Máma mě nechala na holičkách. Je její chování normální?
.jpg)
Dostala jsem se do pro mne takřka neřešitelné situace. Je mi šestadvacet, mám roční dvojčata a jsem s nimi sama. Je to teď čerstvé, přítel si našel novou lásku a řekl mi, že se mám i s dětmi odstěhovat. Vůbec tomu nerozumím, když se děti narodily, vypadalo to, že bude ten nejlepší táta pod sluncem a najednou je všechno jinak.
Bohužel, byt, ve kterém bydlíme, je jeho, dostal ho od svých prarodičů ještě v době, kdy jsme se ani neznali. Nemá tudíž na něj žádný nárok. Nezbude mi nic jiného, než se i s dětmi odstěhovat. Doprošovat se ho nechci, i když mě samozřejmě jeho zrada hodně bolí, hlavně kvůli dětem, které se pro něj najednou staly přítěží.
Problém je, kam se mám přestěhovat. Jsem na rodičovské dovolené, pobírám příspěvek 7 600,- korun, on mi nějaké alimenty platit bude muset, počítám, že na dvě děti by to ty čtyři tisíce být mohly. Jenže i s tím bych dala sotva dohromady peníze na nájem, co jsem koukala, nejlevnější nájem za dvougarsonku je 5 000,-, k tomu poplatky za služby pro tři osoby a jsem na nějakých osmi, devíti tisících. Z čeho bychom s dětmi žily?
A teď k jádru věci, protože mě hodně zklamala moje máma. Když jsem se jí svěřila, v jaké jsem se ocitla situaci, vůbec mě nepodržela. Jo, politovala mě i děti, ale to je všechno. Ptala jsem se, jestli bych nemohla aspoň na čas bydlet k ní, ale to dost rezolutně zavrhla. Ona má totiž přítele (s mým tátou je rozvedená) a ten její nový partner nemá zrovna vřelý vztah k dětem. A jelikož už s mámou bydlí, je prý nemyslitelné, abych se tam i s mými dětmi nastěhovala. Prý by to nedělalo dobrotu.
Pro mě je to něco jako zrada. Od vlastní mámy bych něco takového nečekala, tak moc se mě to dotklo, že jsem se na případnou další možnou pomoc (třeba finanční) radši ani neptala a ona mi ji nenabídla. Jsem z toho v šoku, připadám si jako odkopnutý pes. Můj partner a otec našich dětí nás vyměnil za jinou a naléhá na co nejdivější odstěhování a vlastní máma se na mě vykašlala. K tátovi jít nemůžu, ten má novou rodinu a malé děti.
Momentálně hledám nějaké přijatelné bydlení, třeba u starších lidí v domku, za nízký nájem a na oplátku s výpomocí, že bych jim třeba nějak pomáhala. Ale zjišťuju, že to taky není jednoduché, najít lidi, ke kterým bychom se nastěhovali.
Já tady po vás nechci, abyste mi pomáhaly hledat bydlení, jen jsem se potřebovala vypovídat a hlavně se vás zeptat, jestli vám chování mé mámy připadá normální. Taky byste nechaly svou dceru v takovéhle situaci na holičkách? Já to pořád nedokážu pochopit a musím říct, že to mým vztahem k mámě hodně zamávalo.
14.1.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máma mě nechala na holičkách. Je její chování normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, tohle chování matky není normální.
.gif)
Verera: protože třeba naše město má x bytů k dispozici za nemalé platby.....protěší panelák je celý města....tak proč ne ?
to nedá ...to jen poskytne.....
kyždý nemá na to brát si hypotéku a byt si koupit......
sharon: A proč by mělo město někomu dávat byt, město není realitka ani zaopatřovací ústav. To je snad v pořádku, že každý se zabezpečí sám, pouze pokud se někdo dostane do neřešitelné situace, měl by mít nárok na pomoc než to zase zvládne sám.
potom je tady u nás vysoký panelák, kdysi hotelák, dnes patří sociálce...jsou tam byty od garsony po 2+1 s lodžií
pár osamělých žen, co měly tady obecní byty, ale velký nájem..byt pustily městu a teď platí v hoteláku minimum a je tak k dispozice, doktorka, sestra, rehabilitace a kdo chce, vozí jim i obědy....
tento byt je na dožití, nelze ho prodat, nebo zdědit
před několika lety vybuchl barák kousek od nás...asi 6 bytu nebylo k bydlení, zima...druhý den je stěhovali pyrotechnici...a ti lidé tam bydlí dodnes...barák se opravil a zase z toho byly reservní byty
Haninka: jsou, to potvrzuji, musí mít určitě procento bytu "kdyby se něco dělo" a jsou volné...
sharon: tak to jsem si taky myslela, že dostat byt od města je utopie a ono to tak není, no možná jak kde, ale v Praze - zase jak v které městské části - to není nemožné. Moje kolegyně si zažádala o městský byt a během tří měsíců bydlela (je skoro v důchodovém věku - a ještě si mohla vybrat z několika bytů a nebyly to žádné špeluňky). Kolega se stěhoval před vánoci z městského do jiného městského, neboť se jim narodilo dítě a tak si zažádali o větší. Dostali nově zrekonstruovaný 3 + 1, takže obecní byty jsou.
Anahir: již ve starém Římě....
odjakživa je střet generací, každá je jiná
vezmi si jen, jdeš s někým na kafe a on stále kouká do mobilu....to za našich časů
dříve se hodně lidí z politických důvodů nedostalo ani na střední, ani na vejšku...dokonce i dostat se na kadeřnici? jen s velkou protekcí...
a mohla bych pokračovat....
ano - byla povinnost pracovat, ale to sebou neslo i jistotu, že pokud nejsi zloděj, o práci nepřijdeš
spousta generací se pyšnila tím, že již 3. člen pracuje ve stejné fabrice...
tam se vyučil, odtud došel do důchodu...
z ciziny jsme znali NDR, Bulharsko a Rumunsko, papaláši zdarma Rusko
dneska mají rodiče možnost uzavřít dítěti stavební spoření...vím, už to není tak výhodné, ale pořád
taky pojištění...v 18 letech jsem převedla na vnučku a má něco do základu - bude na ni, zda na studia, ale zatím to má investované, nehrozí, že to probendí
to samé dostane v 18 i vnouček
po malých částkách se to prostě dá, ale musí se na to myslet
dceři jsme také našetřili na základ k bytu, zbytek si postupně doplatila
jinak si myslím, že moje generace důchodců není na dlažbě, já jsem byla dlouho v invalidce a proto mám hodně nízký důchod, být sama a nepracovat, tak bych asi nevýskala, ale daleko hůř je matce samoživitelce se 2 dětmi a s blbým tatínkem....
já boty nepotřebuju každých 1/2 roku, zimní bundu nosím leta...
myslím, že nám starým pomůže spíše drobná pozornost, donést nákup, pozvat na kávu, pomoci s úklidem v bytě...ale peníze asi ne...
spíše vidím, že i mladí bohatí, pokud mají dítě, tak jedno
ale prostá reprodukce páru jsou děti dvě...
je to jen tak k zamyšlení
Anahir: fakan jeden , co provedl ?................
.jpg)
sharon: aby ses nedivila
Zrovna včera jsem se tak nějak rozohnila nad nezodpovědností jednoho kluka (teď je fuk co udělal) a pak mi došlo, jak se chovám ....no prostě na facku, abych se probrala.
Anahir: a za dvacet let budou poukazovat ti nynější.....to si nevybereš....ale to už já pravděpodobně nezažiju...
Piafka: s tím souhlasím.....
Ve své generaci neznám nikoho, kdo by odkládal děti proto, že si chce užít veselého života. Zato jich téměř 100% je těch, kteří si nesmí dovolit makat, aby vůbec měli kde bydlet, co jíst, do něčeho se oblíknout a jednou jedinkrát za rok vypadnout na deset dní do Chorvatska (a když chce někdo obvzlášť prudit, vyčítá všem i těch pitomých deset dní, že je to rozmazlenost a rozežranost. Pro mě je to závist, protože takhle prudí většinou ti co nemůžou ani to). Do toho všeho si musí nemalou částku odkládat na důchod a snaží se pomáhat rodičům. A ještě musí snášet kecy o tom jak nechtějí být odpovědní. Jen zlomek jich byt ,,dostává".
Generalizovat je dost snadné. A je pravda, že každá generace má tendenci poukazovat na tu mladší, že to za nich nebylo a oni byli proto lepší. Je to tak. Já si to už dneska přiznala, což ne každý udělá. Dělám to taky a když to udělám tak si dám facku, protože je to něco, co jsem sama nesnášela a hlavně to byla křivda.
sharon: No, dnes holt člověku nic jinýho nezbývá, pokud nemá na vlastní bydlení. A vzato obráceně - pokud moje děti budou třeba studovat, raději je nechám bydlet trochu déle doma, než aby hned při škole nebo čerstvě po škole utrácely za podnájem a na vlastní bydlení tak nenašetřily ani korunu...a rozhodně si nebudu myslet, že je tím rozmazluju nebo kazím.
Ivi: 
