Jak na tříletého agresora?
Máme tříletého syna a v poslední době s manželem řešíme jeho vzrůstající sklon k agresivitě. Už od malička byl takový vznětlivější, velmi brzy se začal vztekat a dožadovat se toho, co si zamanul, a ačkoli jsme mu nikdy nijak neustupovali a většinou si vztekem nic neprosadil, jeho chování je čím dál horší.
Už se totiž nespokojí se vztekáním a řevem, on začal naprosto otevřeně používat fyzickou agresi. Podotýkám, že doma fyzické tresty nepoužíváme (máme ještě starší dceru) a se synem jsem dosud doma na mateřské, takže ze školky to taky nemá.
Tím víc nás jeho chování zaráží. Jak není po jeho, tak do nás kope, bouchá pěstí, kouše. A to jak nás doma, tedy rodiče a sestru, tak i prarodiče a začíná mít tyto projevy už i na cizí lidi, včetně doktorky nebo návštěvy apod. Když to zkusil na doktorku, tak jsem na ní viděla, že ji to dost zarazilo, nedělala z toho žádnou vědu, ale počastovala mne mravokárnou větou, ať si dáváme pozor, aby nám synek brzy nepřerostl přes hlavu. Bylo to dost nepříjemné.
Tohle synovo chování se projevuje asi tak poslední dva, tři měsíce. Zatím jsme se s manžele oba drželi, nejdřív jsme si říkali, že to je jen období a zase to přejde, ale teď si to nemyslíme. Stupňuje se to. A byli bychom neradi, kdyby nám z kluka vyrost obecní rváč.
Momentálně teď v souvislosti se synovým chováním máme s manželem spor. On má za to, že je na čase ukázat synovi pádnou rodičovskou ruku klidně i s vařečkou, já si myslím, že když z něj budeme jeho agresi vytloukat jinou agresí, ničeho nedosáhneme. Na to mi manžel řekl, ať tedy předvedu, jak toho našeho sígra usměrním.
A já jsem v koncích. Na něj totiž opravdu nic neplatí. Nějaké „složitější“ tresty ještě ve svém věku nechápe a v podstatě neexistuje nic, co bych mu mohla zakázat. Na počítač ještě nechodí, televize ho nebaví, leda snad když mu seberu oblíbená auta jako hasiče nebo policajty. To mu vadí hodně. Jenže to má pak za následek, že svou agresivitu ještě vystupňuje a vybíjí si ji pak na mně a dceři.
Nevíte, co s takovým malým výlupkem? Už se pomalu začínám přiklánět na manželovu stranu a uvažuji o tom, že pár pořádných na zadek by mu asi neublížilo. Ale i tak se mi to hodně příčí.
7.12.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na tříletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Musím souhlasit s manželem. V jeho věku víc pomůže opravdu jedno dobře načasované plácnutí přes ruku nebo zadek, než nějaké vysvětlování, ze kterého si stejně nic nevezme. Naši byli hrozně hodní, ale to neznamenalo, že by nám prošlo úplně všechno. Takže když jsem občas chytla jednu přes zadek, hned jsem poznala, že jsem přestřelila a byl klid.
Myslím, že zakázat mu jeho oblíbené věci ho jedině vyprovokuje k další agresi a naschválům. A s ráznou výchovou byste měli začít nejpozději ihned. Když se takhle chová ve třech letech, co bude dělat ve školce a ve škole (o pubertě vůbec nemluvě)?
.gif)
jelítko:
taky sis užila svý
je dobře,že máš vedle sebe takovou oporu a život tě zase baví
....hodně štěstí
.JPG)
jelítko: 
lee: díky, snažim se
jelítko: to je moc fajn postoj
lee: Viď já taky a hlavně mám pocit, že mám v životě spíš stěstí i přes to co se stalo. Protože se do mně zamiloval už druhej úžasnej chlap 
jelítko: tak to je dobře, to ti moc přeju
taky jsem měla to štěstí, že jsem potkala úžasného člověka a po tom všem, co jsem zažila si teď opravdu vážím každého hezkého okamžiku v životě...
Naštěstí jsem našla někoho skvělého, kdo se o mně "postaral" a je zase líp.
lee: díky
jelítko: 
tak to jsi taky neměla a nemáš lehký
můj syn byl maličký a od narození nemocný, tohle je ještě horší, když odejde dítě už velké...
lee: Mojí skoro tchýni taky zemřel syn (můj ) a musím říct, že nechápu jak tohle může někdo přežít. Já jsem byla bez něj ve velký prdeli (byli jsme spolu od 18 skoro devět let), ale tak nějak jsem se pořád držela (chvíli na lexaurinu) kvůli jeho rodičům. A taky kvůli svojí mámě, který umřel manžel (můj táta) když mě bylo 1,5 roku a brácha byl ještě v břichu. Tak jsem si řikala, že když to přežila ona, tak to zvládnu i já. Je to nejhnusnější hnus co se může člověku stát a hlavně je to na celý zbytek života. A přesně jak píšeš člověk se změní a některé problémy mu už nikdy nepřipadají důležité. Taky se o tom moc nebavím, jen když chci vysvětlit některé svoje postoje ke světu a životu a tak. Například, když ti někdo něco cpe a nezná souvislosti a snaží se tě přesvědčit atd. Tak to řeknu a je klid.
Celý jsem to tady přečetla a je to hrůza, jak dovedou rodiče zkurvit celý život svým dětem špatnou výchovou. Holky to je hnus. Přeju všem ať je líp
Taky vam dekuju
opatrujte se vsechny
To je taky trochu důvod, proč o tom moc nemluvím, většinou se mi pak lidi bojí cokoli říct, hlavně se tím prosím holky nenechte odradit a až tu někdy zas napíšu něco, co se vám nebude zdát, klidně mě pošlete někam..
ono to vykecání se někdy funguje jako odžívání a docela dost pomáhá
loupák: příjemnou procházku
loupák: Já tady budu ještě chvíli trčet... domů půjdu nejspíš za tmy... 
Taky vám všem děkuji za diskuzi a za názory a přeji krásný den! Doufám, že se brzy potkáme v jiné diskuzi a jestli chcete (kdokoli) pokračovat na téhle, tak napište klidně vzkaz!
