Moje dcera má panický strach z doktora
Mám tří a půlletou dceru a jsem bezradná z jejího panického strachu z doktorů. Pokaždé, když musíme jít na nějaké vyšetření nebo kontrolu, šíleně vyvádí. Její dětská doktorka už mi dokonce řekla, že by doporučovala návštěvu psychologa, že tohle, co ta naše malá dělá, není normální.
Začalo to když jí byl asi rok. Do té doby to docela šlo, zaplakala si při injekci (očkování), ale nijak extra to neprožívala. Přibližně v roce a půl začala být docela často nemocná. Absolvovala mnoho nepříjemných vyšetření a od té doby, jak vidí bílý plášť, okamžitě ječí jako siréna.
Nedokážu ji uklidnit, vysvětlit jí to. Zkoušela jsem všechno možné. Nepomáhá ani uplácení hračkami a sladkostmi, nic. Jakmile jdeme k doktorovi, fňuká celou cestu a naplno spustí hned po příchodu do čekárny. Většinou nás všude berou přednostně, hned jak ji slyší.
Chtěla bych se zeptat, jestli mi dokážete poradit nějaký fígl, něco, co by mohlo zabrat. Ještě mám v záloze toho psychologa, ale napřed bych chtěla vyzkoušet všechno, co je v mých silách. Pro úplnost bych měla dodat, že jsem s dcerou doma, za pár týdnů budu rodit. Sice bych ji do školky dát mohla, ale nechci, vzhledem k tomu, že je často nemocná, by jí přes zimu pobyt v kolektivu asi neprospěl.
Moc vám všem děkuji za všechny vaše zkušenosti. Chtěla bych jí nějak pomoct, aby se těmi návštěvami u doktora tolik nestresovala.
24.1.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera má panický strach z doktora
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Já jsem měla taky panický strach z doktorů. Hlavně ze své dětské, protože její přístup byl strašný. Mamka moje pocity ale nechtěla poslouchat, tak jsem dál trpěla. Těšila jsem se, až budu moct přejít k dospělému pediatrovi, tak jen co mi bylo 18, tak jsem přešla do Hradce Králové https://www.moje-doktorka.cz/ordinace-praktickeho-lekare a pomalu si získávám zase důvěru k lékaři.
Bezbolestná dětská stomatologie v Praze:
http://www.zubni-praha.cz/Poskytovana-pece/Detska-stomatologie/
Almega: těžce (ale v dobrém) závidím, já mam problémy se zubama furt. Jak vlezu k zubařce, je zle
Juana: Týjo,to jste si tedy užila...My chodili se zubama přímo ve škole,byla tam ordinace a po třídách nás nejdřív přímo ve třídě prohlíželi(hnusila jsem si ty nástroje,kterými šťourali 40 dětem v hubě a mě...),kdo měl kazy,tak si ho zapsali a volali ho pak přímo při vyučování k nim.Já se bála zubaře,ale nikdy mi nic nedělali,přesto ,že jsem si nikdy (no skoro nikdy),nečistila zuby.První zub mi vrtali asi v 18 (?) letech,dodnes mám jeden mléčný zub jako raritu...Jasně,že to není moje zásluha,ale vliv dědičnosti.
Můj syn byl to samé, hlavně se bál injekcí a braní krve. Už v necelých dvou letech pochopil, co znamená sedimentace (býval často nemocný, trpěl na angíny) a brečel nejen v čekárně u doktora ( v ordinaci přímo řval), ale fňukal mi i doma, že nechce jít k paní doktorce. Fígl neznám, jen přežít. Teď je mu 24 a opravdu už u doktora neřve.
Cauky Mirko mozna Te to potesi, ale synek (9let) byl taky ve strehu jak jsme sli k lekari uz na parkovisti nebo kdyz jsme jeli treba jenom kolem doktora tak se vzdycky vyptaval jestli jde k doktorovi atd...Pak samozrejme dalsi otazka byla jestli ho budou pichat...Samozrejme, ze nejstastnejsi byl uz opet na parkovisti, kdyz jsme odjizdeli... Myslim, ze vetsina deti to ma tak...Doktor nas opravdu fajn clovek mi radil vysvetlovat, ucit deti, ze lekari chteji pomoci atd...Takze Ti taky radim vysvetlovat, vysvetlovat to vis deti si pamatuji, ze tam dostali pichanec jsou ve strehu, ale treba je ucit, ze je to pro jejich dobro, vsichni jsme dostali atd....Nekdy deti dostavaji lizatka po pichanci, nalepky, obrazek to uz primo od doktora v ordinaci...Fajn je po navsteve doktora hlavne treba u toho ockovani dat male nejakou hracku, drobnost za to, ze byla statecna... Jinak zrovna treba pediatri to s detmi umi....Jinak synek ted uz chodi k lekarum akorat na rocni kontroly a to uz je sranda...S doktorem si vylozene pokecaji...
Vzpomínám si, že mne matka uplácela angličáky z tuzexu, když jsem přežila zubařku. Chodila jsem k jedné babizně Na zelenou lišku, tehdy jsme si vybrat nemohli. Byla hrozná, opravdu. Ale nedaleko byl tuzex a tak mne tam čekala odměna, když jsem to zvládla. Měla jsem špatné mléčné zuby, každou chvíli se mi dělal váček, ona to vždycky provrtala skrz zub a jak ty zuby byly navrtaný, tak se snadno kazily. Dolování zbytku zubu ven byla fakt chuťovka. Dneska to dceři dělala naše zubařka v umrtvení a vysvětlí jí, co bude dělat, ale se mnou se nikdo nebavil, akorát mi babizna nadávala, když jsem brečela.
můj syn taky u dr. řve (v dubnu mu budou 4), když déle čekáme, tak natahuje už v čekárně, na třéleté prohlídce nespolupracoval, takže nemá vyštřený zrak ani sluch, měli jsme tam jít v září a nešli, stejně by to nemělo cenu, zase by nespolupracoval. Doufám že se to časem zlepší, neřeším to (naštěstí není nemocný)
Syn byl v 5 letech v nemocnici se zápalem plic. Brali mu tam krev, dávali kanylu kvůli antibiotikům. Poprvé se snažil být statečný, podruhé brečel, potřetí ho 4 drželi , řval a rval se se všemi.
Kupodivu to mělo ten účinek, že pak už mu všechno u doktora připadalo mnohem lepší než to co zažil a od té doby si nechal i krev brát jako nic, bez jakýchkoli protestů a pláče.
Nejdřív bych se zamyslela nad přístupem doktorky- snaží se dceru uklidňovat, něco vymyslet a nebo vás stroze odkazuje k psychologovi? V takovém případě bych změnila doktorku.
U dcery takhle zubařka po 2 návštěvách vypěstovala panickou hrůzu ze zubaře a doktorka přes rovnátka to ještě dorazila.
Moje dcera je ten typ, co potřebuje mít pocit, že má všechno pod kontrolou. Musí mít možnost "probrat své léčení" s doktorkou, tj. vědět co se jí bude dít, že může s doktorkou trochu diskutovat apod. Tahle doktorka byla dotčená, že se má o něčem takovém vybavovat s dítětem.
Tak jsme přešli jinam. Naše nová zubařka dcerce všechno předem vysvětlila, domluvila se, že u vrtání bude počítat do 5, dcera si vymínila, že pouze do 3, doktorka jí to odkývala a počítala pomaleji, strach sice byl, ale zvládli jsme to bez křiku.
Pan doktor přes rovnátka je báječný, žertuje s dětma, to je hned něco úplně jiného.
A s věkem se to fakt lepší.
Zkus dcerce vždycky předem říct, co ji v ordinaci čeká, po pravdě, že to nebude bolet (takové vyšetření při angíně snad nebolí). A když vydrží nebrečet, tak klidně odměňuj. Něco přiměřeného překonanému strachu a bolesti.
Když bude holčička mít před sebou něco pozitivního, bude se jí to líp snášet.
A brala bych ji s sebou do poradny s miminem, aby chodila k doktorce když se jí tam nebude vůbec nic dít (to samozřejmě musí vědět předem a musí ti věřit).
Někoho to nepřejde nikdy. Třeba mě Jako dítě jsem vyváděla stejně jako vaše dcera a jenom stud mi brání nevyvádět i dneska. Takže se mi "jenom" podlamují kolena, jsem zbrocená studeným potem, třese se mi hlas a taky ruce (jako feťákovi při absťáku) a jak na mě doktor vytáhne nějaký mučící nástroj, zatmí se mi před očima a někdy i omdlím. Nemůžu s tím vůbec nic dělat, trpím fóbií z bílého pláště. Dokonce i když si jdu třeba jen pro potvrzení na řidičák, jak vlezu do čekárny, udělá se mi špatně.
Navíc velmi špatně snáším bolest. Když vím, že mě čeká něco hnusného, beru si prášky na uklidnění, jinak bych tam nedošla. Vždy a všude vyžaduju umrtvení. Na některá vyšetření bych nešla za žádnou cenu, mám svoje hranice. Děsím se chvíle, kdy budu muset do nemocnice. Doufám, že nebudu muset, protože to by byl můj konec
Ještě jednou se můj synek takhle vyznamenal. Měli jsme spolu takovou dohodu, že když bude sekat dobrotu, dostane Kindrvajíčko. Manžel kvůli tomu dělal zle, co prý je to za výchovu. Pak jsme byli na "přetažení šulínka", fakt to bylo bolestivé kluk plakal, ale nějak jsme to přežili. A na jednu z posledních kontrol musel tenkrát jít tatínek ..... Brácha malého patřičně vyškolil a od doktora se vrátili s modelem bugatky za dost peněz a s tím, že k doktorovi choď sama, on tam plakal. No plakal ..... něco ze sebe fakt vycedil - pro tatínkovo oko.
Naše dětská doktorka mi jednou, když náš syn zas vyváděl při pohledu na injekci povídala, že to, co předvádí synek, je ještě pohodička, ale že jeden chlapec chodí v případě nutnosti mimo ordinační hodiny,protože začne ječet při vlezu do čekárny a rozeřve všechny ostatní děti. Asi je to normální, pamatuju se, jak jsem se v předškolním věku prala s doktory v nějaké nemocnici, kam mne vzali z protekce na vyšetření. Byla jsem pořád nemocná a naše doktorka na nic nepřišla, tak se nabídla nějaká známá, že mne pořádně vyšetří a já tam udělala příšernou scénu. Však to bylo oprávněné - píchali do mě, šťourali do krku, do nosu a do zadku Prostě pro 4leté dítě nic moc příjemného, krve mi brali několik ampulek. Pak jsem taky měla nějakou dobu strach z doktorů, přešlo to.
U syna bylo paradoxní, že se nikdy nebál zubaře, ale bál se jehel (možná bojí pořád, ale dlouho ho nepíchali). Takže si klidně nechá vrtat zub, ale raději za živo, než by si ho nechal umrtvit.
Nechala bych ji si to odžít. Určitě je to hodně nepříjemné, pro ni i pro Vás. Ale prostě se bojí a tak to dává najevo tak, jak v jejím věku umí. Časem pozná, že ne vždy se děje něco hrozného a také se naučí strach lépe zvládat. Jsou ovšem i takové případy, kde se prostě člověk lékařů panicky bojí celý život. Nazývá se to, syndrom bílého pláště, myslím. Mám takovou známou, bojí se tak, že jít k zubaři je pro ni utrpení jen ve stavu nejvyšší bolesti a i tak to bylo dost fiasko a ani není očkovaná. Pro běžného člověka je to asi dost nepochopitelné, ale představuji si to něco jako fóbii jako je z uzavřených prostor, pavouků, apod., ty taky nejsou podloženy racionálně. Ovšem nemyslím si, že v této fázi pomůže psycholog, prostě to buď odezní nebo ne. Zdá se mi, že tomu nepomůže dělat z toho větší záležitost než je. Možná si tím trochu protiřečím, ale jeví se mi to pro ni jen potvrzení, že je čeho se bát... Nejsem ale zastánce psychologů při každé příležitosti, jak je dnes v módě, tak je to možná dáno i tím. Určitě bych pár let počkala, jak se to časem urovná nebo ne.
bohunka: musíš uznat, že ty jeho výstupy měly logiku
jita;-): moje čtyřletá má naopak svůj rozum, když se jí devítiletá snažila vyžvanit, jak to je s Ježíškem a že už jsme koupili stromeček, pravila "jsi blbá, stlomeček nosí Ježíšek"