Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
Naše drahá dcera se rozhodla ukončit svou školní docházku pět měsíců před ukončením základní školy. To nebohé dítě, které poslední dva roky s námi nemluvilo, zavíralo se do pokojíčku, ukončilo všechna přátelství a známosti, odmítalo vystrčit hlavu na veřejnost, nákup čehokoliv byl adrenalinovým sportem a vymalovalo si pokoj na černo. Teda nejdříve na šedo, pak dvě stěny přetřela na černo (kde a jak sehnala barvu je pro mě dodnes záhadou, když odmítala kamkoliv vystrčit nos) a poslední zeď je čtverečkovaná červeno šedá. Ale podle psycholožky depresemi netrpěla, na to má moc energie. Aha, takže je pouze v pubertě.
Nicméně po dvou letech zamklosti a uzavřenosti na nás začala ječet, mlátit věcma, sem tam se i něco proletí vzduchem a jediné, co z ní dostaneme, je, že ji ve škole už nikdo nikdy neuvidí. Proč? To pravděpodobně netuší ani ona sama. S manželem uzavíráme sázky, jestli já ji dřív zabiju, nebo on zmlátí. Ono by sice ani jedno nepomohlo, ale šel by sedět jenom jeden z nás, zatímco ten druhý by se nadále těšil z potomstva.
Frustrace si každý léčíme jinak. V sobotu odpoledne jsem se pustila do malování v technické místnosti a přes noc natřela botník. Sice, pravda, ve tři hodiny v noci by měl člověk podnikat jiné činnosti, ale to, co si vyslechl váleček, by se v jinou hodinu nedalo vypustit z úst. Mimochodem zlomila jsem jednu štětku. V neděli večer jsem dílo dokončila a v noci trošku pouklidila, abychom se ráno aspoň dostali ven a našli obuv. A ač jsem ráno usínala u počítače a bolelo mě celé tělo, mysl jsem měla poměrně klidnou. A hlavně mě přešly všechny vražedné myšlenky. Spala jsem necelé čtyři hodiny, ale byly to čtyři hodiny v tahu, což se mi nepovedlo už spoustu roku. Teď ještě uklidit a nastěhovat všechno zpátky. A obývák by taky potřeboval vymalovat, na to možná dojde, až mě potomstvo vytočí příště.
Manžel se v neděli vydal na den otevřených dveří po autosalonech. Vypadá to na nové auto, pokud se mu podaří přesvědčit banku o výhodné investici. Pravda, nové auto by se hodilo, ale coby léčba pocuchaných nervů mi to přijde krapátko drahý špás. I když vlastně ano, vždyť se říká, že pořídit si děti v dnešní době je luxus. Obešla jsem s ním Opla a projeli jsme se v Zafiře – hezké autíčko, až na tu cenu. Nejnovější Toyota Avensis taky není špatná, pak jsme se zastavili u VW a Škody a skončili u Peugeota. A u něho asi i vysypeme peněženky. Sice jsem byla pro něco menšího, než máme teď, nakonec to bude větší, ale s našimi aktivitami a nápady (my musíme mít místo na dva psy v přepravce a letadla) a navíc musí auto utáhnout karavan, toho zas tak moc na výběr na trhu není.
No a aby toho nebylo málo, snažíme se už pár měsíců prodat náš maxi karavan a za utržené peníze koupíme nějaký menší. A nebo vyměnit za menší. Ano, konečně se ozval zájemce, z Faerskych ostrovů. Jak ho tam dopraví naštěstí není můj problém, hlavně pokud se na něj přijede podívat a přiveze peníze.
A manžela přepadla fantastická myšlenka hodna zaznamenaní do dějin. Hele, nešla by ta holka něčím uplatit? Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z faktu, že chce podplácet dceru za to, že laskavé dochodí školu. Ano, jeho logika = cesta nejmenšího odporu. Ale ať se mi to líbí, nebo ne (teda spíš ne), tak bude mít holka ukončenou základní docházku a závěrečné zkoušky. Účel světí prostředky. A pak děj se vůle boží, buď se vzpamatuje a někde začne něco studovat, a nebo taky ne. Ale i kdyby si dala rok pauzu, tak bude mít aspoň ukončenou základku. Takže jsem v neděli večer kývla na nemožné a ano, přispěji ji na zájezd do Tunisu (a všechno ve mně řve, abych to nedělala). Ale jestli školu i přesto nedodělá, tak jí urvu hlavu a budu vám popisovat zážitky z dánského vězení.
PS. Od sepsáni tohoto článku uplynuly už skoro 3 týdny a potomek se sám od sebe začíná poohlížet po středoškolském vzdělávacím systému – možná není všechno ztraceno
PS.2 Záloha na Tunis je zaplacená a tiše doufám, že se během října nezačnou v tamních končinách domorodci vraždit!
PS.3 Karavan se na Faerské ostrovy stěhovat nebude, zájemce si to rozmyslel
6.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Petruša: No jo, ale vy jste se nedohodli, tys mu to řekla a neověřila sis, že souhlasí. Nebo ti to odsouhlasil? Oni si miláčkové rádi filtrují naše nepopulární pokyny.
I když já občas taky na brblání tohoto typu odpovídám, že já můžu a oni ne a nebudu o tom diskutovat. A když jsou naštvaní a přece jen udělají požadované, tak je obejmu a dám jim pusu. To je obvykle dost zázračný prostředek.
mě nejvíc štve, že mi furt odmlouvá, prostě jak puberťák, cokoli po něm chci a furt argumetuje s tim že já si taky něco dělám svýho. Konkrétně dneska, říkám mu ať si veme pyžamo a pak ať si to jde dodělat (nějakou hru na pc). Za deset minut koukám on u PC bez pyžama. Tak mu říkám kde má to pyžamo a on že za chvilkum, tak mu říkám že jsem se už před 10 min. dohodli že si nejdřív veme pyžamo a pak si to dodělá. Tak ať si ho laskavě jde vzít a už kecy, ksichty a "ty si taky něco děláš"
Verera: tak že by nějaká šance u nás ještě byla? (ale nevěřím tomu )
Petruša: No, můj miláček je lev, takže nesnese, aby byl poražen, pokud ale dostane prostormožnost čestného úsupu , projeví svoji velkorysost
Beran je slečna, s tou taky nehne nic, pokud se rozhodne, ale ona naštěstí objevila kouzlo diplomacie a nesnaží se prorazit hlavou, když to jde jinak.
Kozoroh18: tak koukám že věkem se to nelepší...
Lindo drzim palce z te skoly neslev, dodelat ji musi, ikdyby to mela dodelavat o prazdninach atd...(neznam dansky skol. system) na tom trvej z toho neustup ani o pid... Nema neco co ji bavi??? Treba rada kresli, maluje, hraje na klavir, tanci, pise? Vis na stredni uz je to vic specializovane mohla by delat neco co ji bavi, naplnuje...Vis, aby si neco nasla za cim by chtela sama jit nejaky svuj sen realizovat (talent)...V tom ji podporovat, ale zaroven ji rict, ze proto musi sama neco udelat, samo to nepujde...Dostat do ni nejake nadseni pro neco...Zkusila bych to tak, ale v kazdem pripade tlouct do hlavy dodelat skolu a potom at si sama zkusi vymyslet nejaky plan do budoucna, karieru ja to vidi sama??? Drzim palce, znama mela dceru neco podobneho ta se kupodivu zklidnila az si nasla kluka, zacli spolu bydlet atd...Skolu dodelala, pracuje, ale je ji skoda, protoze ma mnohem na vic, ale je jeste stale mlada, nic nekonci...
Petruša - moje mamka o kterou se snažím pečovat, také vždy řekne já jsem beran a ten má tvrdou hlavu. Škoda, že když to ví se nesnaží aspoň někdy nestávkovat. Já jsem také svá.
Verera: no jo, ale ten můj mezek je ještě ke všemu beran, takže i když třeba jde o zjevnou blbost kdy záhy přijde na to, že pravdu má matička, tak si dál tvrdí svou, prostě aby bylo po jeho
Bojiště mě doma taky štve. A ještě řev, protože on si furt asi myslí že si člověk dělá prdelky když něco říká klidným tónem. Dokud nezařvu, tak se nehne
No ale tak za 15 let by to mohlo být lepší
taky jsme vždy usoudili, že to ,,bezva´´ chování dětí je vždy po tom druhé.
LINDA ty a tvůj muž - rodiče ,,stávkujícího´´ dítěte pojedete kam za odměnu, že vám dcera zbytečně komplikuje život a vydírá. Tak to bych teda neudělala. Chodit do školy je povinností dětí jako rodičů chodit do práce, když chtějí nějakou životní úroveň. Tak bych až ukážeš, že je na tebe spolehnutí, tak pak můžem uvažovat o nějakých výhodách. Jinak oba musíme do práce a odměna je za to co tam odevzdáme a tokud dostaneš od nás vše co pro svůj život potřebuješ, tak tvou povinností je to vracet pravidelnou docházkou do školy a odpovídajícímy výsledky tvému IQ. Pokud se ustupuje malým dětem a ony si na to zvyknou pak se jen těžko, když jsou starší rodiče něčeho domůžou.
Je to složité a na kdeždého platí něco jiného.
Linda: nadávat Tobě? Proč? Každý může projevit svůj názor, jen jsem ještě neslyšela NORMÁLNÍ RODIČE, kteří by říkali, aby vlastní děti to špatné dělalo. Období puberty je velký biologický převrat. A ne každé dítě jím přejde v poklidu.
Jediné, co na to platí, nic nezakazovat... naopak rozvíjet hloupou představu dítěte a ... udržet vzájemnou komunikaci. Prostě dokázat dítěti, že mu "fandíme". A teprve potom říci, co kdyby náhodou se to zvrtlo a stalo se ... prostě myšlenky správnosti formulovat opatrně...
Vydrž, dcera se srovná, jen to vezme trochu času a nervy rodičů.
Linda: Holky bývají po tatínkovi
I když šroubovák si do zad nemohl zapíchnout sám. To někde tiše seděl a přihnal se k němu nějaký darebák a bodnul ho, ne?
Petruša: Taky mám dva zcela odlišné exempláře, ale s pubertou synek mění taktiku. Zatímco dřív vztekle řičel ,když jsem mu něco zakázala, teď jen pokrčí rameny a řekne, že je mu to jedno. Jenže já vím, že není, že si jen potřebuje zachovat zdání, že se ho to nedotklo, to chápu a vcelku respektuju, nakonec je to i příjemnější než vzteklý křikloun.
A úplně nejlepší je,když se na něj podívám a zeptám se, jestli místo těch sporů není lepší se domluvit, on uzná, že ano a nějak to společně vymyslíme. Mně se hrozně příčí mít doma bojiště a za chvíli už stejně nebudu mít žádné prostředky na to prosadit nějaký trest, pokud on ho dobrovolně neuzná, a nakonec trestat takhle velkého kluka mi přijde divné, raději bych, aby cítil sounáležitost k rodině a chápal, že když se dobrovolně vzdá některých svých domnělých práv ve prospěch celku, bude to ve výsledku dobré i pro něj.
On to asi není univerzální recept na všechny, ale mě se v praxi nakonec stejně nejvíc osvědčilo mu říct svůj názor."Dělej jak myslíš, ale já si myslím, že by to mělo být takhle." Bylo to mnohem efektivnější, protože násilím bych ho k něčemu vůbec nepřiměla zatímco když měl volbu, obvykle se přiklonil ke mně a nebo jsem zjistila, že nakonec měl pravdu on, proč ne.
Linda: No já už mám pubertu dítka za sebou, bylo to strašné a bylo toho dost, a pod zorným úhlem svých zkušeností mám pro tebe dobrou zprávu: když tohle všechno přežiješ a dítka ti dorostou do normálních lidí, neuvěřitelně tě to zocelí, pak budeš mít pocit, že cokoli se ti stane, jakýkoli pracovní, soukromý problém je naprostá bnkačka. Zároveň až se zbavíš techhle starostí najednou budeš mit nesmírný množství volnýho času a úžasný přebytky energie, který můžeš vrhnout nějakým užitečným a novým směremTakže do budoucnosti tě čekají samá pozitiva a radosti
sharon: myslíš určitě to mladší že?
Fantasticky.... takze suma sumárum kdyz to shrnu, jste zajedno, ze detatko podedilo energii po mamince . Vám by mel viking podekovat ,konecne jste mu potvrdili jeho teorii, ze tohle nemohlo vyjit z jeho rodiny, on prece byl ten chlapecek, ktereho kam posadili tam ho nasli .... hmm to by me fakt zajimalo jak tedy prisel k tomu sroubováku zapichnutymu do zad