Moje holčička se chová jako kluk
Mám osmiletou dceru a trochu mi dělá starosti její chování. Ona se od malička totiž vůbec nechová jako holčička, ale projevuje se spíš jako kluk. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost a říkala si, že se to s věkem srovná, ale teď už se mi to přestává líbit a napadají mne všelijaké myšlenky.
Naše Janička je totiž jako sto čertíků. Divoká, nespoutaná, plná energie. Neposedí, nepostojí, pořád vyhledává nějakou akci, rozptýlení, zábavu. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, je prostě hodně temperamentní. Potíž je v tom, že zábava a hry, které vyhledává, jsou ryze klučičího charakteru, i oblečení vyžaduje jako by byla kluk.
Šatičky nebo sukýnku na ni nedostanu, jestli měla něco takového na sobě takt pětkrát v životě, tak je to moc. A pokaždé to bylo spojeno s příšerným řevem a odporem. Dcera preferuje kalhoty, kraťasy, tenisky, trika. Nenapadne ji se zkusit nějak parádit, ani nepokukuje po mých šminkách a botách na podpatku. Kdepak. Ve svém živlu ale je, jakmile vezme táta do ruky vrtačku. To je hned v pohotovosti a dožaduje se nějakého technického úkolu, kterého se posléze s velkou zručností zhostí.
Panenky, které kdy dostala na hraní, slouží jen jako pouhá dekorace v jejím pokoji. Janička si totiž ze všeho nejraději hraje s různými stavebnicemi, v poslední době je doslova nadšená ze stavebnice Merkur, kterou dostala u babičky. Měla ji schovanou po svých dětech, a když ji Janičce ukázala, byla to doslova láska na první pohled. Kočárek, plyšáci, panenky…ničím z toho ji nenadchneme. Za to umí bezpečně vyjmenovat snad všechny typy a značky automobilů a momentálně si zcela nadšeně prohlíží atlas lodí.
Možná slyším trávu růst, ale přiznám se, že mne občas napadne, zda naše Janička není v hloubi své dětské duše spíš chlapec a v holčičím těle se narodila omylem. Občas se přistihnu, že ji upřeně pozoruju a toužebně čekám na byť jen maličký náznak jakéhokoli holčičího projevu. Marně. I venku ji vídám zapojenou do chlapeckých her. Vlastně nemá ani žádnou kamarádku, přátelí se převážně s kluky.
Možná bych byla klidnější, kdybychom kromě ní měli ještě třeba syna nebo syny, říkala bych si, že to odkoukala od nich. Ale není to tak. Naše Jana je jedináček, v rodině má pak ještě dvě sestřenice, které jsou věkově přibližně stejně jako ona.
Co myslíte, je možné, že z toho moje dcera nějak vyroste, nebo se mám začít smiřovat s tím, že mám místo holčičky spíš syna v dívčím těle? Jestli to tak bude pokračovat, asi bych se měla poradit s nějakým odborníkem, ale zatím mi to připadá předčasné, je jí teprve osm.
25.8.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje holčička se chová jako kluk
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak to je jako kdybys popisovala mě. Věčně v partě kluků, věčně rozbitá kolena, pamatuju si ,jak jsem se vzteky válela po zemi, když mě maminka chtěla v 5 letech navlíct do šatiček, ta hrozná bezmoc, že musím dělat něco, co nesnáším. Naopak nadšeně jsem se nechala v 6 letech ostříhat nakrátko, konečně jsem vypadala jako kluk(a pak mi dalších 6 let říkali chlapečku ).
A jak jsem byla pyšná, že mě kluci nechávali při hokeji v brance. Mojí milovanou stavebnicí byl taky Merkur a ještě taková sada na různé pokusy.
Naštěstí naši měli rozum a nechali mě být. Na střední jsem měla sem tam nějaké kamarádky, ale vždycky to byly takové ty normální přírodní holky se spoustou jiných zájmů než jsou kluci a móda.
Mám 10 letou dceru a ta je něco podobného, panenky jsou zapomenuté ve skříni, kamarádi s klukama, pokud ji nějaký naštve, tak si to s ním vyřídí ručně, takže kluci ji berou. S holkama si nemá co říct, oblečení ji nezajímá, vyžaduje pouze velké kapsy, aby měla kam dát veškeré přírodniny, které nasbírá cestou. Zajímá se o to, co dělá tatínek a ten jí rád půjčuje nářadí.
Když to shrnu- to co popisuješ, taková je spousta holčiček. Je fakt, že jsou i takové případy, kterých se ty obáváš, ale co s tím chceš dělat? Maximálně se s tím seznámit, abys byla své dceři oporou, kdyby se něco takového opravdu stalo, ale to co popisuješ je fakt naprosto normální.
Já jsem byla úplně stejná, všechno holčičí jsem nesnášela, kamarády jsem měla jen mezi klukama. Přesto jsem se šťastně vdala a mám 4 děti. Jediné co mi z toho zůstalo bylo to, že se nemaluju, nenosím boty na podpatku, nejlíp mi je v džínách...a mí nejlepší kamarádi jsou kluci
mashanka: Navíc, psychologové nedoporučují dětem - holkám hru s panenkami, protože napodobují svoje matky, odkoukají od nich ty špatné modely a budou je předávat dál
Panebože, nechtě ji žít. Buďte ráda, že je zdravá a má náladu na hry, ať už "klučičí" nebo "holčičí".
Ty modely
Byla jsem to samé. A čím víc mě máma otravovala s věcmi, které považovala za holčičí, tím víc jsem se stávala "klukem" .
Linda: já chci taky kuchařku, to by byla nááádhera
Cauky Aneto neblbni nech ji byt sama sebou...Mozna mas predstavu takove te "perfection - dokonalosti, bezchybnosti..." Tvoje dcera by mela spadat do teto skatulky...Jenze byt perfektni to je takovy batoh plny kameni = tezky, zavazi co taha dolu...Nikdy totiz nejsi 100% dokonala z toho plyne zklamani, nespokojenost sam se sebou, navic ztratis spoustu casu se tam dostat - druha snad jeste zavaznejsi vec je, ze mozna ztratis i sam sebe...., protoze jedes jakoby v normach, ocekavani tech druhych...Ja si myslim, ze je daleko lepsi byt, najit sebe sama - svoji cestu podle me je to daleko cennejsi...Navic se rika "Well-Behaved women don't make history!" (Dobre vychovane zeny nemeni historii...) Proste ji nech byt podporuj ji v tom jaka je..Vis takove ty dokonale deti at uz je to skola nebo sport dost casto nevyboci z rady, neudelaji risk jenomze bez toho to v zivote obcas nejde treba ve vede nebo v businessu.
Z praxe holka-kluk a zacalo se to menit az nekdy kolem 15ti let, prvni laska, jine obleceni uplejsi, proste dospivani...
...Jinak se synem( 8 let) chodi na hokej taky jedna holka je mladsi asi 4-5 let tedy v nizsi kategorii je to sranda vsechno jak kluci, chranice, helmu takze pres masku bys to nepoznala akorat vzadu pod prilbou ma dlouhe vlasy v culiku a musim rict z pozorovani, ze je moc sikovna opravdu si nezada s kluky...Dalsi holcina na hokeji co hraje jsem videla mezi dorostem takova ta "kus zenske", ale jak hraje...super...Treneri to taky podporuji, nedelaji rozdily....Jasne je podstatne vice holcicek co delaji krasobrusleni, ale i tam se zase objevi kluci v mensine, ale jsou ( a jak dobre brusli...) Na karate (synuv druhy sport individualni sam si ho vybral) je to tak 50 na 50 kluci holky, mozna holky spise kvuli sebeobrane (nevim) a musim rict, ze holkam to jde taky dobre (kopani) na nekterych je videt, ze by mohly treba delat gymnastiku a byly by dobre, ale chteji karate tak je rodice nechaji...Dej ji svobodu, moznost jeji volby a uvidis, ze se Ti to jednou vrati...
nechte holčinu žít. Já byla narozdíl od většiny zdějších holčička, rodinná vzpomínka je jak jsem jezdila venku s dětským kočárem a plyšákem uvnitř a na hlavě jsem měla plínu v rohu na uzel, že jako závoj. a jako princezna. No a kolena jsme si odřeli my všichni haranti na chatě v létě. A to jsem i dokázala zmermomocnit smečku dětí a ve svýcch tak cca 12 letech s nima nacvičit v létě představení - tanečky na lidovou muzikukdyž já ty hajzlíky měla jako nejstarší na povel a oni se nechali zblbnout tímhle - byly ty dětičky chudáci tak o 4 roky mladší. Postarší paní sousedky pak při jediněm představení neuderželi suché oko.
Dcerka se taky najde, já taky nedělám spoustu věcí z holčečích let. Jen ty pořezané ruce z rvačky s bráchou mi zůstaly...
Vikina: S tou kulovnici bys aspon mela dost mista v tramvaji, a urcite by te nechali sednout
Moje starsi dcera rada vysiva, nosi saty a pritom strili lukem a ma zbrojni pas. Asi bude hermafrodit
Jo ja taky pletu (uz od 4 let), siju, vysivam a varim, ale pri tom umim i se sroubovakem a kladivem. Asi jsem nejaka vysinuta.
Teď mi napadlo - i vlastní dcera Angeliny a Brada chodí jako oblékaná jako kluk, sukýnku prý na ni nemůžou narvat
Tohle nemá smysl řešit, i kdyby i v budoucnu měla spíš mužské záliby, tak v dnešní době to přece není žádný problém, nikdo nás ženy přece už nenutí nosit sukně a korzety, ale můžeme nosit dříve typicky pánské oblečení. A být zručná, umět zacházet s nářadím - to je přece výhoda, aspoň se nemusíme spoléhat na chlapy. Vzpomněla jsem si na moji učitelku ze základky - ta to do nás holčiček naopak vtloukala, abychom se učily i mužské práce. Když pak přestala fungoval ve třídě elektrická zásuvka, přinesla si šroubovák a opravila to sama - že prý kvůli tomu se přece nebude doprošovat školníka. A byla to dáma už tehdy v důchodovém věku, takže se musela narodit někdy tak kolem roku 1910.
Vikina: 11:05...do už budu pod kytkama...
Dcera vypadala do svých 9 let též jako kluk,měla na hlavě tzv."mech" z vlasů a s bratrem chodila o Velikonocích na koledu,kde jim,jako "hezkým chlapečkům" hodně lidi dávali...Hry zdědila po bráchovi,panenky jsme jí kupovali,ale nebyl valný zájem-to má asi po mně,já si taky nikdy s pannami nehrála....Já jsem taky spíš vnitřně chlap,moje práce je spíš mužská(nebo aspoň dříve byla),ženské práce jsem uměla odmala,plést,háčkovat...Dnes nedělám nic. Myslím,že nemá cenu se hecovat něčím,co je lepší nechat být,čas ukáže,jestli je vaše dcera "normální" nebo "jiná".Násilím se nic nezmůže a cpát dítě bez příčiny po odbornících může spíš uškodit(viz Hepnarová)!!!
Vikina: Já bych se ke kafi, dámy, přidala, mám u tebe ještě pořád ten hakys, co jsi vyráběla
Vikina: o diky . Budu s ni honit vodu dalekého severu
Vikina: máme tu taky nějakou repliku předovky kdysi jsme z toho někde zkoušeli střílet, pěkný díry to dělalo
Juana: je to jen vzduchovka, ale stačí kulovnici má potencionální tchán mé dcery a jeho dva synové - určitě by zapůjčili