Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

My máme s domovem pro seniory jen ty nejlepší zkušenosti, naše babička je v DS v Krabčicích u Roudnice nad Labem - www.svetproseniory.cz/podminky-prijeti/. Je zde o ní perfektně postaráno, na to my bychom neměli tolik času.

ál častěji, tu na prodloužený víkend, tu na pá dní atd. ...až jí řeknete, jestli by u vás přece jen nezůstala natrvalo...
Myslím, že péče v DD bývá slušná, na LDN ji ale podle možností nenechávejte, ne že by se sestřičky nesnažily, to vůbec ne, ale prostě nestíhají.
Pokud DD hned nedopadne, tak si ji vemte domů s tím, že se čeká na volné místo....a uvidíte. Hlavně - pokud chcete babičku přesvědčit - myslím, že na staré lidi platí vlídnost, to je asi známé, ale taky rozhodnost, musí taky pocítit vaši sílu poprat se s problémy, vaši jistotu, žádné : nechtěla bys u nás ....? ale : tak, a teď jedeme k nám na oběd a tam se domluvíme... Je třeba jednat rozolutně. No, a sranda, ta musí být, vždy.
Uvidíte, jak se to vyvine. Přeji babičce i vám dobré rozhodnutí a co nejdéle slušné zdraví !

odě", to byste měli jednodušší rozhodování a zvládání...ale to dopředu nevíte.
V rodině jsme zažili oboje - velmi vysoký věk a doposledka soběstačnost, ale také nižší věk a dlouhodobé "hajání".
DD se u nás nekonal právě z důvodů, že jsme věděli, že dotyční si to nepřejí, nejsou "kolektivní" typy a my jsme pro ně chtěli " to nejlepší" - no, snad se to povedlo, ale jak říkám, za cenu velkého osobního odříkání a nesvobody.
Třeba se to u vás bude vyvíjet jinak a jednodušeji, což vám přeju. Jen chci tímto sáhodlouhým výlevem upozornit na možná rizika, která si nikdo zpočátku ani nemůže uvědomit, protože to nezažil - Mimochodem, píšete o rakovině své maminky, to je moc smutné, ale pozor, pokud si myslíte, že jste si tedy už nejhorší období a péči zažila, a proto péči o babičku zvládnete "levou zadní", nemylte se, i tuto zkušenost mám a mohu říct, že péče o starého bezmocného člověka je daleko těžší....
Vaše babička si DD přeje, anebo "přeje" ? To je těžká otázka, že ? Určitě nechce být na obtíž, když má nemilou zkušenost s dcerou ( ale napadá mě, že vaše teta - jako generace mezi vámi, starší než vy - vidí už tu péči trochu reálněji a dopředu možná vidí rizika, o kterých se zde rozepisuji, a tuší, že by ten nápor prostě nezvládla...?).
Předpokládám, že z nemocnice by se babička dostala nejprve do LDN (což snad nechci komentovat, pokud vím, nechávají tam na asi tříměsíční pobyt....ale raděj odtud rychleji pryč !) - a pak by měla už hned DD ? Co vím, tak se čeká, třeba i delší čas...Nebo by měla jako těžší případ (po těch mrtvicích) přednost s rychlejším umístěním ? Pokud by to šlo takhle rychle, tak snad by bylo lepší, ať si to zkusí, za čtrnáct dní určitě steskem neumře, když budete každý den jezdit, brát si ji na víkendy a případně jí stále nabízet pobyt u vás. Uvidíte, třeba se skamarádí, zvykne si na určitý režim a na vaše pravidelné návštěvy. Když se vám bude zdát, že duševně schází, že si stýská, personál vám poreferuje, jak se chová a cítí, když tam nejste apod. a nebude se to lepšit, máte možnost si ji třeba po měsíci vzít domů. Myslím, že to poznáte. Vždyť si ji můžete brát čím d

Problematika mně velice známá...Po všech svých zkušenostech dnes každému členu rodiny, kdo by váhal, zda svého blízkého dát do DD nebo ne, přičemž ten dotyčný sám chce, doporučuji ANO.
Tuto "krutou" pravdu by ode mě nikdo před lety neslyšel, kdepak, to ty zkušenosti s pečováním k tomuto názoru vedou.
Soudím, že když máte děti velké, že jdete do tzv. středního věku - nic nechci přivolávat, ale mnoho lidí (ne všichni!) má ve čtyřiceti plno sil, a v padesáti náhle propad... to je jedna věc, dále : stav babičky se jistě nebude s věkem zlepšovat, ovšem bude-li mít od vás kvalitní péči, může žít třeba ještě deset let (později třeba jen ležet...) a z vás se stane domácí vězeň, je to martýrium, váš počáteční elán v důsledku starání se nejen o kvalitní jídlo, lékařské a lékárenské zabezpečení, vyřizování různých dávek a případných zdravotních výhod (jsou, pravda, ale vše se musí pracně vyběhávat), praní atd. Počítáte s tím, že byste nechodila do práce ? Pokud jste ale třeba nezaměstnaná, tak samozřejmě by to bylo i pro vás dobré.
V důsledku toho všeho se počáteční idealistické nadšení pro svého milého vykonat dobro přemění v lepším případě v otupující stereotyp, v horším případě mohou být myšlenky i nepřátelštější. Mluvím z vlastní zkušenosti. Ale člověk pak v tom stereotypu vytrvává ("přece to nevzdám, že jo...když už to zvládám tak dlouho ...dotáhnu to..."¨), ale dobře to asi není, přidávají se psychické problémy, odráží se to ve vztazích v rodině atd. Je to jak spirála.
To jsou mé zkušenosti - z čehož jste jistě pochopila, že i u nás se DD nekonal.... to jen na okraj, ovšem já to mám objednáno, běda, jak mě tam nedají !
K vaší konkrétní situaci - důležité je opravdu to, kolik by vás na péči bylo, jeden, to je "smrtelné", i dva je málo. To za prvé. Pak je tu fakt, jak to máte se zaměstnáním - na rovinu si spočítat, zda by to bylo v případě pozdější třeba celodenní péče finančně "utáhnutelné" - a až by jaksi péče skončila, že to tak říkám, zda byste se měla kam vrátit...
Také je možné, že tady babička nebude deset let, ale méně a v relativně stejném stavu, který jste líčila, což je v podstatě "v poh

Ja jjsem fakt asi moc velkej samorost, protoze to nechapu.
Zdena uz ted vi, co je pro babicku to nejlepsi a jak by babi mela podle ni zit. Tohle kecani do zivota svepravnym lidem je neco sileneho. Jen z pozice - jsem silnejsi a mladsi, tudiz vim, co je pro tebe lepsi (ty si stara a brzo budes i nesvepravna) + pozice citoveho vydirani.
Pokud ma babicka dost rozumu, tak tak proste zit nebude moci.
Ja se ji vubec nedivim, ze se brani a nechce bydlet s nekym, kdo uz dopredu hlasa, ze vi, co je pro nej to nejlepsi.

A už máte zažádáno o domov důchodců? Pokud ne, tak se domnívám, že babičcer nezbyde nic jiného, než se k vám nastěhovat. Čekačka na DD je někdy i několik roků. A tak by zatím mohla bydlet u vás s vyhlídkou na DD, no a potom byste to řešili dále.
Nevykládej si to špatně, ale v tak vysokém věku je dost možné, že se babička DD nedožije. I to se stává.

Zdeno, nic nebrání, abyste si babičku brali na víkendy, svátky, výlety atd. Uvědom si, že starý člověk může doma komukoli otevřít a kdykoli se mu může udělat špatně. Máte jistě s mužem danou pracovní dobu, nemůžete být s ní doma pořád. Spíše než DD bych volila pečovatelák.

Zdeno jsi moc hodný člověk a babička je šťastná žena, že vás má. Načisto jí závidím
Já bych doporučovala přestěhovat k vám, ale žádost do DD podat a počkat jak se situace vyvine, třeba babička ani nebude od vás chtít. A kdyby chtěla, tak jen samostatný pokoj, nebo garsonku.
Domov, kde je na pokoji víc osob, je horší jak nemocnice, já tomu říkám čekárna na smrt. Je to děs
já bych radši umřela, než do takového zařízení, a vím o čem mluvím

Zdeno jsi dobry clovek.

Babicku chapu, ale asi by se trapila, pokud ma rada klid. Jak ji premluvit neporadim.....Snad by ji domluvila nejaka 3ti osoba (psycholog, babina ktera v domove zije.....)

asi bych zvolila postup jak pise r1911... proste docasne u vas, nez bude volno v DD, s tim, ze pokud by nezmenila nazor a sla do DD, tak ji rict, ze kdykoliv ma k vam dvere otevrene a ze muze zmenit nazor a vratit se... nema cenu ji nutit do cehokoliv co nechce...

mashanka: taky to vidím tak nějak,já abych si za chvíli podala žádost.....

Já bych to nechala na ni. Sama píšeš, že je spíš samotářská. Ty důvody, které sis vyspekulovala, nemusí být tak úplně pravdivé. Třeba je to prostě tak, že v domově by se cítila líp, protože to bere jako služu, kterou si platí a nemusí být za ni vděčná. Někteří lidé tenhle pocit svobody potřebují. Zaleze si do svého pokoje a "vlezte mi všichni na záda". Když bude chtít jít mezi lidi, půjde. Já jsem ještě na tohle mladá, ale neumím si představit, žít v domácnosti příbuzného, který se o mě STARÁ.

Já bych babičce nebránila. Manželova babička šla do DD zcela dobrovolně v době, kdy byla ještě naprosto soběstačná. Napřed bydlela v penzionu, pak přímo v DD, měla pokoj pro sebe a moc se jí tam líbilo. Měli tam spoustu kulturního vyžití na jídlo mohla chodit, ale nemusela. Mohla jíst v jídelně nebo si ho nosit. Dožila se přes 90.
Hlavně to chce najít nějaký pěkný DD nedaleko od vás, abyste jí mohli navštěvovat, na svátky jí vzít k sobě.

Zkusila bych taky nejdřív exkurzi do takového zařízení,ať se podívá,a pak na tu čekací dobu bych jí měla doma,čas poplyne a vše může být za nějakou dobu jinak...u tak starých lidí už se může odehrát cokoliv během týdne,takže si užijte babičky,dokud je tady, a ona vás...

domy s pečovatelskou službou jsou taky řešení, člověk tam sice žije v ghettu stejně starých lidí, ale má ještě relativní soukromí. Pokud chce, může žít samostatně, pokud ne, je nad ním dohled.