Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Hahá, i já jsem pořádná konzerva. Účes mám stejný už od dětství. 2x jsem byla do hola - to byly neštovice a vši a potřetí jsem šla na kluka před maturitou, z trucu. Jinak mám pořád dlouhé vlasy, očas tu černou oživým tmavším odstínem, párkrát jsem tam měla červené proužky. A stále jsou mé vlasy mou korunou krásy

Anahir: děkuju, odepsala jsem. Já jemam ještě ke všemu hodně husté (asi tak že když ych si udělala dva culíky, tak ten jeden z půlky vlasů je pořád ještě silnější než u většiny žen culík ze všech vlasů)

Petruša: tak jsem Ti poslala foto do vzkazů

Petruša: je to takový ten střih jak si holky vzadu na týle točej vlasy nahoru. Pak trochu patku a kolem uší za uši.
Ale já je nemusím hřebenem vytáčet, jen je prostě hřebenovým fénem nadzvedávám a sušim. Samy se zvlní. Vlasy u ucha strčím za uši + kapičku gelu, co je potřeba trochu natupíruju.
Takže na temeni a na týle mám krátké vlastní vlny, který trochu protupíruju, pak strčím vlasy za uši a dočešu vlasy u čela - něco mezi ofinou a patkou. Kadeřnice stříhá střih právě na vytáčení těch vlasů - prý nějaký existuje, ale tomu já nerozumím
Snad jsem to napsala srozumitelně, fotit se moc nechci

Mám dlouhé a toužím po ještě delší, ale už mi prostě dál nerostou... Ke kadeřnici zásadně nechodím, protože každé zkrácení o 1 cm je trvalé a za chvíli bych měla na hlavě fotbalový trávník.. Takže občas si ten milimietr "okousaných" konečků zastřihnu sama. Sama si barvím a od té doby, co jsem si zakoupila žehličku na vlasy a zbavila se svého přírodního zvlnění, které většinou připomínalo krep, jsem úplně nadšená a připadám si jak ze žurnálu

a můžeš mi popsat ten střih? Taky se mi totiž vlní...děkuju

Občas něco nového vyzkouším. Střih ani ne, spíš barvu. Teď mám za sebou melírové období (proužky zrzavý nebo červený) a už mě to nebaví a nebaví mě ani cena. Tak nosím odstín čokoláda Palette. Dřív jsem měla ráda odstín (414) červenohnědý, ale už ho nemůžu sehnat.
Nosím krátké, ale střih mám takový, který využívá toho, že se mi vlasy vlní. Ale když je chci upravit, musím je umýt, jinak se s tím nedá nic dělat. Taky to zmáknu maximálně do 20 minut.

Bellana - 22.4.2011 8:53 A tak to já se přeliju pro potěšení taky

Od svých 14ti let, kdy jsem shodila culíky, mám v podstatě stejný účes - pěšinku uprostřed, ofinu a vlasy tak nějak pod uši. Mám je rovné, jemné, mastí se mi děsně, což mě štve, protože je musím obden umývat. Ale zvládnu to ráno za čtvrt hodiny i s vyfoukáním. Barvu mám hnědou, teď už si musím vlasy barvit, protože mám šediny a občas mívám melír, ale jen pár proužků a tzv. tón v tónu.
K holiči chodím 4x ročně a ne že by mě to nebavilo, já se tam cítím přímo děsně, když sedím před tím zrcadlem, koukám na všechny svoje vrásky, rýhy a povolenou kůži a kolem mě skáče krásná mladá holka s pletí jako broskvička. Vysloveně trpím. Moje už tak nízké sebevědomí je u holiče vždycky na bodu mrazu.

já naopak sedím u kadeřnice ráda, je topro mě relax

já byla experimentátorka až moc, postupem času se mi dost změnily vlasy, takže jsem zjistila že musim mít delší abych nevypadala jak dkyž mam na hlavě květák. Nicméně občas mě to draplo a pak jsem si změnu vyčítala a říkala si že až dorostou že fakt už je tak nechám...no historie se opakovala několikrát. Teď je mam dlouhé tak akorát abych vypadala normálně a když mam bláznivý nápady, tak si musím připomínat že to fakt jinak nejde

Hlásím se ke "konzervám". Nosím už dlouho dlouhé vlasy. Co mi také zbývá, asi ještě nikdy jsem nebyla úplně spokojena s kvalitou ostříhání, tak to nechávám být.

Riki: Mám to podobně. Ke kadeřnici chodím maximálně jednou za rok, strašně mě to totiž nebaví. Přesně jak píšeš, co se budu někam objednávat, když nevím, co v ten den bude a jestli si to do té doby nerozmyslím Takže když se rozhodnu, že chci upravit účes, jdu tam, kde berou bez objednání, protože to chci hned, teď, a ne za 2 týdny Když už tam jsem, tak si přeju, aby to bylo hotové co nejrychleji, takže kadeřnici různě popoháním. Když nabídne masku na vlasy, co má působit 5 minut, odpovím, že si ji dávám doma a že teď nechci. Když mě chce strčit pod sušák (to je největší utrpení vůbec), řeknu, že bych tam asi omdlela, že je mi vedro i tak (v kadeřnictvích je vedro vždycky). A když mi dlooooouze projíždí při fénování vlasy kulatým kartáčem, každý pramen snad pětkrát, řeknu jí, ať ten hřeben odloží a jen mi to rychle vyfouká přes prsty, že dneska už stejně nikam nejdu a do postele nepotřebuju mít lokny Klidně bych odešla i s mokrou hlavou, pobyty v kadeřnictvích opravdu nemusím
Jednou v životě jsem šla na melír. Hodinu mi ho vyráběla (zabalovala tenké pramínky do alobalů, bylo jich snad dvěstě), další hodinu jsem s tím seděla pod nějakou výhřevnou helmou, kde jsem se nemohla pořádně hnout, takže mě braly křeče do krku, a pak mi další půlhodinu dělala účes. Myslela jsem, že tam zešílím, celý večer v háji a ještě to stálo dva tisíce. Nikdy více

Meryl: tak to jsi spláchla nejmíň pětikilo...

právě nechávám růst....ale nevím jestli vydržím, ale změnu mám občas ráda , kdysi i v barvě,ale teď když hodně šedivím tak jsem něco jako blond jinak dnes už kdy nemusím do práce tak si s účesem zas až tak hlavu nelámu......pohrabu a jdu

Tetley: Ne tak docela - hodně žen má vlasy co nejvíc do obličeje. Teď zrovna frčí ty roztomilé patky přes jedno oko a k tomu okudlané konce. Ostatně - krátký účes nebo vlasy v culíku - kde je rozdíl? Jak píšeš - ne každá žena má krásné vlasy. Některým nenadělila příroda, jiným sice ano, ale udělali si z ní odpornou koudel. A když je ta koudel dlouhá, je to velmi tristní pohled.