Nutí syna do sportování
.jpg)
Můj manžel je velice náruživý sportovec. Prakticky každý den se alespoň chvíli nějakému sportu věnuje, i když si dojde „jenom“ zaplavat. O víkendech pak tráví většinu času v posilovnách, na kole, s kamarády na fotbale nebo v tělocvičně na basketbalu.
Jeho největší zálibou jsou však náročné túry, či spíše dálkové pochody. Probíhá to tak, že vstane v sobotu ráno klidně v pět hodin, vlakem dojede na nějaké vzdálené místo a podle mapy se pak vrací zpět po svých.
Jeho sportovní nadšenost mi nevadí, takového jsem ho poznala a od začátku jsem věděla, že bez sportu a pohybu nemůže být. Občas podnikneme výlet na kole všichni, občas si s ním jdu zaplavat.
Problém nastal až teď, kdy náš syn dospěl do věku deseti let. Kromě něj máme ještě půlroční dcerku, se kterou jsem na mateřské.
Manžel se snažil syna ke sportu vést od malička, i když, pravda, moc času mu nevěnoval. Přednější byly vždy jeho vlastní aktivity. Takže se synovi věnoval v tomto ohledu spíš nárazově a nepravidleně.
Teď však rozhodl, že je kluk už dost velký a je potřeba zvyšovat jeho fyzickou zdatnost, aby nebyl bábovka. Od začátku března ho každý víkend nutí chodit s ním na ty jeho túry. Jenže nedokáže odhadnout tu správnou míru a jediné, co se mu zatím podařilo, je, že v Tomášovi vzbudil doslova nepřekonatelný odpor k jejich sobotním výšlapům.
Tomáš navíc není po něm. Sport pro něj není prioritou, nejradši doma něco montuje, vymýšlí a také hodně čte. V tom je spíš po mně. Dvakrát v týdnu chodí na fotbalový trénink a myslím, že mu to bohatě stačí.
Manželovi však ne. A tak kluka každou sobotu mezi pátou a šestou budí, tahá ho vlakem do kdovíjakých dálav a pak ho nutí zpáteční cestu došlapat po svých. Nebere ohled na jeho možnosti a kondici, rozhodl se, že z něj udělá pořádného chlapa. Tomáš je z toho nešťastný, v sobotu by si chtěl dělat něco svého, něco, co ho baví, a místo toho musí trávit celý den s tátou, od kterého pak slyší jen posměšky, že je bábovka apod.
Zkusila jsem s mužem promluvit, aby trochu zvolnil, jestli nechce kluka úplně otrávit, ale on na to neslyší. Podle něj jsem prý změkčilá ženská a těmhle chlapským věcem nerozumím. Je přesvědčený, že to, co dělá, je správné, a jakoukoli chybu ze své strany nepřipustí.
Připadá vám tenhle způsob výchovy v pořádku?
27.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nutí syna do sportování
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jistě, já jsem si tedy nechala poradit v lékárně, kde mi lékárnice doporučila směs vitamínů, které jsou přímo pro zvyšování sportovní výkonnosti https://www.drmax.cz/orthomol-sport-30-lahvicek-tob-30-tbl-30?
Když tedy máte vlastní zkušenost, tak mohla bych se zeptat, jak přesně jste na sobě poznala, že to funguje? a mohla bych se ještě zeptat, jaké vitamíny jste si pořídila?
Určitě ze začátku vyzkoušejte doplnit pro tělu všechny potřebné vitamíny, to Vám může opravdu hodně pomoci, to mluvím z vlastní zkušenosti.
Já jsem sportovala s dcerou, která závodně běhá, chtěla bych se k ní zase přidat, ale zjistila jsem, že můj sportovní výkon už opravdu není jako dřív, dokážete mi prosím někdo poradit, jak na lepší sportovní výkonnost?
Určitě je dobré, když se děti hýbají a nesedí jen u TV, ale nutit je za každou cenu taky nejde. Tím se jím to ještě víc zprotiví. My máme štěstí, že syna docela baví fotbal. Koupili jsme mu na zahradu fotbalovou branku https://hrackyzadobrekacky.cz/hracky-na-zahradu/detska-fotbalova-branka-vyxz a docela se u toho s manželem zapotí.
Vše o nejvíc oblíbených sportech fotbalu, hokeji a tenise:
http://www.sportyonline.cz/
Vše o nejvíc oblíbených sportech fotbalu, hokeji a tenise:
http://www.sportyonline.cz/
Mno, já nesportuju, manžel nadšený sportovec, hlavně fotbalista. Představuje si syna na Spartě. Jsou mu dva roky, miluje balóny na všechny způsoby, házet, kopat, vhazovat. S ničím jiným si skoro nehraje a vyžaduje týmovou hru, takže docela záhul celé dny, prostě si musí pořád někdo hrát s ním. A ten někdo jsem v 90% případů já. Takže u nás je to tak, že oba chceme, aby sportoval, ale k tomu sportu ho vedu většinou já. Manžel přesně jako ten Majdy se spíš věnuje sobě, svým aktivitám, tak doufám, že to nedopadne jako u Majdy a po pár letech si manža nevzpomene, že by chtěl doma superfotbalistu
Bellana: deti by mely poslouchat na slovo, pokud bych nejake mela, rozhodne by to nebyli rofrfnani spratci, jak to vidim vsude kolem
Ještě mě napadá - nevím, odkud jste, a jaké jsou tam možnosti - ale co kompromis a udělat si z občasných turistických výletů koníčka pro celou rodinu? Je spousta tras, které se dají absolvovat i s dětmi, i s kočárkem, a pokusit se to na tatínka nahrát, že byste se moc chtěli podívat tam a tam? Jak už tu padlo víckrát - nějaký zajímavý turistický cíl
. Ale jestli je tatínek zaměřen jen na výkony a kilometry, je to těžké pořízení a asi bych proti jeho představám, jak bude syn trávit volný čas, rázně protestovala 
.jpg)
tak jasně, že ne. Trvala bych alespoň na tom, že když už má potřebu kluka drezúrovat, bude do každý druhý víkend. Je to i můj syn a jeden víkend ho chci mít spokojeného
otec toho kluka z clanku mi prijde jako poradny sobec, ktery si zivot organizuje ciste podle sebe bez ohledu na rodinu a taky se tak chova k synovi....byt muj muz, tak si s nim neporidim ani jedno natoz dve deti 
a ze na syna deset let dlabal a ted z nej chce pres noc udelat "chlapa" bez ohledu na jeho vuli nebo zajmy to mel s treninkem zacit mnohem driv
osobne jsem proti zatezovani jednostrannemu zatezovani deti at uz jde o sport nebo hodiny klaviru nebo cehokoliv.....podle me ma dite vyzkouset vsechno a treba si z toho neco necha jako celozivotni zalibu nebo taky ne...vzdyt kolik je dospelych bez nejakeho vaznejsiho konicku, asi vetsina...
Jsou zkrátka děti,které nemají rády tělocvik(já kdysi),moje děti to taky nepřeháněly.Mají jiné zájmy.Sousedi byli sportovci skrz naskrz,od mala nutili kluka do fotbalu,basketu ,na kolo, na lyže atd.Hoch se jim v tomto nevydařil,baví ho si kreslit a podobně.myslím,že už si zvykli a přestali ho nutit.
.gif)
já zastávám názor, že nejdůležitější je najít vhodný sport. jedno dítě bude nejspokojenější při kolektivní hře, jiné třeba při individuálním plavání. jedno potřebuje hecovat a jinému vyhovuje si ho nevšímat. a jako u všeho to chce chválit, chválit a chválit! 
jestli syn není zrovna stavěný "na výkony" proč ho nemotivovat, aby rád jezdil na výlety, třeba návštěvou nějakého zajímavého místa nebo zmrzlinovým pohárem za zdolané km atd.
občas při pohledu na dnešní děti, mám pocit, že pohyb je pro ně ZLO 
. ale je to jen v pozitivní motivaci.
.jpg)
JarkaP: já mám mix , prostřední je zuřivý šachista ale dělá atletiku a vůbec nečte snad jen o šachu ale to není čtení ale kryptologie .
Vrchní puberťák odjakživa hodně čte, hraje pokr na slušné urovni a za školu florbal + pinec .
Nejmladší teď jezdí na odrážedle a bourá kde se dá ... to mu docela jde.
