Mají babičky rozmazlovat, nebo vychovávat?
.jpg)
Chtěla bych znát názory ostatních žen, maminek i babiček, jaký mají názor na přístup k malým dětem. Máme totiž dost velký problém s mou mámou, která je podle mě jako babička přehnaně benevolentní a vysloveně podrývá mou autoritu. A nejen ona, i táta je takový, i když ne v takové míře.
Máme dvě děti, tříletého chlapečka a šestiletou holčičku. S manželem se je snažíme vychovávat tak, aby měly jasně stanovené mantinely, jsme důslední a snažíme se děti nerozmazlovat. Ne, že by měly nějaký „studený odchov“, to rozhodně ne, hodně s jim věnujeme, mazlíme se s nimi, ale když něco řekneme, tak to prostě platí.
Problém je ale moje máma, která svoje vnoučata miluje a dovolí jim úplně všechno. Jí by snad nevadilo, ani kdyby jí děti skákaly po hřbetě. Tchyně taková není, ta si umí zjednat pořádek a i když je má taky hodně ráda, tak když se děti vrátí po víkendu u ní, jsou naprosto v pohodě.
Jakmile jsou ale u mých rodičů, vrátí se mi jako vyměněné a několik dní trvá, než je zase srovnáme do latě. U babičky totiž můžou všechno: jíst sladkosti (taky jim dám, ale snažím se to omezovat), koukat na televizi klidně celé dopoledne, vybírat si v jídle a vymýšlet si, různě si všechno vynucují a ona jim vždycky vyhoví. Prý by nesnesla, kdyby kvůli něčemu plakali. Kolikrát se stalo, že když jsme byli všichni pohromadě a manžel nebo já jsme dětem něco zakázali, ona jim to dovolila.
Hlavně manžel je z toho už pořádně naštvaný a vyhrožuje, že moje máma děti na víkend prostě mít nebude (bývají tam tak jednou do měsíce), když nedokáže respektovat a dodržovat naše výchovné metody. Mně mámina přehnaná benevolence taky vadí, ale snažím se to trochu chápat, je mi jasné, že kdybychom jí vnoučata „sebrali“, strašně by se trápila. A děti asi taky, samozřejmě, že vzhledem k tomu, jakou volnost u našich mají, jsou pro ně tito babička s dědou oblíbenější, než prarodiče z manželovy strany, k těm moc jezdit nechtějí.
Jaký je váš názor a osobní zkušenost? Myslíte, že je v pořádku, když rodiče vysloveně podrývají naši autoritu a dovolují dětem věci, o nichž ví, že je mají zakázané? Jak to chodí ve vašich rodinách?
27.11.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mají babičky rozmazlovat, nebo vychovávat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jsem babička a vnuci jsou pro mě jediná radost . Říkám , že rodiče mají vychovávat a prarodiče rozmazlovat. Ale nikdy bych jim do výchovy nezasahovala , natož abych dovolila co oni zakáží . S tou babkou bych si " udělala pořádek " , tím spíš , že je to její matka .
tak u nás žádný problém...jak jsem vychovávala dceru, tak jedu i u vnoučat, neměli jsme žádný konflikt
sladkosti u nás nefrčí, nepeču, nekupuju...
druhá babička nejeví zájem...
máme v rodině dobré vztahy...
Já žádnou babičku neměla a ještě nejsem babičkou.Ale kdybych měla hlídat vnouče,tak bych najela na režim,co jsem měla u svých dětí: vstávat cca do půl 8,dopoledne si hrát doma nebo jít ven nakoupit a pod.,po obědě spát nebo být v klidu a tiše si hrát,pak jít ven za každého počasí,hodně lítat venku v lese,na hřišti,vyřvat se,sladkost jen za odměnu a TV jen cca hodinu denně.Pak jsou děti rády,že si můžou jít po sedmé lehnout,přečíst jim knihu a v osm večer spaly jak zabité...
annie: Tak pod tohle bych se podepsala
Mě moje babička rozmazlovala,mám na ní nejkrásnější vzpomínky,potom rozmazlovala moje děti a dneska na ní všichni vzpomínáme.Ovšem každý z nás věděl,že co může u babičky,doma ne.
.JPG)
V podstatě souhlasím s většinou - u babičky jsou její pravidla, babička - děda můžou klidně rozmazlovat, ale jedna věc mi vadí - "když jsme spolu, tak my zakážeme a babička dovolí..."
To bych nezkousla...
Jinak buď ráda, že máte relativně zdravé babičky a dědečky, kteří o děti stojí a chovají se k nim hezky. Ono to zas tak samozřejmé není...
tak to já miluji vnuka do výchovy tedy nepovídám, to mi nepřísluší, na to á rodiče, jelikož jsou mu ti roky, pro nemoc nemohu hlídat. jsem štastná za každé dny s ním, spíše v tyto dny si s ním hraji , i trochu rozmazluji
moje starší děti jezdily k manželovým rodičům moc rády, samozřejmě, tam byl měkčí režim, děda byl další dítě do party, ale byla tam babička, a ta to ukočírovala v rozumných mezích. Pak se narodil nejmladší a jezdil tam taky a rád, bylo to pořád stejné. Jenže před pěti lety babička zemřela a on jezdí k dědovi i dál. Děda je ten hodně rozmazlovací co se stravování týká (je sám dost mlsný) a Matějovi dovolil všechno, co si přál, protože za dědovo mládí to nebylo a on mu chce dopřát. Domlouvala jsem dědovi horem, dolem, ať se krotí, synovi taky, ale bylo to houby platné. Pak se mu tam synek dvakrát poblinkal, protože splácal páté přes deváté, a vyléčili se z toho tláskání oba. Poněkud drsnější, ale účel světí prostředky. Taky už byl v té době asi desetiletý, tak jsem to neřešila, u tříletého bych zasáhla asi razantněji.
U nas vzdycky platilo - u babicky si delejte co vam babicka dovoli - jsou to pak jedny z nejkrasnejsich vzpominek na detsvi 
, ale zaroven by v zadnem pripade neproslo, aby babicka povolila neco pres nas vyslovny predchozi zakaz. Takze at si ji klidne skakaji po hlave, vybiraji si v jidle a jdou spat kdy chteji, ale jen pokud jsou s ni samy. Pokud jsou pritomni rodice tak jejich zakaz musi platit i pro babicku.
Docela dobrá taktika je promluvit si s dětmi jako že už jsou velcí a rozumní a i když babička je třeba obskakuje, neměli by se nechat a vysvětlit jí, že už to zvládnou sami. Když okřikne babičku dítě, že se umí oblíct, umýt, podat si pití, má to mnohem lepší účinky než od rodičů.
Nebo když jí vysvětlí, že se bonbóny před obědem nejí nebo že nemá kupovat hračky na tržišti, které jsou sice levné, ale za chvíli se rozbijí...
V určitém věku považují děti názory rodičů za zákon a přebírají je, toho je třeba využít 
.JPG){kind=avatar}
Vnoučata ještě nemám a nepředpokládám, že je budu rozmazlovat. Ale taky vím, že u mě budou mít docela dost volnosti. Stejně jako ji měly moje děti. Překvapivě z nich vyrostli docela slušní lidé, nemají konflikty se zákonem ani s ostatními lidmi, puberta s nimi nemlátila. S dcerou jsme si to vyjasnily už dávno, se snachou jsme ještě na toto téma řeč nezavedly. Je těžké převychovat mě, bude si muset zvyknout nebo její děti budou mít jen jednu babičku.
Moje maminka moje děti hýčkala a zároveň jim spoustu věcí nedovolila. V něčem byla přísnější než já. Když jsem viděla, kolik sladkostí jim kupuje, protáčely se mi panenky. Bylo to bez následků, dětem je přes třicet a jsou oba štíhlí. Myslím, že se nic nemá hrotit. Jsem fatalistka. Co má být, stane se a bojovat prroti větrným mlýnům zase tak moc zábavné není.
Arna: Nevidim duvod proc by meli cpat bramburkama,uzeninama typu vysocina,lit do nich kolu a hulit pred nima jak darebny kamna. Nejake deti to nepoznamena,jine si to zacnou kupovat z kapesnyho,vzdyt je to normalni a jsou tlusty.
mam jen jedno - vnucku prte, bude ji rok. Snazim se delat to tak jak to delaji rodice. Nechci aby mela zmatek. Doma beha volne po byte, tu musi byt v ohradce. Ma smulu moc se ji to nelibi, ale mam wecko v mezipatri. Tak by me musela sedet na kline, to aby nespadla ze schobu, nebo bychom nosily pemprdy obe dve
Rada taha kabely, macka ovladacky...... reknu ze to nesmi a sup odnesu ji.
Pokud je vice dospelaku pohromade, tak byt zajedno a nebyt za kozdou cenu ta hodna.
Nemela jsem nikdy rada ty hodne teticky co se na moje holky culily a jak jsem napomenula, tak... nech je a nosily bombonky. Pritom jsem vedela, ze se jim to chovani nelibi.
.jpg)
koukám že jsme se tu všechny shodly...
Mám to úplně stejně jako píše sallie ve 2.40 ... Jsme u prarodičů všichni,platí naše pravidla, jsou tam děti samy, je mi to jedno, co oči nevidí, to srdce nebolí. Na životech je neohrozí a že jim posluhuje, její problém (moje máma, táta jim tak neposluhuje a tchánovci taky ne)
Verera: No, a co si myslíš, že jsme tchýni řekli? Sice třískala dveřma a něco si brblala pod vousy, ale časem přestala. Jenže příště udělá zase něco jiného a jsme zase na začátku. Bohužel, staví se do role chudinky, že ona to myslí s vnoučaty tak dobře, a my, škaredí a nevděční, jí nenecháme páchat dobro dle jejích představ. Ale jak jsem psala - je už starší, spousta zdravotních problémů, nevídáme se až tak často, tak hodně věcí přehlížím.
A k tomu rovnání do latě - pokud budu dítě rovnat do latě jednou za měsíc, tak klidně. Ale mít to třeba třikrát do týdne, tak se začnu asi výrazně víc vymezovat.
