Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

To znám jak muži jsou furt soutěživí... tak je to i v práci, že nás moc neberou vážně , ale i tak jsem se odvážila zkusila jsem kurz jak dělat co Vás baví bez strachu z neúspěchu a pomohlo mi to :) kurz je zdarma

http://nastartujse.cz/?a_box=94cpt266

třeba Vám to pomůže jak mě

Ted mi tu do toho syn placnul a poslal to dvakrat
Asi to chtel zduraznit

Verera: Viv :o): Naprosto s vami souhlasim
Napriklad placnuti pres zadek kdyz uz to dite v necem prehani a me "ujede ruka" povazuju za svoje selhani a snazim si to pak s ditetem vysvetlit samozrejme s omluvou, ze jsem to udelala spatne a vysvetlit proc atd.
Nemam rada takove ty vety typu "skoda rany, ktera padne vedle"
Deti se samozrejme snazim vedome neponizovat. Ovsem nevim, zda vzdy odhadnu, co by mohly brat jako ponizeni, kazdy to ma jinak a nekoho muze ponizit, co jineho necha chladnym
Obcas je to slozity

Verera: Viv :o): Naprosto s vami souhlasim
Napriklad placnuti pres zadek kdyz uz to dite v necem prehani a me "ujede ruka" povazuju za svoje selhani a snazim si to pak s ditetem vysvetlit samozrejme s omluvou, ze jsem to udelala spatne a vysvetlit proc atd.
Nemam rada takove ty vety typu "skoda rany, ktera padne vedle"
Deti se samozrejme snazim vedome neponizovat. Ovsem nevim, zda vzdy odhadnu, co by mohly brat jako ponizeni, kazdy to ma jinak a nekoho muze ponizit, co jineho necha chladnym
Obcas je to slozity

Viv :o): Ono to je tak, že dítě se mnohem víc učí příkladem než tím, co se mu říká. Kdo je oceňován a chválen, naučí se oceňovat a chválit, kdo je odsuzován, naučí se odsuzovat.

Verera: mno, muzu potvrdit, ze si dodneska nektere situace, kdy jsem kymkoliv jako dite byla srazena pamatuji, i ten pocit z toho (a predevsim, pokud me srazila uznavana autorita, tak si to pamatuju nejvic)... takze neco na tom asi bude... protoze spoustu jinych veci si pamatuju jen mlhave. Taky je pravda, ze jsem tim vzdycky znejistela a s urcitymi pocity nejistoty v nekterych oblastech (prave ty ktere se tykaji toho detstvi) bojuju dodnes. Ale jako velka to jakz takz umim zpracovat, nastesti... ale trvalo to taky nez mi to doslo...

Viv :o): srážet a ponižovat určitě žádné dítě, ale ti lvi jsou na to nějak háklivější.

Když srovnám syna a dceru (samozřejmě může to být i povahami), tak syn lev, zaznamená nejdřív, že byla dotčena jeho důstojnost a pokud to tak je, už nevěnuje pozornost tomu, co se po něm vlastně chce, už mu na to v tu chvíli v mozku nezbývá kapacita, protože řeší tu urážku, a klidně můžejít o drobnost. Takže pak je s ním těžké pořízení.

Dcera se zabývá věcnou záležitostí problému a až pak jí naskočí slzičky, že jsem na ni třeba použila tvrdší tón než bylo nutné.

Monik: tuhle jsem koukala na Show J Krause a byla tam Misa Kudlackova, mluvila o vychove deti ve spojeni s horoskopy (napsala i o tom docela vtipnou knizku) a ta rikala, ze dite lev se nema srazet a ponizovat, ma se chvalit, jinak se z nej stane zlej zamindrakovanej lev Ale zrovna to srazeni a ponizovani si myslim, ze by se u deti praktikovat nemelo at je ve znameni jakem je...

Jsem naprosto nesoutěživá a bez nějakých výraznějších ambic. Docela mi to komplikuje život, jak nejsem hnána tím, poměřovat se s ostatními a být lepší než oni. Spíš mě to odrazuje, když bych se měla s někým poměřovat, to nesnáším a děsně mě to demotivuje ohledně jakékoliv snahy. Průměr mi ve všem zcela stačí a v čem jsem poslední, tak hold jsem poslední, asi mi to z nějakého důvodu nejde a proč se namáhat... Sport, hlavně ten kolektivní, byl vždycky utrpení. Nesnášela jsem, jak to ostatním kazím v družstvu, když jim z nějakého záhadného důvodu na výhlře záleží, ale prostě k nějakému výkonu jsem se ani tak nedokázala donutit. To stejné i při nějakém jiném poměřování, i třeba ve věcech, co mě baví, jsem v tom ráda dobrá sama pro sebe (ale jsem dost náročná, tak to není skoro nikdy), ale jakmile by to bylo položeno, jestli jsem/je to lepší než u jiného/jiný, tak to je pro mě děsné. Jak jsem tu nedávno četla, že někdo soutěží se svými děti a děsí se toho, až jednou je nepřekoná, tak to mi přijde vůbec úplně padlé na hlavu, tedy bez urážky.
Jo, Květa Fialová to jednou vystihla, že proč by si přála vítězství pro sebe, to přece znamená, že tím někomu jinému přeje prohru. Já ji až tak nemusím, na mě je trochu moc "mimo", o když na ten věk obdivuhodná, ale tohle to prostě přesně vystihuje, jaký já mám vztah k soutěžení. Prostě, když mě nekdo hecoval, to zvládeneš, tak jsem si řekla "proč bych měla?", neznám na to odpověď, být lepší než někdo, mě neláká. Plus to popichování, aby se vyprovokovala nějaká aktivita nebo intenzita, to mi prostě přijde trapně průhledně manipulativní.
No, zase si soutěžení vynahrazuji v jiných oblastech, mám své názory, někdy i dost černobílé nebo radikální a přes to zase nejde vlak.

Monik: to bych si netroufla ti radit, my jsme vůbec v příbuzenstvu samý lev a myslím, že většinu věcí vidíme každý úplně jinak

Verera: definuj slovo "ukliď"
doufám, že moje dcery s k tomuto příspěvku nikdy nedostanou

Ty jo. Vas je tady lvu
To se aspon budu mit kde poradit, kdyz budu chtit vedet, jak muze nektere situace videt moje dcera z pohledu lva

Linda: 9:38 No tak to uz te chapu Ta tvoje dcera je jak moje tchyne (s tema prednaskama) a to je fakt nekdy o nervy

mam-ča: 9:52 tuhle hezkou schopnost ma muj muz

Křeček: 9:54 No to je bomba. Jaaaa jsem tam chtel byt prvni

Verera: 9:34 Diky, tu prvni pulku prispevku si prepisu a nekam povesim
Snazim se to tak delat. ale obcas clovek sklouzne k mocenskemu vnucovani A tys to hezky a strucne popsala, tak abych si to mohla pripominat Mas pravdu, funguje to tak, mam to na dceri vypozorovany
Tim aristokratem jsem spis myslela, ze obcas se podiva tak jako zpatra a da nam s takovym zvlastnim blahosklonnym vyrazem nejaky "prikaz"
Od te doby, co mi rekl jeden pan, ze je stara duse a ze byla v minulem zivote aristokrat, se pri takovych prilezitostech nerozciluju, ale jen ji v klidu vysvetlim, ze nejsem jeji sluha

Já bych teď chtěla slyšet ty matky, které ve školce ještě harantíky mužského rodu v tomto podporují, co by nám řekly k tématu