Chci jet na dovolenou sama. Manžel kvůli tomu vyvádí.
Ráda bych se vás, zdejších čtenářek, zeptala, zda jste někdy jely na dovolenou samy, bez manžela a rodiny. Já mám totiž něco takového v plánu a manželovi se to vůbec nelíbí. Dělá kvůli tomu dusno a já přemýšlím, jestli mi to za to stojí.
Je mi dvaačtyřicet let, máme dvě velké děti, které si už na prázdniny dělají samy své plány a já zatoužila užít si alespoň týden sama. Celé roky jsem trávila dovolenou vždy s rodinou, jezdili jsme různě na rekreace a chalupy, většinou bez stravování, takže to pro mne znamenalo nakupování a vaření. Peněz jsme moc nazbyt neměli, tak jsem to brala, jak to bylo. Navíc manžel má o trávení dovolené odlišné představy, než já, on je hodně sportovně založený, takže jsme pořád někde chodili, šplhali, jezdili na kolech apod. Ne, že by mi takové trávení dovolené vysloveně vadilo, ale přiznávám, že občas jsem zatoužila po něčem jiném. Po skutečném odpočinku tak, jak si ho představuju já a bez nutnosti se o někoho starat a někomu se podřizovat.
Celý loňský rok jsem si šetřila peníze s vidinou, že alespoň jednou za život si takovou dovolenou dopřeju. Vyhlédla jsem si jeden úžasný, malý hotýlek u moře, stranou do turistického ruchu. Je to v jedné malé vesničce, klid, pohoda. Přesně něco takového jsem si představovala. Úplně se vidím, jak se ráno krásně vyspím, dám sprchu, zajdu v klidu na snídani, pak lehnout na pláž, zaplavat si v moři, v podvečer na procházku, na masáž… Vybavila bych si knížkami a užívala si ten klid a relax.
Když jsem ale o svém plánu řekla manželovi, dostala jsem studenou sprchu. Vyčinil mi, že jsem sobecká, že něco takového se prostě nedělá a vůbec se mu nelíbí, že mám v plánu jet skutečně sama, nejela by se mnou ani kamarádka, nikdo. Nechápe to, považuje mě za blázna a ne, že by mi to vysloveně zakázal, ale z jeho chování je jasné, že je z mého nápadu velmi rozezlen. Když jsem mu navrhl,a že bychom mohli jet tedy spolu, tak to prý ne, taková dovolená, jakou si představuju, by pro něj byla za trest. On by radši do Tater a túry.
Jsem teď na vážkách. Po té vlastní, „soukromé“ dovolené strašně toužím, bylo by to jako splnění snu. Ale nevím, jestli by bylo rozumné na ní trvat, když je manžel tak rezolutně proti. Pokud bych věděla, že odjíždím a on je tady naštvaný, asi bych si to ani neužila. Akorát když zůstanu doma, nebo s ním pojedu do těch jeho Tater, zase budu naštvaná já.
Proto bych se vás chtěla zeptat, co si o tom myslíte. Taky vám připadá tento způsob dovolené ve stylu sama žena, nevhodný? Jely byste na takovou dovolenou? A jely byste i v případě, že by to váš partner těžko rozdýchával?
3.3.2015 Rubrika: | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci jet na dovolenou sama. Manžel kvůli tomu vyvádí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak pokud pojedeš sama, tak bych se určitě nezapomněla připojistit, protože kdyby se ti náhodou něco stalo, tak bys musela například celou hospitalizaci i léčbu proplatit a že by to v těch eurech zabolelo... Za sebe mohu jednoznačně doporučit https://www.top-pojisteni.cz/cestovni-pojisteni ;-)
No, je to na tobě. Kamarád na dovolenku jezdí taky sám, jezdí na ni sem.http://www.ubytovanivchorvatsku.cz/chorvatsko/region-split-list.php a manželka se jezdí potápět do Egypta a oba jsou spokojení. On má raději přírodu, skály a tak, ona all inclusive a full servis. Oba se vrátí odpočatí a spokojení, jenže už jsou taky starší, děti odrostlé, takže s jejich anželstvím to nijak nezamávalo.
Paní Marcele fandím. Už dlouho mám v plánu také takovou dovolenou, protože si potřebuji od všeho odpočinout a srovnat myšlenky. Ale mám strach to uskutečnit, protože můj partner by to nepochopil a navíc je prudké povahy a asi by se to neobešlo bez výlevů vzteku a možná i něčeho dalšího. Užijte si dovolenou podle svých představ, pokud to jenom trochu jde.
Jak už tady odznělo, vše je o komunikaci a kompromisu, musíte s manželem hlavně mluvit.
vse je o kompromisu... myslim si, ze na delsi dovolenou je treba se domluvit a najit kompromis... u nas treba je to tak, ze vikendy ci prodlouzene vikendy si od sebe cas od casu oddychneme... ale letni dovolenou planujeme vzdy spolu... a je to vzdy kompromis mezi tim, co si kazdy z nas predstavuje... a teda jak je psano, ze konecne dovolena bez deti... dyt by to bylo krasny... a jeste lepsi by bylo domluvit se s nejakyma znamyma , kteri to maji podobne... ale zaverem... si myslim ze byste fakt meli stravit spolecnou dovolenou a kazdy si tam uzit dle sveho... mi ten clanek pripada dosti vyhroceny...
PEGG: To je ale zajímavá idea !
Jak už tu někteří psali, hlavní chybu vidím v (ne)komunikaci. Chápu tebe, ale na druhou stranu chápu i manžela. Asi bych taky těžko rozdýchávala, kdyby mi najednou muž po letech oznámil, že mu vadí, jak trávíme dovolenou a že už má objednaný hotel a letos si to konečně užije po svém. Já mám ráda jednání na rovinu a když je "problém", měli by si o něm promluvit oba dva hned a né si pak něco po 20 letech vyčítat. Ještě jedna věc: jedeš na dovolenou sama, protože si potřebuješ odpočinout od lidí (práce, domácnosti...), nebo pouze od manžela? Pokud pro tebe platí to první, určitě nebude problém najít destinaci, kde se budeš moct nerušeně válet u moře, zatímco manžel bude zdolávat hory, jezdit na kole, na surfu atd. a uvidíš ho jen u snídaně a u večeře. No, a pokud platí to druhé, tak to dovolená opravdu nevyřeší.
Měla jsem doma taky takového. Dokud bylo po jeho, bylo vše OK. Na mé názory nebral zřetel. Když děti dospěly, řekla jsem si, že bych tedy ráda trochu po svém a našla jsem si koníčky - volnočasový, sportovní a zdokonalovací. Taky jsem na něm tak citově nevisela, abych musela všude s ním. Mohl si dělat absolutně co chtěl. Bylo mi to celkem jedno, ptorože já už jsem to s ním x krát absolvovala a na těch málo společných aktivit, které mě nikdy nebavily, jsem už zvědavá fakt nebyla. Byl to počátek, který nás dovedl až k rozvodu. Dneska lituji pouze toho, že jsem podle sebe nejela už s malými dětmi. Mohly mít myslím daleko bohatší dětství, než být doma u televize a na návštěvě jeho rodičů. My nikam nemohli, aby jim to nebylo líto, chápete...
Almega - 6.3.2015 10:06 - no zas tak špatná vidina to není. prázdný byt Nechal jí byt, dal jí volnost. Většina chlapu je po určité době stejně jen na obtíž. Ono by stejně mělo manželství třeba po 25 letech skončit ze zákona. Kdo chce, ať si ho prodlouží Dost by mě zajímalo, kolik lidí by to udělalo.
Manžel mi vyprávěl příběh jedné známé: Odjela sama na dovolenou,vrátila se po 2 týdnech do prázdného bytu....Její manžel prý najednou v době,kdy byl sám doma,zjistil,že ji vlastně na nic nepotřebuje (děti už dospělé,samostatné) a bude se mu žíti lépe samotnému....Takže pozor...Muži mají bohužel hodně divné nápady,viz Kovář z Uh.Brodu a jiní !!!
ja idem na 4 dni do kupelov si oddychnut. sama. manzel je s tym uzrozumeny a nerobi mi prieky. akurat mu vadi, ze idem sama, bez kamaratky. ale ked mne samota vyhovuje ...
PEGG: tak to je naprosto přesný Mi se tenkrát nakonec taky manžel nabídl, že milostivě pojede se mnou, já ho poslala někam, že nebudu 14 dní civět na jeho otrávenej ksicht a jedu sama, i kdyby trakaře padaly..no jela jsme a jsme tomu ráda...jednak mne nikdo nezdržoval a dělat si 2 týdny co chci a kdy chci a s kým chci...no to bylo naprosto boží
kareta - 4.3.2015 19:19 myslela jsem to tak, že Marcela to ví už minimálně rok, ale jemu o tom řekla teď a jako hotovou věc. Sice chápu, že je ještě času dost, ale ona se rozhodla bez něho. (což jí schvaluju) takže se asi pán necítí dotčený. Chlapy jsou stejně divná sorta. Mám podobnou zkušenost. Chtěla jsem k moři, našetřila jsem a vyhlídla zájezd. Manžel mi řekl, že nikam nepojede, když jsem řekla, že teda pojedu jen s dcerou, tak se urazil, že jsem sobec. Nakonec jel, ale dovolenou mi svou protivností zkazil. Tvářil se, jako že tam je jen z povinnosti.
Na místě Marcely bych mu oznámila, že jedu, ať se s tím srovná jak umí, že tu dovolenou prostě chci a potřebuju. Však on to rozdýchá.
Co kdyby to bylo obráceně, pustila by ho Marcela bez řečí? Asi ano a ještě by byla ráda, že bude mít týden klid.
Co je pro jednoho složité, jinému to připadá jednoduché. Jezdíme s manželem. Než se ráno osprchuju, on si připraví buzolu. Po společné snídani ho doprovodím k autobusu, kde mu koupím lístek jenom tam. Jak jistě tušíte, peníze na zpáteční cestu mu vždy zabavím. Já relaxuju, ať už v Tatrách, či u moře. Vím, že se mi vrátí upocenej, zaprášenej, ale šťastnej. To se potom sprchuje zase on. No a večer si potom pod peřinou povídáme.
PEGG: no ale ona mluví o dovolené dlouho před tím...kdyby mu to řekla týden před odjezdem, tak se nedivím, že by prskal (ale i tak bych jela), ale v únoru??,To je snad dostatečný předstih. Spíš si myslím, že on na samostatnou dovolenou nemá koule...ne kvůli vaření, ale jednoduše má strach chodit sám (nedivím se, je to o hubu).