Dcera se chytla pochybné party. Jsme zoufalí.
Možná mě některé z vás odsoudí jako snoba, ale přesto bych ráda slyšela názory na své trápení.
Jsem vdaná, máme jediné dítě – dceru, které je teď 14 let. A právě ona nám teď dělá dost velké starosti. Dosud s ní nebyly problémy, dobře se učila, sportovala, měla spoustu zájmů. Ve všem jsme ji s manželem velmi podporovali a stále podporujeme. Záleží nám na tom, aby vystudovala a jednou mohla mít hodnotný život. Oba jsme vysokoškoláci a přejeme si, aby i dcera jednou absolvovala vysokou školu. Předpoklady k tomu bezesporu má.
Poslední dobou je ale jako vyměněná. Jistě, puberta, s tím jsme počítali, jenže to, s jakou razancí nastoupila, nás přímo odzbrojilo. Z Natálie se najednou stal někdo úplně jiný.
Odmlouvá, hádá se, neposlouchá. Výrazně se zhoršila ve škole, což je teď v deváté třídě poměrně velká komplikace. Zjistili jsme, že místo docházení do sportovních a zájmových kroužků se poflakuje po sídlišti s pochybnou partou.
Jsem z toho dost otřesená. Její kamarádky se nám vůbec nelíbí. Vesměs jsou to děvčata z rodin, které mají úplně jiné priority než my. Jejich rodičům nezáleží na vzdělání atd., je pro ně důležitější, když mají od svých dětí klid. Holky kouří, provokují kluky, předvádějí se. Pokřikují drzosti a oplzlosti na kolemjdoucí, chovají se velmi nevhodně. A naše dcera je mezi nimi...
Když jsme se to dozvěděli, nejdřív jsme tomu nemohli ani uvěřit. Pak manžel na holku uhodil a ona mu zcela suverénně řekla, že už je velká a že nás nebude poslouchat. Muž se neudržel a dal jí na zadek. Podle mě neudělal dobře, ale už se stalo.
Od té doby je to s Natálií čím dál horší. Doma s námi skoro nemluví, jen to nejnutnější a na půl úst. Klidně se sebere a odejde pryč, ani neoznámí, kdy se hodlá vrátit. Veškeré domluvy jsou k ničemu, poslouchá je vždycky s takovým tím puberťáckým opovržlivým úsměvem a pak si stejně udělá, co chce. Zákazy, příkazy, omezení – vše ignoruje, jako bychom byli vzduch.
Už jsme jí omezili kapesné, zakázali televizi a počítač, nic s ní nehne. Prostě se sebere a jde ven za těmi kamarádkami. Přijde klidně až v deset večer a tváří se jako bůh pomsty.
Co s ní? Mlátit ji nemá smysl, na to už je velká. Domluvy a zákazy nepomáhají. Setkal se někdo z vás u svého dítěte s takhle vyhroceným chováním? Jak jste to řešili? Ona vůbec nechápe, že v tomhle školním roce se rozhoduje o všem. Ještě loni měla vyznamenání a teď nosí trojky a čtyřky a je jí to úplně jedno. Prý se klidně půjde učit na kuchařku.
Jsme opravdu zoufalí. Děkuji za všechny vaše názory.
22.10.2007 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera se chytla pochybné party. Jsme zoufalí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ze strachu o dceru jsem jí pořídila dětské chytré hodinky s GPS. Chytré hodinky s GPS pro děti jsou skvělým nástrojem pro zajištění bezpečí a monitorování polohy dítěte. Tato multifunkční zařízení umožňují rodičům sledovat aktuální polohu svého dítěte prostřednictvím mobilní aplikace Díky GPS technologii máte v reálném čase přehled o tom, kde se vaše dítě nachází, což poskytuje klid vědomí. Funkce volání o pomoc je dalším důležitým prvkem těchto hodinek, který umožňuje dítěti snadno zavolat o pomoc v případě nouze. Hodinky jsou navrženy tak, aby byly pohodlné a atraktivní pro děti, což zajišťuje, že je budou ochotně nosit a že rodiče budou mít vždy spojení s jejich bezpečím https://www.armodd.cz/detske-chytre-hodinky/
nesouhlasím s tebou v tom,že byla chyba,že dostala na zadek.mám doma také 14letého puberťáka,je to kluk a právě se čerstvě zamiloval-dokážete si všichni předtavit.nejsem agresivní,ale za drzosti takového kalibru,co píšeš by dostal.a pokud by nebyl doma do 8 hodin,vypravím se ho hledat a pokud bych ho našla,dotáhla bych ho domů i kdybych ho měla honit.a pokud bych nevěděla,kde ho hledat-sledovala bych ho tajně přes den.pravda je ,že alespoň jeden z rodičů musí být dost autoritativní-pokud možno otec.
A ještě něco, Aleno K., nic není tak horké, jak to na první pohled vypadá (určitě to znáte):
Vzkaz od dcery mámě:
Matka přijde do pokoje své dcery a najde jej prázdný, jen na posteli
leží dopis. Se špatnou předtuchou ho otevře a začne číst následující.
Milá maminko,
Je mi velmi líto, že jsem musela odejít z domova se svým novým přítelem. Našla jsem v něm pravou lásku. Měla bys ho vidět, jak je sladký se svým četným tetováním, piersingem a především jeho krásnou motorkou! Ale to ještě není všechno mami, jsem konečně těhotná, a Abdul říká, že budeme
mít krásný život v přívěsu uprostřed lesa. Chce mít se mnou hodně dětí a to je taky můj sen. Když jsem zjistila, jak mi Marihuana dělá dobře, rozhodli jsme se tuto trávu pěstovat i pro naše přátele, když jim dojde Heroin nebo Koks, aby tak moc netrpěli. Mezitím doufám, že věda najde lék na AIDS, aby se Abdulovi trochu ulevilo, on si to opravdu zaslouží. Nemusíš mít strach, je mi už 13 let a umím se o sebe dobře postarat i sama. Doufám, že Tě budu moci brzy navštívit, abys poznala svého vnuka.
Tvá milovaná dcera
P.S. Všechno je hloupost, jsem u sousedů. Chtěla jsem Ti jen říct, že jsou horší věci na světě než vysvědčení, které je v nočním stolku.
Mám Tě ráda
ala: jo, až teď jsem si uvědomila, že jsi reagovala na můj 1. příspěvek ... odpovím takto:
V článku se píše:
- Odmlouvá, hádá se, neposlouchá.
- Doma s námi skoro nemluví, jen to nejnutnější a na půl úst. Klidně se sebere a odejde pryč, ani neoznámí, kdy se hodlá vrátit. Veškeré domluvy jsou k ničemu, poslouchá je vždycky s takovým tím puberťáckým opovržlivým úsměvem a pak si stejně udělá, co chce. Zákazy, příkazy, omezení – vše ignoruje, jako bychom byli vzduch.
Nezlob se, ale pokud si tohle nechá někdo líbit, jeho věc. Puberta není nemoc a nechápu, proč bych si já, jako matka měla nechat s*át na hlavu.
Tohle si nemohli ke svými rodičům dovolit rodiče mí, mého manžela, já i manžel k rodičům svým a stejně jsou s respektem vychovávány i naše děti.
Výchova má být liberální a demokratická, neběla by ale přerůst v anarchii ...
chytrájakrádio: chtěla jsem jen naznačit, že ani šoková terapie nemá u puberťáků žádný význam ... 
Ota: a proč pod peřinou? Proč si nerozsvítí normálně? Nicméně, závidím, protože těm mým se ráno z pelechu nechce ... jen by spali.
ala: jak jsi dospěla k názoru, že můj potomek nemá vlastní názor? To znamená, že když netříská dveřma, neřve po rodičích, neodmlouvá a nechodí si domů večer kdy chce, tak nemá vlastní názor? No potěš koště ...
Jde o výchovu a snaha se svému děcku věnovat a hlavně vnímat, ne jen poslouchat nic jiného. 
Pro Kelly 9:19 Dřív než doma psát nemohu, páč, ikdyž mám v práci PC i s intošem, nemám čas.
Tý břďo, ty mýš doma asi potomka se svatozáří. On- ten Tvůj potomek nemá svůj názor??? Pro někoho výměna názorů je již hádka.
Ota: jaký popeláří? U nás se rozmohl večerní svoz 
.jpg)
Bellana: dobrej bod !
.JPG){kind=avatar}
Kelly: Ta paní sice uklízí ráno v pět, ale dopoledne a odpoledne je doma, zatímco my chodíme na osm, ale domů chodíme večer a to ještě často po večerech sepisujeme dokumentaci. Naše děti by v pubertě braly tu první variantu
Ch.Z. Kochanská: ve štyry vstávaj snad jen popeláři ne ?
.jpg)
Ota: budit ve čtyři a hned rozcvičkáááá 
Kelly: Moje děti si v 5 hodin ráno čtou pod peřinou co s tím ? 
chytrájakrádio: není na tom špatnýho nic, ovšem jakmile se dozvědí pojmy jako nástupní plat, zkušební lhůta, věrnostní bonus od 3 let nahoru, půl roku maximálně jako asistent/ka k ruce zkušené osobě ..... jejich nadšení vadne
Kelly: no jo, to je jasný, že si z toho brzkýho vstávání děti nic nevzaly. to je jako bys s nima jela před ruzyňskou věznici a řekla: když budete krást a vraždit, dostanete se sem 
