Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Rozešla se někdy některá z vás se svým partnerem jenom kvůli tomu, že vám to neklapalo po sexuální stránce? Já právě takový problém řeším a připadám si jako hyena.

Je mi třiatřicet let, dosud jsem svobodná. Se svým současným partnerem chodím něco přes rok. Velmi si rozumíme, je inteligentní, pracovitý, galantní. Dalo by se říct, že ideál. Ovšem až na sexuální stránku. Tam je to učiněná katastrofa. Dlouho jsem se snažila zvyknout si, přijmout to jako fakt a zaměřit se na jeho klady, kterých je opravdu hodně. Ale v posledních asi třech měsících se čím dál víc zaobírám myšlenkou na rozchod, představa, že takto sexuálně žiju po celý další život, je pro mne nepřijatelná.

Nevím, jak to mám napsat, ale on je v sexu prostě divný. Vypadá to, že mu to snad ani nic neříká. Nikdy nevyšle signál jako první, vždycky musím začít já. Samotné milování s ním je z jeho strany zcela prosté jakéhokoli náznaku vášně. Jakoby mu to bylo nepříjemné. Pohladí mne, políbí, to ano, ale vrcholem předehry je maximálně líbání prsou, nějaké další praktiky (orál) neprovozuje vůbec. Nechce to dělat on mně, když bych chtěla já jemu, odstrčí mne. Prostě se během deseti minut pomilujeme včetně předehry a je na něm vidět že je rád, že to má zase pro jednou za sebou.

Několikrát jsem s ním na téma sex zapředla hovor, ale nikdy jsme se k ničemu nedobrali. Odpovídá buď vůbec anebo velice vyhýbavě. Ptala jsem se ho, jestli nemá nějaký blok, jestli se mu někdy nestalo něco nepříjemného, co by jeho vnímání intimností nějak poznamenalo, ale to razantně popřel. Jediné co řekl je, že na to prostě moc není a nikdy nebyl. Je mu teď čtyřicet let.

Jsem z toho dost nešťastná, všechny moje snahy ho nějak rozproudit a rozparádit, se minuly účinkem. Nezabírá na něj nic, romantika, sexy prádlo, masáže, lechtivé řečičky. Pokaždé se zatvářil tak, že jsem cítila akorát hloupě a trapně.

Je to hrozné, ve všech jiných oblastech si rozumíme, máme se rádi, kdyby nebylo toho nešťastného sexu, byl by to člověk, s nímž bych chtěla projít životem. Ale takhle si to představit neumím.

Nevím, co mám dělat, jak se zachovat. Je mi jasné, že každý má něco, potkat pana ideálního je asi nemožné. Další partner bude třeba sexuální bůh, ale zas to vyváží nějakými povahovými vlastnostmi, které budu těžko akceptovat.

Jsem v koncích. Přemýšlím, jestli je možné, že si na to třeba časem zvyknu, nevím. Změna z jeho strany v tomto ohledu pravděpodobně nehrozí. Proto bych se vás chtěla zeptat, jaký je váš názor. Je podle vás sexuální nesoulad důvodem k rozchodu? Nebo bych to měla nějak překousnout a vážit si toho, že jsem potkala prima chlapa? Připadám si hrozně a sama za sebe a za své myšlenky se stydím.