Nevhodný dárek. Děti nám darovaly štěně.
S manželem se strašně zlobíme na naše dospělé děti, protože na nás ušily pěknou boudu. Udělaly něco, co s nedělá, postavily nás před hotovou věc a vůbec je nezajímá, jak se teď cítíme. Bez toho, aby se nás předem zeptaly, nám totiž koupily štěně.
Jsme už s mužem oba v důchodu, oba jsme měli dost fyzicky náročné zaměstnání, takže ten důchod si užíváme. Vhovuje nám klid, časová svoboda a možnost dělat jenom to, co se nám zrovna chce. Občas si vyjedeme někam na výlet, zajdeme do kina, sem tam i do divadla, ale to ne moc často. Hodně rádi jsme ale spolu i doma. Čteme si, povídáme, hrajeme karty, koukáme se na televizi a tak. Jednou měsíčně máme na celý víkend vnoučata. Musím říct, že s mužem máme moc hezký vztah, je nám spolu dobře, nejdeme si na nervy. To ani náhodou.
S tím, jak trávíme a čas a jak žijeme jsme oba spokojení a vyhovuje nám to. Ne tak našim dospělým dětem, kterým už je oběma přes třicet let. Synovu sedmatřicet, je ženatý a má dvě děti a dceři je o tři roky méně, zatím je svobodná a bezdětná.
Už před nějakou dobou začal jak syn tak dcera (asi se nějak domluvili) kritizovat náš způsob života. Podle nich jsme málo akční, hnijeme doma a o nic pořádného se nezajímáme. Tenhle názor si nenechali vymluvit, zasekli se na tom, že to tak je a basta. Došlo to tak daleko, že jsem se už ani netěšila na jejich návštěvy, protože to bylo samé peskování z jejich strany, jako bychom s mužem byli malí. Dost často jsme se s nimi i pohádali, to pak dali chvíli pokoj a za čas začali nanovo. Nejdřív nenápadně – co jste dělali, kde jste byli atd. atd. A pak, když usoudili, že naše aktivita neodpovídá jejich představám, začali nás moralizovat.
Teď jsme měli s mužem výročí svatby, přirpavila jsem pohoštění a obě děti i vnoučata jsme pozvali na oslavu. Těšila jsem se, že alesdpoň u téhle příležitosti proběhne návštěva v klidu. A to jsem se pořádně zmýlila. Oni nám totiž přinesli štěně! Normálně, bez předchozí domluvy pořídili dvouměsíční fenku jorkšírského teriéra a dali nám ji jako dárek k výročí. Totálně nás tím šokovali. Nemile. Nikdy jsme psa neměli a ani jsme nikdy nepřemýšleli, že bychom si ho někdy pořídili. Tak jsme dětem řekli, že takovéhle dárky se bez předchozí domluvy nedávají a že pejska nechceme, ať si ho vezmou zpátky. Syn i dcera byli strašně uražení, prý to myslí dobře, chtějí, abychom měli v důchodu nějakou náplň a nutnost každý den vyjít na procházku. Prostě takové ty jejich chytré řeči.
Stáli jsme s mužem na svém, že pejska nechceme, že kdybychom chtěli, pořídili bychom si ho sami a trvali jsme na tom, ať si ho odnesou. Na to oba řekli, že to v žádném případě nejde, dcera by neměla možnost se o něj kvůli své práci od rána do večera starat a syn se snachou už jednoho psa mají a druhý v domácnosti by byl problém. A že nám tím pádem nezbývá nic jiného než si pejska nechat. Nechtěli jsme na to přistoupit, došlo k opravdu nehezké slovní přestřelce a celá situace dopadla tak, že se děti i s vnoučaty najednou nahonem sebrali a doslova zdrhli z našeho bytu a tu fenečku nám tam nechali.
To se odehrálo teď o víkendu v sobotu. Pejsek nám tedy zůstal proti naší vůli. Nejsme necitové, ta psí holčička za nic nemůže, je to nevinné štěňátko, přítulná, roztomilá. Přiznávám, není těžké si ji zamilovat. Asi to dopadne tak, že nám zůstane, postaráme se o ni, samozřejmě. Ale máme v sobě hodně hořkou pachuť z chování našich dětí. Oni nás natlačili do situace, kterou jsme nikdy nechtěli řešit. Psa jsme nechtěli, je to starost. Teď řešíme loužičky, studujeme, jak na stravu a tak. A taky přemýšlíme, co s ní, když budeme chtít do divadla nebo do kina. Máme na děti hrozný vztek a občas nás napadne to štěne prostě vzít a jednomu nebo druhému ho odnést. Ale kdoví, jak by to pro tu fenečku dopadlo a kde by nakonec skončila.
Co byste dělaly a hlavně jak byste se cítily, kdyby vám vaše děti udělaly to, co ty naše nám? Připadá vám tohle jejich chování v pořádku? Oni si totiž vůbec neuvědomují, že by udělali něco špatně.
2.11.2016 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevhodný dárek. Děti nám darovaly štěně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ahoj, tak to mě by udělal takovýhle nečekaný dárek strašnou radost! Miluji zvířata a hlavně psy. Já si musela toho svého koupit sama. Manžel byl nejdříve proti, ale teď jsou z nich parťáci. Dokonce teď můj muž našemu miláčkovy vytiskl nějaké nové hračky na jeho 3D tiskárně, kterou si opravil díky součástkám odsud: https://eshop.sharplayers.cz/dily.
Mohla bych Vám doporučit velice kvalitní salámek pro psa, https://krmivo-brit.cz/cs/produkty/psi/brit-premium-sausage-chicken-and-venison, podívejte se na jeho složení. Moc takových výrobků, s tak vysokým obsahem masa pro psa nekoupíte.
Co to znamená vybírat kvalitní pamlsky? z čeho? které jsou nejlepší? a salámky mu moc dávat nechci, to je většinou hodně nadstavené moukou ne?
U našeho psa by to ani jinak nešlo, když jsem ho cvičila, tak bez pamlsků by to vůbec nebylo možné. Pokud se ale o něj chcete starat správně, tak doporučuji vybírat hlavně kvalitní pamlsky. Hodně jsem ho cvičila i na salámek.
Já jsem byla ze začátku na naše děti také naštvaná, vůbec nemám ráda takové překvapení. Teď po roce už si ale život bez našeho psa nedokáži představit, jen musíme trochu zapracovat na výchově, na co cvičíte psa? je dobré ho cvičit za odměny? jako když to udělá dobře, tak mu dávat nějaké pamlsky?
Tak jestli hledáte kolo pro drobnější dítě, tak se podívejte na dětská odlehčená kola Woom a Frog já jsem tam kupovala kolo pro naši holčičku, které mělo 5,5 kg.
Dobrý den, prosím poradíte mi jaké koupit kolo pro 10 letého kluka, který je ale hodně opravdu hodně drobný?
Miladko, jsem přesvědčena, že jsi rezignovala a fenečku si zamilovala. Je to úžasné plemeno, já sama mám už třetí. Všechny jsme s manželem nesmírně milovali a ony nám to oplácely. Je to do bytu ideální plemeno. Manžel mi loni před vánocemi zemřel a tak jsme zůstaly samy. O to je mi pejsinka dražší. Beru ji všude s sebou, Je pravda, že s pejskem musí člověk pravidelně ven, ale díky tomu, že se tak děje za každého počasí jsem naprosto otužilá a za celou dobu /jsem 16 let v důchodu/ jsem nebyla nemocná. Léto spolu trávíme na chatě a i jízdu v autě absolvuje naprosto v pohodě. A je úžasný hlídač a naprosto trpělivá. Upravila jsem si na ni tašku a tak s ní můžu i tam, kde se s pejsky nesmí /na otvor pro hlavičku jsem našila síťku, která se uzavírá zipem/. Život bez svého pejska si vůbec nedovedu představit a proto doufám, že si pejska taky zamiluješ. Kdybys chtěla nějaké informace, napiš.Zdraví L.
vycházím z prosté lidské slušnosti
co nechceš, aby ti někdo dělal, nedělej jemu....
takže
pokud tohle nebyla nějaká "pomsta za příkoří" _ tak je to nepochopitelné a NEOMLUVITELNÉ
kdyby to byla věc, dala by se prostě vyhodit, ale živý tvor? navíc přítel člověka?
navíc - rodiče byli se svým životem spokojení, oba si to tak přáli....tohle je fakt velká podpásovka
co s tím?
1/ smířit se a zkusit z toho vytěžit maximum
2/ nesmířit se a ...psa vrátit chovateli s tím, že peníze zpět nechci
....psa odnést dceři s tím - nemáš děti, tak se starej
alespoň o psa
....psa dát synovi s tím, ať se děti naučí o někoho starat
krasaka: Každá jsme jiná,já bych určitě neoplácela - to se jen rozvíří kolo neshod..jsem taky pejskařka - pokud je to štěně=dáse dát do dobrých rukou.Milada s mužem očividně pejska nechtějí.
Kaliban1: může být, ale co občas vidím, to je katastrofa...a za mne- pro mne pes začíná velikostně u německýho ovčáka
Kareta: Tak jorkšír byl kupodivu vyšlechtěný na chytání potkanů ve stájích a dolech. Kabelkový pes je z toho teď. Choroby má hodně psů, je to daň za vyšlechtěnost. Rychlé odsudky jsou šálivé.
To je ale blbej nápad...teriéra důchodcům může darovat jen idiot. Já bych dětem vpálila, že teriéra nechci, jorkšír je mi jako rasa protivnej. Jednak to snad ani není pes, druhak trpí na choroby a kdo bude platit veterinu???? To je kabelkovej čokl, nebrání, nehlídá, rasa vyšlechtěná bůhví nač.
Náš pes nebyl tak úplně naše rozhodnutí, ale máme ho a je to fajn.Je to ale obrovský závazek, starosti a vůbec.
Pejska bych odvezla synovi, protoze tomu jejich je urcite samotnemu smutno, tak potrebuje kamarada. Mame pejsky tri a nedala bych je ani zanic, ale bylo to nase rozhodnuti.