Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ahoj, Jarko. Když mi bylo 16, naši by mě rozhodně nepustili. Já sama až budu mít děti doufám, že budu mít jinou výchovu. Já bych dceru pustila. Víš, když holka chce, tak se klidně opije a vyspí se s někým ve sklepě v paneláku. Prostě se to nedá uhlídat. Je dobré mít důvěru mezi rodiči a dospívajícími. Čím více důvěry, tím více ti dcera řekne. Když ukážeš, že jí věříš, že se o sebe umí postarat, je si vědoma rizik apod. , bude se cítit dospělejší a pocítí odpovědnost sama za sebe. Naši mě drželi dost zkrátka a mělo to za následek, že jsem si nacházela různé skuliny, jak je obelhat (jak jít na koncert a přitom nesmrdět kouřem a nebýt cítit alkoholem apod.). Vrstevnice , které měly kamarádštější vztahy s rodiči, byly odpovědnější a sebevědomější...tudíž znaly svou cenu a nebyly ve vzdoru vůči různým zákazům, příkazům apod. a v podstatě se chovaly slušněji...

Jarka7: " Nezlob se, ale je velice divné, že se během dospívání své dcery nezajímáš, kdo jsou její přátelé po celý rok a neznáš rodiče, o kontaktech na ně ani nemluvím."

Snapeová: No já teda nevím, ale když jsem byla na škole, kde spolužáci byli z celé republiky, tak moji rodiče osobně neznali jediného spolužáka nebo spolužačku. Kontakt neměli 100% na nikoho z rodičů. Stejně tak se nikdy žádný rodič mých spolužáků nezajímal o kontakt na mé rodiče.
V 16 letech by mi čundr nejspíš nezakázali, ale když jsem chtěla jet do Prahy na koncert Guns N Roses, tak to striktně zakázali. Přiznám se, že jsem to chápala až jako dospělá :-)
Sama jsem zvědavá jak puberta zamává s mými dětmi :-) Ale ještě je čas :-)

Rodič má být chytřejší, než dítě. Ta holka vám už nikdy neřekne pravdu a bude lhát. Když ji nepustíte a nebudete jí věřit. Divím se, že neznáte její kamarády. nesmí je domů vodit? Proč? Tutlá je před vámi? Proč? Na vašem místě bych nenápadně prosondovala tu partu. Záminka: pomoct naštípat dřevo do krbu na chatě, atd. Hodně pomáhá, když se dítěti skoro dospělému řekne...věřím ti, vím, že je na tebe spolehnutí, ty sama máš odpovědnost za svůj život...spíš to má efekt, než...kdovíco tam budete vyvádět, a tak. pokud ji držíte doma...tak to tam bude buď zakřiknutá, nebo se tam odváže, že ji nepoznáte. Tak nějak cítím, že jste ji měli dosud pod přísným dohledem a v izolaci. A to je problém. Ne ten plánovaný vandr!

Největší divočinu jsem stihla během půl hodinové povolené vycházky u nás na sídlišti

A ještě něco - stejně si dcera nakonec prosadí svou, i když jí to budeš zakazovat, možná ne letos, ale později, a ty přijdeš o její důvěru. Nějak mi připomínáš mého tchána, plného obav. Manžel nesměl ještě ani ve svých 25 letech přiznat doma rodičům, že odjíždí s partou na výpravu do Ťan Šanu - tchán by byl schopný sebrat mu pas, aby nikam neodjel. Všichni jeho známí to věděli, kam se chystá, včetně mých rodičů, ale doma jim oznámil, že jede do hor do Bulharska. Tak snad nechceš, aby to tvoje dcera dělala stejně jako musel můj muž.

Vyrostla jsem v turistickém oddíle, kde jsme i jako děti jezdily na puťáky s našimi vedoucími, které byly jen o 6 let starší než my (to byla dívčí sestava, proto píšu -y). Pak jsme s lidmi s oddílu začali jezdit i na soukromé, neorganizované akce, proto si ani už nepamatuju, kdy jsem byla na prvním čundru - nějak nerozlišuju hranici. V 16 letech už je člověk dost starý a dost zkušený na to, aby dokázal s partou kamarádů přežít pár dní bez vymožeností civilizace. Mimochodem, můj mladší brácha jel v 17 letech se dvěma kamarády na výpravu až za polární kruh - stopem, i když v rámci urychlení jim tehdy rodiče zakoupili jízdenku autobusem až do Stockolmu, ale odtamtud udělali celý okruh přes Švédsko a zpět přes Norsko, Dánsko a Německo až domů. Jasně že se máma bála, bylo to v roce 1990, ještě jsme nikdo nebyl zkušený cestovatel, mobily ještě byly někde v plenkách, ale kluci to tehdy zvládli bez problémů - dokonce je i nějaký movitější přepravce, kterého si stopli, nechal zavolat telefonem rodičům, že jsou v pořádku.

asi nemas valny mineni o svy vychove.... dej ji volnost a bude se rada vracet.. drz ji na uzde a utece hned jak to pujde...
me mami drzela zkratka a ja ted mymu 16. letymu pubertakovi ledascos dovolim a pane jak se rad i ted OBCAS prijde za mamou pomazlit

Naše holky jsme taky pouštěli na čundry. Pokud dceři věříš a víš, že jsi ji dobře vychovala a že se nebude chovat jako utržená ze žetězu, tak proč ne! A kdy by měla jezdit na čundry a užívat si volnosti? Až jí bude 25 nebo 30?

Byla jsem poprvé na čundru když mě bylo 15. a bylo to super .Teď už mám stejně staré děti a chápu obavy které zažívá Jarka ,ale pokud své dceři nebude věřit tak potom nevěří sama sobě jak ji vychovala.Já bych ji pustila a popřála super zážitky

Já jsem byla na čundru v 16, stačilo jen říct s kým a kam jedu a bylo, měli by jste její kamarády, tedy aspoň ty jenbližší znát!!! Zákazy jí donutíte akorád lhát, není malá holka a jestli jste jí dobře vychovali poznáte až se z čundru vrátí. Pokud s někým bude chtít spát a chodit pít , tak to může dělat i během roku a ne jen na čundru!!!

jinak s partou spolu-žáků/žaček je to mnohem bezpečnější než když pojede s kámoškou ve dvou někam s cestovkou .......

největší nebezpečí je v to, " že se ustydne" takže jí dejte dobrej spacák a karimatku, nějaký repelent a praktický balíček kondomů a vypusťtě ji himbajs do světa ....
Sakra je jim 16-17 tou dobou jsme spali s holkama v lomech kolem Ameriky a pokud vím, žádná z nich neutrpěla setřením pelů panenských ničeho zvláštního.
A plavky .. plavky ji sebou nedávejte

věděli

Kremzina: mně vždycky mamka řekla, že se mám chovat tak, abych se jí nestyděla podívat do očí. Taky to stačilo. jo a na čundru jsem byla v patnácti, ale naši pochopitelně věsěli s kým se kamarádím, takže jim stačilo říct jen jména a bylo to jasné

Hmmm nakup antikoncepci a takový to šumivý po draku, zabal teplou deku a pár řízků. Dceři zamávej a zdůrazni, jak je dospělá a jak jí věříš.
Mě to vždycky zavázalo víc než veškerý zákazy.
Na 1.čundru sem byla v 15