Tchyně a švagrová mne deptají
Již dvacet let žiji se svým partnerem v rodinném domě, který původně patřil jeho rodičům. Jelikož byli rozvedeni, bydlel v domě jen otec, který nechal před svou smrtí svou polovinu domu přepsat na mého partnera a přesvědčil i bývalou ženu, aby učinila totéž. Nyní tedy dům patří mému partnerovi.
Jeho matka má přítele, se kterým až donedávna bydlela v domě u své dcery. Obývali tam tři místnosti. Matka se však v domě své dcery chovala jako generál, organizovala život celé své rodině, až to skončilo tím, že dcera údajně přežívala na antidepresivech a pak matce sdělila, že potřebuje místnosti, které obývá, pro své děti. Stručně řečeno – v podstatě jí dala jasně najevo, že už v jejím domě není vítána a ať se odstěhuje.
Tchyně to samozřejmě velmi těžce nesla a nemohla své dceři přijít na jméno. Výrazy, kterými ji častovala, jsou nepublikovatelné. Bylo mi jich líto obou a chtěla jsem nějak pomoci. Přemluvila jsem svého partnera, abychom matku s přítelem nechali bydlet v přízemí v bytě, který se uvolnil po smrti otce. Na můj popud ji nakonec nechal napsat i do smlouvy s právem na dožití.
Od chvíle, kdy se k nám tchyně se svým přítelem nastěhovala, mi začalo doslova peklo. A to nejen z její strany, ale i od její dcery, které po matčině přestěhování výrazně otrnulo. Jelikož bydlí kousek od nás, chodí ji k nám často navštěvovat a obě dvě mne psychicky doslova týrají.
Do všeho mi mluví, sekýrují mne, nic, co udělám, jim není dost dobré. Došlo dokonce i na šikanování a výhrůžky, že mne vyhodí z domu. Jelikož dům patří mému partnerovi a já v něm nemám ani po dvaceti letech trvalé bydliště, má tchyně patrně pocit, že si to ke mně může dovolit. Můj partner se jí bojí, radši jí ve všem ustoupí, a kdykoli dojde k nějakému incidentu, osopí se na mne, že je to má vina. Několikrát jsem již chtěla odejít, ale vždycky mě přemluvil, ať zůstanu, a já tedy zůstala.
Život tam je pro mne doslova peklo. Nevím, co mám dělat. Do toho domu jsem za ty roky investovala i dost svých peněz a ještě více práce… V partnerovi nemám žádnou oporu, ačkoli když jde do tuhého, tak slibuje, ve skutečnosti nikdy nic neudělá a pro svůj vlastní klid se radši postaví na stranu své matky. Jediný, kdo se mne zastane, je můj devatenáctiletý syn.
Neporadí mi někdo, co bych mohla v mé situaci udělat? Jen tak se sbalit a odejít s „holým zadkem“ prakticky bez prostředků totiž není vůbec jednoduché. Cítím se jako v pasti a nevím, jak z ní ven.
22.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně a švagrová mne deptají
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rychlonožko máš pravdu. Je teď sice období klidu ale je to o ledovém chování a je jen otázka času, kdy odejdu. Hledám byt ale mám i další problém. Mám ještě syna, který studuje a ne zrovna velký plat a nikde mi nechtějí dát hypotéku. A taky by asi byl další problém s tím z čeho jí splácet a neumřít hlady. A do pronájmu jít nechci....platila bych peníze někomu cizímu a neměla nic svého. A navíc takový pronájem který bych si mohla dovolit jsem zatím nenašla. Opravdu zbavit se své hlouposti není nic lehkého.
I kdyby Jsi nakrásně povýšila na trvalý pobyt, co myslíš, že se změní? Nic. Ty dvě budou ještě vzteklejší a vmetou Ti to při každé příležitosti do očí. Fakt stojíš o řeči typu...TAK JSI HO KONEČNĚ UHNALA K TOMU, ABY SES NÁM TU USLALAŠILA? Dle Tvého psaní nesoudím, že by řekly...TO JE PRIMA, BUDEM KONEČNĚ JAKO JEDNA RODINA, VŽDYŤ JSI NAŠE...Jednej a dělej podle svého. Partnera, co se za Tě nepostaví a u něhož nemáš žádná práva, toho najdeš fakt vždycky...
Tak jsem zase po čase tady. Paní matka mého druha si mě zatím nevšímá, já hledám stále ještě bydlení, sestra mého druha stále dělá problémy a vypadá to že tím naštvala i svého manžela protože jsem zjistila že u své matky pomlouvá i jeho a druh vypadá, že mu došlo, že jsem ve spoustě věcí měla pravdu a zjistil že ho určití lidé které okolo sebe má jen využívají a dělají si z něj pohůnka. Je mi jasné že se situace bude opakovat a proto hledám bydlení. Vzhledem k nedostatku financí se budu muset spokojit s něčím menším ale snad něco najdu. Druh mi sice řekl že to budeme muset s mým pobytem u něj nějak udělat ale já už mu nevěřím. Jsou to jen chlácholivé řeči.
Líbo, nejvíc je naštveš klidem a rozhodností, s jakou problém budeš řešit. Jsi tam na rozdíl od nich, byť bez trvalého pobytu, podstatně déle doma, takže v nejhorším se pan syn a bratr bude muset rozhodnout - necháš-li je tam sebe samotné napospas, sežerou se asi navzájem - a pokud se rozhodne opět ustoupit, tedy tě ztratí s vyhlídkou na právní vyřešení investovaných peněz a ostudou, že si nedovedl uhájit klidné bydlení s ženou, pro kterou se rozhodl být partnerem, a pak Tě to nemusí mrzet, protože najít partnera, který neví, čí je, by neměl být až takový problém. Ovšem Ty si příště najdeš chlapa na správném místě, poučena z krizového vývoje. Nezapomeň, že právo a soudně uvažující lidi jsou na Tvé straně....kdybys to náhodou chtěla vzdát...a že každá situace má nějaké schůdné řešení. I ta Tvoje..!
Liba2: Hodně štěstí 
a napiš, jak jsi dopadla. Zajímalo by mě, jak se tvůj příběh vyvine.
Liba2: držíme palce a když si budeš věřit, že to zvládneš, tak to zvládneš - sama jsi už pochopila, že je třeba začít jednat, a to je základ
Ještě bych chtěla všem co sem píší poděkovat za rady. Moc mi pomohly, začínám jednat a nedovedete si představit co to dělá s protagonisty onoho příběhu. Nejdřív jsem kráva která vyšiluje a mám se odstěhovat a vzápětí otočí a snaží se mi vnutit, že když se uklidním a budu zase milá tak bude vše v pořádku. Ani na vteřinu si nepřipustí že by mohla být vina v nich. No neočekávala jsem to takže je vše jak jsem předpokládala. Držte mi palce ať najdu sílu a dotáhnu vše do zdárného konce. Někdy už mám zase pocit že to nezvládnu.
Chtěla bych všem osvětlit kam se poděly mé komentáře a zároveň poprosit o prominutí. Poprosila jsem paní šéfredaktorku...mimochodem úžasnou a milou ženu...aby mé komentáře odstranila. Příliš jsem odhalila svou totožnost a mohlo by to pro mě mít krušné následky ze strany oněch osob. Příběh je opravdový, nic není smyšlené a věřte, že je to ještě daleko horší než si mohu dovolit sem napsat. Ty které mé komentáře četly vědí o co jde a jistě mi dají za pravdu.
Řekla bych, že tychýně a švagrová moc dobře věděly, co dělají. Tchýně si lehko spočítala, že lépe bude hádat se u syna, kde Líba bude muset držet pusu a krok a ještě užitečně uvolní prostory dceřiným dětem....Obě asi počítaly, že Líba na to skočí. Bylo mi víc než Líbě podle věku dětí, měla jsem trvalý pobyt a vdaná byla, s ničím na kontě jsem ale v podobné situaci odešla. Dneka vím, že to bylo jediné řešení.
.gif)
Speedy: když nejde o život......
.gif)
sharon: necetla jsem prispevky, pisu proto, ze na me pusobi ten pribeh silne nedotazene. Odpovidat jako Liba muze klidopido kdokoliv
. Asi ctu moc detektivky
Libuše 
Speedy: vždyť tu Lisuše odpovídá......Liba2
.jpg)
Speedy: aha
Petruša: Prijde mi divne, ze Liba pouzila vyraz "muj syn", ne "nas syn". Taky to, ze v celem clanku neni zminka o tom, jaky je vztah mezi otcem a synem a babickou a vnukem, to vyhazuje baba i jeho? Predpokladam tedy, ze syn tam to trvale bydliste ma a navic je dedicem. Proste v clanku citim "mezery v deji", nic vic, nic min. Prijde mi jako vymysleny, pokud Liba skutecne existuje, tak se ji omlouvam.
