Kouzlo starých věcí aneb Co nikdy nedokážu vyhodit
.jpg)
Taky se vám zdá, že dnešní doba je plná konzumu? Odevšad se na nás valí reklamy na nejnovější výrobky všeho druhu, které „rozhodně musíme mít“ a mnoho lidí tomuto fenoménu podléhá. Zbavují se funkčního vybavení, spotřebičů a nábytku jen proto, aby si pořídili něco nového, modernějšího. Není to škoda? Možná budu vypadat poněkud staromilsky, ale mně osobně tento způsob života připadá povrchní a marnotratný.
Vzpomínám na svou babičku, na dobu, kdy jsem u ní trávila víkendy a prázdniny. Její byt pro mne měl zvláštní kouzlo, bylo to něco jako pozdrav starých časů. Ačkoli v té době již byly zcela běžné záležitosti jako moderní kuchyňská linka, mixéry, roboty a všelijaké další vychytávky, babička jakoby se zastavila v čase a z moderních vymožeností používala jenom vysavač a plynový sporák.
V kuchyni jí kralovala ohromná, stará kredenc, vedle stál mycí stůl s vytahovacími „dvojdřezem“. Sníh do moučníků šlehala poctivě metličkou, koření drtila v hmoždíři a kávu mlela ručním mlýnkem, v čemž jsem ji vždy velmi ráda zastoupila, protože mě to ohromně bavilo. Babička taky byla švadlena – samouk a jakmile odešla do důchodu, stalo se šití pro celou rodinu jejím novým pracovním poměrem. Používala k tomu starou železnou singrovku, kterou si koupila za války.
Bohužel, dům, ve kterém žila, musel ustoupit moderní výstavbě a babička se tak ve velmi pokročilém věku ocitla v panelákové novostavbě. Kredenc a mycí stůl zůstaly ponechané vlastnímu osudu a demolici a babička si do novostavby odstěhovala vše ostatní. Starý nábytek, který si pořizovala ve třicátých letech, velká kožená křesla, přesně taková, jaká často vídáme ve filmech pro pamětníky a samozřejmě svou nepostradatelnou singrovku. V kuchyni s moderní linkou, elektrickým sporákem a digestoří pak nadále mlela kávu na svém ručním mlýnku a koření drtila ve hmoždíři. Nestěžovala si, brala život, jaký je a přizpůsobila se. A nijak ji netrápilo, že její dávno z módy vyšlý nábytek působí v malém panelákovém obýváku poněkud nepatřičně.
Byl to kus jejího života. A vzpomínky. Ošuntělý nábytek byl kus jí samé. V křeslech viděla svého muže, když byl ještě mladý a plný života, jak houpe na klíně své dcerky, v knihovničce měla stále vyrovnané knížky pohádek, které jim četl. V sekretáři ve skleněné vitríně měla vystavený čajový servis po své mamince, která jej dostala od své babičky. Momentálně je tento servis pečlivě opatrovaný a vystavený u mé maminky a vím, že až přijde čas, budu další v pořadí, kdo bude tento rodinný poklad střežit. A navzdory moderním trendům ho budu stejně jako moje prababička, babička a maminka, mít vystavený ve skleněné vitríně.
Říká se, že věci jsou jenom věci a člověk by na nich neměl lpět. V mnoha případech je to pravda. Jsou však také věci, které pro nás znamenají mnohem víc, než jen užitkovou hodnotu. Jakoby byly součástí nás samotných, průvodci naší pouti životem, němí svědkové všeho, co nás potkalo.
Máte i vy něco cenného – nikoli finančně – něco, co pro vás má nevyčíslitelnou hodnotu a čeho byste se nikdy za žádných okolností nezbavily? Ačkoli je to již dávno nefunkční, nemoderní, oprýskané…?
27.11.2015 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kouzlo starých věcí aneb Co nikdy nedokážu vyhodit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já mám též ráda staré a retro věci. To se hodně podepsalo i na vybavování našeho interiéru. Snažila jsem se sehnat co nejvíc pěkných retro věcí do interiéru. Hodně nadšená jsem třeba z kulatých zásuvek a vypínačů. Ty jsem koupila od kliklap .cz Jsou opravdu pěkné a dají se vybrat v několika barvách. Navíc se kvůli nim nemusí nic extra předělávat a strojky se vlezou do klasických elektro krabiček.
Vím, že někteří lidé se starých věcí rádi zbavují, ale já to mám teda přesně naopak. Přijde mi, že starožitnosti mají svou duši a právě proto je ráda sbírám. Hlavně pak různé doplňky do bytu a takové věci. Ty většinou sháním tady https://www.antikart.cz/ Pár starožitných věcí doma mám ale například i po babičce a těch se určitě nikdy nezbavím.
Když jsem musela vyklidit byt po babičce, tak tam bylo spousta věcí. Nechávala jsem byt v Plzni po babičce vyklízet od firmy https://vyklizeniplzencz.cz/ , která zajišťuje ekologickou likvidací věcí, co bylo cenné, tak se dalo bokem. Tato firma se zabývá i výkupem starožitností, takže ode mě rovnou i něco dokoupila.
Vše co vyhazujeme, ta se snažím co nejlépe roztřídit. Hodně dáváme bokem papír a jednou za rok ho s manželem odvezeme do sběrny odpadů v Praze https://megasrot.cz/ , kde za něj dostaneme ještě zaplaceno
.jpg)
Badi: Stačí nainstalovat si program AdBlock a žádné reklamy vidět nebudete. Používá ho dnes snad úplně každý. Tady je AdBlock pro Mozillu Firefox:
https://addons.mozilla.org/cs/firefox/addon/adblock-plus/
Dá se najít i pro Internet Explorer (podle toho, který prohlížeč používáte).
Arna: Mám podobný památníček po pratetě Kláře,jsou tam i krásné kresby,i podobenky nějakých tehdejších studentů,je asi z počátku 20.století.
.jpg)
Arna: krásné. Jak památníček, tak vyznání
Arna - to je krasne prani a krasopis
ja jsem kramarka 
mam rada stare veci, neumim vyhazovat
krásný šlapací šicí stroj s poklopem jsem kdysi prodala za 100,-
kromě hrníčků, forem na bábovku apod. z "vejbavy" maminky, babičky, tchýně a tety, mám svatební portrét rodičů... můj tatínek šprýmař kdysi z rámu tu fotku vyndal a místo sebe tam nalepil fotku kluka, s kterým mamka chodila do tanečních... my okolo chodili několik dní, než jsme si toho všimli
mamka soptila, portrét skončil v šupleti, pak jsem si o něj řekla... tatínka už skoro čtrnáct let nemám, ale rámeček od lepidla na skle té fotky je pořád ... taky pár knížek z dětství bych nedala, hlavně Pinocchia z r. 1969, tím jsem byla fascinovaná ... vyšel znovu se stejnými ilustracemi H. Zmatlíkové, už jsem dvě opatřila a darovala, teď objednám třetí vnučce k Vánocům
Jelikoz jsme dost z ruky a vozit se da jen, co se vejde do kufru, tak toho moc nemam. Ale mam par kousku Moser skla po mamce a dzbanek se kterym chodila na jahody. Par hrnecku a misu po babicce co malovala ona a teta, kdyz delaly v porcelance Knoll ve Varech. Jinak take hodinky co si tatka privezl za valky z Anglie a jeho "psi znamku" z valky. Mam par knizek, co jsme z nich citavali holkam pohadky. Asi jsem sentimentalni, ale proste kdyz ty veci vidim, tak mne to nejak pohladi. Taky to je asi tim, ze jsme dost daleko, nevim. 
Arna: to je krásný
Arna: To je krasne prani 
Jarča*: Mamka ma taky kredenc a mycak, a ten ji jeden sikovny pan predelal na drez s privodem vody a odpadem. Neda se vytahovat, ma v horni desce zamontovany normalni drez a od nej husi krk do odpadu. Takze ji kuchyne zustala tak jak ma byt. Mam ji moc rada. Jenom mi bylo lito te starsi (asi z prelomu stoleti), kde kredenc byl o moc hezci, vyrezavany. "Novou" (starsi od nekoho jineho) si porizovala kdyz mi bylo asi 8 let a byla asi taky predvalecna, ale uz to nebylo ono. 
.gif)
Ještě druhá stránka přání s datem 31.března 1926. Babička se narodila 31.3.1909
