Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám doma rok a půl starého syna a tchýně mi při každé návštěvě říká, že je už na dudlík starý a že se člověk nikdy nezbavím všech bakterií, když dudlík spadne na zem. Abych jí přesvědčila ohledně bakterií, tak jsem domů pořídila tento UV sterilizátor: https://www.smartomat.cz/uv-sterilizator-smartomat-ojd/ a od té doby v tom sterilizuji téměř vše. Ta úspora času oproti klasickému vyvařování je nesmírná.

Milá Marcelo, souhlasím s vaší maminkou, prostě to chce čas,do padesáti to dělat nebude všechny násilnosti na dětech se projeví někde jinde. Naopak, to co je jim tak vehementně odpíráno,to vyžadují i když o to už ani nestojí,ale jen z principu zakázaného ovoce.

Mladší dcera měla dudlík do tří let, ne teda pořád, ale na spaní jo. A občas i přes den. Připravovala jsem ji na to, že v den 3. narozenin dudlík vyhodíme a dopadlo to dobře. Ona si k dudání ještě točila vlásky, tak pak jí alespoň nějaká "závislost" zůstala (i když jsme ji oholili na kluka, protože si vlásky točením zacuchala a pak si je trhala, ale to už není o dudlíku)

Mrnous dudlik nechtel vubec on byl takova "Hodnucha" mam pocit, ze ho zacal zajimat naopak ve 2 letech tak jsem mu rekla, ze s tim prece ted nebudeme zacinat a tim to zvadlo...Zadne drama se nekonalo...

Moje děti dudlík neměly, nechtěly ho, tak jsem jim ho nevnucovala. Ale mladší bratr ho měl prý hodně dlouho, vypadalo to, že ho bude mít až do školky, ale matka to vyřešila tak, že ho "zapomněla" před cestou k moři a on mezitím u moře na něj zapomněl doopravdy.

Moje děti dudlík neměly. Plivaly ho, chtěly přírodní materiál. Musela bych je nejprve na dudlík naučit a pak zase odnaučovat. Příliš mnoho práce. Ve dvou letech mi to nepřijde jako problém. Na koleji jsem potkala holku skoro dvacetiletou, která dudlala při učení. Na druhou stranu - dudlání je lepší než kouření nebo mlsání.

Já byla zbavena dudlíka cca ve 14 měsících s tím, že si ho táta vzal omylem do lázní. A můj syn před druhým rokem dudlík zahodil sám, protože děsně rád "řídil" auto a dědeček mu řekl, že řidiči dudlat nesmějí. Dcera dudlík nechtěla, zato si až do pěti let cucala palec. Pak jela na školku v přírodě, děti se jí tam smály, tak přestala.

mam-ča: Pokud spustím nesouhlasný řev, že tmavě modrou stěnu v obýváku nechci, tak manžel taky vycouvá

U Marcely mi to nepřijde jako že si dítě vyvzteká co chce, ale že jí připadalo nevhodné volit postup, který vede k hysteráku, když to není zas tak důležité a možná existuje lepší způsob. Usoudila, že dělá chybu, tak toho nechala.

Já si pamatuju jeden svůj hysterický výstup , už někdy ze 4 let, kdy mi maminka nutila do školky příšerně kousavé tričko, které jsem nesnášela. Doteď nemůžu mít třeba pletený svetr na tělo, některé materiály, které jiní běžně nosí, jsou mi strašně nepříjemné.

Jenže maminka se rozhodla být důsledná, mé námitky považovala za výmluvu , nepomohl pláč, nic. Byla to šílená bezmoc(a taky příšerný den, pořád jsem se drbala a ošívala).

Tak nevím, jestli je opravdu nutné prosazovat autoritu za každou cenu. Pokud dospělý ustoupí, přizná chybu nebo právo dítěti na pocity,které jsou odlišné od jeho, tak tím přece nic z autority neztratí, naopak. Dítě ví, že s rozumnými požadavky uspěje a pokud dělá jen naschvály, nemá šanci. Naučí se vyjednávat a rozhodovat. Konečné slovo mají stejně rodiče.

Dudlík měl jen na noc, přes den na spaní. V průběhu dne to neexistovalo. Ve dvou letech na prohlídce zubařka dudlík zakázala s tím, že se mu křiví zuby. Tak syn dudl vyhodil a večer stačilo akorát zopakovat, že ho mít nemůže, protože to Dr. zakázala. Předtím proběhlo pár pokusů, že se dudl ztratil, daroval, ale to prostě nešlo.

Ja se zardenim priznavam, ze jsem dudala cca do 3 let. Dodnes si pamatuju, kdy tata pravil, ze kocce z ulice (milovala jsem ji, jsem od malicka kockomil) se narodila kotata a nutne dudana potrebuje. Vzal mi ho, vickrat jsem ho nevidela (dudlika, ne tatu) a ja pevne verila tomu, ze kocicka to oceni. Jak se rika v Cimrmanovi - ja mam prazazitky

mam-ča: díky, s hrdostí sobě vlastní se přikláním spíš k variantě, že jsem je vychovala ani nevím jak jsem prostě geniální matka Herodeska

Markýza: Nic si z toho nedělej. Buď už máš sklerózu, nebo jsi prostě děti vychovala, ani nevíš jak. To je ta nejlepší varianta.
Já jsem zase za matku - Herodesku.
U nás to jinak, než důsledností nešlo. Měla jsem během třech let manželství 3 děti-kluky (1+2), tak bych se musela zbláznit, kdybych diskutovala nad každým dudlíkem.

jdu se stydět do houští - jsem hrozná matka, ale já si to prostě nepamatuju, do kdy měli dudlík a jak jsme se ho zbavilinějak mám takový matný pocit, že mladší syn neměl dudlík vůbec, ale fakt si to neapamatuju. Asi mám potřebu zaplňovat paměť podstatnějšíma myšlénkama.

u staršího syna to bylo podobné jako u dcery Lindy...jednou jsme ho ztratili (doopravdy, doma) a nemohli najít, musel spát bezn ěj. Druhý den jsem ho našla, ale užnedala, on věděl žeje ztracený a že za to může sám, že ho ztratil on
Mladší syn během asi dvou dnů prokousl tři dudlíky, tak jsem mu ukázala díru a že se musí vyhodit a nový nemáme a bylo to. Vždycky večer a pak občas i v noci se vzbudil a řekl že dudu má díru a je v koši a bylo to

medved: Dudlík u dítěte vadí a co je to cigáro u dospělých??? -- Kromě toho,že už se to tady nedávno probíralo,tak si myslím,že dokud to dítě uklidňuje,ať si dudlá-ještě jsem neviděla např. 30letou osobu s dudlíkem v puse.Moje děti dudlaly hlavně ve spaní,skončily s tím až asi v 1. třídě.Nic se jim nepoškodilo,druhé zuby vyrůstají později,a hlavně si rozhodly po mnoha pokusech samy,že už nebudou dudlat.Já osobně nikdy dudlík jako dítě neměla-tehdy byla doba "nekojit-umělá výživa je nejlepší" a "dudlík je hnusné šidítko"-takže dodnes neusnu bez prstů v puse a to je mi hodně přes 50!! a odnaučovat se to rozhodně nebudu,s tím si doufám i umřu!