Tchyně u nás slídila. Jak se k tomu postavit?
.jpg)
Byli jsme s manželem a dcerkou na dva týdny na dovolené u moře. Po dobu, co jsme byli pryč, jsme poprosili manželovu maminku, zda by nám nechodila zalévat kytky, vybírat schránku a větrat. Nebydlí od nás daleko a neměla s tím problém. Vycházíme spolu dobře, hezký vztah spolu máme i jako tchyně se snachou. Proto mě teď to, co se stalo, zaskočilo a nevím, jak se k tomu postavit.
Po návratu z dovolené jsem totiž zjistila, že se mi tchyně probírala v mých osobních věcech. Mám ve skříni krabičku se svými památkami, dopisy, deníky, které jsem si v době dospívání psala apod. Když jsem po návratu otevřela skříň, hned na první pohled bylo poznat, že se tam někdo prohraboval. Jsem dost puntičkářka a věci nebyly srovnané tak, jak jsem zvyklá. A ta krabice s věcmi byla v polici položená obráceně, tak já ji tam nikdy nedávám.
Když jsem ji pak otevřela, bylo to jasné. Někdo si tam pěkně početl. Tedy někdo, tchyně. Úplně se mi sevřel žaludek, jsou to moje ryze osobní věci, takové ty srdeční záležitosti, které člověk když už někomu svěří, tak někomu opravdu blízkému, komu důvěřuje. Mám tam třeba dopisy od své první lásky a hlavně ty deníky. Představa, že si to tchyně všechno přečetla, je mi krajně nepříjemná a když na to pomyslím, vzteky a bezmocí se úplně klepu.
Manželovi jsem o tom řekla a jemu je za jeho mámu nesmírně trapně. Máme k sobě důvěru, on o mé krabičce ví, dokonce jsme si spolu jednou četli můj deník, ale jsem si stoprocentně jist, že ona sám by v mých věcech nikdy neslídil. Proto jsem tu krabičku měla ve skříni normálně položenou, neměla jsem potřebu ji schovávat někam pod zámek.
Před odjezdem na dovolenou mi to vůbec nedošlo, fakt mě nenapadlo, že by byla tchyně schopná něco takového udělat. Jenže udělala. A já teď přemýšlím, co s tím. Mám jí říct, že jsem na to přišla a vím, že měla tu drzost slídit v mých osobních věcech? Nebo bych to měla přejít? Tu druhou variantu nevím, jestli bych zvládla, nejraději bych totiž tchyni pořádně vynadala. Jen nechci totálně rozbourat naše vztahy, je to manželova máma a babička naší dcerky.
Co mám udělat? Říct jí to, že? Ale jak? Příjemné jí to asi nebude a možná to bude chtít i popřít. Ale já si jsem opravdu stoprocentně jistá. Udělala to!
22.6.2016 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 32 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně u nás slídila. Jak se k tomu postavit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Brrrr...prostě tchýně jak vyšitá! Nenechávej si takové osobní věci volně přístupné,klidně si pořiď trezorek na klíč a čís.zámek a šup s tím do skříně.Až příště přijde si počíst,začervená se....jinak nic neříkej,přejdi to velkoryse,byla to jen zvědavost staré ženské,navíc mámy muže - jemu si nestěžuj,je to jeho máma a pro něj je to trest co měl být pro ni...Budete ji v životě potřebovat a máte dobrý vztah - nezkaž si to!!!!!
Úpřimě,vem si sebe seš si jistá že bys vždy obstála a nenačíhla,sme všechny ženský zvědavý ,věř v dobrou vůli,tchyňka snad nepřijde o rozum a nezneužije poznané ...Aty? Poučení, koneckonců dávná minulost ,chybovat je lidské,odpouštět božské 
.gif)
kdybych zjistil, ze mi nekdo sludil v byte, tak by tam uz asi nesmel... at by to,byla tchyne nebo rodice... nastesti mam tchyni primo zlatou 
Také mám schované různé věci z mládí,deníčky,dopisy a pod.,je to vlastně historický materiál.Je škoda to ničit,jednou se to může hodit jako dokumenty o minulé době,jen musím včas udělat cenzůru a něco začernit...Nesnáším hrabáním v cizích věcech,jde o princip,jasně že nespadne korunka z hlavy,ale vnitřně to naštve! Tchýni bych jen mimochodem při vhodné příležitosti dala "kázání" velmi obecné,ale vyčerpávající,jak mi vadí cizí slídění kdekoliv a v čemkoliv.
To, jestli je dětinkost schovávat staré dopisy a deníky, to je už věc názoru, nicméně nikdo ( a ani rodina) není oprávněn v takových věcech hrabat.
Já bych asi manželovi řekla, co se stalo, že to ale nechci řešit konfrontací, vyměnila bych zámek a tchýni už nové klíče nedala a na zalívání bych si zjednala někoho jiného. Nebo příště kytky sestěhovala do jednoho pokoje a ostatní zamkla.... Ztracená důvěra se velmi těžko navrací.
Dávno již tomu, co jsem vyházela veškeré kompromitující materiály, jako byly milostné dopisy a deníčky. Považuji to za nepotřebné si takové věci schovávat. Mám tedy schované úryvky ze sešitů svých dětí, ovšem to prošlo korekturou učitelek, tudíž to není tajné. Dneska jsem ráda, když dám při odchodu do kupy klíče, brejle a mobil a ještě se starat, kde mám uloženy písemnosti? To ani omylem. Když se někomu svěří klíče, musí se počítat se vším. Já jednou půjčila kolo. Dcery. Jely jsme s kamarádkou, co tu byla na návštěvě. Trasu zvolila ona. Bylo to cestou necestou. Taky že to kolo vypadalo! Dcera mi pěkně poděkovala. Povídám, buď ráda, že jsem se vůbec vrátila. My se zapasovaly do trní a nešlo dozadu dopředu. Není nad osvědčenou stejnou cestu tam i zpět! Co bych řekla tchýni, nevím. Ona to totiž na 100% při konfrontaci rezolutně popře.A ta blbá bude nakonec naše tazatelka...
inini: 
inini - 22.6.2016 20:50
v jedné práci kolegyně neměla často cukr a nedělalo ji problém si vzít jinde. Někdy to častovala slovy je nemocná tak ho nepotřebuje, neviděla jsem že by vracela. Já nesladím a tak trvalo dlouho než jsem si vzpomenula doma namíchala cukr se solí. Narafičila, jsem myslela že budu 
. zdržela se na dílně a přišla jedna holčina co si snad poprve chtěla pujčit cukr, ptala se čí to je sklenička s cukrem nikdo se nehlásil, tak ji pár řeklo asi ničí tak si naber, já rudla vzteky, ta co si stále půjčovala dorazila akorát když když se ona napila kávy a začala prskat. Se zašklebyla to mám štěstí, já také nemám cukr.
PEGG - 23.6.2016 8:00
trefená husa
kdyby ji to myslelo tak mlčí
chodím k holkám a nikdy jsem jim nehrabala ve věcech. Hlídala jsem děti, měla klíče o domu a nepodívala bych se ani pod pokličku. Nevážila bych si sama sebe.
Dlouho bych hledala odvahu a asi bych ji řekla, když nyní zná tvá tajemství a dětské sny, že se stala tvou důvěrnicí a že doufáš nebude u kafíčka s kamarádkama vykládat co a jak.
Nebo bych si do deníčku napsala jak jsem zklamaná a smutná jak mne moc bolí to, že osoba které sis tolik vážil, tě zklama tím, že si dovolila nahlížet do tvého Já.
nahrála bych, že dceři koupíš deníček aby si mohla zapisovat, že ho máš také a stále se svěřuješ.
Pak oznáš zda to zopakovala.
mam-ča: Proč likvidovat památky, s odstupem času si člověk zavzpomíná a ledacos je usměvné. Manžel mi občas taky ukazuje staré fotky, sem tam je na nich holka, se kterou tehdy chodil, proč by nemohl vidět moje ctitele, děti se taky rády podívají, jak vypadali rodiče za mlada, nevidím v tom žádný problém.
.gif)
to jsou ty tchyně , no......nejlíp po nich nic nechtít....
.jpeg)
mam-ča - 23.6.2016 7:57 "Fanklub"
inini - 22.6.2016 20:50
Znám podobný příběh z doby, kdy nebyly mobily, používaly se pevné linky a v každé fabrice byla ústředna, kde seděl někdo, kdo přepínal telefony.
Jeden kolega mluvil s druhým telefonem a věděl, že paní na ústředně je drbna a odposlouchává telefony a tak povídá: "Hele nebudeme to teď řešit, nevíš která kráva nás poslouchá!" Paní si na něj odpoledne počkala a vynadala mu, jaká je ona u něho kráva
Schovávat si deníčky a milostné dopisy z mládí je dětinskost. S datem svatby jsem rozpustila svůj pánský Fanklub a všechny tyhle relikvie prohnala kamnama, včetně fotek všech bývalých ctitelů.
Pak se nemusím bát, že mi kdokoli vč. dětí nahlédne do skříně.
