Povídavá babička a zraněná vnučka
Máme třináctiletou dceru a právě řešíme docela nepříjemnou záležitost. Dcera totiž odmítá jezdit k mé matce. Háček je v tom, že tam měla trávit skoro celý červenec, ale není síly, která by ji přiměla tam jet.
Otevřeně přiznávám, že na jednu stranu se jí nedivím. Moje matka žije v takové trochu větší vsi. Lidé se tam velice dobře znají, každý ví o každém snad úplně všechno. Tento víkend jsme tam byli na návštěvě a dcera zažila otřes. Zjistila, že místní omladina, s kterou se tam hojně stýká, je velice podrobně informovaná o jejím intimním životě.
Vinna tím je samozřejmě babička, která patrně nemá na práci nic lepšího než se sousedkami probírat dospívání vnoučat až do nejmenších detailů. Bábinky si samozřejmě leccos přikrášlí a patřičně zveličí a takto opentlené informace pak předávají zase dál.
Klárka měla až dosud k babičce velmi otevřený vztah, důvěřovala jí a také se jí hodně svěřovala. Myslím, že víc než mně. To, že babička její velice osobní zpovědi předhodila místním drbnám k všeobecnému rozcupování, ji velice ranilo.
Teď žije v domnění, že celá ves si povídá jen o ní. O její menstruaci, první puse, zklamání v lásce, o různých zdravotních potížích, citových zmatcích... S tím vším se dcerka babičce v dobré víře svěřovala a byla si jista, že je to u ní jako pod zámkem.
Naše poslední návštěva tedy dopadla strašně. Dcera z venku přiběhla jako rozlícená saň a okamžitě na babičku uhodila. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se pohádali všichni dohromady, každý osočil každého ze špatné výchovy, přístupu... Byla to hrůza.
Teď přemýšlím, co s tím. Do prázdnin chybí už jen týden, v sobotu tam měla Klárka jet. Jenže do takové atmosféry se jí nechce, navíc je velice zklamaná. To, co jí babička provedla, považuje za velkou zradu.
Nutit ji nechci, ale mám kvůli tomu starosti, kam s ní o prázdninách. Na tábor jede až ve třetím turnusu a dovolenou máme taky později. První tři týdny měla být právě u babičky. Nechat ji v jejím věku celé dny samotnou doma se mi také nechce.
Vím, že mi asi nikdo neporadí, ale aspoň jsem se vypovídala.
25.6.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Povídavá babička a zraněná vnučka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.pro vsechny damy: ucte svoje deti hned jak je vyprdnete z fifiny:
"jestli nechces aby se svet dovedel nejake intimnosti o tobe, tak je NIKOMU nevykladej - ani me, tve matce."
nic jineho totiz nefunguje - jen totalni mlcenlivost a to lidstvo neumi... jeste ze nezije ta 13-ti leta zaba v Africe, tam jak by dostala prvni mesicky, tak by z toho byla velka vesnicka oslava a hned by ji hledali manzela (jestli by ho uz nemela davno)
Přemýšlím nad tím, kde se toto všechno dověděla babička, kdo jí to řekl? Nikdy jsem cizí děti nezpovídala, ale možná byste žasli ned tím, co všechno děti při běžném rozhovoru na sebe a na své blízké řeknou. Ony to nemyslí zle. Vždycky jsem měla zásadu, že to, co mi děti v důvěře sdělily, musí zůstat mým tajemstvím a nebudu to vytrubovat nikde na návsi. To si měla uvědomit i babička. Zatím bych dceru k babičce nenutila jet, třeba čas zahojí tuto ránu. A pro příště asi nebude vnučka babičce svěřovat nic důvěrného. Přeji vám, aby se vztahy brzy urovnaly i když babička chybila a určitě ji to mrzí.
Všem děkuji za hodnotnou diskusi- rozhodně má velkou vypovídací schopnost o vztazích, o tom jak se dělá z komára velbloud. Mějte se sluníčkově !!!!!
rozina: se divim, ze nekteri lidi jeste porad veri ze deti za kazdou cenu MUSI musi respektovat dospele, ale dospeli nemuseji respektovat deti . Pro ne tedy bude asi novinka, ANO, I |13TILETI LIDE (schvalne pisi lide - deti jsou prece taky lidi) MAJI PRAVO NA SOUKROMI. Jak chces tuto divenku naucit respektu, aniz by byla respektovana. Deti se uci prikladem. Copak to nikdo nevi???
Respekt musi byt O.B.O.U.S.T.R.A.N.N.Y.!!!
Babicka nerespektovala vnuccino soukromi... takze ztratila vnuccin respekt - to je prirozeny dusledek. A vnucka se ozvala.
Mezi nami devcaty - dobre udelala - nauci se, ze kdyz je treba, ze se musi postavit sama za sebe a ze se nesmi bat se ozvat jen proto, ze ji "ublizil" nadrizeny, tchyne, starsi clovek...
A mimochodem - hodne z Vas porad mluvi o puberte - podle mne to nema s pubertou NIC spolecneho - je mi 37 a na rovinu, kdyz nekomu blizkemu sverim neco osobniho, ocekavam, ze to nebude vytrubovat do sveta. A pokud ano, tak moje reakce bude uplne stejna - budu zrazena, protoze to je proste zrada. A budu nastvana, protoze vim, ze to co clovek vypusti z huby, uz zpatky nenacpe. Dedina-nededina - to prece neni zadne pravo chovat se jako drbna. To je vec osobni volby.
Dcera je ve věku, kdy si začíná budovat osobnost a být terčem posměšků na citlivé osobní téma by jí rozhodně jen ublížilo, ne-li zdeformovalo psychicky. Notabene v místě, kde ji každý zná. Myslím, že tohle není ten případ, kdy by se tomu "měla postavit čelem a vybojovat si svůj životní prostor" - každý nerozdýchá takové rány pod pás.
Babička jedná jako nesvéprávná, omluva neomluva, já bych jí v takovém případě snad odpustil, ale určitě bych ji už nikdy nenavštívil. Pro jistotu. Demence tohoto typu se s věkem zhoršuje. Ta babka si vůbec neuvědomuje, že něco udělala špatně, tak daleko její rozhled nesahá. A pokud ano, tak to udělala schválně!
Kromě toho té slečně ve třinácti jen prospěje, když ji nikdo nebude poručníkovat.
Vysvětli dcerce, že nic není pomíjivějšího, než vesnické drby! Včera se probírala její menstruace, další den je na programu něco jiného, mnohem pikantnějšího! Sama na vesnici bydlím a vím jak to chodí. Byla by škoda, kdyby vztah, který spolu dosud měly, skončil. Babičku bych upozornila, at si dává trochu pozor, na to, co říká.
Klidně nech dceru doma - už je velká. Možná ji to po prvním týdnu přestane bavit a sama se rozhodne k babičce jet.
rozina: Zestárneme všichni, zmoudříme jen někteří...
Jinak si myslim že holka může klidně zůstat ve 13ti přes den doma. Já ve 13ti hlídala o tři roky mladší sestru a přežily jsme to...v době mobilních telefonů bych v tom neviděla problém. Pro dítě v tomhle věku je podle mě hodně důležité aby mělo zastání u rodičů a aby hlavně blízké okolí respektovalo její důstojnost která byla myslím docela dost zpochybněna... A pokud by se v tom pokračovalo, může to mít v tomhle křehkém věku trvalé následky... nechci z toho dělat tragédii... ale pubertu máte ještě z velké části před sebou a oboustranný respekt je jednou z cest jak jí zvládnout. Lidé v jejím věku už mají právo na soukromí a pokud v tom bude babička pokračovat a vy se za dceru nepostavíte, ztratíte její důvěru i vy.
ahoj Ivo, zkus se vžít do pocitů dospívající dcery, v tomto období člověk velmi věci prožívá, všechno ohledně jeho osoby se ho dotýká, je nejistý, hledá sám sebe. Určitě bych dceru za babičkou nenutila a snažila bych se pochopit její pocity a její přístup k této věci. Ad babička, lidé na vesnici se opravdu baví těmito věcmi a vůbec jim nedojde, že zasahují i do života těch druhých. Myslím, že babička si to prostě neuvědomila. Dostala však zpětnou vazbu a možná s tím bude do budoucnosti něco dělat. Každopádně je to mezi ní a dcerou. Jakákoliv role prostředníka se nevyplácí. Jednou se tomu dcera zasměje (vím to z vlastní zkušenosti), ale chápu, že teď to vnímá velmi úkorně a má pocity zrady a vzteku, na co má určitě plné právo:))
catcat: to mladsi dcera, kdyz poprve dostala mens, honem bezela za tatinkem (ja byla v praci) sdelit mu, ze uz je zena. dneska uz z toho takovou radost nema, ale tehda si myslela, ze je to buhvi co, kdyz jsme se starsi kazdy mesic "byly zenami"
Puberta je desne citlivy vek, asi rozina zapomnela, jak to tehda prozivala. Neco jineho je, kdyz se bavi vrstevnici mezi sebou a neco jineho, kdyz intimni veci roznasi nekdo za zady
Dodneška si pamatuju, jakou křivdu jsem cítila, když jsem dostala první menzes a naše maminka nevěděla nic lepšího, než hned obtelefonovat veškeré příbuzenstvo a všem to sdělit. A byla jsem na mrtvici, když jsem přišla k babičce a ta na mě významně mrkala "ahoj ŽENO". Fujtajxl, cítila jsem se, jako že bych snad tu vložku měla osobně předvést Takže holčinu plně chápu a babka by potřebovala zatčást kedlubnou, aby se rozsvítilo
A ještě něco, abychom nekřivdily jen ženám z vesnice, což by bylo nespravedlivé: má tchýně měla skutečně talent na drby a pikantnosti. Ta neváhala zpovídat kdysi na dětském hřišti předškoláky! Usměvavá babička našich dětí na tříkolkách dopodrobna věděla, co se kde snad i vařilo! Když jsem s ní jednou byla v parku, přerušila jsem udiveně její tok informací dotazem, jak to všechno proboha ví? Odpovědí mi bylo lišácké...JÁ SI TADY TY DĚTI VŽDYCKY ZPOVÍDÁM! Se spokojeným dodatkem TO BYS NEVĚŘILA, CO VŠECHNO TY DĚTI VYKECAJÍ. Nezmohla jsem se na nic. A můžu říct, že to byla jedna z jejích stěžejních celoživotních zálib. Napohled dáma, ale uvnitř ...nemám název.
Babička se dotkla citlivého místečka a nedivte se, že to holku tak vyřídilo. Tohle je totiž bod, který je přímým zásahem. Můžeme se jenom dohadovat, kolik toho a komu co babička navykládala, ale jasné je, že holka už jí nevěří a nic jí neřekne. Že je to vina babičky a ne vnučky, je snad jasný. Ta holka si popovídat potřebovala a babička má asi bohužel víc času a pochopení, než matka. Je to škoda, protože máma by s tím na trh nešla. V práci se jistě řeší jiné věci a tohle je zajímavé akorát tak pro důchodkyně, co mají na starosti jen Fanouše odnaproti a Anču odvedle. Při vší úctě ke stáří není ono samo o sobě tak nějak samozřejmě vážené. Vážnost a úctu si člověk musí zasloužit nejen věkem. Situace mi tak trochu připomíná moji: v době mé vážné nemoci se ostatní "baby" v naší chatové osadě staraly až přespříliš, cože mi to vlastně je. Že vypadám bídně, bylo asi napohled zřejmé. Byly to osoby, s nimiž jsme neudržovali jiné styky, než společenské, tudíž si myslím, že vynášení jakýchkoli intimností z manželství a kolem zdraví z naší strany nebylo na místě. Něco se doslechly, něco věděly, ale když jsem se dozvěděla, že zastavují mé děti a zpovídají je, že nabádají své děti, aby se mých dětí pořádně vyptaly, vjel do mě vztek skutečně obstojný. Náročná léčba nedovolila, abych vylezla ven a podle prvního impulsu chuti to spráskala na jednu hromadu. Uzdravila jsem se a pro dotyčné dámy nemám než "dobrý den" a "na shledanou". U mě skončily.
to nebylo dobré od babičky, moc tím vnučce ublížila. Myslím že už důvěru nezíská. Rozumím tomu, něco podobného jsem si zažila, ale s matkou. O to to bylo horší
rozina: úcta se musí zasloužit a ne vysedět- není respektuhodné zestárnout Babce jsem odpouštěla X let, teď mi nesmí na oči- jsem schopná ji pozdravit a ignorovat a já doufám, že dostane od života co si zaslouží
Vypadla mi písmenka, ale snad jste mě pochopily.