Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?
Dobrý den. Ráda chodím na tuto stránku a pročítám si různé životní problémy. A tak mě napadlo, že bych mohla přispět i já. Nevím totiž, co si myslet...
Je mi 24 let a s podporou mých skvělých rodičů, kteří jsou pro mě velkým vzorem nejen jako rodiče ale i jako manželé, jsem vystudovala VŠ. Za prací jsem se ostěhovala do Prahy spolu s ještě tehdy přítelem (30 let), se kterým jsem byla 7 let. Myslela jsem si, že nám to vyjde. Těšila jsem se na ten společný podnájem, do budoucna svatbu, vlastní bydlení, děti, atd. Podstrojovala jsem mu, společné bydlení si skutečně užívala a plánovala budoucnost. No nevyšlo nám to... Bohužel jsme se k sobě absolutně nehodili, což jsme zjistili asi po roce společného bydlení. Láska se nám úplně vytratila a zbyla jen závislost. Rozchod byl dost těžký a také vleklý... I díky tomu, že si expřítel po rozchodu asi 3,5 měsíce hledal jiné bydlení, aby se mohl odstěhovat z našeho pronájmu (ačkoli jsme se tak domluvili), u mě i dost klesl a z rozchodu jsem se pak oklepala i celkem rychle. Cítila jsem skoro úlevu, že mám konečně svobodu.
Rozhodla jsem se začít odznovu. Musela jsem si sice začít sama platit pronájem, ale věděla jsem, že to nějak zvládnu. Věřila jsem, že poznám toho "pravého" a opravdu, netrvalo dlouho, poznala jsem skvělého muže, přesně dle mých představ. Hezkého, přesně můj typ, skutečně inteligentního, jak jsem později zjistila i s neuvěřitelnými všeobecnými znalostmi, úspěšného v zaměstnání, slušně vychovaného, s morálními zásadami jako mám já, z podobně založené a šťastné rodiny, jako mám já, narozdím od bývalého, a s chemií, narozdíl od předchozího vztahu, mezi námi decheberoucí. Je mladší než expřítel, je mu 27 let.
Prvně jsme chodili často jenom do restaurací. Bylo hezké, jak na nic nespěchal a chtěl, abychom se nejprve poznali, než dojde na něco intimnějšího. První 3 měsíce jsme se jenom líbali a chodili ven "za ručičky". Byla jsem úplně štěstím bez sebe, jak se to všechno hezky vyvíjelo, zamilovala jsem se. Jediné, co mě trochu mrzelo, že mi tolik nepsal, o volání nemluvě. Ale každý den jsme si vždy dali vědět a on tvrdil, že na to psaní není... Vídali jsme se také docela málo, tak pokaždé jednou týdně. Po těch 3 měsících jsme už oba cítili, že setkávání venku nestačí. Problém byl v tom, že já ho pozvat ke mně nechtěla, protože expřítel si v tu dobu ještě u mě v bytě nechal spoustu nábytku, který neustále tvrdil, že si co nejdříve odstěhuje, a mně to bylo nepříjemné, aby v takovém bytě byl. No a on měl již pronajmutý jeden pokoj ve větším bytě (spolupronájem) a nechtěl mě pozvat, protože "je to prý hrozné, že tam nemá žádný nábytek, jen matraci na zemi." Nutno dodat, že v Praze přespává jenom přes týden, kdy chodí do práce od rána do večera, na víkendy jezdí domů dál za Prahu a šetří si vydělané peníze. I přesto jsem ho přemluvila a párkrát jsem pak u něj pobyla. Pokoj skutečně pouze určený na přespávání, matrace na zemi a "haldy" oblečení, tašek, knížek po zemi. Poté si expřítel na mé urgence konečně vše odstěhoval, a tak jsem ho mohla konečně pozvat do mé garsoniery. Moc se mu zde líbilo, což mě těšilo. Začali jsme se scházet už jenom u mě, z večeří v restauracích se staly společné večery u mě doma nad filmem, občas nad večeří ode mě, milováním...
Od té doby uplynulo asi 5 měsíců. A změna minimální. Vídáme se 2 – 3 krát týdně, což považuji za úspěch. A stýkáme se už jen a pouze u mě doma. Oběma nám to v mém bytě vyhovuje, je tu klid, soukromí, ale já si říkám, proč něco nepodnikneme? Problém je v tom, že on je opravdu hodně pracovně vytížený. Pracuje od cca 8 hod. a je v práci standartně do 20. hod., leckdy i později, občas dokonce do půlnoci apod. Je hodně cílevědomý a pořád říká, že chce něco v životě dokázat. Že nechce život proflákat. Z legrace ho nazývám workoholikem. Samozřejmě se mi to na něm také celkem líbí a musím říct, že i mě samotnou v tom posouvá dál, ale že se vídáme jenom po večerech 2 – 3 týdně ve všední dny, jak nám to pracovně vychází, je pro mě čím dál tím víc nedostačující. Chápete, že jsme spolu nestrávili ještě ani jeden víkend? Každý pátek totiž odjíždí do svého rodného města dál za Prahu k rodičům. Má totiž ještě navíc své koníčky, sport, které zatím omezit nechce, i když (dle jeho slov) je mu jasné, že za pár let to bude muset vypustit úplně. Také musí pomáhat rodičům, kteří byli oba před časem vážněji nemocní, resp. málem umřeli, tak mi přijde hezké, že se o ně tak hezky zajímá. V podstatě pokaždé, když se ho ptám na víkend a on říká své plány, nemám co dodat, aniž bych si nepřipadala jako sobec nebo omezující semetrika.
Celkově si ale troufám říct, že se náš vztah za ty měsíce určitě prohloubil a ačkoli není na vyznání lásky apod., cítím, že ke mně také cítí něco víc. Nejezdí za mnou jenom kvůli sexu, jak každý v mém okolí říká a nemyslete si, i já takové pocity občas měla. Opravdu si i dokážeme hodiny povídat a spousta nocí byla bez sexu. On tvrdí, že se mnou zažívá super pocity, že je mu se mnou hezky, že se na mě těší a je rád, jak to je teď a nic by neměnil. Když něco navrhnu do budoucna (výlet, aj.), souhlasí, že jednou určitě. Když občas narazíme na téma budoucnosti, je zřejmé, ačkoli se ho nezeptám přímo, že se chce jednou oženit, že chce mít děti, atd. Často také z jeho věty vyzní, že i se mnou počítá do budoucna. Také přistoupil na představení se mým rodičům, což beru jako velké projevení zájmu. Bylo to ale na rodinné oslavě, takže rodiče ho neměli tolik možnost poznat. Představit mě svým rodičům ale zatím nechce. Prý chce počkat, až na později, až bude jisté, že spolu zůstaneme, vzhledem ke zkušenostem.
Opravdu ale nevím, co si myslet. Párkrát jsem na něj uhodila, zdali nežije dvojí život, jeden v Praze a jeden ve svém rodném městě, ale to se vždy skoro urazil, prý co si o něj myslím. Nyní po těch měsících bych řekla, že bych i na něm poznala, že lže, takže věřím, že dvojí život nežije. Myslím si ale, že se trochu bojí toho závazku a "usazení se". Párkrát něco prohodil o svých spolupracovnících, jakými jsou podpantofláky a jak je jejich ženy omezují. Ale já přece taková nejsem, chci s ním jenom trávit více času. Jedno já mi říká: "vykašli se na něj, najdeš si jiného, který o tebe bude skutečně stát a bude s tebou trávit čas..." a vzápětí hned druhé já: "prosím tě, co by jsi chtěla. Je prostě úspěšný, musíš být trpělivá a dočkáš se něčeho víc" Je pravda, že představa s ním nebýt je pro mě naprosto nepřijatelná.Mám pocit, že už se snad nikdy takhle nezamiluju, ani toho expřítele jsem snad takhle nikdy nemilovala. Přijde mi opravdu jako vysněný princ, je přesně můj typ, jen kdyby o mě jevil více zájmu.. Co byste mi poradili? Mám vydržet a být trpělivá? Ale co když jenom ztrácím čas? Co si o takovém vztahu myslíte?
20.10.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jinak by mne zajímalo, jak to dopadlo.
Part: co na to říct? Že jste urážlivá osoba, která nerozumí srandě.
Něco Ti povím, můj přítel mě teď po půl roce vztahu poslal sem: http://www.yesvisage.cz/akce-a-slevy, že prý je teď nejlepší čas využít jejich služeb a ještě ušetřím!!!! No co jako na to říct?!?!?!
Važ si toho, co máš, protože tohle je podle mě přes čáru, ne to, že Tvůj chlap pracuje a stará se o rodiče.
Já s tím svým samozřejmě končím, myslím ale, že u Tebe by to byla v tuto chvíli ještě hloupost .... jsi hoooodně mladá a máš dost času na vdavky i děti. Dočkej času, třeba se to ještě vyvrbí ....
Damy a slecny, neplytvejte energii... Autorka clanku je:
1) osoba hysteroidni - potrebuje byt neustale stredem pozornosti, litovana, povzbuzovana, chvalena... od diskutujicich nechce rady, ale citovou angazovanost, zivotni energii. Dokonaly vzorek!
;-)
2) fiktivni - zavani to sberem dat-pruzkumem chovani urcite skupiny populace pro studijni ci komercni ucely B-)
Neznáš jeho přátele. Neznáš jeho kolegy. Nikam nechodíte. Zato on chodí pořád někam na výlety. Bez tebe.
suma sumárum - nemiluje tě
on je součástí tvého života ale ty jeho ne
Až bude ve sprše nebo tak vem jeho občanku, opiš si adresu a až půjde na víkend k "rodičům" běž ho překvapit. Jenom bacha aby ti neotevřela mladá žena s miminem v náručí.
Milda3: Nemusí být gay, ale vyloučený to není. V každém případě se chová podivně, mně připadá, že něco tají - možná má ještě jiný vztah, možná i rodinu, nevím.
A taky si myslím, že Lucie vůbec nemusí poznat, že ji lže. Bohužel jsou lháři, kteří působí velmi přesvědčivě.
tedy vy tý Lucii dáváte,prej gay
Na to, abys s ním počítala na celý život, a byl ti oporou, máš spouuustu nezodpovězených otázek. Připomíná mi to můj vztah v osmnácti letech, s klukem, kterého mi všechny holky záviděly, protože ho neznaly... Stále jsme se dohadovali, něco mi tam chybělo, někdy přehnaně sebevědomý, jindy, hlavně ve společnosti divný, nejdřív jsem nad vším přemýšlela ze všech stran a pak jsem najednou věděla, že s ním zatím chodit budu, ale nikdy si ho nevezmu...Bylo mi osmnát, měla jsem čas...On si pak vzal paní o hodně starší, to asi potřeboval. Já jsem si vzala jeho opak, včera jsme spolu byli 39 let...
Dnes jsem si o tom povidala s kamaradkou a ona kdysi znala nekoho podobneho.
Nakonec se zjistilo, ze je uspesny a dobre vydelava, ale taky je zenaty.
Do Prahy prisel vydelat jen penize a posunout se na zebricku firmy vis, takze veskery cas travil v praci. Domu za manzelkou a detmi jezdil jen o vikendech. A protoze byl v te Praze porad v praci, tak nemel zadne kamarady a bylo mu smutno a citil se osamoceny, bydlel v podnajmu a nic si neporizoval, protoze vedel, ze je tam jen docasne.
Do toho potkal moji kamaradku, se kterou si rozumnel a uz tak osamely nebyl. Dokonce nechtel ani sex, jen spolecnost na vecery, ktere by jinak musel travit sam.
Takze se taky nekolik mesicu jen prochazeli, dokud kamaradka nezacala tlacit na sex. A tak ji cas od casu vyhovel, ale citil se blbe, ze podvadi manzelku.
kubikm: Úplně si to představuju: Je gay, ovšem vychovávaný ve věřící rodině, takže to považuje za něco špatného. Rodiče se s tím nesmířili, otec se z toho zhroutil, on si to vyčítá a proto považuje za povinnost rodičům pomáhat nad míru obvyklou.
Jelikož stále není smířený se svojí orientací, zkouší, jestli to přece jen není jinak. A tak se seznamuje s Lucií, podrobnosti vztahu známe. Rodičům ji ovšem představit nemůže, ani sestře, protože by na něj prozradili, že je gay. No ani nakonec v práci, protože tam ho někdo viděl s bývalým přítelem a tahle informace se roznesla, nemůže riskovat před Lucií prozrazení.
No a navíc má přítele, ke kterému jezdí na víkendy, takže mu vyhovuje, že s Lucií nikam nechodí, co kdyby se to náhodou dozvěděl. Dokud mezi nimi nic nebylo, tak by se návštěva restaurace dala vysvětlit,ale teď...
Vlastně si není jistý ničím a tak mezi tím nějak bruslí, peníze spoří na bydlení, tráví hodně času v práci, protože s Lucií to vlastně není ono, těší se na víkend s přítelem, ale nechce si to připustit. No, nemá to jednoduchý, takže reaguje podrážděně, pokud se mu někdo chce dostat trochu do soukromí.
No, pokud to tak opravdu je, tak gay jako partner pro ženu nic moc, ale může to být úžasný kamarád, pokud si sám přestane něco namlouvat a uvede věci na pravou míru.
kubikm: tak nějak.
zkusím to celé shrnout
1/ o Lucii mu vůbec nejde...ta, nebo jiná?
2/ pokud v tomto věku dlouhé noci si jen povídá a nesexuje? Je prostě gay
3/ partnerka ví jen to, co jí řekne a neprověří si to, aby nebyla stíhačka a on podpantoflák? Tam je něco zavánějící
4/ nezná jeho rodinu, kamarády ani třeba spolupracovníky - znáte takovou situaci? Já tedy ne
5/ je úžasně inteligentní a úspěšný v práci? A přitom je v té práci 365 dní a nocí v roce? obrazně....nemá byt, nábytek...ani snad auto?
Znám několik super úspěšných lidí - mají několik aut, barák, letní sídlo...nejen, že mají skříň, ale tam i sadu obleků originál Boss, Armani a tak a třeba spoďary Boss 1 ks 980,-
několikero hodinek minimálně po 50 tis.
a na dovolenou létají několikrát do roka, 1. třídou a salonek VIP,
známe ho z doby, kdy neměl nic, je to prima kluk, tak se omlouvá, že prostě tohle musí mít, aby obstál s ostatními...
i já, naprosto "cizí" člověk , znám několik jeho spolupracovníků, alespoň jména
mám vizitku s různým spojením na něj a sekretariát
manžel byl i za jeho rodiči...
Takže Lucie, řekla bych, neztrácej čas, sundej růžové brýle, jeď někam, kde se dáš do kupy...a začni znova s někým jiným
Leii: no jasně, chudáci se pro toho druhýho můžou roztrhnout, všechno z ryzí lásky a ten hroznej dotyčnej tomu nerozumí...
kubikm: ona je to diagnóza...on byl v podstatě ze sebe nešťastný, když jsem mu řekla adieu...ale zase to maskoval tím svým drsňáctvím...jak je to má vina, protože on mě miloval tolik moc, jen já jsem to nedokázala rozklíčovat...že on to vlastně všechno (ty lži) dělal z té nejhlubší lásky ke mně...uf.
rychenza - taky výživné, s tou kamarádkou...to je přesné, tohle vyložené pohrdání, odmítání, rezolutní popírání je leckdy jen maskovací manévr.
kareta: V tomhle věku ještě zatím může na šetřit na budoucí bydlení někde mimo město kde pracuje. Pokud je workoholik, tak ho do práce asi o víkendu nepouštějí.
O časově náročných koníčcích které by byly mimo víkend tam nic nevidím, ale ty víkendy, vypadají spíš jako výmluva, aby nemusel být s Lucií. Pokud někdo nemá přes týden žádné koníčka a nebaví ho sex, tak mu zbývá už jen ta práce. Teda pokud i ta práce není jen výmluva, ale v práci bývá obvykla pevná linka, na kterou se dá zavolat