Těhotenství mne zaskočilo. Potrat ano, nebo ne?
.jpg)
Pěkně jsem si zavařila. Před více než půl rokem jsem přestala brát hormonální antikoncepci, nedělala mi dobře. Z toho důvodu jsem odmítla i jiné podobné způsoby ochrany, jako např. hormonální tělísko. S manželem jsme se spoléhali na kondom a především na přerušovanou soulož. Bohužel, pěkně se nám to vymstilo. Otěhotněla jsem.
Teď se to ve mně hodně pere. Nejsme s mužem už totiž úplně nejmladší. Je nám 45 (muž) a 39 (já) let. Máme dvě děti, syna, který bude letos maturovat a šestnáctiletou dceru. O třetím dítěti jsme nikdy neuvažovali. A teď je to najednou tady a já si s tím nevím rady. Představa, že jdu na mateřskou a zažívám všechno od maminkovského věku znovu, mě docela děsí. Děti už jsou velké a samostatné, zvykli jsme si s mužem, že konečně máme víc času na sebe, hlavně já si užívám, že už jim nemusím věčně stát za zadkem. A teď bych do toho měla spadnout znovu. Zcela vážně se proto zabývám myšlenkou na potrat.
Jenže pak je tu ještě druhá stránka, nějaký vnitřní hlas, který mi říká, abych to nedělala, že když už je miminko počato, mělo by dostat šanci. A pak se přistihnu, jak si představuju ten malý uzlíček, první úsměv, první krůčky, první slovíčka. A přepadne mě neuvěřitelná něha a touha to dítě mít.
Takhle se to ve mně pere, řekla bych, že je to tak padesát na padesát. Manžel je na tom stejně, jako já. Chvíli se shodneme na tom, že mít v našem věku dítě už není dobré a za chvíli se začneme jakoby ujišťovat, že zvládnout by se to snad dalo.
Jsme jako dva blázni, ani jeden z nás není schopen zaujmout jednoznačné stanovisko. Přitom bychom se měli rozhodnout co nejdříve, jsem už v osmém týdnu.
Chtěla bych se vás zeptat, zda byste si v našem věku třetí dítě nechaly. Já totiž nevím, čeho budu litovat víc, jestli že jsem si ho nenechala, nebo že jsem si ho nechala. Zatím se cítím dobře, ale kdo ví, jak na tomu budeme s mužem po padesátce, neumím si představit, jak zvládneme přežít pubertu a vůbec všechny ty starosti spojené s dospívajícím potomkem.
Vím, že rozhodnout se musíme sami, ale budu moc ráda za vaše postřehy a i vlastní zkušenosti. Předem vám velmi děkuji.
18.2.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těhotenství mne zaskočilo. Potrat ano, nebo ne?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rozhodně bych o potratu ani neuvažovala, jediné, co bych v tu chvíli tak možná hledala, by byla těhotenská kalkulačka. Jako je například tato: http://www.kalkulacka-tehotenska.cz/ , využívala jsem jí, když jsem byla podruhé těhotná a výborně se mi osvědčila ;-)
Potratem by také mohla riskovat, že nebude moct mít normálně děti. Ono asistovaná reprodukce je možnost, ale je to běh na dlouhou trať http://www.eurofertil.cz/
Mě by tedy zajímalo, jak se Kristýna rozhodla...
Doporučuju vygooglit "postabortivní syndrom" a něco o tom, jak se provádění potratu provádí a co to znamená pro to malé dítě.
V tomhle věku rodí spousta matek plánovaně - první, druhé, třetí, čtvrté, a plánují pak ještě jedno dvě tři...
Kdybyste ho nakonec nechtěli, tak ho k adopci lze dát vždycky a podle mě je to lepší než ho nechat brutálně zavraždit - nic jiného potrat není.
Kubikum to neni pravda, kdyz vis ze potrat je pro vsechny nejlepsi reseni, neudela to jen s egoistickeho duvodu, ale zdravotniho, finacniho , tak si myslim ze to jde bez problemu zvladnout, ja jsem v pohode, protoze vim ze to bylo pro nas to nej reseni..
Podruhé jsem rodila ve 43. Teď má 
3 a ohromně si ho všichni užíváme. Rozdíl máme skoro 21 let. No a ten starší při oznámení příchodu brášky pronesl: "Tak to je fajn, kdyby se vám něco stalo, už se můžu o něho postarat."
Kdo by ale myslel na nejhorší? Vždyť my jsme s tím malým omládli. S nadsázkou říkám, že mám teď lepší kondičku než ve třiceti. No a na to, co bude za 10, 15 let nemyslím. Proč to řešit teď?
Santé -
.JPG){kind=avatar}
Kdybych byla finančně za vodou, šla bych do toho. Kdybych byla závislá na příjmu ze zaměstnání, tak ani omylem. Ono je člověku houby platné, že ho dítě "omladilo", když nemá na to, aby se mohlo věnovat koníčkům a aby ty starší mohly v klidu studovat. Jenže já nejsem pro-life.
Já to odlehčím, při frekvenci 2x ročně a to přerušovaná soulož to tak velké riziko zase není.
.gif)
Anahir: máš pravdu......
JanaRad: přerušovaná soulož opravdu není moc spolehlivá, vím bohužel o čem mluvím... a vím jistě, že "nehoda" se nestala, nicméně, i těch pár kapek stačí. A pak se člověk diví
Já po lékařské zprávě, že už nikdy nemůžu otěhotnět
nečekaně čekala třetí, když mě bylo 34.......doma děti 10 a 3 roky.Taky jsem si říkala, že už jsou samostatní a přemýšlela dost dlouho nad přerušením
no....Benjamín měl tento měsíc 5 a já jsem moc ráda, že ho máme
Ale je to jen na tobě...můžeme ti napsat naše zkušenosti, ale rozhodnutí, které je těžké, zůstává na tobě.
Hodně štěstí at už se rozhodneš jakkoliv
.jpg)
JanaRad: dneska už každé patnáctileté jelito snad ví, že přerušovaná soulož je jedna z nejméně spolehlivých metod bez ohledu na to, že zrovna vám to zatím další díte nepřineslo.
Ono pak ve 40 koukat jak vyvoraná myš, že se ,,stala nehoda" je poněkud úsměvné. Tohle ,,spoléhání se" bych víc čekala od náctiletých žabců než od zralých a zkušených lidí.
Ale to jsem odbočila od tématu.
catcat: Co je na tom divného? My to s manželem praktikujeme asi 9 let a fakt nejsem každou chvíli v nemocnci na potratu, máme 3 plánované děti (nejmladší bude mít těch 9 let) a přerušovaná soulož nám plně vyhovuje....
jo a v dnešní době a při jejich věku spoléhat na přerušovanou soulož
