tří měsíců, ta naše je mladší. Já jsem jedináček, sourozence nemám, mám už jenom maminku, která je vážně nemocná (roztroušená skleróza), takže se o ni co nejvíce starám, ale jako klasická babička ona nemůže logicky fungovat.
Manželovi rodiče jsou na tom jinak. Oba jsou zdraví, velice vitální, skvěle zajištění. Když jejich dcera otěhotněla, byla to tenkrát veliká sláva, na vnouče se velmi těšili. Po pár měsících jsme i my s manželem oznamovali, že čekáme miminko, byla reakce o poznání chladnější. Už tehdy mě to zamrzelo, zvlášť, když mi tchyně řekla, že jsem si musela s dítětem taky pospíšit, abych se vyrovnala její dceři. Nebylo to tak, sama věděla, jak dlouho jsme se pokoušeli, než jsem konečně otěhotněla.
Když se pak narodila neteř, stala se středobodem jejich vesmíru. Zařídili jí ve sém bytě dokonce pokojík a od jejího přibližně roku a půl si ji častou berou na celé víkendy. Natálka (neteř) se u nich má jako princeznička.
Tři měsíce po jejím narození přišla na svět naše Márinka. Jenže tchyně s tchánem, tedy babička a dědeček, asi vypotřebovali veškeré své city na svou první vnučku a na tu druhou se jich nedostávalo. Ani se na ni nepřišli podívat do porodnice, poprvé ji viděli v jejích dvou měsících, ačkoli jsme je oba s manželem mnohokrát zvali. Když jsme chtěli přijít my k nim, vždycky se vymluvili, že se jim to nehodí. Strašně mě to bolelo, i manžel z toho byl a stále je velmi špatný.
Tento postoj se táhne celých pět let. Přiznám se, že naše vzájemné kontakty nejsou z toho důvodu moc časté, ale přece jen se v rámci rodiny stýkáme, hlavně s rodinou manželovy sestry. Obě holčičky si spolu rozumějí a krásně si hrají. V posledním asi tak roce, kdy už jsou obě trochu vyspělejší a dokážou si dávat dvě a dvě dohromady, se naše dcerka začíná čím dál častěji ptát, proč taky nemůže k babičce na víkend jako Natálka, proč taky nedostala od nich takovou panenku atd. Je to hrozné, ale oni se skutečně chovají tak, že pro ně jejich druhá vnučka v podstatě téměř neexistuje, zajímají se o ni jen z jakési povinnosti, k narozeninám a k Vánocům jí koupí nějakou maličkost a tím to končí.
Teď momentálně řešíme, jak dcerce nějak pochopitelně vysvětlit, že Natálka jede s babičkou a dědou k moři a ona ne. Holky si samozřejmě všechno povědí, takže je jasné, že se Márinka od Natálky všechny tyhle věci dozví. A už z toho začíná mít rozum, je jí to líto, vidíme na ní, že by si taky moc přála mít babičku a dědu, stejně jako Natálka.
Manžel to několikrát zkoušel se svými rodiči řešit, ale nikdy to nikam nevedlo. Tchyně mu řekla, že dítě od dcery je vždycky víc, než dítě od syna a ať se s tím nějak srovná. Musím vám říct, že po tomhle rozhovoru jsem pak doma viděla mého manžela poprvé a naposledy v životě brečet. Tak moc ho to ranilo, vlastně mu tím jeho vlastní matka dala najevo, že nejen naše dítě, ale i on, jako její syn, je pro ni něco míň, než jeho sestra.
Já to vůbec nechápu, ani to neumím sama posoudit a pochopit, jsem jedináček, navíc jak jsem psala, moje maminka na tom není zdravotně vůbec dobře, nemůžu tedy srovnávat její „babičkovství“ s tím tchyniným. Naši malou samozřejmě miluje, ale pohybuje se o berlích a celkově je hodně mobilně omezená, sama prostě s Márinkou být nemůže.
Chtěla bych se vás, babiček „od dcer i od synů“ zeptat, jak to cítíte vy? Je opravdu takový rozdíl v citech k vnoučatům podle toho, od kterého dítěte pocházejí? A taky bych vás chtěla poprosit o nějaké rady, jak máme s naší pětiletou dcerkou o tomto mluvit, když se nás ptá, proč Natálka má babičku a ona ne, abychom ji zbytečně nezraňovali. Je nám to moc líto, jsou to naprosto zbytečně narušené rodinné vztahy, od tchyně s tchánem bych vzhledem k jejich věku očekávala větší nadhled a životní moudro. Ale asi nám nezbude nic jiného, než se s tím nějak vyrovnat.
9.7.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Trápení s babičkou. Má ráda jen jedno vnouče.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.nemyslím si, že syn je míň. nicméně vnoučata od dcery jsou vždycky víc, protž "babi" ví, že jsou opravdu "její".. kdyz to dhodně nadadím, tak otec je vždy nejistý a snach ase mohla spustit s kdekým.
Je to lbé , ale geneticky zakódované u druhu hom osapiens.
kubikm 13.26: tak to bohužel bývá :-( Ocenili ho za to aspoň?
Milá Hanko,
tchýni nepředěláš a manželovi ani dcerce její lásku nevynutíš.
Co se na to podívat jinak ? Proč se trápit nad jednou hloupou babou ?
Teď pojedou s jednou vnučkou k moři, tu vaši nechají doma, ačkoli jsou obě stejně staré, mají se rády a společně by se u moře vyřádily víc, než ta jedna s dědou a babičkou. (Kvůli nedostatku financí to zřejmě nebude).
Máte jedinečnou příležitost, která se možná nebude dlouho opakovat, se urazit a přerušit s nimi veškeré styky. Bude to přesně "v jejich stylu", a vám se uleví. Stejně od nich nelze do budoucna očekávat nic dobrého.
Najděte si přátele, se kterými budete rádi, a ne z povinnosti a příbuzenství.
Bude vám líp, když zapomenete, že nějaká "babička s dědou" existují. Škoda to bude jednou hlavně pro ně.
Moje matka taky preferuje mého bratra odmala a jeho děti jsou pro ni zajímavější než ty moje. On je mladší a měl je pozdě, já jsem starší a měla jsem je adekvátně tehdejší době. Vím, že s tím nic nenadělám a fakt nemá cenu chtít měnit nezměnitelné. Obešla jsem se bez jejího hlídání a pomoci, zatímco pro ně udělala maximum. Řekla bych, že na protěžování některého potomka nakonec prodělají ti hlavní aktéři. Na ty staré se mladí vykašlou - neumějí pro ně nic udělat, neb celý život uměli jen brát a na mladé, co umějí jen brát a využít rodiče ke zlepšení svého životního standardu nikdo z kamarádů, přátel, spolupracovníků a příbuzných taky nikdo není zvědavý. Konečně, moje matka je docela opuštěná. Nejsou na ni totiž zvědavé ani ty malé ani ty velké děti. Pro ně je to stará nezajímavá paní. Vídají se s ní z povinnosti a minimálně. Mohla bych mít pocit zadostiučinění, ale nemám. Je mi to jedno a mým dětem taky. Zajdu na svátek, narozeniny a Vánoce s dárkem a tím to pro mě končí. P.S. V ničem nejsem horší než můj bratr a moje děti zrovna tak. Ale matka měla možnost výběru - tak si vybrala. Já mám zase jiné lidi, co mě mají rádi a já je. Ono příbuzné si prostě nevyberete.
Anahir: Ono by to souviselo s tím, jak se holka začíná chovat, co říká... u malého prcka se to nepozná, ale 5 let už je věk, kdy si utváří názory, projevují je a kdyby začala přebírat postoj babičky, najednou začala o Márince říkat, že je hloupá, ubližovat jí, možná se tak chovat i k jiným dětem ve školce, třeba by se to sestře nelíbilo.
Ale to je jen teorie. Mně by jako sestře bylo hlavně líto bráchy, ale samozřejmě tím nezmění vztah babičky k jeho dceři, jen se k tomu může vyjádřit a možná podnítit dědečka k tomu, aby se taky projevil, pokud má jiný názor.
Verera - 10.7.2014 10:33
Verera: Věř mi, nepodivila by se. Urazila by se. Tyhle typy mají jedinou pravdu a to tu svou. Všechno ostatní je těžká křivda.
A zřejmě nebude tento příběh případem, kdy si švagrová bude náhle z ničeho nic myslet, že na její dceru má náhle, po 5ti letech výletů, dovolených, dárků a péče, babča špatný vliv. Těžko. Pokud ji k babče pouští na přespání a víkendy, tak rozhodně nemá pocit, že by na dceru měli špatný vliv. Jinak by ji nepustila.
Je mi moc líto jak Hančiny dcery, tak Hančinýho manžela. I když je to dospělý chlap, není v situaci se kterou se dá vypořádat během pár dní.
Tu druhou babičku taky není potřeba považovat za nepoužitelnou. K moři sice nepojede, ale pohádky přečte, popovídá si a hlavně dá holčičce najevo, že ji má ráda.
Mám osobní zkušenost jako nemilovaná vnučka. Babička s dědou měli rádi jen první vnučku a druhého vnuka a tím to haslo. Když jsem přišla na návštěvu, tak se chvilinku zajímala o to, jak jsem se měla, ale hovor vždy stočila na to, jak se má moje nejstarší sestra. Na brášku se třeba nezeptala vůbec. Není to příjemný pocit vědět, že jste pro babičku něco míň než starší sestra, hodně mě to poznamenalo i v dospělosti.
Být vámi, Hanko, takbych to s dcerou probírala s ohledem na její věk, ale určitě bych to nepřecházela bez povšimnutí. Babičku bych poslala někam, ať se o ni tedy stará dcera, až to bude potřebovat.
Mám zkušenost s neláskou manželovi matky. Celý život protěžovala staršího syna, napsala mu veškerý majetek a mého manžela tak vlastně vydědila. Teď, když už nemá nic, co by se jejímu staršímu synovi hodilo, přestal s ní komunikovat a v původně jejím domě ji nechává bydlet jen proto, že tam je jako věcné břemeno. Najednou si tchýně vzpomněla, že má ještě syna mého manžela a chce po nás, abychom ji vyplňovali čas zábavou. Má bohuže smůlu, naše děti ji nikdy nezajímaly, teď nezajímá ona nás. Zajdeme na zdvořilostní návštěvu čas od času, ale nemůže počítat s tím, že jí padne manžel radostí k nohám, že ho konečně zaregistrovala, že existuje.
Vztahy jsou složité, důležité je dávat dceři najevo, že pro vás je nejdůležitější a často ji svoji lásku dokazovat.
Držím palce, boj to bude celoživotní.
Dovedu pochopit, že matka může mít bližší vztah k dceři než k synovi, matky a dcery si bývají bližší. Ale nemít ráda svého syna a nemít ráda své vnouče, to je opravdu divné. A ještě to takhle okatě dávat najevo!
Měla jsem také mnohem bližší vztah ke své babičce z maminčiny strany, protože mě od 3 měsíců vychovávala a bydlela s námi. K druhé babičce jsme jen jezdili na návštěvu a ona měla daleko radši vnoučata od druhého syna, s nimiž bydlela, milovala hlavně svého vnuka. Brala jsem to tehdy, jak to je, jen jednou mě to hodně mrzelo, když jsem od ní dostala k pátým narozeninám jako dárek 10 vajíček, zatímco můj bratránek dostával sladkosti a hračky. Nojo, život není spravedlivý a čím dřív se s tím Hančina dcerka setká, tím lépe se s tím vyrovná. Být Hankou, vysvětlila bych dcerce, že babička má prostě radši její sestřenici a není to ničí vina ani zásluha (jen babičky). No a láska je cit, který se nedá nijak vyprosit ani získat, pokud to druhá strana necítí.
Hanko, nejlepe bude prestat se s nimi stykat a po porade s detskym psychologem dceri vse vysvetlit. Tohle uz baba vazne prehnala.
Anahir: No, kdybych viděla, že se moje máma chová bezdůvodně k bratrovi tak, že je z toho nešťastný, tak bych si s ní důrazně promluvila.
Asii to nic nezmění, ale aspoň by se bába aspoň podivila, že její názory nikdo nesdílí, ani ta dcera, pro kterou ona se možná obětuje.
A kdybych pozorovala, že mají prarodiče na mou dceru špatný vliv, tak je zkusím usměrnit a nebo omezím kontakty a může být pro ně milovaná princeznička sebevíc. A tím špatným vlivem myslím i to, že by dcera přebírala jejich názory nebo ji neúnosně rozmazlovali.
Ale je fakt, že pokud babička nějak sama neprozře, tak nemá cenu se snažit a je lepší od ní dcerku držet dál než aby sice byla s ní, ale bylo jí dáváno najevo, že je nějaká horší a trpěná z povinnosti.
až se mi chce brečet :-( Tchýně taky upřednostňuje vnučku (dceru manželovýho bratra) od našich kluků, jí platí a kupuje větší dárky, chodí na každý její vystoupení, všude se s ní chlubí, berou si kvůli ní dovolenou když jsou prázdniny (bude jí 13, mému staršímu je 10 a prázdniny má samozřejmě taky, ale je sám doma a pak jde k našim, kteří mají denně po školce i mého mladšího syna, tak tam mají denně oba)... ale takhle okatě teda ne, chovají se k nim normálně a stýkáme se bez problémů
je mi to líto Hanko, držte se
Verera: i kdyby to tak bylo, tak co to změní?
Že jako požádá svou matku aby se chovala jako matka a babička a ona prozře a zahrne je stejnou láskou? Najednou se v ní hnou city a najednou bude lásky schopna? Takhle to funguje možná tak v románu.
I kdyby viděla bratra jako rovnocenného, těžko odstaví matku se kterou sice nesouhlasí, ale jinak jí, jejímu dítěti a jejímu muži se nic neděje.
Nevytáhne do spravedlivého boje. Neodstaví matku na nulový kontakt. To není její boj. To opravdu bychom po oné švagrové chtěli hodně.
Kdo z vás by to udělal? Kdo z nás tady, za předpokladu, že by vycházel s mámou dobře, starala se o jeho dítě by tento vztah rozbrojil na nože, kvůli tomu že odmítá vaši neteř? Říci jí to může, ale čekat že to změní tchýniny city skutečně nelze.
A ikdyby se rozhodla do toho ,,boje" za lásku k neteři a k bratrovi jít - vážně si myslíš, že by náhle ta matka začala syny a vnučku milovat? Začala by je akorát nenávidět, protože by v nich mohla vidět viníky za to, že jí odstřihli od milované vnučky.
A nebo by se Hance zamlouvalo, že její dcera začne být trpěná se stisknutými zuby, jen proto aby tchyně mohla vidět vnučku č. 1? Tak tohle bych pro své dítě nechtěla ani náhodou.
Lásku prostě nejde vynutit, vyprosit, získat ji vysvětlováním či vyhrožováním, odpíráním. I kdyby švagrovka 100x to viděla stejně, tak stejně se nic nezmění na tom, že syna ráda nemá a vnučku taky ne. Jen to prohloubí napětí. Nic nezískají, jen se v tom budou léta a léta babrat.
Hanky manžel a jeho sestra mohou mít dobrý vztah i bez jejich zabedněné matky.
Pro Hanku mám jedinou radu a je jen na ní jak s ní naloží. Neproste se o něco, co vám někdo dát nechce a nestojí o to. Pěstujte to, co máte - a není toho málo.
Neslepujte neslepitelné. Zabalte to, zahoďte, vyneste koš a nechte růst to, co máte. Trvá to dlouho než se člověk s tím vyrovná, pochopí že nemá cenu se hnát a prosit někoho, koho tím akorát neustále obtěžujete. Máte to zapotřebí?
Až k tomu dojdete, strašně se vám uleví. A až se uleví vám, pak teprve můžete pomoci vaší dceři. Dřív ne.
Anahir: záleží jak to vidí švagrová, jaký má vztah k bratrovi, k jeho dceři. Pokud převzala matčin názor, že je bratr něco méněcenného, tak to smysl nemá. Pokud se jí ale jednání matky vůči němu nelíbí a k neteři má hezký vztah, může jí to taky vadit, zvlášť dopad na vlastní dceru.
Třeba se i ta ptá, proč nemůže jet na víkend k babičce i s Márinkou, že jí tam chybí kamarádka, a dcera neví jak ti vysvětlit. Takové to "je tam jen jedna postýlka" brzo přestane stačit.