V sedmnácti pije jako duha
Trápí nás náš sedmnáctiletý syn. Zjistili jsme, že začal holdovat alkoholu, a to ne zrovna málo. Když přišel domů poprvé opilý, udělali jsme mu kázání, ale v podstatě jsme to brali tak, že každý se v tomhle věku napil. Ani my jsme nebyli jiní.
Brzy jsme však zjistili, že to nebyla ojedinělá akce. Tomáš pije. Několikrát týdně chodí domů opilý, většinou se to snaží utajit, ale moc mu to nejde. Přitvrdili jsme, zakázali mu chodit ven, zaměstnali ho. Nebylo to nic platné. Naše zákazy nerespektuje, dělá si, co chce.
Fláká školu, je ve třetím ročníku učiliště a čekají ho závěrečné zkoušky, které při svém přístupu snad ani neudělá. Za první dva měsíce školního roku byl ve škole dohromady tak tři týdny a už mu hrozí vyloučení.
My jsme z toho nešťastní, jemu je to fuk. Tvrdí, že chce pořádně žít, co prý z toho máme, když jenom makáme, on že si svůj život představuje jinak. To, že i na alkohol se musejí peníze nějak vydělat, ho vůbec netrápí. Bezostyšně nám krade z peněženek, když si je neschováme. Doma s ničím nepomůže, vlastně se sem chodí jenom vyspat, najíst a převléknout.
Jsme zoufalí a v koncích. Je to naše jediné dítě, nikdy s ním nebyly větší problémy. Hodně jsme se mu věnovali, měl skutečně všechno, co chtěl, nedostatkem netrpěl. Asi byla chyba, že jsme se snažili, aby nijak nestrádal. Ale to přece chtějí pro své dítě všichni rodiče.
Bojíme se, aby neskončil špatně. Už fakt, že krade naše peníze, o něčem svědčí. Kdo ví, jakým způsobem si podobně vypomáhá i někde jinde... Není plnoletý, osmnáct mu bude až v dubnu. Přiznám se, že kdyby plnoletý byl, snad bychom ho dokázali i vyhodit na ulici, aby poznal, zač je toho loket. Jenomže to udělat nemůžeme.
Moje matka tvrdí, že kluk je zralý na diagnostický ústav, jeho výchovu evidentně nezvládáme. Ale – to také není jednoduché, zavřít ho do nějakého ústavu. Kde je psáno, že by se tam opravdu napravil? Spíš by se ještě přiučil něčemu, co zatím neumí, v tom špatném slova smyslu.
Vím, že mi asi těžko někdo dokáže dát nějakou radu. Přesto jsem se zkusila takhle svěřit. Jsem máma, na mém synovi mi záleží a to, jakým směrem se ubírá, mi drásá nervy. Chtěla bych to nějak zastavit, ale nevím jak.
27.10.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V sedmnácti pije jako duha
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Psychiatr prvni. Ma tablety na to zastaveni piti alkoholu a nechut. Pak ho strizliveho dovest k psychologovi a zjistit co dal.
Nemám čas číst komentáře, ale situace vám evidentně přerostla přes hlavu. Zkuste s tím něco udělat, dokud není plnoletý. Předně si zamykejte své cennosti a peníze, aby neměl možnost vám je brát. Pokud to udělá, jednejte s ním jako s každým, kdo by vás okradl. Byť je to vlastní syn. Zloděj má být potrestaný. Myslím, že kdybyste měli pět dětí a tyhle děti musely doma pravidelně pomáhat s pracemi, starat se samy o sebe, když byste byli v práci, chodit na brigády o prázdninách, že by to takovým děckám, co umějí jen brát a ne dávat, jedině prospělo. Výchova totiž nespočívá v tom, udělat pro dítě maximum, ale naučit ho žít. Kdo myslíte, že se k němu bude chovat, jako vy? starat se o něj a uspokojovat jeho potřeby? Manželka, jeho budoucí zaměstnavatel? Nikdo nepadne blahem na zadek, že má v blízkosti flákače a přízivníka. Jak chcete, aby byl jednou tátou, manželem, pracujícím? Když nezvládá být synem a učněm? Nejhůř jsou podle mě připravení do života ti, kterým doma říkali...ty nic doma nedělej a uč se, ať z tebe něco je. Udělali jste tu chybu, že jste pro něj udělali mnohem víc, než potřeboval a zasloužil. Proto se přikláním k názoru babičky. Nezvládáte-li, předejte ho odborníkům. Zkuste to. Jinak o něj stejně za půl roku přijdete. jako dospělý může kdykoli odejít. Jistě to udělá. Bude totiž čekat, že za ním budete běhat s prosíkem.
Moje rad Vám moc nepomůže, ale je to moje zkušennost. Musí si na to prostě přijít sám a Vy ho musíte nechat spadnout na dno. Já od 14 let fetovala, a když na to naši přišli, nemohla jsem chodit ven, i do školy mě vozili, ale stejně jsem si svou cestičku našla. Taky jsem se zadlužila u kamarádů a splácela hodně dlouho. Až když jsem se odstěhovala na rok do Prahy, přišla vyčistila jsem si hlavu a přestala. Jak jsem se ale vrátila, začala jsem pít. No a jednoho dne, když jsem se probudila venku v parku na lavičce, mi všechno došlo a začala jsem žít normálně. Člověku nepomůže ani rodina, ani psycholog, ani léčebna, ani diagnosťák, pokud sám nebude chtít. Když ho donutíte, bude to ještě horší.Vím, že je to těžké, ale nechte ho, ať si na to přijde. I když se také může stát, že na to nepřijde.. Přeji pevné nervy...
jasmine: moje děti mají všechno, co potřebují, ale ne všechno, co chtějí a nemyslím si, že by byli špatně vychovaní, syn je na VŠ, dcera před maturou a alkoholu se nedotknou, páč jim nechutné. Netroufla bych si šmahem napsat, že pije proto, že měl všechno.
Taky jsme měli v příbuzenstvu podobný případ. Holka, se kterou si rodiče nevěděli rady už od nějakých 14 let, chytla se party, do školy nechodila, klidně se několik dní neukázala doma....bylo by to na dlouhé vyprávění. I když její učitelka už na základce rodičům říkala, aby jí dali do ústavu, že tam se aspoň vyučí, pořád se jim do toho nechtělo, taky měli strach, co by tam ještě pochytila. Nakonec v tom ústavu v 17 letech skončila stejně, ale předcházelo tomu několik let, kdy si dělala co chtěla, do školy nechodila a nějaké rozumné domluvy se míjely účinkem. Dneska už se sice srovnala, je jí 21 a je celkem v pohodě, ale nevyučená a samé dluhy - pokuty, zdrav.pojištění atd. Proto bych celou situaci řešila co nejdřív a radikálně, ať se to synovi líbí nebo ne, pořád jste za něj zodpovědní.
.gif)
není to jen o penězích a volné výchově - mě naši drželi hodně zkrátka a peněz doma nazbyt rozhodně nebylo - a přesto jsem pěkných pár opic zažila, skončilo to vyhazovem ze školy. Stačilo, aby mamka dala peníze na obědy - jíst se nemuselo, ale pít a kouřit ano. ale já naštěstí přišla k rozumu sama - ale žádné domluvy na mě nezabíraly - zabral střet s realitou - po vyhazovu ze školy jsem musela jít dělat, sice jen na půl roku, než jsem mohla jít od začátku na jinou školu, ale práce v non-stop baru byla k nezaplacení - když jsem viděla ty trosky, tak mě chuť na alkohol přešla hodně rychle
Každý člověk má právo výběru... Váš syn se našel, aniž by si přiznal na jak nebezpečné cestě životem se nachází.
Není to žádná chyba ve výchově rodičů, ani výsledek finančního zajištění rodiny.
Psycholog tady moc pomoci nemůže.
Snad jen, kdyby se Vám podařilo syna přesvědčit, aby zkusil týden, dva anebo i měsíc nepít, nejít mezi své kamarády. To proto, aby sám si ověřil, zda-li je závislý na alkoholu. Když to vydrží, je frajer, který se "ještě neutopil" a máte možnost s ním mluvit jako s dospělým a zodpovědným člověkem, v opačném případě nechť se podívá sám sobě po pravdě do očí.
Pak už bych ho odvezla na protialkoholní léčení.
Jinými slovy, toto by byla jeho poslední šance.
Pro Vás rodiče, díky jeho 17ti letům a Vaší právní zodpovědnosti, ... bych si kryla takto záda. 
.jpg)
A co zkusit protialkoholní léčebnu ? Najděte si v městě nějaké K centrum - vemte ho dětskému psychiatrovi - neboť alkoholismus je psychiatrická dg, léčba je na pojišťovnu a vy jako rodiče nezletilého podepisujete souhlas s hospitalizací. Vím, že to není bůhví co, ale kdyby viděl na svých spolu pacientech do čeho se řítí, mohlo by to zafungovat
když tak nad tím přemýšlím tak by mohl pomoci i ten psycholog. ale to by si asi hoch musel přiznat sám že je něco špatně a snažit se nechat si pomoct. určitě by mu pomohlo svěřit se psychologovi. možná je jen v pubertě a cítí se osamělý, nepochopený a málo milovaný a snaží se to vyřešit pitím.. horší jsou ale ty krádeže-nejspíš už z něj musí být alkoholik. jinak by určitě nekradl peníze vlastním rodičům..
maminka má pravdu- diagnostický ústav, a to hned- někde je chyba a ještě je čas ji napravit....
Jo,tady je každá rada drahá a žádná šablona neexistuje. Hlavně s ním mluvit, mluvit, mluvit. Určitě navštivte psychologa, klidně napřed bez něj. Taky zkuste sociální odbor - péče o dítě. Ne všude jsou sice lidi na svých místech, ale mně osobně tam moc pomohli.Ani ten diagnosťák nezatracujte.Komunikujte i se školou, třeba ho tam denně vozte, abyste měli jistotu, že tam chodí.
Co já už si s mýma chlapečkama zažila a co vyváděl synovec, a děti několika kamarádek...To by bylo na knihu. Někdy se to povede dítko přivést zpět na správnou cestu, jindy bohužel nee. Vložte do toho teď všechny síly, aby se aspoň doučil. Že ho nemůžete v 18 vyhodit? Můžete, v krajním případě ho lze i odhlásit z trvalého pobytu - byl by hlášen na městském úřadu. Ale teď hlavně s ním o všem mluvit, vysvětlovat, předkládat špatné příklady, jak by mohl dopadnout, jak je dnes důležité něčím být, apod. A peníze a všechny cenné věci učinit nedostupnými - pozor - zastavárny berou cokoliv.
.gif)
ale pardon, můj příspěvek byl mimo mísu, je pozdě říkat, co mělo být dřív a nebylo....
souhlasím s ostatníma..pohrozit diagnosťákem, objednat psychologa, držet ho zkrátka, absolutně kontrolovat jeho čas...a to rychle, než bude plnoletý a už nezmůžou nic a on chtít zjevně sám nebude 
jestli on právě není problém v tom, že "měl opravdu všechno co chtěl" ...samozřejmě chceme svým dětem co nejvíc dopřát...i já těm mým..ale občas je už od mala důležité sem tam se zaseknout a opravdu nekoupit všechno na co ukážou, protože je to prostě zbytečné a není důvod zas něco kupovat....moje 5,5 letá dcera už začíná chápat obecně hodnotu peněz a ví, že jí nemůžu kupovat na co si vzpomene a že ani lízátko nemá na lusknutí prstu,a le musí si ho "zasloužit" ...třeba tím, že mi pomůže s nákupem, že neodmlouvá nebo že si pěkně uklidila sama bez říkání pokoj....
ale genetika je svině, může tam být i dědičný vliv a sklony k alkoholismu....a je jen na tom potomkovi, jak se k tomu postaví....můj nevlastní otec byla je alkohlik, slaboch...a můj brácha (jeho syn) si je toho sakra vědom a alkoholui se vyhýbá...naštěstí zdědil krom možných sklonů k alkoholismu i jakoustakous zodpovědnost a pud sebezáchovy...ale to už nemá po otci, ale jsou to máminy geny 
rosa_canina: není to jen o tom, co měl nebo neměl a čeho si je schopen vážit. Máme v příbuzenstvu naopak případ, kdy rodiče neměli moc peněz, měli 5 dětí, které drželi zkrátka, až moc a moc jim toho nedopřáli takže by se dalo předpokládat, že si vážily i mála .... ale řekla bych, že z některých vyrostli sice počestně žijící, ale dost arogantní loktaři, a ten nejmladší jede v drogách. Nedá se to paušalizovat.
sevenofnine: přesně tak 
