Mám se k němu přistěhovat? Není to brzy?
Chtěla bych vás poprosit o radu a zkušenosti. Řeším dilema, jestli mám kývnout na nabídku mého přítele a přistěhovat se k němu do jeho domečku. Je mi s ním fajn, proti stěhování v zásadě nejsem, ale nejde jenom o mně, mám malé dítě. A s přítelem se známe v podstatě jen chvíli.
Jsem rozvedená, je mi devětadvacet, mám tříletou holčičku. Manželství se nám rozpadlo, když byl dceři rok. Bývalý si ji bere každou druhou sobotu na celý den a ještě jeden den v týdnu ji vyzvedává ze školky, malá u něj přespí a on ji druhý den do školky odvede a odpoledne ji vyzvedávám už zase já. Na tomhle modelu jsme se bez problémů dohodli, naštěstí spolu vycházíme docela dobře, alespoň co se dcerky týká, žádné naschvály si neděláme.
Všechno klapalo dobře, dokud jsem se před třemi měsíci neseznámila se svým současným přítelem. Po dvou měsících chození jsem ho seznámila s dcerkou, proběhlo to oboustranně dobře. Malá samozřejmě referovala tatínkovi o novém strejdovi (podotýkám, ž od rozvodu je to moje první známost, nejsem přelétavá) a tatínkovi se to velice nelíbí. Myslím, že žárlí a má obavu, aby můj nový partner neohrozil jeho pozici otce. Měli jsme spolu na toto téma řeč a nebylo to vůbec příjemné.
Před týdnem mi přítel nabídnul, zda se i s malou nechci přistěhovat k němu. Má rodinný domek na předměstí, zdědil ho po svých prarodičích. Krásně si to zrekonstruoval, je to tam opravdu velmi hezké. Čtyři pokoje, kuchyň, technická místnost, garáž a krásná zahrada. On už plánuje, jak tam malé udělá pískoviště a houpačku. Je mu skoro čtyřicet a své děti nemá, Dlouhodobý vztah se mu před rokem rozpadl z důvodu, že je neplodný a jeho partnerka děti mít chtěla.
On má děti moc rád a přiznal se mi, že strašně touží po normálním rodinném životě. A moc by chtěl, abychom byli všichni společně už o letošních Vánocích.
Je mi s ním dobře, jeho handicap mi nevadí, naopak, další dítě jsem už neplánovala, aspoň tedy máme v tomto ohledu vyřešeno. Dokážu si představit, že s ním jsem, že spolu žijeme, ta představa je mi velice příjemná. Stěhování by z mé strany nebyl problém, bydlím ve svém bytě a ten bych pak mohla pronajímat.
Probírám to ze všech stran a nějak se nedokážu rozhodnout. Přemýšlím, jestli není brzy sestěhovat se po tříměsíční známosti. Přece jenom, za tu dobu člověk toho druhého ještě pořádně nezná. Taky mi hlodá přístup bývalého manžela, mám strach, aby mi nezačal dělat nějaké naschvály. A samozřejmě mám taky obavu, abych dcerce neudělala v hlavičce guláš.
Moc ráda bych si vyslechla vaše názory a případné osobní zkušenosti. Myslíte, že by ode mne bylo rozumné se i s dcerkou k příteli přestěhovat?
2.12.2016 Rubrika: | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám se k němu přistěhovat? Není to brzy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Holka na co cekas? Jestli te ma rad a mala s nim je spokojena, tak bych nevahahla ani chvili. Muzskych, kteri o rodinu stoji, je hodne malo.
Arna: 
Děkuju za odpo.
.gif)
Anče: 
Jj, taky to tak beru. Ostatně, kolik takových chtivých ženských čeká za rohem? 
Chňapnout po něm a nepustit
Arna: Asi jsem se špatně vyjádřila - myslím si,že by Veronika měla chytnou příležitost za pačesy...nastěhovat se.Kde je psáno,že,když spolu budou jen chodit/spát jasně/.že se poznají? Chlap nemá děti,chce rodinu - co chce Verča víc? S jedním dítětem zvládnou domácnost hravě,i v případě nemoci atd. Já sama po děsivých zkušenostech jsem sama a vždycky budu - vím,že to zní divně - ale pokud sama být nechce a chlapa snese-jít do toho!
Verera: Ženská po rozvodu se dvěma dětma (ta v článku má jedno, to je jednodušší varianta, ale zkus si představit tuhle klasiku) je tak handicapovaný tvor, že je vůbec zázrak, že se s někým dala dohromady. Fakticky má den tak naplněný prací, péčí o děti a domácnost, že je obdivuhodné, že si stihla najít partnera. Na chvíle o samotě s ním má asi taky poměrně málo času. Aby toto období prodlužovala proto, že chce chránit děti - samozřejmě po nějaký čas ano, ale potom už to je zcestné, není to prostě reálně proveditelné. Kam ty děti mezitím, při tom důkladném poznávání, bude "odkládat"? Tvůj příspěvek je teorie, ale hodně špatně proveditelná a poměrně dost tlačí ženskou ke zdi. Nesouhlasím, a to podotýkám, že rozvedená nejsem. A jinak ad střídavá péče: znám 3 rodiny, kde je praktikovaná a z mého pohledu je to pro děti mnohem větší stres a chaos než kdyby žily, byť s "nevyzkoušeným" strejdou a matkou. Tyto děti musí tolerovat jak matčina nového partnera, tak otcovu novou partnerku, často dva domovy, nové přírůstky do obou rodin atd. atd....
Hanča: Jako že bydleli chvíli s tátou a jeho partnerkou? No a proč ne, pokud to není pedofil nebo alkoholik a dokáže se o ně přiměřeně postarat. Je to jejich otec, pro většinu matek je to sice nepřijatelné, ale podstatné je, co je lepší pro děti. Pokud se s nimi jedná férově a berou se ohledy na jejich pocity, oni to zase stejným způsobem vracejí a nevolí si jednu stranu jen ze vzdoru.
Jen to většinou vyžaduje, aby se rodiče dokázali domluvit, což bývá problém. Stejně tak střídavá péče, i když moc nesouhlasím s tím, aby dítě pendlovalo mezi dvěma domovy. Ideální by bylo, kdyby děti byly doma a rodiče se u nich po 14 dnech střídali, ale to nebývá zrovna reálné. Pokud se někdo dokáže až takhle dohodnout, tak se asi nerozvádí.
Ono taky hrozně záleží na dítěti. Jenže ono má smůlu, že pokud mu nějak nový partner rodiče nevyhovuje, nemá úniku. A pokud to tak je u obou rodičů, třeba jen proto, že mu své partnery necitlivě vnutili a nedali mu čas se s rozvodem vyrovnat, tak v podstatě zakládají své (možné) štěstí na neštěstí dítěte, které mají především chránit od takových věcí, jenže spolíhají na to, že děti jsou tvárné a že si zvykne.
Verera: taky jsem řešila táta x máma, a normálně jsem je to nechala vyzkoušet, ač mi to většina kamarádek měla za zlé, ono je něco jinýho být s tatínkem a jeho partnerkou o víkendech a něco jiného celý týden, a pokud s dotyčným nebydlíš, tak ho nikdy nepoznáš úplně
Neříkám, že má zůstat sama, ale dokud nepozná partnera i v jiných situacích než rande, dokud nemá pocit, že s tímhle člověkem by chce žít, do té doby varianta : " pojede s námi kamarád Pepa", to asi malé dítě nevnímá nějak negativně. Starším, které tohle neoblafne, spíš vysvětlit situaci, brát ohled i na jejich oprávněné požadavky a nenutit je do příliš rychlých změn. Oni se nakonec taky můžou rozhodnout, že než s nějakým cizím chlapem , půjdou raději k tátovi. A pak je otázka, jak ona se zachová při volbě děti- partner.
Když je člověk sám, tak se nastěhuje, za chvíli zjistí, že to neklape , jde pryč, nic se neděje. S dítětem to tak jednoduché není, takže by se na to mělo myslet předem.
Pro otce by to samozřejmě mělo platit taky, i když pokud s ním dítě nežije, tak to má jednodušší.
Verera: taky s tebou nesouhlasím a z vlastní rodiny vidím, že na dětech to následky nezanechává, vnouček to bral velmi pozitivně, u menších dětí to jde líp, dceři bylo 9, když jsem poznala svýho druhýho muže a trochu s tím problém byl, ale kupodivu neměla problém s tím, že otec od nás odešel kvůli jiný babě, tu brali v pohodě, teda jen do doby, než se jim narodilo dítě, pak šly ty moje stranou a už to nebyla "pavlínka", o novým pojmenování se vyjadřovat raději nebudu
Arna: 5.12.2016 10:59 jo,to je ten blbý pohled společnosti
Anče,Arna naprosto souhlasím.Proč by měla matka být sama a otec si užívá?
Anče: Chlap když opustí rodinu má naprostou volnost, chodí si kam chce, večery s kamarády, v hospůdkách, vodí si domů koho chtějí, třeba každý den jinou, zaměstnání mění bez ohledu na prac.dobu...
Opuštěná matka musí z práce pro dítě do školky, družiny, večer být s dítětem doma(sociálka by šílela), pokud mění zaměstnání tak jen aby stíhala péči o dítě a o nějakém lítání za milencema nemůže být ani řeč. A když pak slyším: a to jí platím nehorázné alimenty... to mě bere čert.
Arna: Proč by žena měla být sama s dítětem? Vždyť Veronika není z těch,které střídají partnery..proto dala příspěvek!To je trošinku demagogické
Verera: Kolik by tedy mělo být dítěti aby nebylo ohrožené společným bydlením?
Menší dítě si zvykne lépe než větší, nejhorší by pak byla určitě puberta.
Od kolika let dítěte je vhodné případně "střídat" partnery?
Rozhodně tvůj názor nesdílím, žena-matka má také nárok na partnerský život, stejně jako otec dítěte. Ten má také omezen nový vztah věkem dítěte?
Já teda žasnu jak málo ohledu berou někteří na děti. Hlavně nebýt sama, ono si dítě zvykne.
A co když si zvykne moc a najednou ona zjistí, že to není ono? No co, tak jí zase oznámí, že s tím pánem se už nebudou vídat, však si dítě zvykne 
Když jednou máme děti, tak už máme odpovědnost i za ně, takhle malé dítě nemá šanci se bránit, to by mělo vést rodiče k větší opatrnosti , důkladnému posouzení dopadu, jaký to na dítě bude mít, a ne je vláčet s sebou, protože je to tak snadné.
