Daly byste mu druhou šanci? Opustil mě a teď se chce vrátit.
.jpg)
Je mi pětačtyřicet, jsem rozvedená a mám dvě dospělé děti. Před sedmi lety ode mne manžel odešel, zamiloval se a naše manželství skončilo rozvodem. Hodně mne to tenkrát zasáhlo, měli jsme celkem pohodový vztah, žádné velké hádky ani nic podobného. Z manželovy zrady jsem se dlouho vzpamatovávala.
Pak se postupně osamostatnily i děti a já zůstala sama. Žádný vztah jsem od našeho rozvodu neměla a ani po nikom netoužila. Od dětí, které se s otcem stýkají, jsem se dozvěděla, že se před rokem se ženou, kvůli které mne opustil, rozešel. No a teď o víkendu mi bývalý manžel zavolal a požádal o schůzku. Šla jsem. Pozval mě do vinárny na skleničku a na večeři.
Viděli jsme se po těch sedmi letech téměř poprvé, předtím jsme se setkali na maturitních plesech našich dětí. Ale to byl se svou přítelkyní, takže jsme se jen pozdravili a prohodili pár zdvořilostních frází.
Teď jsme tedy seděli u jednoho stolu jen sami dva a já čekala, co z něj vypadne. V koutku duše jsem si říkala, jestli s nebude chtít vrátit a nemýlila jsem se. Bylo vidět, že mu to moc nejde, ale nakonec to z něj vypadlo. Prý ten jeho vztah, kvůli kterému rozbil rodinu, byl omyl, pořád ke mně něco cítí a byl by rád, kdybychom mohli být zase spolu.
A já nevím. V podstatě mi s ním bylo fajn, staré křivdy už mám pozapomenuty, dokázala bych si představit, že bychom byli zase spolu. Jenže něco mi tam, vadí, takový ten vnitřní pocit, nevím, jak to popsat. Jakože teď když je sám, mu jsem najednou zase dobrá. Bydlí v pronájmu, stará se o sebe sám, na což nebyl nikdy zvyklý a říkám si, jestli mu nakonec nechybí někdo hlavně na ten servis. Já už jsem si na svůj samostatný život zvykla, zjistila jsem, že mi to vyhovuje. Ale taky si říkám, že už nám není dvacet, roky přibývají, co jednou ve stáří?
Chtěla bych se vás zeptat, jestli za sebou některá nemáte takovýhle slepený vztah. Je vůbec možné něco, co bylo rozbité na padrť, zase slepit? Dokázali bychom fungovat dál, bez výčitek, bez pocitu viny apod.? Děti by určitě byly rády,. Kdybychom se s mužem k sobě vrátili, ale už jsou velké, žijí si své životy, dělat to jen kvůli nim, by nemělo význam.
Muže mi bylo v podstatě až líto. Strašně se snažil působit, jak je nad věcí, jak je v pohodě, ale poznala jsem, že je mu hodně úzko. Ta samota pro něj musí být zničující. Navíc, ta jeho ho prý dlouhodobě podváděla, takže taky utržil pěkné šrámy na duši. Přiznal, že až teď si uvědomil, jak moc mi ublížil.
Co byste dělaly na mém místě? Daly byste mu šanci?
11.3.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Daly byste mu druhou šanci? Opustil mě a teď se chce vrátit.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nevím jestli toto budete ještě číst. Přece jen uběhl už nějaký čas od té doby co jste to napsala. Můj muž ode mě odešel před rokem. Má o 15 let mladší přítelkyni. Oběma nám je 59. Stále se s tím nemohu smířit. Chápu vaše rozpaky zda vzít zpět či ne. Ale pokud je ve vás ještě nějaký cit a dovedla by jste si představit, že zase budete spolu, zkuste to. Ale pěkně od začátku, schůzky, kultura, výlety. Ať o vás bojuje. A uvidíte co nastane, jak dalece to myslí vážně. Přeji vám hodně štěstí a držím palce.
Dobrý den. Pročetla jsem si Váš příspěvek. Ono težko se dá , s někým radit, koho neznáte a už vůbec ne Vašeho manžela a důvody k rozchodu. Jen bych Vám ráda pověděla. Nikdo nejsme bez chyby a odpouštět je lidské. Blbosti děláme všichni a palíme se neustále. Pokud k němu něco cítíte a věříte Vašemu vztahu. Tak nevidím důvod to nezkusit. Vždyť nikdo nic jistého ,nemá po celý život. Rozejít se můžete s kým koliv . Já zase znám hodně rozvedených a ty jsou přesvědčeny, že by se nikdy k partnerovi nevrátili. Možná Váš manžel si je vědom své chyby a rád by to napravil. Myslím žádný chlap nechce vedle sebe služku.Aspoň inteligentní.
Já bych už nedala šanci.
Ahoj, já osobně bych do toho zřejmě nešla ale nikdy nevíš že
Ale jestli nad tím přemýšlíš, nedej se zadarmo. Ať se snaží a ukáže ti že stojí o tebe a ne o pečovatelku.
Začala bych pěkně od začátku jako u úplně nového vztahu. Rande, kafíčka, večeře, výlety, nechat se od něj rozmazlovat, nenastěhovat si ho hned domů, a pak uvidíš jestli by to fungovalo nebo ne.
Držím palce ať se rozhodneš dobře.
Ahoj nebo dobrý den, lehce se radí, ale skutečnost pak bývá jiná. Doufám, že tyhle komentáře od ostatních pomohou při rozmýšlení. Kdybych měla mluvit za sebe, tak bych do toho nešla. Jednou tě / vás opustil a teď se chce vrátit proto, že je sám a nelíbí se mu to? Kdyby na to, jakou chybu udělal přišel dřív, tak by to bylo něco jiného, ale takhle mi to přijde jako když je líný postarat se o sebe a návrat bere jako nejjednodušší variantu. Moc se omlouvám, že to popisuju takhle, jakože jste poslední záchrana, nemyslím to zle proti tobě / vám. Máš / máte ho ještě ráda?
Já dala 2 další šance, a jsme spolu už 7 let :)
.gif)
jen ho nelituj,on s tebou tky neměl slitování,když od tebe zdrhnul.Chybí mu servis to je jasné.Nakonec by to dopadlo tak,že by si tě ani nevážil,řekl by si,že sis ani nebyla nikoho schopna najít ,že musel přijít on aby tě zachránil před samotou.Tobě už to tak za ty roky vyhovuje tak nač se opět sestehovávat,a když už tak už jen jako přátelé se navštěvovat ,myslím,že bys jednou litovala.
.jpeg)
Anahir - 13.3.2015 22:00 
kubikm - 14.3.2015 18:32 ta poslední věta mě dostala
ještě by možná šlo zkusit...nasměrovat procházku směrem k jeho podnájmu...požádat, ž si potřebuješ odskočit a podívat se, v jaké stavu ten jeho podnájem je.....
pokud tam má binec, je jasné, na co tě potřebuje
nedávno tady bylo něco podobného- pán se hned k ní nastěhoval...svůj byt pronajímal a ona z toho neměla ani korunu....
nevěř záři v mužových očí...to jen slunce prosvítá jeho dutou hlavou...
Anahir: přesně...a ještě je asi uražený, že mu jeho přítelkyně zahýbala...
.jpg)
Jestli si chceš kupovat chvíle ve stáří, tím že budeš poskytovat servis, to je tvá věc. Ani nemáš jisté že za to ty chvíle dostaneš a zas tě nevymění za mladší model.
Nechápu, proč se pořád ženský samy ponižujou do role slouhy, který si servisem kupuje milostivě předhozené drobečky pozornosti a myslí si, že tím jako nebudou samy.
Potřebuje akorát nějakou trubku, u který si vylíže rány, zas bude mu poskytovat servis a až se oklepe, zas se poohlédne po vhodném objektu.
Už bych mu nevěřila , takže ani omylem ...
Linda: To je fakt, v manželově rodině se nedělily práce na ženské a mužské, aspoň co se týče odrostlejších dětí, takže pro něj není problém dělat jakékoli domácí práce. Ráda pečuju o rodinu, ale dávám si sakra pozor, aby to nebrali jako samozřejmost, dělám, to co uznám za vhodné, pokud někdo chce něco navíc, musí se na tom taky podílet.
Odměnou mi je, že manželovi i dětem zazáří oči, když mají teplou večeři a pochváli mi ji, když vařím, neumývám nádobí, toho se automaticky chopí manžel,když on má odpolední a vaří si oběd, nechá udělá nám i na večeři....Neumím si představit, že by to bylo jinak, pokud mám pocit, že někomu začínám dělat vola, prostě přestanu, nezdá se mi to tak těžké.
PEGG: páka není, jestli druhý dělá něco jiného, než by se čekalo (viz kafe a sušenky), je to jeho volba, sice trochu divná, ale je to pro něj asi přijatelnější než něco uvařit, je dospělý, svéprávný, jeho volba, není třeba se tím dál zabývat. Nakonec není jediné správné řešení každé situace, případně to, co my považujeme za správné, nemusí vyhovovat každému, že 
Ale taky si říkám, že už nám není dvacet, roky přibývají, co jednou ve stáří?
to se dá dost přesně odhadnout - najde si mladší a na tebe se zase vykašle...
kubikm: Myslím,že ani randit,takový člověk by už neměl u mě šanci.
