V kuchyni jsem levá jako šavle. Asi se to nikdy nenaučím.
Berte, prosím, můj následující výlev trochu s nadhledem a rezervou. Je se z toho potřebuju vypsat a možná zjistit, že nejsem jediné střevo na světě a že i některé jiné byly v kuchyni nemehla a časem se naučily vařit jako bohyně. Já si momentálně připadám jako největší trdlo.
Je mi už dvvatřicet. Už to samo o sobě je katastrofa, že ve svém věku neumím uvařit pořádné jídlo. Jenže já to až dosud nepotřebovala. Měla jsem sice jednu vážnou známost, čtyři roky jsme spolu bydleli, ale co se jídla týká, byl dotyčný velmi nenáročný a nejraději se stravoval mimo domov nebo si objednal pizzu s dovozem. Bohatě mu stačilo, když jsem jednou, dvakrát do týdne udělala ízky nebo nějaké těstoviny (to zvládnu, na tom nic není). Po rozchodu jsem byla tři roky sama. Takže mě nic nenutilo naučit se vařit pořádná jídla.
Až teď. V létě jsme se s mým novým přítelem sestěhovali do jednoho bytu. Chodíme spolu od začátku letošního roku, rozumíme si, pomalu začínáme mluvit i o dětech, svatbě, rodině. A mě to nějak chytlo, někde jsem četla, že se tomu říká hnízdící syndrom, nebo tak nějak. Na mě to sedí dokonale. S žádným jiným chlapem jsem to takhle silně necítila, až teď. Najednou mi záleží na takových věcech jako je naleštěná domácnost, strašně mě baví to u nás udržovat, čančat, s láskou žehlím jeho košile a pomalu si představuju, jaké to bude, až budeme mít dítě.
Co mi mou vizi dokonalé hospodyňky a partnerky kazí, je moje totální levorukost v kuchyni. Přítel se mi přiznal, že ze všech možných a dnes moderních kuchyní, má úplně nejraději tu naši klasickou, českou, poctivou. Mně to na něm je sympatické, ale problém je v tom, že já tu naši českou klasiku prostě neumím uvařit. Kromě řízků, ale ty zvládne snad každý.
Snažím se, hledám recepty nejlépe i s videonávody, dělám všechno přesně podle předlohy a výsledek je pokaždé úděsný. Guláš je vycmrndlý a světlý, knedlíky zvrchu oslizlé, rajská letěla rovnou pod splachovadlo, tak dlouho jsem ji dochucovala, až se to nedalo jíst. Problém mám i s vývarem. Prosím vás, jak děláte klasický hovězí vývar? Mně z toho vyjde prostě nějaká polívka s masem, zeleninou a kapáním, ale takovou tu silnou chuť to nemá. Opravdu je nutné dávat do toho kost? Mně se ty kosti dost eklujou.
A mohla bych pokračovat dál. Buchty – nic, těsto prostě nevyknulo. Palačinky – ty docela šly, ale nebyly tenoučké, spíš to byly zarolované omelety. Štěpánská, znojemská a další omáčky – to prostě nedám. Abych to řekla kulantně, všechno mám prostě tak nějak bez barvy, bez chuti, bez zápachu.
Přítel to bere s humorem, většinu těch hrůz statečně sní a uklidňuje mě, ať s netrápím, že se to časem určitě naučím a jestli mě to moc nervuje, ať se na to vykašlu a vařím, co mě baví. Ale já to vzdát nechci. Naučila se to spousta ostatních, proč bych se to neměla naučit taky?
Proto bych se vás chtěla zeptat, řekněte mi z vlastní zkušenosti, prosím vás: Taky jste byly v kuchyni nemehla a časem jste se naučily? Jak dlouho vám to trvalo? Víte, já si představuju, jak jednoho krásného nedělního dne servíruju na oběd poctivý hovězí vývar, skvostnou svíčkovou s brusinkami a nadýchanými knedlíky a jako dezert lahodný borůvkový drobenkový koláč. Dokážu to někdy?
8.11.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V kuchyni jsem levá jako šavle. Asi se to nikdy nenaučím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Každý má prostě nějaké svoje pro a proti. Respektive stránky, na kterých je šikovnější a stránky, které mu nejdou. A myslím si, že není nic špatného na tom, že je to prostě třeba vaření. Já zase nerada nakupuju. Takže oblečení zásadně přes https://obleceni.biginzerce.cz/ a tak různě. :) Zkrátka a dobře nemám zase tyhle geny. :)
Já se nedávno účastnila kurzu vaření a musím říct, že mi to dost pomohlo. Naučila jsem se základní pravidla a i pár těžších receptů, když chci na někoho zapůsobit. Bylo super, že to bylo naživo a ne online. Stačilo mít antigenní test, kterých mám doma zásobu z této stránky. https://rouska-velkoobchod.cz/antigenni-testy-cov19-c7/.
Já jsem na tom bohužel dost podobně. U nás doma vaří můj muž. Vystudoval hotelovou školu, ale teď se tomuto oboru nevěnuje, takže doma rád něco ukuchtí. dokonce mi teď k narozeninám ze srandy koupil nové dřevěné vybavení, včetně misek, příborů, prkének a tak podobně, z tohoto webu: https://www.greenmat.cz/Doplnky-do-kuchyne-c159_146_2.htm, prý abych zas něco nerozbila.
Ahoj, tak přesně něco takového bych napsala ještě před pár měsíci. Nikdy mi vaření nešlo a proto mě to ani moc nebavilo. Manžel už to nevydržel a koupil mi super kurz vaření: https://entuzio.cz/kurzy-vareni-online/, kde jsem se naučila základy a i pár receptů, které vařím moc ráda! Takže se určitě neboj investovat do nějakého kurzu, nebo alespoň vytrvat a dále to zkoušet!
Musím říct, že obdivuji tvoji snahu! Já jsem v kuchyni byla taky vždycky trdlo, ale časem jsem se "vyvařila" a myslím, že je ze mě slušná kuchařka. Já měla takový ten koplex, že manžel měl nejradši maminčinu kuchyň a já jsem byla ve stresu z toho, že nikdy nebudu vařit právě jako jeho maminka, a to mě dohánělo k šílenství. dej tomu čas a nevzdávej se! Ono se to poddá
Jinak co se týče knedlíků, tak celkem zaručené jsou houskové vařené v hrnku. Do hrce se dá voda, do ní se postaví hrnky vymazané tukem a naplněné tak do 3/4 těstem a v podstatě v páře se uvaří výborné knedlíky. Jdou krásně ven z hrnků i krájet a chutnají výborně ke všem omáčkám.
Almega: zkus syrovou řepu někdy upéct. Stačí ji nakrájet na kolečka, vložit do zapékací misky, posolit, pokapat olejem a nechat péct. Až je skoro měkká, dá se přidat sýr - feta nebo balkán. Je to moc dobré.
V kaufl. prodávají už uvařenou řepu v igelitu.Doma se u nás vaří jen vegetariánská jídla,tak mne napadlo,jestli se bude dát jíst ta na kolečka(plátky) nakrájená řepa,obalená v trojbalu jako řízek,k tomu brkaše - a kupodivu to bylo docela dobré.Omáčky u nás moc nejsou,jen byla letos párkrát koprovka- vypěstovala jsem si vlastní kopr a bylo ho hodně,svíčková je spíš mrkvová omáčka a semtam rajská , knedlík koupím hotový a maso vařím sojové.Nemám ráda vaření,co trvá déle než 1 hodinu se vším všudy i s umytím nádobí.
Tedy podle mne si odvazna! Knedla ze zasady jen kupuji. Znojemskou jsem nikdy nevarila a moje omacky jsou bud uplne jako pop nebo spise jako polevka. Ale povazuji se za obrou kucharku a myslim, ze uplne excelui v zeleninovych jidlech hlavne s dyni ci cuketou. Pokud jde o maso, tak je to slabsi. Rizky jsem delala asi 1 v zivote a ani nevim, jak se to obaluje. Smazene mame 3x za rok a to dela muj muz a vzdy z toho dela takovy obrad, ze msylim, ze to je asi veda :-) Svickovou a gulas doma varit nesmim. Preji si to tak deti i muz. Na rodinne oslavy taky vari muz - ho to bavi a me to stresuje. Kynuta testa nedelam, protoze mi nenakynou a presto mame 40x rocne buchtu s ovocem. Strudl nemumim zamotat, tak se to naucila dcera, kdyz ji bylo 11 na kurzu a obcas ho udela.
Neber si to tak!
dadka: je to o chutích, ale svíčková je pro mne nejhnusnější jídlo od dětství, nikdy ji nejím, tak ji nemůžu ochutnávat, ochutnávájí to děti nebo muž.
Já vařila cca od 12 let. Mamka dělala na směny, tak jsem musela. Nejdřív to bylo jen něco dodělat nebo ohřát a udělat přílohu. Později se přidala ségra a vařily jsme všechno.
Nejlepší byl taťka, vždycky rád a hodně jedl, když si přidal, věděly jsme, že je to dobré. Ale když tvrdil, že zrovna dneska nemá takový hlad, věděly jsme, že to nebyl žádný zázrak Ale nikdy neřekl, že to není dobré
Kozoroh18:
Já nevím, co je na svíčkovétěžkého. Když je dobré maso, prošpikuju ho, naložím do láku /voda, ocet, sůl, koření/ a nechám v lednici cca 2-3 dny. Potom nakrouhám mrkev, celer, petržel, celeru méně, je hodně aromatický, cibuli, koření, orestuju zeleninu i maso, aby se zatáhklo a maso vložím do zeleninyPodleju zeleninovým vývarem a dám dusit do trouby. Až maso úplně změkne, vyndám ho, zeleninu rozmixuju, osolím, osladím, dám trošku octa, zaliju šlehačkou a provařím. Ničím už nezahušťuji, omáčka je dostatečně hustá. Servíruji s plátkem citronu, šlahačkou a brusinkami.
Já jednou vařila svíčkovou knedlíkem a tu výslednou šlichtu pak překádala, že šetřím jeho zuby, aby to nemusel moc kousat A kamoška vařila čočku tak, že ohříla konzervu...chlap to statečně jedl, ona ochutnala a prej.."tomu něco chybí, ne??"...a on odpověděl, že tomu chybí úplně všechno, ale že ji má rád
Renee: Delam k nim nufty. Neco jako krupicove noky, ale z hladke mouky (jako vetsi kapani do polevky), Kazdemu to tak u nas chutna.
Je to lepsi nez muj knedlik, ten k jidlu neni vubec
kubikm: a taky si pochutnají.
Já zase kynuté, dřív jsem je vařívala na utěrce, svázanou provázkem okolo hrnce, přikryté zadělávací mísou. Těch připálených uterek, co bylo.
Teď v parním hrnci, ale poslední dobou u nás v obchodě prodávají dobré, tak taky kupuju.