Začínají prázdniny, nenechte si je zkazit vysvědčením, které nesplní vaše představy
Nikdy jsem nerozuměla tomu, proč se někteří mí spolužáci báli jít domů s vysvědčením. Nechápala jsem, čeho se tak strašně bojí, když přece jejich rodičům musí být dávno jasné, co jejich potomek přinese za známky. Arch papíru, na kterém bylo všechno napsané a zpečetěné, jsem vždycky brala jen jako takovou formalitu. A to jak v době, kdy jsem byla sama ještě školou povinná, tak i tehdy, kdy se dvakrát do roka vracely s vysvědčením domů mé dcery.
V některých rodinách to ale fungovalo a funguje nějak jinak. Jako by ten jeden jediný den rodiče pocítili náhlou touhu dostát svým povinnostem. A s rákoskou v ruce se rozhodli napravit to, co se v tu chvíli už napravit nedá.
Vzpomínám si, jak moje kamarádka, která patřila k premiantům třídy, byla na konci šesté třídy bledá jak stěna. V třesoucích se ručkách držela vysvědčení, na němž byly tři dvojky. A strašně moc se bála jít domů. Její tatínek byl velmi náročný, a když její školní výsledky neodpovídaly jeho představám, sahal po dřevěném madlu, používaném na velké prádlo. Bušil do své holčičky jako hluchý do vrat. I v průběhu roku chodila s modřinami, že se kolikrát styděla při tělocviku převlékat.
Já jsem podobná traumata naštěstí neprožívala, ač jsem vyložená premiantka nikdy nebyla. Moji rodiče byli v tomto směru rozumní, a tak ten úžasný pocit, že „hurá, začínají prázdniny!“, nikdy nekalil strach z máminy nebo tátovy reakce na mé známky.
Já vím, teď se o tom píše všude. Ale nemohla jsem si pomoci. Protože je ještě dost rodičů, kteří poslední den školy nezvládnou, a pořád je hodně dětí, které se dnes budou bát jít domů...
Možná by pomohlo, kdyby si tátové a mámy vzpomněli na to, jaké oni nosili známky, jak bylo kolikrát těžké obstát v nějakém předmětu aspoň trochu úspěšně... Třeba sami zažívali strach, na který dnes určitě vzpomínají neradi.
A tak se přimlouvám za všechny vaše děti: jestli patříte k těm, kteří se chystají dnes spustit výchovný kolotoč, vězte, že teď už stejně nic nenapravíte. Ani křikem, ani fackami nebo výpraskem. Ušetřete toho sebe i své ratolesti a běžte radši společně oslavit začátek prázdnin. Protože dnes je přece nádherný den, plný očekávání, prázdninových plánů a tužeb. Tak si ho všichni hezky užijte.
Začínají totiž prázdniny!
29.6.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 33 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začínají prázdniny, nenechte si je zkazit vysvědčením, které nesplní vaše představy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Můj syn se letos vážně předvedl a dokázal si opravit některá známky i o dva stupně. Prostě je vidět, že opravdu zamakal a že se snažil. Proto jsem mu koupila pěknou odměnu za vysvědčení, ze který je nadšený https://www.armodd.cz/armodd-silentwatch-5-pro-cerna-s-kovovym-reminkem-silikonovy-reminek/
Pamatuju se, jak se jedna moje kamaradka bala jit domu, protoze dostala trojku - podotykam, ze ne na vysvedceni. Bylo to hrozne.
.jpg)
oprava prázdniny 
kdo chodí na TS a podepisuji žakajdu tak ho přece nemůže nic překvapit 
tedy ani vysvědčení hezké prázniny ( hlavně zdravé děti )
tak jako matka 4 dětí čekám vždy raději horší vysvědčení a pak jsem spokojená
.jpg)
V mém prvním vysvědčení korunovala v prvním pololetí nádherná velká čtyřka, od té doby se to se mnou táhlo. Učitelka mi v první třídě řekla, že jsem zralá na pomocnou školu, a vůbec jí nedošlo že jsem 3x dys. Naštěstí jsem změnila školu a paní učitelku, od druhé třídy se to zlepšilo. Proto když mi dítko donese trojku tak se nerozčiluji. A pokud se během roku věnuji dítku a zajímám se o to jaké nosí známky, nejsem překvapená ze známek na vysvědčení. Takže je zbytečné ho trestat za vysvědčení, mám se já jako rodič zajímat o výsledky své ratolesti, a pokud mu to nejde, pomoci mu z učivem, a o trochu to vylepšit. Rodič, který dítko trestá za vysvědčení je podle mě špatný rodič, který by sám zasloužil výprask místo svého dítěte. Celý rok na něho kašle a koncem roku dělá jako by šlo o život, to se najednou zajímá o prospěch svého dítka, ale trochu pozdě.
Já jsem se učila celkem dobře, samé jedničky jsem sice neměla, ale vyznamenání vždycky, i na gymplu. Moje děti na tom byly trochu hůř, byly i trojky, na střední dokonce čtyřky. Ale nikdy jsem je za vysvědčení netrestala, vždycky byli pochválení a dostali malý dárek. A dnes mají oba vysokou, zcela bez problémů. Pamatuji si z dětství, že jeden chlapeček v páté třídě propadl a oběsil se doma ve stodole. Připadalo mi to tehdy zcela nepochopitelné.
.jpg)
loupák: totéž jak u nás, známky, třída i přístup 
(i když ldyž dostal 2- z diktátu nebo z čeho tak vyváděl jak pominutej, že to už může mít rovnou kouli, že už to je jedno )
Johanka74: takže zapomenutá pozvánka nevadila...super, moc gratuluju, dcera je jednička 
Boubel:Tak to by ta moje asi propadla, protože se bojí výšek a kamkoli co je výš než metr by odmítla lézt.
Verera: ad tělocvik- madam nosila 4 ze šplhání, protože nevyšplhala až nahoru...
Já jsem dostala v 5.třídě trojku z ruštiny. Bála jsem se jít domů, strašně moc. Dokonce jsem přemýšlela, že uteču z domova... Domů jsem nakonec šla a dostala jsem tak moc řemenem, až jsem měla po celých nohách jelita. U nás byla ta horší matka, otec byl flegmoš, nijak to neřešil. Brrr, nerada na to vzpomínám a svoje děti za známky doma netlučem. Sice si vyslechnout menší přednášku na téma jestli se na to vyprdly nebo tomu nerozumí, ale to je tak vše.
všem rodičům přeji aby měli z dnešních vysvědčení a radost a pokud né tak aby to ustáli. Ty děti jsou vaše zlatíčka a každý nemůže být vědec. Pokud rodiče koukají do ŽK vědí ...
Bellana: Syn mi loni celý vyklepaný řekl, že má průšvih ve škole, asi bude mít důtku, nebyl v tom sám, připojil se zrovna v nevhodnou chvíli k nevhodné činnosti jiných. Tak jsem to probrali, on sám navrhl opatření, dala jsme mu najevo, že se mi jeho chování nelíbí,ale podstatné je jak se zachová dál a jaké si z toho vezme pro sebe ponaučení.
Docela mě rozesmál, když si pak hlasitě oddechl se slovy:"Uf, bál jsem se, že to bude horší." 
Prý že mu zakážu počítač nebo tak něco. Hm, proč ho trestat dvakrát, když už za to dostal poznámku ve škole a zájem ředitele o celou záležitost ho myslím vytrestal až až
.JPG){kind=avatar}
Nikdy jsem samé jedničky neměla (jen na maturitním vysvědčení). I moje známka v pololetí v první třídě byla dvojka. Jako prvačka jsem dokonce chodila za školu. Mohla já jsem trestat děti za dvojky? Vlastně ani nevím, jestli mívali na vzsvědčeních samé jedničky pokaždé nebo jestli tam byla nějaká výjimka. Nebylo to důležité. Hlavně že nedělali scény, že nebudou chodit do školy.
