Jeho děti versus moje děti. Katastrofa.
Po rozvodu jsem zůstala sama se dvěma dětmi, dnes je jim 11 (syn) a 8 (dcera) let. Po čase jsem se seznámila se svým současným přítelem, nyní už společně bydlíme, přistěhoval se ke mně, respektive k nám. Rozumíme si, je mi s ním dobře, naši pohodu nám ale kazí děti. A to nejen ty mé, ale i ty jeho.
I on je totiž rozvedený, má čtrnáctiletou dceru a teprve pětiletého chlapečka. Děti s ním tráví každý druhý víkend, letos na něj vyšla řada i na Vánoce.
Abych se vyjádřila správně, ani jeden z nás nemá s dětmi toho druhého problém, ten je v soužití všech dětí vzájemně. Když jsou všechny pohromadě, je to doslova katastrofa. S nejstarší holkou už pěkně mlátí puberta, na sourozence (vlastní i nevlastní) je vyloženě zlá, pořád na ně křičí, odhání je. I ti ostatní mezi sebou se zrovna nesnášejí. Ty moje dvě alespoň drží při sobě, i když se taky dovedou pěkně pohádat, ale když jsou pohromadě všichni čtyři, je to doslova děs.
Snad minutu není klid. Buď ječí ta nejstarší, nebo piští ten nejmladší, případně se moje dvě prostřední ohrazují vůči těm druhým dvěma a tvrdě si hájí své území.
Nevíme, jak na ně. Zkoušeli jsme s nimi mluvit, nastavit nějaká pravidla, snažíme se brát je hodně ven na výlety apod. Nic nepomáhá. Ony se prostě vzájemně doslova nesnášejí. Vánoce byly katastrofální, nakonec to skončilo tím, že přítelova dcera se první svátek sebrala a odjela k babičce. K mámě nemohla, ta trávila Vánoce se svým partnerem v cizině na horách.
Moje děti si stěžují, že kvůli těm druhým dvěma nemají své soukromí, musí se s nimi dělit o pokoj a své hračky a věci, ten malý jim prý všechno zničí a ta velká na ně pořád jenom ječí. Naléhají na mne, abych jim k nám zakázala přístup. Jenže to přece nejde, můj přítel se o mé děti stará jako o své, má je rád, ony jeho taky. Nemůžu přece říct, že k nám jeho děti nesmějí.
Ale ty moje dvě vlastně chápu. Jsou nuceny snášet přítomnost cizích dětí, které by si jako kamarády nikdy nevybraly. Přesto bych chtěla, aby se všechny čtyři uměly snést, aby se dny, kdy u nás jsou pohromadě, pokaždé neměnily v šílený nápor na nervy. Nemá někdo z vás s podobnou situací zkušenost?
28.12.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 19 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jeho děti versus moje děti. Katastrofa.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kdybych byla v podobné situaci, posadila bych si všechny děti vedle sebe, k tomu tatíka dětí a "hráli" bychom si na pravdu. Každý by musel odpovědět, co chce, proč je takový jaký je, co se mu na druhém nelíbí... apod.
Taky si myslím, že nevl. děti jsou věkově jinde, dcera krom puberty nejspíš žárlí... prostě je třeba vysvětlit, že nové rodiny mají nová pravidla a v případě, že se to někomu nelíbí, má smůlu, zůstane doma tam, kde trvale patří.
Ty přece nemůžeš za rozvod, ani za to, že se Vám daří vytvořit novou fungující rodinu... a děti to musí respektovat.
Strašný - radši žádný děti než tohle muset řešit
Pusť jim Krok za krokem a třeba se poučí
Je opravdu nutné, aby ta čtrnáctiletá trávila každých 14 dní víkend u otce? Já se jí tedy vůbec nedivím, že je z takového víkendu otrávená a že prudí. V tom věku jsem trávívala víkendy s turistickým oddílem a ne s rodiči. Měla jsem navíc na povel mnohdy i mladší sourozence, rozhodně v tomto věku sestru. Rodiče odjížděli na víkend na zahradu a my zůstaly doma, v sobotu ráno jsme jely někam na celodenní výlet nebo za závody v orientačním běhu a mnohdy to samé i v neděli. Prostě nedokážu si představit ten vopruz být s rodiči! Byla jsem samostatná a zodpovědná a postarala jsem se i o mladší sestru, později k tomu přibyl i bratr, ale to mi už bylo tak 15, 16 let a víc.
hadianoha: byste
Preji hodne stesti zkusenosti v tomto ohledu moc nemam...Jenom mi prijde, ze nejlepsi je deti utahat, nejaky vylet, kola, cely den nekde po lese potom jenom prijdou domu, unaveni = vecere, vykoupat, spat...Myslim, ze na nejake potycky nebude energie...
No každopádně nevnucujte dětem, že se musejí mít navzájem rády, tím jim vezmete jakoukoli možnost o tom třeba jen uvažovat.
Tvé děti, by něměly být nuceny se uskrovňovat před "vetřelci", pokud je to jen trochu možné.
To bych raději každý víkend obětovala ložnici. Přece jen vy jste to takhle způsobili, takže proč vy máte mít své pohodlí a děti se uskrovňovat a přemáhat,
Ta kombinace dětí je teda dost nešikovná, takže dát 14 letou holku a 5 letého kluka dohromady do vaší ložnice taky nemusí přinést klid, ale je to lepší než takhle. A nebo ji zvlášť třeba do obýváku?
Možná byste mohli vymyslet několik variant a dát dětem vybrat. Pokud si sami zvolí, bude to pro ně přijatelnější.
A taky nenuťte domácí děti, aby se o vše své dělily s dětmi příchozími. Ať si schovají své cennosti a nechají jen něco, nebo tomu malému pořiďte vlastní bednu s hračkami, do které mu nikdo nesmí.
Taky ty nucenně "rodinné akce" jsou někdy spíš na škodu, pokud všichni nechtějí být pohromadě. Ptejte se dětí, jak chtějí trávit víkend a s kým a zkuste jim vyjít vstříc. Čím větší budou mít volbu, tím míň budou mít potřebu se bouřit a dávat najevo, jak jim jdou ti ostatní na nervy.
Sašo, chápu důvody, které vás k sestěhování vedly. Ušetříte jeden nájem a jste víc spolu. Ovšem za současného stavu, který se asi výhledově nezmění, tenhle krok příliš prozíravý nebyl. Táta rozvodem přestal být manželem, ale nepřestal být tátou. On i jeho děti by si měli společné chvíle užít v klidu a pohodě a ne nacpaní v cizí domácnosti. Pro Tebe a Tvé děti je ten víkend už dopředu zabitý. Žádný oddech, žádné soukromí, po pracovním týdnu dvojnásobná honička. Místo hry na velkou šťastnou rodinu je to koukám spíš drámo....Napadlo tě, Sašo, že kdyby matka musela dlouhodobě do nemocnice, že byste se z toho museli všichni zbláznit? Ty děti - jak Tvoje tak jeho - nejsou povinny se přizpůsobovat těm druhým dětem! Obětovali jste svou osobní pohodu za pohodu dětí. Splnili jste si svůj cíl, našli jste se, rozumíte si, sestěhovali jste se, a to na úkor čtyř dětí. Nečekej, že to bude lepší. Myslím, že by se vyplatilo, aby si přítel pořídil aspoň garsonku a v ní trávil ty dva víkendy s dětmi. Jednou ji může mít přece jeho dcera....
tady Nika1: psala --že byste jim přenechali jiný pokoj? -- a co vaše ložnice ??? Však byste to přežili spát v obýváku (někteří to tak mají stále) a byl by klid - nemusely by se dítka hádat a každý by byl ve svém, aspoň ty tvoje by je neměly za vetřelce ....
hadianoha: to tedy máte můj obdiv
znám podobný případ...tak 2 + 2 děti
tam to řeší tak - jeden víkend jsou děti u druhého rodiče...takže dospělý pár sám...druhý víkend mají oba z páru své děti a řeší to dohodou...v létě na chatě jsou spolu, v zimě mají každý svůj program...rozhodně nikdo nikomu neleze do dětského pokoje...
A nevyřešilo by se dost konfliktních situací tím, že byste jim přenechali jiný pokoj? Každpodáně je to bohužel asi ta nejdebilnější věková kombinace. Holky 14 a 8 si nerozumí, stejně jako kluci 11 a 5.
Klidek. To se vsakne. Ja mam dve ditka 14+5, a pritel ma 5 deticek veku 18,16,14,11 a 5. Tohle si predstavte, ze mate o vikendech, svatcich a prazdninach naskladane v panelakovem byte a pokousite se to udrzet v rovovaze, bez zasadni ujmy na zdravi psychickem i fyzickem a bez vetsich skod na majetku
K praktickym radam, ktere by, pri trose stesti, mohly malinko pomoct:
1. Usporadat veci tak, aby teritorialni ditka mali vyhrazene sve uzemi (kuprikladu postel za zavesem), na ktere zadny vetrelec nesmi.
2. Vzacne a lehce znicitelne "poklady" ulozit tak, aby k nim nicitele nemeli pristup.
3. Pubertalni ditka alespon castecne pacifikovat poskytnutim dalkoveho ovladani k televizi, pripadne notebooku s pristupem na net, a hojne zasobit oblibenou potravou. Neni to zdrave, ale dva vikendy za mesic je to nezabije. Moc se nepokouset v techto chvilich o vychovu, zejmena pokud maji prave vsichni nervy v kyblu.
4. Mladym nicitelum nakoupit vlastni hracky, a cely cas se jim dusledne venovat, zabavat, nenechat je prudit starsi. Vymyslet program uzpusobeny nejmladsim, a starsim nechat na vyber, jestli se pridaji, nebo ostanou zalezli ve sve nore,
5. Nenarvat vsechny do jednoho pokojicku. To si primo pisti o pruuusr. Vy dva dospeli by ste mozna lip ustali predskolaka v pokoji u sebe, nez ma byt hozen na krk ostatnim. A nejstarsi princezna by se mozna taky dala vtesnat nekam, kde by nebylo na koho jecet.
6. Nejtezsi cast - pozitivni pristup. Na kazdem ditku najit alespon jednu pozitivni vlastnost, a na tu se v duchu soustredit. Bohuzel, je to na vas, dospelych, umet neco i skousnout, uchovat si pokud mozno nadhled a dobrou naladu, aby ste ji mohly sirit dal . (Ma tam byt ste nebo jste? Sorry, ceska gramatika mi dela kapanak problem .)
Drzim chňapky, preju pevne nervy, a kdyby opravdu nicoveho nic nepomahalo, urcite pomuze cas ... zadny vikend neni nekonecny, a kazde ditko jednou odroste
Deafina: Aby pak mohla...
sevenofnine: Aby se pak mohla říkat "moje děti a tvoje děti bijou naše děti"?
Já znám případ, kdy on měl své dva kluky, ona taky dva, pak měli společného jednoho.
Všichni ti hoši měli spolu perfektní vztah.
Holt se to málokdy povede.