Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem,
Už několikrát zde byl článek na téma kolik jazyků ovládáte a jak moc se v zahraničí domluvíte / nedomluvíte. Mě by ale dneska spíš zajímalo, jak jste ke svým znalostem neznalostem přišli. Upřímně dámy, ruku na srdce, i znalosti “domluvím se rukama/ nohama / pomocí papíru a tužky” jste se musely někdy někde nějak naučit. A začnu u sebe.
Někdy počátkem minulého století se moji předkové rozhodli odejít za prací do tehdejšího hlavního města Rakousko-Uherska Vídně. O pár roků později se jim zde narodila dcera (moje babicka) a o dva roky později i syn (muj prastrýc). Když se po letech vraceli zpět do rodné hroudy neměly děti o čestině ani potuchy. Prastrýc se česky doučil velice rychle a dobře, dokonce v dospělosti vyučoval češtinu a dějepis. Babička sice dochodila v Čechách tehdejší povinnou školní docházku, ale následovně několik let pracovala jako sekretářka v německé firmě a po provdání zůstala po zbytek života v domácnosti, tudíž zůstala zakeřnostmi české gramatiky nedotčena.
Moje máma byla meziválečné dítě a většinu své školní docházky se povinně učila německy. Což na ni zanechalo jizvu v podobe, že se sice německy velice slušně domluvila (určite i zásluhou babičky), ale bojkotovala tento jazyk jak mohla. Po válce studovala na institutu moderních jazyků, kde ziskala základní znalosti italšťiny a francouzšťiny a perfektně se naučila anglicky. Díky těmto znalostem později pracovala jako průvodkyně v cestovní kanceláři a procestovala celou Evropu křížem krážem. Nějakým, mě neznámým způsobem, se jí podařilo vyhnout se zcela rušťině.
Máminým snem bylo, že bude doma s námi dětmi komunikovat anglicky. Vzhledem k máminýmu pracovnímu vytížení nás většinu volného času hlídali babička s dědou a tak jsme my děti vyrostly mezi babiččiným karfiolem a gemysovou polífkou a školní rušťinou. Máminy anglické snahy nás míjely obloukem. Nejstarší bratr se obvykle učil jen to co potřeboval k dalšímu studiu a ne co chtěla máma, ruský slovník měl polepený tahákama, německý obrazkama lehce odených slečen a anglicky se naučil velice dobře nadávat. Prostřední bratr zastával názor, že učení je ztráta času, co si pamatuje ze školy je dostatečné. A dostával matku do kolen logickou úvahou, že když se trojka jmenuje “dobrá” tak to musi být dobrá známka. Navic on se jazyky učit nepotřeboval, se svým osobním esperantem a vyzbrojen poznámkovým notýskem s tužkou se dodnes lehce domluví všude a s každým. A tak máma upnula všechny své snahy na mou osobu. Osud ji sice po skoro čtyřicátém roce života dopřál vytouženou holčičku, ale pouze na papíře. Holčička byla shopna sepsat logaritmus anglického jazyka, ale po všech matčiných několikaletých snahách se naučila tak maximálně pozdravit a poděkovat v několika evropskych jazycích s dovětkem , že je přece slušná a co víc by si rodič mohl přát.
Povinná školní docházka mě v 5. třídě seznámila s rušťinou. V duchu “je to slovanský jazyk”, jsem ji občas krapátko počeštila ci poslovenšťila, ale nějakým záhadným způsobem jsem se ji přeci jenom velice slušně naučila. Na střední škole se naší peredavatelnicí stala osoba s ruským rodným listem, která ani po 20-ti letech v Praze negavarila po-česki. Později po sametové revoluci vyučovala angličtinu, naštěstí ne naší třídu, protože my jsme v té době uměli anglicky už lépe než ona sama.
A v té době se mámě splnil sen – najednou se v mém rozvrhu objevily 2 hodiny angličtiny týdně. Sakra 4 roky s pozdravem a barvami nevystačím, budu se muset něco naučit. Následující tři roky jsem uváděla naši profesorku angličtiny Lucinku na pokraj zhroucení a pomocí taháků předstírala jakés takés znalosti. Sametová revoluce mě potkala ve třetáku a způsobila mimo jiné, že najednou maturita z ruštiny nebyla povinná a přivedla k nám na školu americkou černošskou studentku Grace, která nás měla naučit anglické konverzaci. Maturovala jsem z matematiky, aspoň na jeden předmět jsem se nemusela učit. S Grace to bylo podstatně horší. Nikdo jsme ji nerozuměli, ona nerozuměla nám a tak anglická konverzace probíhala s křídou na tabuli a vzájemně jsem si nasledující rok kreslili.
Následující tři roky jsem se protloukala jak to šlo, o práci v oboru nezavadila, a co jsem si vydělala padlo na cestování. Z mých jazykových znalostí jsem nejvíce uplatila kreslení, neudělala jsem krok bez zápisníku a propisky a vděčně vzpomínala na rok s Grace.
A pak jsem jednoho dne potkala vikinga (pro neznalce mého života toť můj dánský choť). On česky nekváknul ani slovo (ne že by se na tom do dneška něco změnilo), dánšťina se nikdy nevyskytovala v matčině zorném poli, tudíž jsem neuměla ani pozdravit, natož něco víc. Naštěstí on uměl více než dobře anglicky a já vlastnila matčin starý anglický slovník, zakoupený někdy v meziválečném období. Neuvěřitelné kam až se da dojit se slovníkem, byť fráze typu ”Portýre, podržte dámě dveře” či ”Kde seženeme drožku?” se ukázaly krapet nepoužitelné. Ovšem během nekonečného listování ve slovníku se mi v hlavě začaly více a častěji zjevovat fráze a obraty, které jsem někdy v životě už potkala a čím více jsme si dopisovali a potkávali se, tím více se mi rozsvěcovalo. Takže po necelém půl roce jsem se vdávala s poměrne plynou (byť gramaticky krapatko nemocnou) angličťinou na rtech.
Tak a teď je řada na Vás. Jen se pochlubte, jak jste se dorozumívali s domorodci na letošní dovolené a hlavně kde a jak jste k těmto znalostem přišli/-y.
23.10.2014 Rubrika: | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem,
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.omlouvam ze za preklepy
Lidno manzel mel za prnvi manzelku Danku, rok tak spolu zili a on se naucil perfektne dansky jako rodily mluvci, coz je pro me nepochopitelne, ten jazyk slysim casto, nebot se svou prvni dcerou mluvi dansky, rozumim hodne ale nic nevyslovim, je to strasne slozite, to cinstina mi prijde lehci. Manzel je ale Svycar a urcite je to pro neho lehci nez pro nas Slovany.
ja se ucila samozrejme rusky, na stredni v 89, a v druhaku jsem uz meli anglictinu, kterou ucitela predelana Rustinarka, presto jsem odmaturovala z Anglictiny, mezitim jsem chodila do soukrome jazykovky k americanum, kde me ucili konverzaci a vyslovnosti, a potom jako Au-pair v Londyne.
Nemcinu jsem se ucila jako dite, nebot otec tam pracoval 20 let, a jezdili jsem tam na dovolene, babicka byla polovicni nemka ze sudet, a mela nemecke skoly a tak jsem v 15 letech chodila na Nemcinu. Anlgicky jsem ale umela lip, pote co jsem si vzala Svycara jsem si myslela ze nemecky neumim vubec, nebot Svycarstina je uplne neco jineho. taze jsem se rok ucila Svycarsky. Nejsem jazykovy talent, umim perfektne Nemecky, rozumimi vse svycarsky a mluvim svycarsko-nemecou nemcinou, a meho akzentu se nezbavim u zadne cizi reci, nebot by ten talent nebyl dan jako manzelovi. Anglictinu jsem hodne zapomnela, nebot mluvim jen na dovolenych . moje holky na tom ale budou dalkeo lepe, vedel cestiny a slovenstiny( babickka) maji Svycarstinu, spisovnou Nemcinu, Anglictinu, franzoustinu. dcera si priti rok na gymplu vezme jeste Rustinu.
Nevlastni dcera ktera zije v Dansku mluvi super svycarsky, dansky, anglicky, a umi lepe cesky nez muj manzel
Anahir: presne - cinstina je velice vyhledavana a zacina i ta arabstina ....
syn chodil na arabstinu - no mazec ..bylo dost komplikovane, a k tomu jak pisou
YXH: tak nějak
Anahir: Jo a trochu arabstiny a prejit na jine nabozenstvi nam asi taky neuskodi. Je to smutne
Mám dojem, že ještě pár let a kombinace znalosti ruština čínština bude žádaná víc než angličtina, která se dneska považuje za standard.
jen nevim, jestli dát smějícího se smajlu nebo brečícího....
krasaka: Oni asi moc nedelaji, maji dost penez z domova. Aspon tak to je ve Varech. Spis tam delaji litevci a ukrajinci, ale pravi rusaci vlastni domy a obchody atd.. .
YXH: Taky se divím, kde na to berou ? asi si za dobu, co jsme byli jejich koloniemi, pořádně nahrabali. Mne by fakt zajímalo, kolik desítek či statisíc se jich "nasáčkovalo" do španělského království a dalších jihoevropských zemí A furt to jezdí s kočárky a velkými břichy, asi jsou tu dobré soc. dávky A pokud se staví nové byty či hotely, všude zní ruština - nechápu to, když španělští lidé mají 25%ní nezaměstnanost, tak proč je práce pro "svoloč"
Holky, kam se na rusaky hrabe jakakoliv mafie normalni lidi se moc ven nedostanou, nemaji na to, jenom ten komunistickej ksindl, co otocil kabaty nakradl co mohl a ted prodava zbrane a drogy. Kam se na ne hrabou ostatni. A rozlezle to je vsude jako krysy.
K těm Rusákům - obas někteří přiletí na dovolenou, ale stále žijící zde /a množí se jako králíci/ musejí mít hoooodně peněz, protože mají zakoupené byty a domy od cca 4 miionů kč výše, mají zde svoje realitní kanceláře, obchody,restaurace i banky. A psalo se vloni v německém Zeitungu, že se prý solventním Rusům a Číňanům nabízejí zdejší nemovitosti nad 165 tisíc euro s tím, že dostanou jako prémii nové auto zdarma.
Je tady, nejvíce na pobřeží, kolem milionu neobydlených domů + bytů a stále se staví nové - většinou několik hezkých domů či vilek s palmami + bazénem uprostřed a hned to oplotí a mají i ostrahu pro celý objekt.
Byty našeho typu v přízemí nebo v prvním patře jsou prý vhodné pro důchodce - ceny za deset let pořádně klesly, tudíž kdo má cca sto tisíc euro ve "stružoku" - je určitě vítán
Anahir: to je dobre , nebot ti RUSACI jsou snad vsude - nevim , zda je to dobre, nebo neni ...
ale treba na Sicilli v Taormine - klidne si to vyguuglis ....TAORMINA .. tak tam je jich fakt hodne - tech bohatych a nechavaji tamprej i hodne penizku ...
a vim, ze kamoska ma dceru ..a odesla do Spanelska - na nejaky z Balearskych ostrovu - nevim Mallorka, Minorka ......, kde si nasla hned praci na recepci .... protoze umi GAVARIT PA RUSKY ... a je tam po techto lidickach - co se domluvi i spanelsky i rusky poptavka ...
YXH: Když jsem naposledy bydlela dva roky nedaleko K.V. a po mnooooha letech tam začala jezdit, nemohla jsem to tam vůbec poznat. Nejenže zmizely skvělé obchody, ale ještě všude ruské nadpisy a ruština prostě všude.
Když dcera dostudovala hotelovku v M.L. a pracovala ještě za totáče ve velkém hotelu, jezdili tam na dovolenou taky samí Rusáci a zírali na naše plné obchody. Pak už více Němci, zvláště u Zpívající fontány /mé oblíbené, každý víkend navštěvované/ - tam jsem si aspoň pokecala, hodně jich bylo z Bavorska-Oberpfalz.
Anahir: Jo, kdyz jsme byli s kamaradkou (ona mluvi jenom anglicky, je odsud), mluvily jsme anglicky, tak se mohl pretrhnout, a pak kdyz za nami prisli kluci a mluvili jsme anglicko-cesky, byl tak nejak vyvedeny z miry
Zato nas ale hrozne mile prekvapil cisnik jedne male hospudky na Hrade v Praze, mluvili jsme cesky a on byl nadseny, ze vlastne slysi cestinu. Posedeli jsme tam dost dlouho,
YXH: vim, stalo se nám, že nás ani nechtěli obsloužit, když ve zlatnictví zjistili, že mluvíme česky.
Anahir: Jo pokud jedes do Varu, tak se ve meste skoro jinak nedomluvis vetsina jidelnich listku napred rusky.
V Mariankach nemecky