Půjdu do kriminálu za to, že dám svému dítěti přes zadek?
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková chce prosadit zákon, podle nějž bude možné děti tělesně trestat až od věku pěti let. Alespoň tak jsem si to v sobotu přečetla na portále iDnes. Docela by mne zajímalo, jak se na to díváte vy, čtenářky, které jste již samy matkami nebo babičkami. Mně totiž tento návrh přijde úplně zcestný a mimo realitu, ačkoli sama nejsem přívržencem tělesných trestů.
Nicméně jsou chvíle, kdy plácnutí přes zadek nebo přes ruku na svých dvou synech ve věku dva a čtyři roky použiju. A nepřipadám si jako nějaký tyran. Samozřejmě, že se jim nejdřív snažím vše vysvětlit, ale když to nepomůže, tak to jedna „dobře mířená“ většinou rychle vyřeší a kluci se srovnají.
Nevím, jak vám, ale mám pocit, že takový zákon by dost zasahoval do mých práv jako rodiče, připadá mi šílené, že by mi někdo měl diktovat, jakým způsobem mám vychovávat své děti. Prosím, nezaměňujte to s tím, že bych souhlasila s týráním, to v žádném případě. Ti, kteří děti nepřiměřeně týrají, to budou dělat dál, zákon nezákon, a na takové lidi bych uplatňovala ty nejpřísnější tresty.
Jedná se mi o normální, běžnou výchovu v rodinách. Jsou děti, které prakticky nezlobí a bez problémů si nechají vše vysvětlit a poslechnou. A pak jsou takové (a ty mám doma), které zkoušejí, kam až můžou zajít. Když nepomůže první ani druhé varování, co s tím? Přece nejde dětem donekonečna xkrát za den vysvětlovat milión věcí pořád dokola. Mí synové jsou v tomto ohledu velmi vytrvalí. Jsou schopní některé věci zkoušet opakovaně, aby se přesvědčili, jestli jim to tentokrát třeba neprojde. Nechci si připadat jako bezradná matka, která se bojí adekvátně zakročit, když uzná, že je to v danou chvíli jediné správné řešení.
Jak to máte s dětmi vy? Plácnete je občas? A připadá vám to normální? Nebo patříte k rodičům, kteří by v životě na své dítě nevztáhli ruku? A jaké výchovné metody používáte? Já jsem zkoušela různé zákazy a podobně, ale to se nikdy s trvalejším účinkem nesetkalo. Když klukům zakážu třeba večerníček, tak místo toho akorát zlobí.
Co si o zákoně, který vám bude diktovat styl a způsob výchovy vlastních dětí, myslíte?
5.3.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Půjdu do kriminálu za to, že dám svému dítěti přes zadek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Nejsem pro fyzické tresty, ale jak jinak vysvětlil 8-měsíčnímu batoleti, že do zásuvky se ruce nedávají? Domlouváním? Párkrát dostal po prstech a pamatuje si to, a to už je mu o rok víc. Ale když stahoval ubrus ze stolu, tak pokaždé dostal přes prsty, nebo jsem ho jen okřikla, to ale vůbec nepomáhalo, tak jsem se tvářila, že to nevidím a ono ho to přešlo - jen provokoval a měl radost, že se máma zlobí. Každá situace potřebuje jiné řešení, ale hlavně pevné nervy.
babkatapka: tak s tebou souhlasím, vidím, kam to vede u ségry, u kluků nemá vůbec žádnou autoritu a dneska když už jim je 5 a 7, tak na to plácnutí nereagují
sharon: Äáááá, máme Tě, matko Herodesko !
Máš kliku, že už je to promlčený...
Podle mě je to blbina, některé dítě se prostě musí plácnout a čím dřív tím líp. Díky bohu, že už malé dítě mít nebudu. Při našich zákonech člověk nikdy neví a je v krimu ani neví jak
mam-ča: to jsem udělala holce taky.....na troubu lehce přiložila pacičku.....a taky obcházela obloukem .....................
Můj bývalý kolega vychovával svou dceru drsně, názorným příkladem. Jeho hyperaktivní 2,5letá dcerka Štěpánka např. neustále kroužila kolem kamen, a "jako" na ně sahala, aby vyvolala bouřlivou reakci rodičů. Žádné vysvětlování, že kamna pálí, na ní nezabíralo, nikdy jí ani neplácli. Tak jí jednou při tom natahování prstíku na kamna táta za ten prstík popad, a přilepil jí ho na kamna. Spálenina to byla maličká, ale od té doby Štěpánka chodila kolem kamen velkým obloukem a hlásila, že "pálí, pálí". Pořád lepší, než aby si třeba sama spálila celou ruku.
Dnes by ho za jeho výchovné způsoby nejspíš zavřeli.
jelítko: já nehleděla kam bacím když mě vytočily....a následky nemají, to už by se projevilo...
jelítko: do hlavy néééééééé............
Myslím, že výchovné plácnutí neuškodí. Jenom do hlavy bych je nebila. Facka nebo pohlavek se mi nelíbí. Jedna přes prdel nebo přes ruku ovšem ano, když to zabírá.
orinka: Super s těmi hyperaktivními dvojčaty, souhlas.
Děti ještě nemám, ale taky to vidím jako naprostý nesmysl. Předpokládám, že se budu snažit tělesným trestům vyhnout, ale nějaké to plácnutí ve vyhrocených situacích, výjimečně použité jen dítěti úkáže, že je to skutečně vyhrocená situace a že silně překročilo čáru. Někdy to prostě poslouží líp než tisíc vysvětlování a zákazů. Zajímalo by mě taky, jak přišli zrovna na hranici pěti let. Jakože do té doby se to nesmí, dítě to bolí a nemá to smysl a pak už ano? Je to celé úplně postavené na hlavu. Souhlasím s ostatními, že právě v tomto období to má největší smysl, později už dítě lépe chápe vysvětlování, lépe slouží motivace, trest, oměna, aj.
HelenaPa: to znám, já teď na přelomu leden/únor měla pravačkuv sádře. Hádej co jsem dělala...?
mam-ča: s tou bradavkou myslíš Issovou ...
mam-ča, denda04: jasně že zákon sadistům nezabrání v jejich "radostných aktivitách"... ale politikové našli takové řešení.
Kdyby trochu více přemýšleli, možná by objevili něco moudřejšího. Např. aby rodiče nemuseli pracovat 50 h a více týdně (nutnost pro zajištění chodu domácnosti), ale aby vystačilo třeba "jen 35 - 40 h" a hlavně, aby byl čas na výchovu dítěte. Protože unavený člověk, permanentně ve stressu, potřebuje odpočinek... a k tomu vzpouzející se dítě... atd.
Stabilita, prosperita, adekvátní práce každému člověku... když máme to, co milujeme a baví nás to, nebudeme dělat tolik lumpáren. :)
Ať vymyslíš cokoliv, vždycky se najde někdo, kdo to překrouží a využije ve svůj prospěch. Dospělý i dítě. Je to o morálce jako takové...
mam-ča: Když ono se za volnou výchovu a nepotlačování osobnosti schovává kde co. Ona k tomu ale patří i výchova k vlastní zodpovědnosti. Ať se dítě rozhodne samo, ale samo taky ponese následky (přiměřeně k věku). Když může všechno a ať udělá cokoli, někdo to za něj vyžehlí a zachrání ho, tomu bych výchova neříkala.