Je mi padesát a zamilovala jsem se do pětařicetiletého
V létě mi bude padesát let a mám dojem, jakoby se se mnou zatočil celý svět. Zamilovala jsem se až po uši, a i když vím, že moje láska není tak úplně normální, nedokážu si poručit. Můj přítel je totiž o patnáct let mladší.
Jsem už deset let rozvedená, po celou dobu jsem byla v podstatě sama. Manžel mě nechal se dvěma dospívajícími dětmi a odstěhoval se. Pokud je mi známo, nebyla v tom jiná žena. Jen se mnou už nechtěl být. Rozvod proběhl v rámci možností klidně, oba dva jsme se snažili to ustát hlavně kvůli dětem, které byly zrovna v kritickém, pubertálním věku. Snad se nám to podařilo.
O děti jsme se po rozvodu starala především já, bydlely se mnou, otce navštěvovaly. Před třemi lety mi obě dvě téměř naráz vylétly z hnízda a já zůstala sama. Nejdřív mi bylo smutno, ale pak jsem si to začala užívat. Najednou jsem na sebe měla spoustu času, tím, že děti už byly samostatné, tak bylo víc i financí a začala jsem se více starat sama o sebe. Tak jako snad nikdy před tím.
Začátkem roku jsem se náhodně seznámila s jedním velice příjemným mladým mužem. Byl velice galantní a pozorný, z prvního nezávazného hovoru vyplynulo jeho pozvání na večeři a netrvalo ani dva týdny, abych nepocítila, jak moc jsem do něj zamilovaná. Přitom tehdy mezi námi k ničemu intimnějšímu ani nedošlo. To až později.
Zpočátku jsem se snažila náš vztah ukončit, ale on mne vždycky přesvědčil, že pro něj nejsem jenom chvilkové rozptýlení. I on se do mne zamiloval, a i když jsme věděli, že se asi z našeho okolí nedočkáme zrovna velkého pochopení, začali jsme spolu chodit zcela otevřeně a veřejně. Nikomu tím neubližujeme. Já jsem rozvedená, on dosud svobodný. Máme se rádi, je nám spolu dobře.
Jak jsme předpokládali, někteří lidé v našem okolí mají s naší láskou problém. Co se týká těch cizích, je mi to jedno, nikomu z nich do mého života nic není, já se o ten jejich taky nestarám. Starost mi však dělá postoj mých dětí – syna a dcery. Vůči mému příteli mají silné výhrady, mě označují za bláznivou, trapnou, stárnoucí ženu, která se veřejně zesměšňuje, a dokonce mi oba dva řekli, že se za mne stydí a dokud si svůj osobní život neuspořádám, odmítají se se mnou stýkat.
Byla to pro mne pěkně studená sprcha. Tohle jsem opravdu nečekala. Vím, že můj vztah je poněkud netradiční, ale nedělám přece nic špatného. Jen jsem se zamilovala a jsem milována. Po deseti letech, kdy jsem žila téměř v celibátu, si najednou připadám jako v ráji. Moc mne mrzí, že mě vlastní děti takhle odsuzují.
Přestože vím, že nemají právo mi do mého života mluvit, hlodá to ve mně. O své děti bych nerada přišla, už tři týdny se mnou odmítají komunikovat, když jim volám, neberou telefon, samy nezavolají.
Jsem z toho nešťastná. Mého přítele postoj mých dětí taky mrzí, řekl, že pokud se rozhodnu s ním kvůli tomu rozejít, bude to respektovat, ale zároveň ho to bude strašně bolet. Jenže já o ničem takovém neuvažuji. Spíš přemýšlím, jak přesvědčit děti, aby to byly ony, kdo změní názor. Akorát nevím, jak to mám udělat, když se mnou odmítají jakkoli komunikovat.
14.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi padesát a zamilovala jsem se do pětařicetiletého
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
PříteleVám přeji. Jako dcera bych měla o Vás strach. A asi bych si ho řádně proklepla. S dětmi to asi nespravíte. Asi se budete muset rozhodnout. Ale opravdu bít ještě 40 let sama(průměrně). Děti to vydýchají...
PříteleVám přeji. Jako dcera bych měla o Vás strach. A asi bych si ho řádně proklepla. S dětmi to asi nespravíte. Asi se budete muset rozhodnout. Ale opravdu bít ještě 40 let sama(průměrně). Děti to vydýchají...
Dano, na děti bych se neohlížela, ony tě už nepotřebují. A čas všechno spraví, i ty dospělé děti dostanou rozum a ozvou se samy. Držím ti moc a moc palce. Mně je 54 a vloni jsem prožila totéž s partnerem o 10 roků mladším, avšak oba jsme v manželském vztahu. To je náš velký problém. V tvém případě je naprosto jiná situace a já ti moc přeju abyste si spolu život užili.
Blahopreji!
Necetla jsem diskuzi, snad se neopakuji.
Postoj tvych deti chapu - maji strach, ze jim nekdo bere mamu, hledaji pro tebe tu nejlepsi variantu.... (mozna jen podvedome, nejsou schopne treba to pojmenovat). Maji obavy, ze te ztrati.... mam s tim zkusenost sama jako dite (matka mela ruzne partnery), ne vzdy mi "sedli" a jeste jsem nebyla dostatecne zrala na to, respektovat matcin vyber a jeji stesti. Pomohl mi az cas a moznost nasbirat zivotni zkusenosti. Ted bych ji nejakou znamost, se kterou by byla stastna, velmi prala.
Nemam pro tebe zadnou radu, ale mam radost, ze mas partnera, se kterym jsi stastna.
v první řadě ti blahopřeji, jsem o 3 roky mladší a 8 let sama a děti jsou kritické i tak, syn se se mnou nestýká, bohužel jeho slečna je tak žárlivá, že nás rozdělila, a ten mi řekl, že žádného blbečka vedle mne nesnese
, nechápu jakým právem rozhodují. Přiznám se, že kdyby se našel příjemný rozumný takto starý muž, neváhala bych, ještě před pár měsíci jsem chtěla 50tníka. Když vidím ty krkavé, mastné chlapy, co by nejraději seděli už jen na kanapi nebo lovili 25tky, v domnění, že jsou Casanova, tak mladšího s rozhledem. Držím ti palce, bolí to, ale děti ti to mohou kazit ať jsi sama nebo nejsi, tak si žij svůj život, je jen tvůj a nikdy nevíš, jak dlouho bude štěstí trvat.
35 let - to je snad už zralej chlap ne?
ne nějaký zajoch,tak co to pohoršení?
pokud je máma šťasná,tka je to super
pokud si natluče,musí to stejně zvládnout sama
postoj dětí je smutný a nezralý
přeji štěstíčko
Souhlas, je to Tvůj život a řiď se srdcem. Děti si rozmyslí, zda se s mámou stýkat nebo ne. Když ne, jejich škoda !!!
martus: Ani u celebrit to není o penězích...Nejde to takhle paušalizovat
.jpg)
děti jsou od přírody sobecké ale není dobré je v tom podporovat - je to tvůj život a TEĆKA
nechají si oni snad mluvit od tebe do svých partnerů - ne ? tak ty máš právo na to samé, snad nechceš, aby mu říkali tati, že ne ?
.jpg)
preji pani Dane hodne lasky a stesti, kde je psano, ze si mladsiho partnera mohou najit jen celebrity nase nebo holywodske?? U tech je to o penezich, Dana ma jistotu, ze on ji ma rad kvuli ni - nazor deti je sobecky a neobjektivni. Mi kdysi dcerka po pohrbu manzela taky rekla, ze jestli jim privedu ciziho pana, tak utece z domu (mne bylo 29, ji 7roku). Ze jsem zila pres dvacet let jen pro deti, se mi vratilo tak, ze mne znaji vetsinou, jen kdyz potrebuji sponzora - mate, devcata pravdu, ze v pozdejsim veku stejne stary partner by byl stejne jen pritezi, oni jsou brzy lini, zapskli, protivni a casto i impotentni. S poslednim dedkem jsem si uzila svoje, jen o pet let starsi a nazory jako stolety dedek - uz nikdy vice.
Taky proto mam jen
-kdyz mladsi koukaji jen po dvacetiletych, neda se nic delat
Dano...zijes jen jednou a jestli jsi spokojena, uzivej si, dokud to jde...deti mi prijdou, ze mozna zarli, mely te hodne dlouho pro sebe....prijde mi to sobecke...je jedno, jestli ses zmenila a maji pocit, ze se za tebe musi stydet, jsi porad jejich matka, ktera je vychovala, dala jim hodne ze sveho zivota a rozhodne pri nich budes stat porad...meli by to tak brat, a prat ti, ze jsi stastna....
sama jsem mela 3? roky mladsiho pritele o 11 let....ja sama poznala, ze chci nakonec neco jineho, ale v dobe kdyz prisel, jsem ho zrovna potrebovala a zamilovala jsem se az po usi....ma dcera tenkrat v puberte mi nic nevycitala, chapala, ze taky tu lasku potrebuju
...Ja bych deti nechala a nevolala, a nemyslim si, ze se neozvou.....oni te budou potrebovat porad. Jsi matka a myslim, ze jim to dojde
.jpg)
Já jsem rozvedená, on dosud svobodný. Máme se rádi, je nám spolu dobře.
Tuhle větu bych dětem řekla a víc bych to neřešila. Rozhodně nedolejzej. Kdo to kdy viděl, aby děti určovali rodičům partnery - sami znají velmi dobře větu : je to můj život - už puberťáci jí používají dnes a denně. tak ať se hodí do klidu a starají se o sebe, nebo, ať si trhnou nohou.
.gif)
citronell: kolik jich tu je co paní kritizují, řekla bych , že jí to každej přeje a některým bylo 50 už dáááááávno......víš !
Paní Dano, já mám taky mladšího manžela, o šest let. A nevadí to, málokdo by to do nás řekl. Já myslím, že děti to časem rozdýchají a s partnerem najdou společnou řeč. Jen pro zajímavost, když jsme onehdá letěli na dovolenou, tak za námi stále ve frontě křepká sedmdesátnice. Někdo se jí ptal, proč cestuje sama a ne s partnerem a ona řekla, že v jejím věku už žádní přijatelní nejsou. Že by jen seděli doma. Nelze paušalizovat, ale něco na tom je...
Grainne: přesně tak je to dobré na oddělení zrna od plev mezi příteli a rodinou. zrna ještě více vyzrají a plevy ať táhnou
