Osvobození s africkými bubny!
Už samotné slovo Afrika zní nádherně. Ačkoli nepatří k destinacím, kam bychom jezdili běžně na dovolenou, mnohé o ní víme. Když se řekne Afrika, vybaví se nám exotická zvířata, krásná příroda a žhavé slunce. A někomu i strhující tanec, který ovládají snad všichni tamní obyvatelé už v kolébce.
I zde najdeme mnohá krajová specifika a zvyklosti, jaké má každý folklorní styl kdekoli na světě. Obecně řečeno, ten africký je ojedinělý svou nespoutaností a dynamikou. Tanečníci napodobují zvířata, svérázně se vypořádávají i s napodobováním různých charakterů počasí. Do Čech se “afro” dostalo zhruba v polovině devadesátých let a nejčastěji se setkáte se západoafrickým stylem (Pobřeží Slonoviny, Senegal, Gambie, Mali, Guinea, Ghana, Benin). Průkopnicí tohoto stylu u nás je choreografka a taneční pedagožka Monika Rebcová (AMU). Další výjimečná lektorka a choreografka je Lucie Hawa Goldin, která africké rytmy učí v kurzech i maminky s dětmi.
Důležité je pozorně naslouchat rytmu bubnů, už pouhý jejich zvuk vám zvedne náladu o sto procent. Základním hudebním nástrojem pro africký tanec je bubínek "djembe". Dlaněmi vybubnovávané rytmy jsou tak sugestivní, že vás nutí samovolně k pohupování nebo podupávání. Většina českých lektorů pracuje se živou hudbou, na hodinách bývá i několik bubeníků. Kromě již zmíněných hráčů na djembe vytváří melodii i trojice basových bubnů. Pro afrodance je typické i několikaminutové opakování stále stejných krokových variací. Jste vlastně zajatci bubeníků, ti vás vedou a kroky musíte opakovat do té doby, než zahrají tzv. apel. To je signál ke změně kroků a jedete zas až do dalšího apelu. Bubeníci jsou někdy velmi zlomyslní a vyplatí se s nimi být zadobře, protože svým hraním určují i tempo. A věřte, že může být skutečně ďábelské.
Oproti např. klasickému břišnímu tanci se zapojuje celé tělo najednou. Tančíte a pulsujete nohama, rukama, hrudníkem i hlavou. Tanec je živočišný, temperamentní a zároveň uvolněný. Uplatní se v něm opravdu celé tělo, budete se pohupovat, poskakovat, vibrovat. Kdo má již zkušenosti s izolovanými pohyby hrudníku či boků z břišního tance, uplatní je i tady. Ovšem počítejte s tím, že pro afro je třeba mnohem více energie! Pohyby jdou směrem do země, tančíte většinou na pokrčených nohou s koleny od sebe, trup je mírně nakloněn dopředu, paže volně podél těla. Pracuje také hodně pánev a hrudní páteř. Pokročilí tanečníci zařazují i skoky, neváhají zapojit i pohyby hlavou. Ty jsou ale velice náročné - zkuste deset minut rychle kývat hlavou zepředu dozadu…
Africký tanec vám umožní výborně se odreagovat, zapomenout na všední starosti a také se naučit pracovat s vlastním tělem. Na rozdíl od tolik populárního tance břišního je méně princeznovský a jeho estetika je zcela jiná, vychází spíše z přirozených pohybů těla. Ale o to více si jej už po pár hodinách užijete. Na lekce můžete bez obav vzít i svého partnera. V Africe totiž tančí především muž , ti čeští se to mohou v kurzech učit spolu s vámi.
16.2.2006 Rubrika: | Komentářů 8 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5