Návštěva na Vánoce. Jak slušně odmítnout?
Prosím vás o radu. Jsme spolu s manželem skoro patnáct let, máme dvě děti, 13 a 7 roků. Po celé roky je u nás v rodině taková ustálená vánoční tradice. Totiž, že k nám na Štědrý večer jezdí jeho rodiče, zůstávají po celé svátky a na Silvestra a Nový rok jezdíme my k našim.
Mně už na to ale nějak docházejí síly. Hlavně ty Vánoce a svátky s tchánovci jsou pro mne čím dál náročnější. Vůbec si neužiju tu atmosféru, jsem v roli hostitelky a starám se o všechno a o všechny. Bohužel, tchyně je typ, který se v domácnosti moc nepřetrhne, tak je všechno na mě.
Letos jsem s manželem dala řeč a řekla mu, že bych to chtěla zavést jinak. Štědrý večer sami, na první svátek klidně pozvat jeho rodiče na oběd a odpolední posezení, na Nový rok zajet na sváteční oběd k našim a jinak si užít Vánoce sami s našimi dětmi a po svém. Manžel s tím souhlasil, připadá mu to jako dobrý nápad. Naši to taky vzali v pohodě, narazili jsme ale u manželových rodičů.
Hlavně maminka spustila pláč, opravdu doslova, že je už nechceme, že jsou staří a my je odstavujeme na vedlejší kolej, že jim bude smutno, že Vánoce u nás jsou vždycky tak krásné. Bylo nám z toho oběma hodně špatně, nechali jsme to otevřené, že to ještě promyslíme. Od té doby nás tchyně každý den oba dva bombarduje telefonáty a smskami a ptá se, jak to tedy na Vánoce bude a pokaždé nezapomene s pláčem na krajíčku dodat, že doufá, že je nenecháme samotné.
Je mi z toho na nic. Připadám si jako ta největší bezcitná potvora. Manžel už měkne, začal s tím, že snad když jsme to zvládali tolik let, to můžeme zvládat i dál. Evidentně se mu nechce své rodiče zklamat, v tom ho chápu. Ale kdo pochopí mě? Od třiadvacátého do sedmadvacátého lítám jako blázen, všechno komplet připravuju, tchyně neudělá nic, kdyby aspoň přinesly hotový salát, nebo kdyby v ten jen svátek řekla, dneska vařím já… ale to nehrozí. Dřív jsem ji zkoušela takhle zapojit, ale vždycky se z toho vykroutila.
Vůbec nevím, co mám dělat. Když si prosadím svou a budeme sami, manžel to asi těžce ponese a ta atmosféra bude stejně narušená. Když se podvolím a oni přijedou, budu zase celé svátky uhoněná jako čokl.
Jak to máte na Vánoce zařízené ve vašich rodinách? Mně tenhle náš model připadá dost šílený, co mám lidi v okolí, většinou se jen navštěvují, ale s noclehem na celé svátky to neprovozuje nikdo. Ještě podotýkám, že tchánovci nebydlí nikde daleko, všichni žijeme ve stejném městě.
12.12.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 172 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Návštěva na Vánoce. Jak slušně odmítnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.To je dost dobrý názor. Když je někomu soustavně nakládána práce za ostatní a na ostatní a on po x té, kdy se cítí být využíván, řekne, já už nemůžu, já to chci jinak, tak je to od něj šprajc a just. A co je to od těch ostatních, co to mají ulehčené. jim nikdo neřekne, že jsou vyžírky, vyčůránkové a v davu šikovně schovaní lajdáci. Fakt bezva. Znám z práce. A vím, že nakonec jsem byla vždycky ta blbá já. Když jsem chtěla, aby druzí dělali aspoň rok dva to, co jsem měla na starosti celou dobu. Nikdo totiž neřekl, má pravdu, proč by tohle měla dělat sama, je to navíc a za nic. Každý řekl...aha, tak ty náš chytráčku si na nás budeš vyskakovat a házet nám svoje na krk...?! ty tichošlápku jeden, kdoví, cos za to měla a nám se do toho nechce, poněvadž my bychom to jistě dělali zadara? Já vám říkám, že čím víc vůl táhne, tím víc mu nakládají. V práci, v rodině, všude. Ať si každý dělá, co je jeho. A pak uvidí, co dá práce, dělat to i za ostatní. Kdyby každý dělal doma a v práci, co má, pak by ocenil, že má občas dovoleno se svézt a snažil se to příště aspoň trošinku oplatit. My té tchýni třeba opakovaně kompletně vymalovali nebo mákli na zahradě, když nás hostila. Koupili jí spotřebiče do kuchyně, aby se nedřela. Zase jindy, zase jinak, ale oplatili jsme to. Například.
Šmarjá, kéž by pisatelka neměla nikdy vážnější starosti. Když už nezavedla nějaká pravidla hned, šprajc po letech už jen pokazí svátky všem zúčastněným.
Nemá čas, lítá kolem tchánovců.
rychlonožka: škoda ,že se Ivča neozve mohla by aspoň napsat jak vše dopadlo ,nebo to bylo nanic?? ji něco radit??? no uvidíme
Tak jak to nakonec dopadlo? Ivča se asi už neozve. Z důvodu, že povolila a netrvala na svém a taky z důvodu, aby ji nikdo nepoznal. Přitom myslím tohle řeší každá čtvrtá rodina. Je to škoda, protože je to poučné a inspirativní téma pro mnohé z nás. Já třeba mladým řekla, aby si měli svoje a ke mně přišli kdykoli během 24,25,26 rozbalit si dárky. Jedni řekli - ty musíš na večeři k nám a druzí jsou směnaři, přijdou hned dneska po práci. Myslím, že kdybych se kamkoli vnucovala, obětují snad prachy a vyjedou kamkoli z mého dosahu. Pustí si člověk pohádku, dá si něco dobrého, má doma voňavo a uklizeno, co jednomu doma chybí, třebas i samotnému? Jsou lidi bez domova a po nemocnicích, co by měli chudáci říkat oni? A my, co máme relativně svoje zdraví a bydlení, bychom měli skuhrat? No uznejte, dámy.
1234-5: Hele,Vlaďko,klidně si pofňukej,že už nemůžeš,možná bych i do té ortézy investovala.Musí prostě pochopit,že už ti není dvacet.Podívej,já pořád lítala jak fretka,všechno jsem zvládala a najednou ze dne na den nic.Děti mě sice zvou k nim,ale já se na ty samotné vánoce,první v životě,docela těším.Syn jde do práce,mě Ježíšek přinese čtečku,tak si budu užívat.A co se týče článku,mě kdyby někdo jen naznačil,že o mojí návštěvu nestojí,tak se rozhodně nebudu vnucovat.
Nám bylo povoleno - bývalá tchyně to rozhodla - být štědrý den doma, ovšem s tím, že jejich syn s nimi byl vlastně celé odpoledne a my na něj večer čekali, až přijde konečně domů. Děti mi jako malé lezly po zdi a skákaly po hlavě, kdy už bude nadílka! Děsný. Když vyrostly, našel nás bývalý manžel většinou u nějaké pohádky a pro změnu čekal on na nás, až se hneme ke stolu. Pak se jelo první svátek k nim - byli ve stejném městě - a spalo se tam až do druhého svátku. Tchyně to tak chtěla. Teprve po dvou obědech a večeřích jsme se mohli hnout domů. Tchyně si zakládala na tom, že vše schystala sama. Jo, chlebíčky jsme dojídali ty jejich, mírně okoralé, salát byl taky ten, co jim zbyl, byly poháry, dort, my se vraceli přežraní, pravidelně mi bylo špatně a vysloveně jsem to sezení u TV a jídla vnímala negativně. Moji zdravější kuchyň tcháni celé manželství kritizovali. U nich se mastilo, sladilo, žádná zelenina, žádné jogurty, hlavně maso a uzeniny. Když už byli ve věku, umluvila jsem je, aby kvůli nám nepovlíkali na jednu noc, že u nich budeme až třeba do půlnoci, ale aby nás nechali vyspat ve svém a že k nim po probuzení zase přijedem. Kupodivu, tcháni to uznali! Tchyně zemřela několik let po našem rozvodu na následky vleklých problémů se střevy. Nevzpomínám na ni ve zlém. Ona to myslela dobře. Ale já jsem taková samostatnější a i dobře míněnou pomoc beru jako vměšování do soukromí. Já nemusím mít stůl prohýbající se jídlem, drahoé dárky na hromadě, ale hlavně pohodu, klid, pár drobností, s nimiž se obdarovávající trefí do vkusu, a ne věci, co mi nepadnou a do bytu se mi nehodí. Byla by tchyně asi hodně a hodně ušetřila, kdyby se mě zeptala, co chci a co bych ráda....Co se dá dělat, všechno je o komunikaci. A co zmůže mladá nezkušená umlčovaná snacha proti sehranému klanu? Dámy, nic. Všem diskutujícím pěkné Vánoce ve zdraví, pohodě a klidu od Rychlonožky...!
1234-5: já bych klidně tchýni nějak pomohla,a le problém - ona má pocit, že jen ona dokáže všechno udělat nejlíp, nikoho k práci nepustí, pak je nervozní, nepříjemná... takže pomoc nabídnu a když nechce, tak se už nevnucuju. Já jí do hlavy nevidím a když si ženská, která mě zná skoro 20 let nedokáže říct o pomoc... kapku drsné, ale tenhle přístup jsem zvolila, protože bych se jinak asi zbláznila. Třenba na Boží hod jedeme k mojí sestře, bude se péct husa, tak přivezu aspoň zelí. Tchýni posílám každý rok trochu cukroví a vánočku, manžel se pravidelně nabízí, že obstará nákupy...Nemáme ani jeden povahu a náladu na tanečky typu já řekla A, chtěla jsem ve skutečnosti T a vy si to nějak přeberte...
A letos se nám všechno sešlo tak, že všechny návštěvy zvládneme my u někoho, nebudu asi po 5 letech chystat oběd pro 9-13 lidí. Už se na klid doma fakt těším.
Me by zajimalo,jak to dopadlo.
1234-5: určitě to zkus, ten věk: no klobou dolů, že jsi neřekla dost už před deseti lety. Měli by se už opravdu dávno honit jiní! Hodně zdaru!
Piafka: zítra k ní jdu, má narozky tak to zkusím nadhodit, a máš pravdu, už mě to zmáhá, je nám 70 a zdraví je na nule ...
1234-5: být tebou, tak to zkusím. Přece neudržujete vztahy jen za podmínky, že ty budeš dalších x let o Vánocích kmitat jako šílená?
Zkus jim to prostě říct přímo, že se prohodíte, že už tě to zmáhá a že to děláš 25 let, tak je čas na změnu. Ještě není pozdě! Zkus to nejdřív tam, kde se to zdá schůdnější - s hodnější snachou.
radkaester: ty jsi to napsala moc hezky, ale taky bych chtěla nějak oznámit, ať jedna rodina přinese salát, druhá třeba očerstvení a já ty řízky s cukrovím, ale asi bych se se zlou potázala a rozbila zbytek vztahu a komunikace ......
rychlonožka: máš pravdu, je to nastavení hodnot a trochu i limitu. Ten servis dělám mladým 25 let a když jsem řekla, že příští vánoce bychom se mohli čenčnout .... jéééé, to byla brada na zemi. Kvůli vnoučatům jsem opět ten človíček, co drží hubu a zase je to u nás. Ale tentokráte velmi skromné. Trochu br. salátu, když máte chuť na řízek, tak si ho aspoň usmažte, a chcete-li 1hubky apod., tak si je běžte připravit. Tak jsem zvědavá, jaký bude obličej od jedné snachy .. druhá je v poho....
Ona to Ivča nehrotí. Hrotí to tchýně a fest. Mně někdo obden bombardovat voláním, sms, nabíráním na brek, tak ho asi pošlu do háje nebo ještě dál. To už je na hlavu. Ivče nejde jen o tu stále se opakující práci, ale především o svoji pohodu a své soukromí, má na ně právo každý z nás. Kdo chce, ať ty svátky tráví pohromadě. Musí ale chtít obě strany! Já než abych se někam vnucovala, to klidně budu doma. Pustím si pohádku, vezmu si knížku, jsou to dny jako každé jiné! To my lidi jsme z nich udělali honbu za napíglovaným bytem, přejídáním se a kupou dárků, z nichž mnohé ani být nemusely a za které nám pak v lednu prachy v rozpočtu budou chybět....není důležité, kolik času spolu lidi stráví, ale co jim to dá a jaký ten čas strávený je! Proto říkám, v klidu bych trvala na svém a klidně bych jim řekla, jo, jsem sobec, poněvadž po patnáctkrát jsem vám všem na Vánoce udělala pomyšlení a letos si chci odpočinout, mějte mě za sobce, pokud vám to vyhovuje, ale dejte mi hlavně pokoj. Myslím, že komukoli se tahle situace nastíní, bude na straně Ivči. P.S. Ivčo, navrhni střídání! Loni jste byli vy u nás, letos budeme my uvás zrovna tak dlouho a zrovna s takovým servisem! K tchánům si vem knížku, koukej na TV, jdi se projít...a nasaď si klapky na uši, abys neslyšela ty lamentace o svojí lenosti a pohodlnosti.