Pouštíte děti samotné ven? Manžel to zakazuje.
Chtěla bych se zeptat ostatních žen, které mají děti na prvním stupni základní školy, zda je pouštějí samotné ven. S manželem totiž na toto téma vedeme velký spor a nedokážeme se dohodnout.
Máme devítiletou holčičku, bydlíme na jednom pražském sídlišti. Není to takovéto klasické sídliště, jaké si většinou lidi představují, stojí kousek stranou od toho „hlavního“ plného věžáků a obřích paneláků. Naše bezprostřední okolí tvoří několik třípatrových paneláků usazených v zeleni s velkým hřištěm a loukou. Máme to tady moc pěkné a udržované, většina lidí se o úpravu venkovního prostoru stará, takže je tu čisto a myslím, že i bezpečno. Ze všech domů je na hřiště a velký prostor k dětským hrám vidět a děti si zde od jara do podzimu hrají.
Letos jsem už plánovala pouštět naši dcerku také samotnou ven, aby si mohla hrát s ostatními dětmi. Chodí do třetí třídy, připadá mi to v pořádku. Ostatně, já jsem kdysi lítávala sama venku, ještě když jsem chodila do školky. Jenže u manžela jsem narazila.
On dcerku samotnou ven pouštět nechce, má o ni strach, neustále připomíná tragédii malé Aničky. Podle něj je to zbytečný hazard a naše dcera se musí smířit s tím, že než začne chodit ven sama, ještě si nějakou dobu počká. Vodíme ji do školy i ze školy, manžel s ní chodí ráno a já ji odpoledne vyzvedávám z družiny. I na kroužky ji doprovázím.
Manželova opatrnost mi připadá přehnaná. Samozřejmě, že i já mám o dcerku strach, ale kvůli tomu ji přece nemůžu držet doma pod zámkem. Teď začalo jaro, jakmile se udělá hezčí počasí, venku se to dětmi z okolních domů jen hemží, hrají na schovku, s míčem, na první pohled je poznat, že se tady utvořila prima dětská parta. Naše dcera sedí u okna a smutné se dívá, jak si ostatní hrají a chtěla by jít za nimi. Párkrát jsem šla s ní a sedla si na lavičku, ale připadala jsem si hloupě, hlídat venku devítileté dítě, jakoby by bylo batole.
Zajímalo by mne, jak to máte vyřešené vy ostatní, které máte děti v podobném věku. Pouštíte je samotné ven si hrát, nebo se o ně bojíte a radši je máte neustále pod dozorem? Chtěla bych manžela přesvědčit, aby dal dcerce víc volnosti a dopřál jí normální dětskou zábavu a pohyb venku s vrstevníky, vždyť to k jejímu věku patří.
19.4.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pouštíte děti samotné ven? Manžel to zakazuje.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.U nás to bylo taky na velkou debatu, ale nakonec jsem si prosadila svou a dcerka může chodit sama do školy a ven. Tedy s jednou podmínkou, že u sebe bude mít vždy dětské chytré hodinky https://www.armodd.cz/armodd-kidz-gps-4g-ruzova/ s GPS lokátorem.
No, vzhledem k tomu, že naše děti jsou ještě docela malé, tak je samotné ven moc nepouštíme. Vlastně to ani není potřeba, protože hrát si můžou bez problému i u nás na zahradě. Zrovna minulý rok jsme jim tam udělali takové pěkné hřiště s houpačkou z https://hrackyzadobrekacky.cz/hracky-na-zahradu/houpacky a s tím si bohatě vystačí.
Ja byt tebou nekam bychy zavolala a zeptala se na to a rekla i manzelovi nebo mu vrazila telefon at to slysi take. Uchylove budou vzdycky ale nemuzes drzet dceru pod zamkem,to se vymsti.
Tady v Izraeli je zakon do 9let ditete z duvodu bezpecnosti doprovazite do aprku,pres cestu. Ja chodim s dcerou do parku ale beru si knizku a ona s emi jednou za cas nahlasi kde je a co dela s kamarady a ja i na vidim.
Od 9let muzou deti chodit sami do krouzku,parku a pod.
Verera: Prožít dětství pod permanentním dohledem musí být strašné. Mě naši hlídali dost, ale v devíti letech jsem už sama ven chodila. Úchyláka jsem potkala v MHD asi ve dvanácti, takže do kdy vlastně ty děti nebudeme nikam pouštět? Ono je taky potřeba, aby si dítě vytvořilo nějaké sociální dovednosti typu prosadit se ve skupině, která není zvenčí organizována a dozorována dospělým. To se ve škole ani v kroužku nenaučí a později už na to je pozdě.
Markýza: Dítě čekající na matku v DDM nikdo do auta nenacpe. A u kroužků pro menší děti vedoucí nevypouštějí děti jen tak ven, pokud to není domluvené, ale ověří, že je někdo vyzvedl.
Vyčleněná z kolektivu vrstevníků není, chodí do školy, do kroužků, má jiné kamarády, jen třeba ne tolik v místě bydliště. Když se podívám na sídliště u nás, tak tam zas tolik dětí neběhá, jsou tam malí na pískovišti, pak pár kluků hraje fotbal, většina má spíš kroužky nebo je doma a píše si přes Skype (ne že bych to podporovala, to jen konstatuju).
Argumentovat tím, že my jsme chodili ven od 6 let, sem tam jsme nějakého toho úchyla potkali, pak jsme z toho byli pár let vyděšení,ale nakonec se tak moc nestalo mi přijde scestné.
Já jsem chodila do školy přes velký park, taky se sem tam nějaký úchyl našel, jednou mě jeden zatáhl z cesty do křoví, vytrhla jsem se mu a utíkala co to šlo k nejbližšímu dospělému, pak jsem se tam rok bála vůbec vkročit. U svých dětí bych ráda takové zážitky omezila na minimum.
Já neříkám, že je správné, aby seděla doma, když by ráda běhala na hřišti, ale je potřeba zajistit takové podmínky, aby byli všichni spokojení, ne vypustit dítě s tím, že se něco stane málokdy, takže to naše bude mít štěstí, tak ať si užije volnost. Pustila bych ji v 9 letech na hřiště pod okna , musí být v dohledu a s kamarádkami, případně tatínek může sedět někde na kraji na lavičce.
mashanka: dcera když byla v tom družinovém věku ( dnes 35) tak jsme jí vždycky říkali že kdyby jí někdo lákal třeba na čokoládu tak prostě nesmí....a ona...."no jo, ale co když na ní budu mít chuť"........tak jí manžel říká, tak řekneš mamce a ona ti jí koupí.....
Mého syna se dokonce jeden snažil vyzvednout z družiny.. Byly tam zvonky s mluvítkem a po nahlášení jména, pro koho jdete, dítě poslali.
Kluk vyšel na chodbu, tam cizí chlap, který mu řekl, že jsem ho pro něho poslala, protože jsem se musela zdržet v práci. - Zjevně ho musel mít vyhlédnutého.
Synek prý řekl - ne, máma by pro mě nikoho, koho neznám, neposlala, nikam nejdu, zaplul zpátky za dveře a zabouchl a šel to říct vychovatelce - když vyšli ven, už tam nikdo nebyl.
Dítě musí být v první řadě poučené a nenechat si namluvit nesmysly
Mého syna se dokonce jeden snažil vyzvednout z družiny.. Byly tam zvonky s mluvítkem a po nahlášení jména, pro koho jdete, dítě poslali.
Kluk vyšel na chodbu, tam cizí chlap, který mu řekl, že jsem ho pro něho poslala, protože jsem se musela zdržet v práci. - Zjevně ho musel mít vyhlédnutého.
Synek prý řekl - ne, máma by pro mě nikoho, koho neznám, neposlala, nikam nejdu, zaplul zpátky za dveře a zabouchl a šel to říct vychovatelce - když vyšli ven, už tam nikdo nebyl.
Dítě musí být v první řadě poučená
Kadla: to mi připomnělo - taky jsem se s jedním "ukazovačem" setkala, vedle baráku, s kamarádkou, mohlo mi být tak 13... pak jsem z penisů měla dlouho strach a problém pak ve vztazích. No dodneška jsou pro mě nekteré věci tabu Tenkrát jsem z toho měla trauma dost dlouho a nemohla jíst párek a rohlík, prostě mi to připomínalo a bylo mi zle
Manžel je magor, s odpuštěním. Úchylové byli, jsou a budou. Když si ji nějaký úchyl vyhlédne, stejně ji neuhlídáte. Je potřeba ji naučit, aby se s cizíma lidma nebavila. Já chodila ven sama od svých šesti let, lítala jsem po sídlišti i v parku za sídlištěm. Naši chodili do práce na čtyři směny, nikdo neměl čas vysedávat se mnou venku. A úchylové byli i tenkrát. Ten můj si mne tenkrát odchytil přímo ve vchodě domu, když jsem šla ze školy domů. Vytáhl ten svůj "aparát" a chtěl, abych si sáhla. Bylo mi asi sedm. Sáhla jsem si, protože jsem z něho měla strach, a pak jsem s výmluvou, že mamka mě volala a musím rychle domů (nebyla to pravda, nikdo nebyl doma) utekla nahoru, bydleli jsme ve třetím patře. Klepala jsem se strachy, jestli nepůjde za mnou, bylo mi jasné, že neco není v pořádku. Ten zážitek jsem následně z paměti vytěsnila a vzpomněla jsem si na něho, až když mi bylo 34... Tím chci říct, že úchyl může být kdekoli, klidně před školou, a že místo zákazů a "věznění" doma je lepší dítě poučit, aby umělo správně reagovat. Moji kluci chodili ven sami od šesti let, vždycky s kamarádama ze školy. Od devíti let jezdil ten starší do školy autobusem sám do jiné čtvrti (s přestupem). Kdybych se o ně měla každý den strachovat, tak by mi muselo už dávno hrábnout...
Johanka74 13:28: souhlas
Johanka74: tak nějak a je jich čím dál víc...
Romi:
Markýza: myslím si to tak jak to píšu......