Kašle na svůj talent. Místo klavíru chodí mezi roztleskávačky.
Máme třináctiletou dceru, u které se již ve velmi útlém dětství projevil výrazný hudební talent. Ve třech letech krásně zpívala, od pěti hrála na klavír. Šlo jí to samo, bavilo ji to, učitelé i různí odborníci jí předpovídali slibnou budoucnost. Doslova říkali, že takový talent, jakým je ona, se nerodí často.
Dceru jsme po celé roky všemožně podporovali, platili jí hodiny klavíru, zpěvu i hudební nauky, rovněž italštinu. Měli jsme z ní radost, i ona byla velmi svědomitá a pracovitá. Vypadalo to, že její budoucnost je jasně daná, ani ji, ani nás nenapadlo, že by někdy mohla dělat něco jiného, než živit se hudbou.
Jenže před několika měsíci přišel zlom. Patrně souvisí s nastupující pubertou. Dcera najednou úplně změnila přístup k tomu, čemu se od útlého dětství intenzivně a radostně věnovala. Už koncem školního roku začala flákat hodiny klavíru a nauky, od italského učitele jsme se dozvěděli, že vynechává hodiny a vůbec se nepřipravuje.
Říkali jsme si, že je možná unavená a přes prázdniny si odpočine a vše se vrátí do normálních kolejí. Jenže to se nestalo.
Dcera se doslova postavila na zadní. Striktně a nekompromisně nás postavila před hotovou věc. Končí prý jak s klavírem, tak s naukou a italštinou. Prý ji to už nebaví, vyčetla nám, že vlastně neměla žádné dětství, že pořád jen dřela a učila se a že jsme ji při rodinných oslavách předváděli jako cvičenou opičku.
Byla to pro nás rána přímo do srdce. Nikdy jsme dceru k ničemu nenutili. Vše, co dělala, dělala dobrovolně, protože sama chtěla a bavilo ji to.
Je nám z toho smutno. Ona je ještě moc mladá na to, aby si uvědomovala, jaký dar v sobě má, jakým talentem disponuje. Nedochází jí, že když teď svou výuku a práci na sobě samé přeruší nebo ukončí, už nikdy možná nedostane druhou šanci.
Mluvíme s ní horem dolem, přesvědčujeme ji, ale marně. Ona je doslova zaťatá. Místo klavíru teď chodí poskakovat s nějakým roztleskávačkami a začíná se natřásat před kluky. Jistě, je ve věku, kdy je to asi normální a byla by hloupost jí v tom bránit. Ale už přece není malá, nějaký smysl pro povinnost a kus odpovědnosti by v sobě mít měla.
Manžel je mnohem víc naštvaný než já a začal to s dcerou řešit už docela radikálně. Řekl jí, že jestli chce chodit mezi roztleskávačky, tak jedině pod podmínkou, že se vrátí ke svým minulým hudebním aktivitám a italštině. Ona však velmi razantně vzdoruje a k zodpovědnosti ji nepřimělo ani to, že jsme již všechny kursy a soukromé hodiny zaplatili na celý školní rok dopředu. A věřte, že to opravdu nebyla zanedbatelná částka.
Neporadíte mi, co s ní? Je vůbec nějaká šance donutit puberťačku, aby přestala bláznit?
14.9.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kašle na svůj talent. Místo klavíru chodí mezi roztleskávačky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: 11:37
ani se holky nezadychaly super....
Marcelo nevim, ale mam pocit, ze s ni nic nenadelate jak si postavi hlavu tezko s ni neco hne...Navic mi prijde, ze ma pravdu 8 let znala ve volnem case jenom hudbu vse nasmerovano jednim smerem...Rika se, ze v detstvi by se prave melo vyzkouset co nejvic aktivit zjistit co deti zaujme to nevadi, ze u neceho vydrzi par mesicu jde o to to zkusit...Podle me ma proste holka chut zkusit neco jineho...K tem "cheerleaders" ja bych to nevidela tak s despektem, kdyz nic jineho tak to ma zdravotni benefit - hybe se...
K tomu talentu kdesi jsem cetla, ze kazdy clovek ma minimalne 2 talenty a talent je vetsinou neco co je ti s "hury dano", jde ti to tak samo, lehce vlastne to nechce zadnou snahu, proto si ho vetsinou deti moc nevazi, protoze to jde tak lehce...To spis ucitele, treneri jsou z toho nadseni, ale samotne deti tem to vubec neprijde...
Syn ma vytvarny talent k tomu mu jde hodne matematika, kdyz byl maly hodne kreslil, ted (9let) kresli opravdu hodne malo, ale kdyz uz chytne tuzku do ruky tak maluje tak lehce proste to neco v nem je...S tou matematikou to je tak samo, kdyz neco resi tak to ma rychle jakoby samo vyreseno, on sam to absolutne nijak nevnima jako neco vyjimecneho ve skole tam si toho vsimli zacli mu davat priklady pro vyssi tridu, dokonce udelal nejaky test a tam vyresil priklady co se resi na stredni skole, ale jak rikam on sam se tomu smeje absolutne ho to nezajima...Jeho svet je nekde jinde bavi ho pocitace, proste vsechny ty moderni technologie, stavet lega, hokej, karate taky bys rekla, ze ty sporty nejdou k sobe, ale sam si je vybral...
===
Moje znama ma dceru priblizne ve veku te vasi...Nedavno jsme si povidaly taky mi rikala, ze se holka meni - driv hodne casu travila s rodici - ted chce byt vice s kamarady, vrstevniky...Driv spise kluk, klucici obleceni o sebe nejak moc nedbala - ted uplne obleceni, vic ji zajima obleceni...Podotykam, ze holcina je opravdu dobre vedena dobre znamky, hodni rodice...Dokonce uz ma i tzv. "little boyfriend" neco jako sveho prvniho kluka - (nahoda jeji mamka vzdycky rikala, ze kdyby si nekoho vybrala za kluka tak by si vybrala toho kluka, protoze ji se libil zna jeho rodinu fajn lidi atd...a holka si ho opravdu vybrala)...Ta mamka te holciny tvrdi, ze ona v jejim veku taky mela kluka, tvrdila mi, ze nechce, aby spolu byli stale, neznali nic jineho...Do kina je taky pusti, kdyz jdou ve skupine...Ona dela krasobrusleni on hokej takze maji i jine konicky atd...Proc to pisi proste ten pristup te mamky se mi libi je takovy realny, ale pritom jakoby trosku hlidany, omezeny...Vis musis ji nechat dychat, nechat delat samotnou rozhodnuti...Ja vim, ze te to mrzi ty roky, ale noty umi to se ji neztrati, kdyz bude mit naladu tak si doma taky rada zahraje ono to uplne ztracene neni na navic ona k tem svym cilum treba dojde prave tou oklikou jenze bez ni by na to treba neprisla, ze tu hudbu opravdu chce delat, ze ji chybi nebo taky ne?...
Ty drezurovane deti - rodici v nich nevidis zadnou radost, delaji to vse jako stroje at uz je to sport nebo hudba tam musi byt neco vic...U sportu to uplne vidis, ze ty decka jsou posledni co jdou z ledu, prvni na led, vidis to nadseni, kdyz je to bavi...Proste jsou stastni a o to jde...
.gif)
Petruša: 
.jpg)
sharon: 
Bellana: ne , to je dcera dcery.....
.JPG){kind=avatar}
sharon: Je to dcera té tvé snachy, kterou jsi chválilam že je hezká a že toho hodně zvládá?
Zvědavka: díky,.... a k tomu angličtinu, francouzštinu a keramiku....nechápu jak to zvládá..
a na vizo 2 dvojky....
pak ji nemiluj ....
sharon: dobrýýýýýýý
tohle dělá naše 14 ti letá......http://youtu.be/cGGj1If2vSY
znam i takove kolegy, kteri umanute cpou sve zaky hlava nehlava na konzervator jen z toho duvodu, aby si honili ego jak jsou dobri, ze vychovali budouciho profika.
nejhorší je nutit a dávat různá ultimáta, výčitky a tak podobně....nechte holku dělat co jí baví , nechte jí její mládí, nechte jí dospívat.....ke všemu se dá vrátit italštinu se může učit i ve třiceti......dítě má dělat co samo chce a né co chtějí rodiče...přeju ať vše vyjde k oboustranné spokojenosti...
.jpg)
Marcelko, nenuťte dceru do toho, co již nechce dělat. Dcerka dospívá a začíná se vzpouzet. Třeba opravdu hrála na klavír jen proto, že jste ji do toho nutili. Děti se v tomto věku mění. Dnes je baví to, zítra úplně něco jiného. Důležité je, aby se mimo školu něčemu věnovala, i když se to může ještě několikrát změnit. S tím nic nenaděláte. Násilím můžete docílit pouze toho, že se mezi vámi zhorší vztahy. Dnes chce dcera dělat roztleskávačku, za rok se třeba bude chtít vrátit k hudbě. Důležité je, aby dosahovala dobrých výsledků ve škole. Největší chybou rodičů je, když si chtějí přes děti plnit své nenaplněné sny. Argumentací, že jste zaplatili poplatek na celý rok žádného puberťáka nedojmete. Nechte ji v klidu žít a nic nevyčítejte. Mohlo by se vám to vymstít.
Já jsem byla údajně nadaná,s absolutním sluchem-tak jsem byla 7 let nucená do houslí...každý rok jsem rodiče prosila,aby už mě vypsali ze školy,že nechci žádný jiný dárek k narozeninám nebo na Vánoce,ne,musela jsem šmydlat až do 14 let,teprve pak jsem s tím mohla praštit...Nechte dceru poskakovat jak chce,nutit jí do hraní nebo do řečí je marné a zbytečné.Buď se sama za rok,dva vzpamatuje a do něčeho se dá,nebo ne.Vy jste se snažili,nemáte si co vyčítat,a ona se bude jednou bušit do hlavy a litovat,možná....Myslím si,že tihle talenti z dětství většinou končí v propadlišti času,kolik takových se mihlo a co z toho bylo!? Dnes bych dala přednost tomu,aby si dítě vyzkoušelo všelijaké věci-sport,hudbu,kreslení,keramiku,tance....Později si pak může lépe vybrat,jaký koníček mít.O čem bych diskutovala,ale nenechala bych se zviklat,by byla škola- vzdělávání.
no, dcera hudbu a italštinu dělala vždy dobrovolně a vy jste ji nenutili? Teď už nechce? Tak proč ji nutíte a přesvědčujete? Chce si vyzkoušet něco jinýho, tak ji nechte. A že má talent - no a co. To neznamená, že se za pár let k tomu nevrátí, a živit se něčím jen proto, že má na to talent - to není důvod. Třeba má talentů víc, jen je neměla šanci zatím objevit.
To je totiž strašná otrava pořád slyšet "ty máš talent, tak se tomu musíš věnovat" To akorát dotyčný k dané věci získá (klidně i doživotní) odpor.
emchira: mam-ča: Dobré názory, naprosto se s nimi ztotožňuji
