Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Hezký večer,
Mám ještě jeden tip (vyčetla jsem to v porodnici při dcerce),že je dobré, když novorozenec přinese domů tomu staršímu dárek.Tak naše dcerka přinesla staršímu bráchovi houpačku. Synek je o 19 měsíců starší,tak předpokládám,že z toho moc rozum ještě neměl, že by asi stejně nějak extra nežárlil(aspoň teď,když je dcerce půl roku,neubližuje ji,pokud nepočítám to,že ji bere hračky,se kterými si zrovna hraje:),ale ještě teď si občas vzpomene,že houpačka byl dárek od sestřičky...

jinak souhlasím se všema kdo říkají aby se o tom sourozenci v břiše furt nemluvilo, taky se tý holčičce nedivim jestli to furt ze všech stran slyší že jí to leze na nervy

Viv :o): no tak to je na ránu (sama mam dva kluky a samozřejmě bych chtěla ještě holčičku)

Stanik: jo a kdyz tenkrat zjistili, ze cekaji kluka, tak vsude pysne rikal, "ze uz konecne vi jak na to" (borec jesitnej) a jeste rikal, ze ted uz konecne cekaji "CLOVEKA"... holka totiz neni pry clovek, to je jen holka...

Stanik: jj, ja mela znameho (dnes uz s nima nejsem v kontaktu) a kdyz zjistil, ze druhy dite bude kluk, tak zacal manzelku protezovat uz v tehotenstvi, pak to protezovani po porodu presunul na syna. Zazila jsem, kdyz dostal chlapecek zachvat, prastil sebou o zem, mlatil rukama nohama a rval... tatinek maleho popad, odnesl ho do vedlejsi mistnosti (tam jsem byla prave ja), coz by jeste bylo ok, ale on ho opatrne polozil na zem, malej pokracoval ve rvani a kopani... po 10 vterinach prestal, koukal na otce a otec ho obejme a rika "uz dobry?" Tak nevim, nerikam, ze ho mel zavirat po tme do koupelny nebo vytahnout bicik, ale tohle mi prislo ujety... a ta starsi holcicka, ta nesmela ani ceknout, okamzite ji okrikoval... jen si na to vzpomenu a otevira se mi kudla v kapse...

Jestli dcera pořád slyší kolem sebe jen miminko miminko, to se nedivím, že je nafučená.

Tygřík: o protezovaní synů snad ani nenebudu mluvit... na zbliti. Pak nemaj ti chlapi byt takova paka. Nechapu, prco se tocove i matyk mohou podeloat jen proto, ze se to narodi s pindikem.. a zachova to rodve jemno, nebo co...

Matka by měla daleko méně mluvit o miminku a víc se věnovat dceři. Žárlení chápu, i když - sáhnout na mě, tak druhou chytí o zeď! Ale jak tu tak pročítám články o protěžování mladším sourozenců, vaří se to ve mně... Můj bratr je o sedm let STARŠÍ než já a protěžován a veleben je celý život on, protože je přeci KLUK! Takže přesně - proč by myl nádobí, to dělají ženské. A že mně je šest a jemu třináct? Je kluk, tak tohle prostě dělat nebude. Já ano, já jsem přeci jenom holka! Atd... Je mi skoro pětadvacet a veze se to pořád stejně... Pravda, máma taková nebyla, jen táta, ale máma mě pak chodila utěšovat, ale jen tak, ´aby to táta neslyšel´... No na pěst oba, fakt. Táta zahleděnej do syna a máma se mě ani neuměla zastat, dokud jsem nebyla dost velká, paličatá a asi i drzá a nezvládla jsem se ozvat sama (cca do 12 let). A přesně - brácha dostal peníze na byt, na auto, na noťas (je mu přes třicet, žije sám a bere opravdu víc než národní průměr), já mám muže, dvě nevlastní dcery, bydlíme v 1+1 a o pomoc abych se doprošovala na kolenou, protože bez tátova schválení mi máma nedá ani sklenici okurek... Uf, co na to říct. Neprotěžovat ani jedno dítě a vážně si na to dávat pozor! A propios - v článku jsem si nějak nevšimla, co na chování dcerky říká tatínek a jak se k tomu staví on?

Nasi pro me nemohli udelat nic lepsiho nez mou segru. Jsme o sedm let, sice jsme se v detstvi rvaly jak kone, ale asi to patri k tomu. Dnes je to ma nej kamoska a fakt se, alespon ja to tak vidim, mame rady.
Ale nasi ani jednu vyslovene neprotezovali a kdyz segru cekali, nijak extra se to nekomentovalo. Jen mi rekli, ze budu mit segru. A uz se o tom moc nemluvilo, jenom se treba chystala vybavicka, tak to me bavilo, ty male veci se mi libili a kdyz se narodila, mela jsem ji jako panenku a to doslovne (jeste ze to prezila )... takze u me nebylo ani nejake nadsene teseni, ani strach nebo vzdor, jsem to proste prijala a myslim, ze jsem byla rada... pak sice nastal stredovek, nejhorsi kombinace asi bylo, kdyz byla v obdobi vzdoru a ja v puberte, hih, chudak mama

Stanik: chichííí... v druhém pololetí první třídy jsem dostala první dvojku z psaní, proplakala jsem celé vyučování a moje maminka mi v autě řekla (je učitelka!): to nevadí, ale ať už se to nikdy neopakuje
Samé jedničky furt, až na gymplu dvojka od třídní z těláku, že se málo snažím sestra proplouvala, kašlala na to. je mladší o šest let. Celý dětství jsem škemrala o psa, nikdy nebyl. Pak škemrala sestra - a památná věta mámy v pololetí: Vidíš, kdyby nebyla na vysvědčení ta trojka, mohlas mít toho psa. Ségra na to začala kašlat o trochu míň, měla na konci roku těsně vyznamenání a pes byl. Najednou to šlo.
brala jsem to jako poměrně velkou křivdu, že mé samé jedničky jí nebyly nikdy dost...

Nika1: Bellana: jinak u me byla dvojka brana jako spatna znamka, v zivote jsem nemela na vysvedceni horsi znamku nez za dva ( ted avlastne jednou jedinkrat v pravku na gymplu v jednom pololeti z informatiky :D - to jsou paradoxy).. bratr mel trojkyuz na zakldce , na gymplu suim i nejaj ctverec, na zakladce byla mam vecne ve skole kvuli nemu... no.. jsem asi halt starsi a rozumnejsi... a to mam za to

Nika1: ále nenadržuju, zas má víc povinností, než měl ten starší v jeho věku, tak by se mohl cítit ukřivděně on

alexandras: TO jsem neřekla, řekla jsem, že nejsou schopni vychovat ani jedno dítě, zvrzali, co mohli.

Nika1: Jak tak koukám, je to protežování mladších sourozenců hodně rozšířené. Znám rodinu, kde dcera nejprve dostala rodinný domek v krajském městě, pak ještě chalupu. Starší syn dostal garáž. Taky v krajském městě, aby to bylo spravedlivé. A ještě ho matka se sestrou pomlouvají, že se o svoji matku dost nestará.

Nika1: a to zas jo. Clovek aspon vi, ze pomocnou ruku nalezne jen a apouz na konci sveho vlastniho ramene... a co si nevybojuje, to nema. Je fakt, ze aspon vim, ze jsem to zvladal sama. Nez byt neskonale vdecna za opičí lásku.
Tchyni mam nastesti bezvadnou, muz nidky prilis nerozmazlovala a to je jedinacek.