Dokud máma funí, budu bydlet u ní
.jpg)
Nevím, jestli u vás najdu pochopení nebo jestli mě odsoudíte, ale zkusím se vás zeptat na váš názor. Je to poněkud citlivé téma, protože s e jedná o mé dítě, byť už dávno dospělé. Synovi je dvaatřicet let a stále bydlíme společně. Pro mne už to začíná být problém.
Jsem rozvedená, syna jsem v podstatě vychovala sama, jeho otec od nás odešel, když mu bylo šest let. Nikdy jsem nikoho jiného domů nepřivedla, ve smyslu jako životního partnera. Nějaké známosti jsem samozřejmě v průběhu let měla, ale vždycky to bylo jen takové povyražení, nic vážného. Ani jsem žádný trvalejší vztah nehledala. S exmanželem jsem si užila dost ošklivého a vyhovovalo mi, že žádného chlapa v domácnosti nemám.
Syna jsem zvládala v pohodě, kromě pár let v období puberty, kdy to bylo náročnější, si na něj nemůžu stěžovat. Vystudoval střední a pak i vysokou školu, posléze si našel dobrou práci. Občas měl nějakou známost, ale každá vždycky po několika měsících skončila. Ještě do nedávna mi připadalo samozřejmé, že dokud nemá vážný vztah, bydlí doma a nikam se nestěhuje. Říkala jsem si, co by asi dělal sám někde v nějakém pronájmu.
Jenže poslední dobou zjišťuju, že už mě to nějak začíná zmáhat. Dokud byl dítě a student, bylo to něco jiného. Ale teď už je to dospělý muž a připadá mi nepatřičné, že se pořád „drží mámy za sukni“. Mám třípokojový byt, on je ve svém „dětském“ pokoji, já mám taky svůj prostor, společný je obývák, kuchyň a příslušenství.
Hlavní problém vidím v tom, a asi jsem to zavinila já sama, že se syn doma stále chová jako když byl dítě. To znamená, že ode mne přijímá veškerý servis. Tedy, rozdíl je, nežije u mne zadarmo, měsíčně mi docela výrazně přispívá. Ale jinak – nákupy, jídlo, úklid, prádlo, to vše je na mých bedrech a on to bere zcela samozřejmě. Ráno odejde do práce, večer se vrátí, dostane večeři, prohodíme pár vět a a pak si zaleze do svého pokoje. Málokdy jde někam ven, působí na mě jako takový vlk samotář.
Brzy mi bude šedesát, už bych ráda měla vnoučata a momentálně bych úplně nejradši měla už svůj vlastní klid. Stydím se za to, ale už mě nějak nebaví každý den vyvářet, nakupovat, myslet na jeho prádlo, aby mě vypráno a vyžehleno, povlečenou postel apod. Je mu už přes třicet a myslím, že je nejvyšší čas, aby se osamostatnil.
Minulý týden jsem s ním na toto téma opatrně hodila řeč, zeptala jsem se ho, jestli neuvažoval, že by bydlel sám, že už je mu dost roků a myslím si, že pro potencionální partnerku nebude chlap, bydlící u maminky, nějak zvlášť atraktivní. Odpověděl mi, že se nikam stěhovat nechce, že mu to vyhovuje, jak to je a až potká tu pravou, tak pak to bude řešit. Dál jsme to nerozebírali, neměla jsem odvahu mu přímo říct, že mně už to takhle nevyhovuje, že bych už ráda měla svůj klid. Mám pocit, že by to vzal tak,. Že mi překáží a že ho vyhazuju a mohlo by ho to ranit.
Nevím, jak tuhle situaci vyřešit. Myslíte, že je na místě být v tomto ohledu k synovi trochu razantnější? Nebo jsem sobecká, když myslím jen na sebe a na své pohodlí? Nějak se v tom plácám.
17.5.2017 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dokud máma funí, budu bydlet u ní
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nejste sobecká,normálně si s ním promluvte a na rovinu řekněte co Vás trápí.Píšete,že je Vám 60,tak by se syn měl starat spíš o Vás a ne Vy o něho.
Ivulka456: přesně,já taky příspívám finančně,a znažím se pomahat,a pokud mám prohřešek tak mě mamka potrestá
Jestli ve 32 letech bydlí u maminky, tak by měl snad pracovat v domácnosti víc než ona... si myslím teda já. A finančně přispívat, samozřejmě.
mě je 33,taky zatím bydlím s mamkou,mám ale určený pravidla který pokud poruším tak nasleduje trest
krasaka: dik
Nika1: 
já ještě na Chytré ženy, kde je možno získávat body třeba jen prohlížením fotek /denně 500 b./ občas nasadí klikačku - za dva dny
začne na téma "ZA KRÁSAMI ČESKA" - kdo má ty nervy a zahraje si, mkůže se dočkat i nějaké výhry!!!
Články jsou denně a většinou několik na různá témata - zkus tam nahlédnout
Holky, na jaky web chodite. Tady je to mrtvy.
Opět je z toho čtrnáctideník - nebylo by něco nového zde i v receptech ???
Dobrý den,přesně tohle jsme měli doma syna ,který nechtěl odejít z domu naštěstí si našel přítelkyni před dvěma roky odstěhoval se k ní na venkov.Ted májí dcerku 9.měsíců je to naše zlatíčko a jsem moc ráda že to takhle dopadlo.Tak že vím o čem mluvíte.Je to těžké s radou můj syn také nikam nechodilaž nakonec si našel v práci přítelkyni.Dospělé děti by měli být sami a pak je to o něčem jiném jim třeba pomáhat.
Navíc i znám případ, že matka a syn dostali od bývalého manžela a otce peníze při majetkovém vyrovnání a místo toho, aby vzali rozum do hrsti a dali to na společně zakoupený byt, se rozdělili a šli oba do pronájmu. Užívali si bydlení zvlášť, syn s přítelkyní, ona s občasnými milenci. Nojo. Pak oba přišli o práci, peníze byly samozřejmě fuč, je rozdíl mít svoje a pronajaté, a babo raď. Kdyby jim nepomáhala její maminka, snad by ani ten kritický čas nejedli.
Taky se přikláním k tomu, že problém není společné bydlení jako takové, ale ten způsob, jakým dvojice rodič+dítě žije. Ono je potřeba taky uvážit, že samotná žena, která třeba ztratí práci, žije v třípokojovém bytě a její dospělé dítě, aby bylo samostatné a nevypadalo to, že jsou na sobě závislí, žije v pronájmu. A oba dva si rapidně sníží životní úroveň...Což je nesmysl. Mohli by přece za oběma vyhovujících podmínek bydlet spolu. Na druhou stranu, pokud má dítě našetřeno a vezme si k matce domů partnera, chtějí mít mladí soukromí a být co nejvíc sami, zatímco na nájem nepřispívají, využívají automaticky ledničku i pračku, které pořídila matka, majitelka bytu, a ta si domů návštěvu přivést nemůže, nota bene přítele na noc by si ani sama nepřivedla a jede s ním radši na hotel, tam teda fakt jak říkám, je vystěhování skutečně namístě...
.jpg)
Me by nevadilo, pokud by dospele deti bydlely doma, nebo se opet domu nastehovaly, prechodne. Tim myslim napr po navratu ze zahranicni staze, v dobe studiji, po rozvodu, pri prestavbe - stavbe sveho obydli, nemoci, nejake necekane situaci. Ale bydlet dospele, dostudovane dite se svym vlastnim prijmem doma u rodicu - ja nevim me to prijde jako ze:
1) nema ten mlady clovek zadne plany do budoucna, ambice na "neco " vic , na neco jineho, proste stojata voda. Coz samozrejme neni nic spatneho pokud to vyhovuje oboum stranam, ale uprimne v dnesnim svete to neni nic perspektivniho - tim nemyslim ,ze by Renatin syn byl spatny nebo liny nebo cokoliv negativniho, tim mam na mysli ze aby mel sanci na neco jinyho nez jenom "preziti" musi byt clovek trosku flexibilni
a nebo 2) to na me pusobi dojmem, ze je Renata prestupni stanice - mysleno ve smyslu, ze ted ma plny servis u maminky (za ktery ve svem mysleni plati) a casem mozna se prestehuje k pritelkyni / priteli (coz je taky moznost proc se chova tak jak se chova) a bude pokracovat v zajetem stylu zivota 
. Ovsem teto situaci neodpovida jeho soukromy zivot = vysedava po vecerech doma v pokojicku.
PS co v tom pokoji kazdy vecer cely vecer vubec dela???? Cumi na porno ? Hraje pc hry? Vykecava se po FB? Chapu ze clovek potrebuje vypnout a nic nedelat nikam nejit, ALE KAZDY vecer?????
já bych to nehrotila , on se může naštvat , odejít a matka ho už neuvidí . ať tedy omezí alespoň vyvařování . je ovšem fakt , že čím déle u mámy bude , tím víc se mu takový způsob života bude líbit . ale není to lepší , než si nastěhovat cizího vypočítavého chlapa ? to si musí Renata přebrat sama
.jpeg)
Myslím, že společné bydlení není problém, problém, že mu děláš služku a ještě větší problém vidím v tom, že si s ním neumíš otevřeně promluvit.
Koupila bych víno a řekla pojď hochu, musíme si promluvit. Není důvod, aby ses cítila špatně, za to že mu už nechceš sloužit a na druhou stranu není důvod, aby on se urážel.
Na rovinu bych mu řekla, že mi ubývají síly a že mě péče v tomto rozsahu zatěžuje.
Rozhodně bych každý den nevařila, to není potřeba. Chleba s něčím k večeři úplně stačí.
Prádlo bych asi neřešila, pere pračka, to bych tak tragicky neviděla, koupila bych sušičku, z ní je prádlo krásné bez žehlení. Postel si moje děti převlékaly už jako školní dítka, tak snad to dospělý chlap taky zvládne. Rozhodně bych nestanovovala žádné závazné úkoly, nejste děti, ale slušně bych žádala o pomoc s úklidem, nákupem a ostatním. Ona ta změna asi nebude ze dne na den, ale jestli to není omezený balvan, tak pochopí o co ti jde.
Zas na druhou stanu bydlet sama ve velkém bytě, zvládneš to finančně? Jediné co bych zakázala, aby mi tam nastěhoval nějakou potencionální snachu. 
.gif)
JITUSKA70: a proč ne , je jen a jen vaše věc.............
