Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

dadka: líp bych to nenapsala ,ale ať si uklizí kdo chce jak chce nestarám se jak se uklizí u dcery ani u syna ,je tam vše podle mých přectav hezky čisto

dadka: já jsem dřív myla okna 3x do roka, a pak jsem zjistila, že 2x je úplně dostačující

a já myslela, že jsem špatná hospodyňka a koukám, že jsem úplně normální, jako vy ostatní HURÁ HURÁ HURÁ

tchyni bych rekla, ze ji doporucuju, at me radsi nenavstevuje, ze by mohla neco z me spiny chytit a tozez at ocekava i od me strany, ze ji prestanete navstevovat, aby jste k tchyni neco nebezpecneho nezavlekli, z ceho by mohla zaklepat backorama a prosim s libeznym usmevem .....uprimne, bude ti chybet? A manzelovi?
Uprimne....co na to probuh rika manzel?

Jak tak čtu příspěvky, tak se mně zdá, že se předháníte v tom, která méně uklízí.Umývat okna 2x do roka, neumýt světla nebo lustry, v životě nemít odtáhnuté skříně a neutírat na nich prach, pěkně děkuji, ale to ne. Nejsem uklízecí maniak, ale jednou za čas se prostě generální úklid udělat musí. I do skříní se práší, přes okna musí být vidět a zaprášený, mouchami zasr... lustr taky asi moc světla nedá.A pokud chodíte do zaměstnání, tak prostě někdy na úklid sobota padne, to se nedá nic dělat.

Bydlíme dostatečně daleko od rodičů, takže nám do toho nikdo nekecá uklízíme průběžně a neděláme jarní, podzimní, vánoční a bůhvíjaký další úklidy

Já jsem strašně línej tvor, takže já se úklidu vysloveně bráním. Okna myju 1x ročně a to ještě s odporem, vysávám a utírám prach tak 1x za 14 dní- 3 týdny, prostě až se mi chce. Nikdy jsem nemyla lustry, nepřerovnávala skříně, neuklízela v šuplatech, nábytek jsem v životě neodsunula ode zdi a nikdy jsem neutřela prach na skříních. A žiju. A jsem celkem zdravá. Radši si vlezu do postele s knížkou nebo jdu na výlet do lesa, než abych lezla po bytě s hadrem.

Také jsem si kdysi myslela, že když nepřevrátím celý byt vzhůru a zpět, že svátky / vánoce, velikonoce atp/ neproběhnou. Ale jak časem začaly ubývat síly, také jsem zpomalila. A co nestihnu, holt udělám později. Jsem také tchýně /6 let/, ale nikdy jsem mladým do ničeho nemluvila. Zastávám názor, že je to jejich život, a jak si jej zorganizují, takový ho budou mít. Když potřebují - a řeknou si - v rámci možností pomohu. Ale jinak se nevnucuji ani se svými názory ani s pomocí. Také souhlasím, že by Anička neměla své tchýni takhle ustupovat. Tvrdím, že každý si dovolí tolik, kolik mu já dovolím. Čím víc budete Aničko ustupovat, tím víc bude rýpat. A to už nezmiňuji, že se Vás manžel nezastal.

Ono je to v každé domácnosti jinak. Moje máma byla také ta "stíhací". Vždy jsem říkala, že taková nikdy nebudu. A své slovo jsem dodržela do posledního písmenka. Do ničeho jsem nepovídala, nedávala najevo co se mi líbí či nikoliv. Na ohlášené návštěvě jsem byla cca 4x za 25 let. A přesto jsem zůstal jen T C H Ý N Í. Dokonce ze mnou přestal jezdit i můj vlastní hodný syn, neboť druhá tchyně s tchánem vč. ženušky mu to zakázali. Tak mi vysvětlete jak to na tom božím světě chodí. Vůbec tomu nerozumím. A vlastně ani nechci. Když někdo nejde ke mně, neodchází ode mě, byť by to bylo vlastní dítě - vzdělaný pan inženýr /poslušný-vždyť je voják z povolání/.

naštěstí jsme s tchýní v tomhle zajedno. Uklízíme asi stejně (málo), ale to je fuk, protože když se sejdeme, máme na pokec daleko lepší témata než šůrování - filmy, knížky, děti, chlapy... Kdepak mop a hadr

Markýza: já chci taky pro svého chlapečka tu nejjj)))a když vidím,co zatím vodí za exotky.tak se modlím aby to nebyla ta poslední....ale svatosvatě slibuji,že se nebudu chovat jako moje tchýně...že si raději hubu přelepím kolem dokola...

Myslela jsem, že jsem dobytek a bordelář. Tady jsem se dověděla, že jsem úplně normální, standardní kus

Jako snacha jsem trpěla při návštěvě tchýně, že nemám všechno úplně akorát. Znáte to, vždycky se najde něco. A když ne, tak se aspoň vstane a urovnají se záclony. Poslouchala jsem s úzkostí, jak často ona pere cejchy a ukládala si to do paměti, abych příště ocitovala pokud možno něco hooodně podobného a tím snad zastavila ten vodopád slov, týkající se domácích prací, které každá správná žena podle ní musela milovat a ctít. Čas oponou trhnul. Mnohé v mém životě se změnilo a soudě dle svojí pohody - pro mě k lepšímu. Tchyně už ke mně nechodí, chodí dělat vizity jinam, a já, když se někdy kolem sebe rozhlídnu, od návštěvy dezinfekčního týmu z OHESu mě může zachránit už jenom fakt, že žiju sama tudíž nemámkoho na zdraví tím bincem ohrozit. No, nemám čas, pořád někde jsem. Vynahrazuji si tak léta strávená cíděním, pucováním, blýskáním, srovnáváním, mytím, leštěním...dám si večer v posteli něco dobrého - když to dělával BM, obcházely mě mrákoty - zapiju to něčím ještě lepším, a když se ráno při vstávání po tom tácu nesmeknu, jistě tam nějaký čas vedle postele vydrží...nemá nožičky. A když ke mně náhodou omylem zabloudí moje matka a zeptá se, kdy budu mýt okna a já jí odpovím, že nevím ani, kdy jsem je myla naposledy, tudíž asi správně neodhadnu, kdy nastane kýžený vhodný čas, jen vidím, jak mumlá cosi jako...panenko skákavá...ale že mi je to jedno, tak se neptám, co říkala....

Markýza: Taky je možný, že si přivedou zetě Kterej ještě navíc nebude vůbec uklízecí typ Anebo nikoho.

já budu dobrá tchýně - špindíra, okna myju až když přes ně není vidět, respektive při pohledu přes ně to venku vypadá jako hodně hustá mlha, doma uklízím stylem "není na očích je čisto".

Ale je fakt, že pro své milované, nádherné a chytré, hodné a jedinečné chlapečky si představuju taky jinou snachu - nespecifikuju, prostě jakoukoli jinou než jakou si přivedou