Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Jsem jedináček a co si pamatuji, trpěla jsem tím už od dětství. Záviděla jsem všem kamarádkám, které měly sourozence, i když, pravda, ony zase záviděly mně, že jsem sama a nemusím se s nikým o nic dělit.
Teď jsem dospělá a situace se z mé strany nezměnila. Absenci bratra nebo sestry vnímám dost intenzivně, obzvlášť poté, co mi rodiče oba dva předčasně zemřeli na rakovinu. Mám sice manžela a dcerku, ale to není totéž. Sestřenice a bratranci mají sebe navzájem a mne nepotřebují, v podstatě se nestýkáme. Já tak vlastně nemám nikoho z mé původní rodiny a ten pocit pro mne není příjemný.
Vzhledem k výše popsanému jsem si vždycky přála mít alespoň dvě děti. Nechtěla jsem postavit do světa jedináčka, který by mohl mít stejné pocity jako mám já. Jenže teď jsem dost na vážkách. Ne, že bych druhé dítě nechtěla. To chci a hodně moc, ale mám velkou obavu z budoucnosti a strach, abychom dokázali obě děti správně zabezpečit.
Naší dcerce budou tři roky, považovala bych za ideální, kdyby se druhé dítě narodilo maximálně do dvou let. Chtěla bych, aby k sobě měly blízko a rozuměly si. Starost mi však dělá naše finanční situace a vyhlídky do budoucna.
Manžel přišel o práci a musel odejít z pozice, kterou si budoval více než deset let. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, k tomu já na mateřské… Víc asi popisovat nemusím. Během dvou měsíců se mu podařilo sehnat jiné místo, kde ale začíná v podstatě od píky, z té nejnižší pozice. Samozřejmě, že sháněl něco „lepšího“, ale když viděl, jaká je situace, vzal to, co bylo, a jsme za to ještě rádi. A doufáme, že během pár let se opět vypracuje jak co se týká kariéry, tak finančně. Pokud se tedy opět nezačne propouštět a on neskončí znovu na úřadu práce. Stalo se to jednou, může se to stát i podruhé.
Mně končí mateřská, v září bych měla nastoupit do práce. Nemám nějak extra prestižní profesi, jsem vyučená jako prodavačka. Takže ani můj plat nebude nic moc. Počítám, že budeme rádi, když vyjdeme s tím, co máme.
A do toho všeho se mi teď honí hlavou úvahy o druhém dítěti. Moc bych ho chtěla. Strašně, jsem tím úplně posedlá. Jenže mám pocit, že si ho prostě nemůžeme dovolit. Jakmile bych nastoupila na druhou mateřskou, manžel by ze svého platu čtyřčlennou rodinu živil jen těžko. Vidím to dnes, kdy ještě na mateřské jsem, a jak musíme hodně počítat. Navíc se má všechno ještě zdražovat, nedostanu ani porodné…
S mužem to řešíme pořád dokola a nemůžeme se rozhodnout. Něco nám říká, ať do toho jdeme a o druhé dítě se pokusíme, že nějak to pak přece zvládneme. A pak zahlodá obrovská obava, co když to zvládnout nepůjde? Co když manžel znovu ztratí práci, co když bude tak draho, že nebudeme žít, ale sotva přežívat. A do toho odpovědnost za dvě děti.
Možná o všem moc přemýšlím. Jak jste se vy, které máte více dětí, rozhodovaly? Šly jste do toho „bezhlavě“ jen na základě vlastního přání, nebo jste uvažovaly víc reálně a propočítaly si pro a proti? Stalo se některé z vás, že jste touhu po druhém dítěti nechaly zasunutou někde hluboko v sobě a daly přednost větší existenční jistotě?
25.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Místo sladké holčičky máme doma ďáblíčka
- Plánujete otěhotnět? Nezapomeňte na kyselinu listovou!
- Jsem na mateřské. A v pasti.
Diskuse ke článku - Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Také nad tím neustále přemýšlím... mám 3 děti (jedno na ZŠ, jedno v MŚ a jedno batole) a uvažuju zda čtvrté ano či ne, už 3 jsou přeci docela dost, i když člověk potkává celkem ještě stál dost rodin, které 3 děti mají, ale pak čtyřdětných je zase rypidně méně.......Dospěla jsem zatím jen k závěru, že jedinou jistotu má čověk v tom, zda je ochoten vychovávat další dítě-což musí vědět v sobě-ostatní věci jsou samá nejistota, bohužel, ani ten život člověk nemá jistý, také může mít vše a najednou nic nebo naopak...
Bohužel ani stát nám nedává žádnou jistotu-neustále se něco mění a ne vždy k lepšímu, nemůže člověk počítat vůbec s ničím, jen se samýma neznámýma a na to matematicky nemám, takže a já se prostě neumím dopočítat k nějakému výsledku, zda na tolik dětí finančně mám nebo ne, jelikož jsem však optimista s růžovými brýlemi, na jídlo a td. zatím máme, počet dětí u mě narůstá
.
Pokud se jedná o druhé dítě, tak mi vychází, že je náročnější vychovávat 1 než 2 a že když už jste si život "zavařili" jedním dítětem, tak je půrostě výhodnější z více hledisek jít do druhého a diskutabilní jsou pak až další děti...I když bez podpory rodiny, když už není, to musí být zase těžší, ale možná proto, aby vás bylo víc, je to tak lepší.
Mám synka v únoru měl 2 roky,teď jsme byly u zápisu do mateřské školky.Strašně to utíká
.No a už pomalu přemýšlíme o druhém dítěti.Nechceme zůstat jen u jednoho.Jedno ditě je o strach.Je pravda že ti co nemohou mít děti jsou rádi že mají aspoň jedno.Tak doufám že se nám brzy rodina rozroste.
Takže milujte se a množte se.
Luciq: u nás j to obráceně
do patnácti dvaceti dobrý a pak 
...to je jasný že se to zajistit nedá, ti by byl ten svět hnedle jednodušší
maxik: já mám bráchu o 4 roky mladšího, vztah jsme měli v době puberty nic moc, ale od cca 20 let vycházíme naprosto skvěle ...
myslím, že se nedá "zajistit", aby sourozenci spolu vycházeli, jako se nedá zajistit hromada dalších věcí
A nechápu jenom některé ženy, které si myslí na co a proč se vlastně paní Pavlína hloupě ptá, proč sem vůbec píše mezi cizí a pod. Jsem zaskočená, že si někdo taky vyleje srdíčko a zeptá se na něco co ho trápí ať, už je to cokoliv, co někdo nepochopí. Každej máme nějakej problém a není hezké hned útočit
Pavlío, když dítě moc moc chcete tak nad ničím jinak neuvažujte, já jsem v podobné situaci, ale neřeším finance, to prostě nějak zvládneme
tak když váš muž změnil práci, tak můžete ještě i ty dva roky počkat (podle vašeho věku) zatím se práce nějak u vás obou ustálí a vyřešíte i u vás finanční situaci. Myslím že všechno se zvládne. Taky mám bráchu o 4 roky staršího a řeknu vám "nic moc" vztah náš je naprosto nulový. Strašně mě to mrzí že nemám sourozence se kterým bych si rozuměla, ale co naplat, nenadělám nic
a proto uvažuji také jestli ano či ne druhé. Spíš jen aby nebyl sám, (nebo abych měla na stará kolena víc dětí a vnoučat??), ale pak jak udělat aby měli k sobě velmi dobrý vzah
talenka: 
talenka: ale jsi stastna ... 
Nika1: jo, to jsem si myslela taky, když jsem otěhotněla podruhé - nebudu muset skoro nic kupovat, vše podstatné mám po prvním dítěti (kočár, postýlku a spol) a prásk ho, přišla dvojčata!
ja bych do toho sla .... taky jsem chtela deti blizko u sebe - a je mezi nema rozdil 3. roky...
- ja mam sourozence o dost let starsi ... a k tomu jeste 2. brachy - byla jsem vlastne jako jedinacek ...
Jinak bych spíš řekla, že Pavlínu vyděsilo to, co s ena nás teď hrne z médií, důkladně přiživováno těmi, co chtějí,a by všechno vypadlalo ještě horší.
Ona to zas tak zásadní změna nebude. Kdo musel šetřit, bude muset šetřit zas, kdo ne, tak zase ne. A cokoli nepříjemného se může sát kdykoli stejně tak jako zlepšení.
Riki: No já vím, že to tak chodilo, ale dítě je pořád dítě, i když je starší a má mít čas dítětem být. Pak to třeba negativně ovlivní vztahy.
Já tedy velký rozdíl mezi platem prodavačky a rodičovskou (7600,-) nevidím. Buďte ráda, že jste dostala porodný na první dítě, nemusíte nic kupovat znovu, vše máte.
Almega: Doufám, že tou solidaritou nemáš na mysli to, aby ti bohatší dávali prachy těm, co si nasekali devět dětí.
Normálně myslící člověk tolik dětí mít nebude. Tedy pokud to poslední nejsou třeba paterčata. Vždyť už to řešili v pohádce Dařbuján a Pandrhola.
Ne všichni sourozenci drží automaticky při sobě jen proto, že to je jedna krev.
Verera: to máš těžký, v době, kdy jsem byla dítko, to bylo běžné, že starší sourozenci se starali o mladší, a nikdo to moc neřešil. Většina mých spolužaček ze třídy taky mazala ze školy rovnou do školky vyzvedávat ty mladší, a pak je měla celé odpoledne na starost. Jedné spolužačce jsem záviděla, že má ségru jen o rok mladší a tudíž je tohoto ušetřena. Věkový rozdíl jeden rok prakticky nic neznamenal. Ale zas byly i takové holky, co měly mladší sourozence dva, a to byla teprv fuška. To jsem zas byla ráda za tu svou, poměrně dobře zvládnutelnou a hodnou sestřičku, která mi nedělala průšvihy obden, ale jen tak zhruba jednou za měsíc. 
Holčičce z článku jsou tři roky, a autorka píše, že by chtěla druhé do dvou let. Tedy věkový rozdíl nebude tři roky, nýbrž 5 - 6 let, no a to už podle mého to zdůrazňované sourozenecké souznění nehrozí, zvlášť kdyby to druhé dítko byl kluk.
